Zpět na všechny články

14. Epizoda - Se zástupci největšího výrobce větrných elektráren na světě - dánskou společností Vestas

To nejdůležitější z podcastu: 

• Vestas pokrývá celý životní cyklus větrné elektrárny
  Od analýzy větru a výběru turbíny, přes připojení k síti, logistiku a výstavbu, až po servis a dlouhodobý provoz.
• Výběr turbíny vždy vychází z detailního měření větru a terénu
  Česká republika má převážně nižší větrné třídy a členitý terén, což vyžaduje správnou volbu typu turbíny a její konfigurace.
• Připojení do sítě je technicky náročný, ale standardizovaný proces
  Požadavky jsou z velké části dané evropskou legislativou, rozdíly mezi zeměmi jsou spíše v detailech.
• Doprava a logistika patří k největším výzvám v ČR
  Úzké silnice, mosty a obce často vyžadují nestandardní řešení, včetně speciálních technologií jako Blade Lifter.
• Vestas je schopen turbíny přizpůsobit místním podmínkám
  Včetně výroby tubusů na míru a využití českých výrobních závodů.
• Výstavba probíhá za přísných bezpečnostních a kvalitativních pravidel
  Na místě pracují certifikované týmy, instalace jedné turbíny trvá od dnů po týdny podle velikosti a počasí.
• Počasí je klíčový faktor při montáži
  Silný vítr může instalaci zpomalit, ale po spuštění je samozřejmě žádoucí.
• Každý projekt je unikátní
  Liší se terénem, připojením, dopravou i kombinací technologií (např. hybridní parky – vítr + fotovoltaika).

_______________________________________________________

Celý podcast:

Moderátor:
Dobrý den, ahoj. Já vás tady vítám u naší 14. epizody, kdy tu máme opravdu vzácné hosty ze společnosti Vestas. Jde o hosty napříč developmentem, to znamená, že dnes jsou tu s námi v jihlavské kanceláři lidé, kteří rozumí absolutně všemu – od větru a turbulencí až po výběr tubusů a jednotlivá připojení. Je tu Walter, který se stará o to, když větrná elektrárna odjede z Vestasu, a Paulina, která se stará úplně o všechno. Já vás tady v Jihlavě zdravím, dobrý den.

Hosté (sborově):
Dobrý den.

Moderátor:
Zřejmě začneme po mé pravici. Takže tady máme Marka. Marku, ahoj.

Marek Onyszko:
Ahoj, jsem Marek Onyszko. Pocházím z Polska, bydlím v oblasti Štětína na severu Polska. Tam také v kanceláři Vestasu pracuji víc než 20 let. Každodenně se tam objevuji. Jsem součástí technické podpory prodeje a zodpovídám za otázky spojené s lokalitou větrných elektráren, povětrnostními podmínkami, jaká je předpokládaná výroba větrného parku, výpočty zatížení, kontrolou toho, kolik let může turbína na daném místě pracovat. Dále řeším výpočty hluku, blikání stínu (flicker), ztráty výroby a tak dále. Ve Vestasu jsem už 14 let. Dobrý den.

Moderátor:
Po pravici máme Jakuba. Jakube, dobrý den, ahoj.

Jakub Janiszewski:
Dobrý den. Jmenuji se Jakub Janiszewski a jsem Technical Bidding Engineer, takže podporuji prodejní proces z technické stránky. Zodpovídám za technickou část nabídek a smluv a koordinuji práci kolegů a kolegyň, kteří se zabývají řídicím systémem SCADA, elektrickou částí. Spolupracuji také s Markem v oblasti výpočtů a různého druhu kastomizace, to znamená přizpůsobení našich nabídek turbín potřebám zákazníka.

Moderátor:
Vaše práce potom bezprostředně přechází k Maje, je to tak? Chápu to správně? Majo, dobrý den.

Maja:
Ahoj, jsem Maja. Jsem elektroinženýrka ve Vestasu a také patřím do oddělení technické podpory jako moji kolegové. Jsem nejmladší ve společnosti, ve Vestasu pracuji necelé tři roky, takže do projektu vstupuji v trochu pozdější etapě. Zabývám se elektrickými otázkami. Od samotného začátku mám na starosti integraci větrného parku a větrných elektráren se sítí podle požadavků Evropské unie a také požadavků dané země. Zjišťuji, jaké jsou systémové a regulační požadavky od operátora přenosové soustavy. Takže mám na starosti tu integraci se sítí. Také velmi úzce spolupracuji s oddělením SCADA, což je oddělení dohledu a kontroly celého větrného parku a jeho řízení. Po zprovoznění a připojení turbín celého parku do sítě musíme také otestovat z hlediska požadavku poklesu nebo nárůstu kmitočtu a napětí. Celá farma musí projít takovým testem, zda jsou všechny požadavky splněny, a to je moje práce ve Vestasu. Děkuji.

Moderátor:
Jakmile tedy máme lokalitu vybranou z hlediska větru a turbulencí, kdy jsme určili přesný typ větrné elektrárny, a zjistili jsme, jak ji připojíme, tak od momentu, kdy jde do výroby, to přebírá Paulina. Je to tak?

Paulina:
Ahoj, já jsem Paulina. Než přeberu projekt, tak se můj kolega z oddělení prodeje dívá, jaké jsou požadavky zákazníka. A jakmile mám všechny požadavky zákazníka a zákazník je spokojen a podepisuje s námi smlouvu, já projekt přebírám. Mám na starosti řízení projektu z hlediska dodávek, instalace a zprovoznění. Pak předáváme projekt do servisního oddělení. Ve Vestasu pracuji pět let a stejně jako moji kolegové pracuji ve Štětíně v Polsku.

Moderátor:
Jakmile jsou kontrakty podepsané, dochází k expedici samotné větrné elektrárny, což má na starosti Walter. Waltere, dobrý den, ahoj. Jaký je obsah vaší práce a co to vlastně znamená dostat větrnou elektrárnu od brány Vestasu k nám, třeba do Trstěnice u Litomyšle?

Walter Passu:
Ahoj, já jsem Walter Passu. Žiju ve Varšavě, pracuji pro Vestas už čtyři roky. Moje úloha je Construction Bid Manager, takže podporuji prodej a zákazníky. Zabývám se optimalizací konstrukce a všemi otázkami spojenými s dodávkou, instalací a také strategií dodávek – kolik dílů, jak dodáme a v jakém pořadí. Dále řeším stanovení toho, jaké vybavení a zařízení potřebujeme, abychom tu farmu postavili, jaké potřebujeme jeřáby, jaké musí být podmínky vytvořené na místě instalace. To jsou všechny věci spojené s konstrukcí a prodejem. Další otázka je také spolupráce s Bid Managerem, což je vyjednávání smluv a podmínek. To je moje úloha ve Vestasu. Také je velmi důležitá z hlediska zákazníka, protože připravuji plány dodávek a snažíme se optimalizovat naši nabídku pro zákazníka – jakým způsobem to postavíme a dodáme tak, abychom to udělali podle toho, co zákazník potřebuje.

Moderátor:
Když jsme v takovémto složení – za což vám děkuji, že jste přijeli a trávíte s námi poslední dva dny – Marku, když srovnáme podmínky v České republice pro větrnou energetiku, jak vypadají větrné elektrárny, které by měly být importovány do ČR, oproti jiným, třeba v Polsku? Jak moc členitost České republiky ovlivňuje jednotlivé turbíny?

Marek Onyszko:
Je to tak. Česká republika není nějakým velmi složitým územím z hlediska povrchu pro stavbu větrných elektráren, ale není to také země jako severní Polsko, Dánsko nebo severní Německo. Je to velmi rozmanitá země. Naše zkušenosti nejsou až tak široké ohledně rozeznání povětrnostních podmínek, protože ty podmínky – jak fouká vítr – jsou různé. Jsou regionální, liší se průměrná rychlost větru, ale také místní turbulentnost. Už jsme dělali rozhovory ohledně měření větru pro vaše projekty, což je velmi důležité. Úroveň komplikace terénu popisují normy, takže když počítáme konkrétní projekt, máme informaci, jestli je to "complex terrain" nebo "non-complex terrain". Z mých znalostí vyplývá, že většina České republiky je třetí třída větru. To je ta nejnižší, do 7,5 metru za vteřinu ve výšce turbíny. Ale ověří to měření. Pod tou třídou větru vám budeme navrhovat turbíny, protože tyto turbíny jsou přizpůsobené třídě větru a také ohledně turbulentnosti. Takže předpokládáme, že to budou podobné turbíny jako máme v jižním Polsku, ale může být jiná větrná růžice, mohou být jiné úrovně turbulencí podle toho, jak rozmanitý je ten povrch.

Moderátor:
Takže podle měření větru v jednotlivých výškách, kdy zjistíme, jaké tam jsou turbulence, vybíráme jednotlivý typ ve spolupráci s tebou a s Jakubem.

Marek Onyszko:
Přesně tak to je. A samozřejmě nejsou důležité jen povětrnostní podmínky, ale i omezení projektu. Jak velká vrtule může být, jaká je výška turbíny, jestli tam nejsou nějaká omezení celého stožáru. To také má vliv na to, jaké turbíny vám můžeme nabídnout.

Moderátor:
Česká republika není tolik členitá jako třeba Dánsko nebo Itálie... Možná jde říct, že v rámci tvých projektů za celou tvou pracovní historii ve Vestasu – jaké nejzajímavější projekty z hlediska členitosti terénu jsi dělal? Kam všude je možné umístit větrnou elektrárnu v rámci celého světa?

Marek Onyszko:
Čím více komplikovaný povrch terénu, tím jsou větší výzvy ohledně lokality (sitingu) a rozhodování, jestli turbíny mohou být postaveny na daném místě v takovém rozestavení, abychom zohlednili povětrnostní podmínky. V té kariéře inženýra siting se začíná od jednoduchých míst, pak jsou složitější. Já jsem začínal svou kariéru na polských projektech, trošku ve Finsku – tam je také docela rovný, nesložitý terén. V dalších letech už jsem pracoval na projektech v Irsku, kde už máme lehce kopce a je to složitější povrch a větrné podmínky jsou různé. Ale nejtěžší byly projekty na západním pobřeží Norska. To byly složité projekty nejen z hlediska lokality, ale také samotná návštěva v terénu byla mnohem složitější než návštěva místa instalace v Dánsku nebo v České republice. Pro Marka je to už taková obyčejná věc, ale pro mě je zajímavé, že při takových více komplikovaných projektech využíváme superpočítače k výpočtu, abychom spočítali podmínky a jaké bude například zatížení turbíny.

Moderátor:
My vlastně od začátku víme, že než Vestas dodá větrnou elektrárnu na jakoukoli pozici, podléhá to všem vašim schvalovacím procesům. Verifikujete si veškerá data. To znamená, že Vestas nedodá špatnou turbínu na špatné místo, nedodá turbínu na místo, kde by se netočila. Jak moc je ten proces zjištění, jaká turbína patří na jakou lokalitu, složitý? A kolik takových větrných elektráren v tom týmu, jak tu jste, ročně umístíte do té krajiny, ať už kdekoliv?

Jakub Janiszewski:
To je různé v různých letech. V některých letech to může být několik set turbín, v jiných pár turbín. Byly i roky, že jsme v našem regionu nedodali žádnou turbínu, protože schvalovací a povolovací procesy jsou velmi zdlouhavé. Jsou také různé tržní podmínky, jak a kdy jsou projekty realizovány, takže se to velmi liší. Občas máme období, že nevíme, kam dřív skočit, a v druhém roce máme těch projektů méně. Takže je to taková sinusoida.

Moderátor:
Jak vnímáte reliéf České republiky? Když se podíváte na ty naše projekty, do kterých od prvopočátku vidíte, jak moc je to pro vás složité celkově? Předpokládám, že asi moc ne.

Marek Onyszko:
Já mohu za svoji část odpovědět. Ta komplikace může mít různý charakter, ale z hlediska povětrnostních podmínek a lokality nepředpokládám nějaké větší problémy nebo překvapení, než co bychom očekávali. Ale důležité je měření, které nás ujistí, že naše předpoklady nebo podmínky, které na daném místě jsou, jsou takové, jaké čekáme, a můžeme potom vědět, že skutečně tak to je. Z hlediska lokalit a pokusu o prodloužení životního období turbín tady nevidím, aspoň v současnosti, nějaký velký problém.

Jakub Janiszewski:
Určitě výzvou bude doprava. Projekty jsou často v malých vesnicích, obcích, takže budeme muset používat některá nestandardní řešení, občas. A také Česká republika má omezení těch velkých nákladů, které je podobné omezení v Německu. Takže to známe, ale samozřejmě budeme to muset potom zohledňovat a řešit v konkrétních projektech.

Moderátor:
Ano, Jakube, teď jsi zmínil, že jsou tam možná omezení s výškami třeba u mostů na dálnicích a tak dále. Myslím si, že není tajemství, že spolu v rámci EnVysu a Vestasu jednáme o tom, že bychom na některé typy turbíny udělali i tubusy na míru právě pro Česko. Je toto věc, kterou můžeš potvrdit, že Vestas je schopen řešit?

Jakub Janiszewski:
Máme dvě partnerské továrny v České republice a bude to takový přirozený kandidát, aby se to zde vyrobilo a dovezlo. Samozřejmě z hlediska vzdálenosti to bude asi nejlevnější. Ale my jsme globální společnost, máme mnoho výrobních závodů a je možné, že v daném okamžiku to bude tubus z Česka, z Německa nebo z Polska. To ještě uvidíme, to bude také záležet na rozvrhu toho projektu. Ale jsou ty továrny v České republice, ony vyrábějí současně hlavně pro německý trh, takže zdá se mi, že bude přirozené, že využijeme jejich služeb.

Moderátor:
Děkujeme. V momentě, kdy máme tu větrnou elektrárnu vybranou, reliéf je z hlediska větrnosti průměrný a nepřekvapí nás žádné turbulence, tak se zřejmě řeší, jak se to připojí. Majo, co všechno musíš absolvovat v rámci České republiky z hlediska těch sítí? A jak to vlastně je?

Maja:
Prvním krokem je získání podmínek připojení do sítě od správce elektroenergetického systému. V podmínkách je prvním nejdůležitějším bodem to, jaký výkon můžeme připojit, tedy kolik můžeme dodat do sítě. Dalším krokem je, kde máme udržovat parametry, jestli je to místo připojení do elektroenergetické sítě. Na základě toho já jednám společně s kolegy o celé koncepci řízení větrného parku – jestli to bude jenom větrný park, nebo jestli to je nějaký hybridní, například plus fotovoltaika. Protože setkáváme se s takovými nápady, že se postaví pouze větrný park a za pár let tam chtějí postavit fotovoltaiku. Já to musím zohlednit, protože řízení takového hybridního parku je jiné. A zvolit všechny prvky, řídicí články, kde máme držet ty parametry. A musíme hlídat to, aby data v místě připojení byla co nejpřesnější. Nevím, jestli bys chtěl vědět ještě nějakou konkrétní otázku. To je velmi široké téma. To je především otázka udržení soudržnosti se sítí. My jsme připojeni do elektroenergetického systému a musíme být s ním kompatibilní. Farma také reaguje na různé divné chování sítě. Takže to je celý proces, o kterém bych tady mohla mluvit velmi dlouho a velmi podrobně.

Jakub Janiszewski:
Takže s Majou si můžete nahrát zvlášť podcast o elektřině. Maja mluví dvě hodiny, mně stačí, a já vám to všechno vysvětlím. (smích)

Moderátor:
V rámci Evropy a celkově těch sítí je velký rozdíl, jestli připojujeme větrnou elektrárnu v Německu, v Polsku, v České republice? Jsou v rámci Evropy na tebe a na tu větrnou elektrárnu kladené víceméně jiné požadavky?

Maja:
Požadavky jsou velmi podobné. Polsko a Česká republika jsme členy Evropské unie a jsou pravidla, která stanoví požadavky pro větrné parky, které se nově staví a připojují do přenosové soustavy. A to je takový základní dokument pro všechny elektroenergetické soustavy. To jsou ty distribuční a nebo dálkové sítě. A to je takový základ, takový obecný požadavek. To jsou technické požadavky pro větrné parky, pro obnovitelné zdroje, a na základě toho daný operátor sítě může vytvořit svůj vlastní dokument, kde má své vlastní požadavky. V praxi v 95 % to odpovídá těm evropským požadavkům, mohou tam být nějaké drobné rozdíly. Například v takovém zjednodušení při řízení výkonem podle toho, jak se mění kmitočet sítě. V České republice je trošku užší rozsah těch nastavení, ale minimálně. V Česku je mezi 4 a 10 %, v Polsku je 2 až 12 %. Takže ten gradient nárůstu nebo poklesu aktivního výkonu. Ale to jsou takové drobné věci, 95 % požadavků se opakuje. Nebo například rozsah změn napětí. Takže tyto parametry jsou velmi podobné, protože každý správce přenosové soustavy má vlastní požadavky, ale tyto požadavky i tak musí být v souladu s těmi všeobecnými předpisy, to znamená s těmi evropskými regulacemi. Občas, nakonec, u vás trošku jinak vypadá proces schvalování. V České republice není organizace, která dává certifikaci jednotlivých druhů turbín. V Polsku je, takže to je takový rozdíl.

Moderátor:
Jaký nejzajímavější problém v rámci těch připojení tvých historických projektů jsi vlastně musela řešit?

Maja:
Jedna věc, nevím, jestli je to zajímavé, ale pro mě je to trochu takové... sranda, ale taková hořká. Měli jsme jednou zákazníka, který se rozhodl koupit turbíny, jejichž celkový výkon byl mnohem větší než povolení na připojení, než ten výkon. Koupil tři turbíny, ale stačily by mu dvě turbíny, protože nemohl připojit až takový výkon. Nižší byl povolený výkon v podmínkách připojení. Takže to je takové trošku divné. A jestli se jedná o složitost projektu z hlediska řízení, tak nejzajímavější jsou takové hybridní parky, například fotovoltaika plus větrné elektrárny. Co je také složité, ale z mého hlediska zajímavé, protože dává možnosti zamyslet se a něco kreativně vytvořit, to jsou nějaké upgrady starých systémů. Nedávno jsem měla takový případ, že několik let byl tam pouze větrný park a zákazník se rozhodl, že k tomu dodá fotovoltaiku. A už sama koncepce řízení takového zařízení se liší. Také bylo třeba přenést měřicí bod z vysokého napětí na střední napětí a už to byl větrný park, který fungoval nějakou dobu, ten systém řízení byl už trošku zastaralý a lišil se od těch nejmodernějších systémů. Takže to vypadalo úplně jinak. Bylo to třeba upgradovat, nastavit, a to byla taková zajímavá zkušenost, výzva. A mi to dalo takovou lekci, co třeba do budoucna brát v potaz. Že jak plánujeme něco dneska, abychom se zamysleli, jestli do budoucna nemáme nějaké plány, jestli nechceme to nějak rozšiřovat, tak aby to bylo optimálně z hlediska času a také budoucích nákladů takového rozšíření.

Moderátor:
Můžeme říct, že v rámci projektu EnVysu, kdy vlastně my v rámci České republiky nejsme schopni do té krajiny umístit nějaký velký větrný park, to znamená, že připojení jedné až tří turbín by mělo být jednodušší než jich připojit 10, 20 a více? Kde jsou ty milníky pro tebe v rámci připojení, kdy si řekneš: "Jo, jedna, to je asi v pohodě," a "Deset, ty jo, už je to überfall a dvacet, to mám práci a zblázním se"? Jak jsou ty hranice? Jak je ta složitost v rámci třeba těch počtů projektů?

Maja:
Není tady nějaká hranice početní, rozdíl ohledně počtu turbín. Občas může být projekt na pět turbín a on bude mnohem složitější než na 15 nebo 20. To všechno záleží na tom... Já jsem měla takový projekt, kde bylo pět turbín, ale byla tři různá místa připojení. Takže tři systémy SCADA, tři systémy řízení. A ještě ony se lišily mezi sebou, takže samotný počet turbín nemá až takový význam, není tak propojený se složitostí projektu.

Moderátor:
Takže když budeme mít dvě turbíny a jednu vyvedeme na sever a druhou na jih, tak je to pro tebe v pohodě?

Maja:
Ne, ne, ne, nebude to problém. Jestli budou mít různá místa připojení, to zvládneme, to není problém. Opravdu není tady nějaké pravidlo, co je složité a co ne.

Moderátor:
V momentě, kdy máme tu větrnou elektrárnu vybranou a zverifikovanou, víme, že ji připojíme, tak potom zřejmě podepíšeme nějakou smlouvu a řešíme ty všechny ostatní věci. Paulino, co všechno ty musíš v rámci té své práce vlastně řešit, aby na konci byla větrná elektrárna, která stojí a točí se?

Paulina:
Tak doopravdy plánováním se zabývají všichni moji kolegové. Já od nich přebírám už připravený plán. To, co v České republice je výzvou, to jsou překrásné cesty po kopcovité krajině, které jsou malebné, ale budou výzvou. Ale nebojte se, jak už tady mluvil Marek, máme velké zkušenosti i z hornatých zemí. Mým úkolem je dodat to na místo. Je celý tým, který připravuje montáž. Máme velké jeřáby, menší doprovodné jeřáby pro vykládku, a pak tým instalační, pomocný tým. Je to celý tým, který dohlíží také na bezpečnost práce. Moje práce končí v okamžiku, kdy turbína začne vyrábět, je už otestována. Celý ten proces jsem na místě, abych byla dostupná vám, zákazníkům, abyste byli dobře informováni, spokojeni a že všechno bude dodáno včas. A to je asi nejlepší v této práci, a proto také jsem spokojená, když jsem součástí Vestasu. Každý den je výzvou a my ty projekty realizujeme už mnohokrát, ale ještě nikdy se nestalo, aby dva projekty byly naprosto stejné.

Moderátor:
Můžeš nám říct, kolik třeba takových lidí potom funguje z Vestasu na tom jednotlivém místě, kde probíhá výstavba? Kolik vás tam je?

Paulina:
Při instalaci je to několik do 20 osob, plus jeřábníci. My to stavíme trošku jako ze stavebnice Lego – jednotlivé části tubusu spojujeme, pak gondolu, pak vlastně ta vrtule a tři lopaty vrtule. U těch menších turbín potřebujeme na to dva dny na složení, u těch větších, jestli ještě máme ten tubus rozdělený na části, to může být i do týdne. Samozřejmě tady také je důležitý vítr. My stavíme v místech, kde fouká, protože tam se staví turbíny. Ale jestli moc fouká, může to způsobovat zpoždění, protože musí být bezpečné podmínky pro instalaci. Bohužel vítr, moc silný vítr, nám akorát při samotné instalaci nenapomáhá.

Moderátor:
My jsme včera byli na Svatém Hostýně, kde zástupce jeřábnické firmy řekl, že v České republice to není špatné, že to je přímo strašné.

Paulina:
Já mohu souhlasit, že to počasí se velmi mění a pociťujeme ty klimatické změny. V letošním roce na polském projektu v červnu, to je měsíc, který obvykle je takový klidný, foukalo více – bylo více takových dnů, kdy jsme museli zastavit instalaci, než to bylo v únoru nebo březnu, kde foukají velké větry. Takže to počasí je nepředvídatelné. Co je plusem – jak už postavíme větrnou turbínu, chceme, aby foukalo, takže to je dobře. Ale je tady problém, souhlasím s českým jeřábníkem, že je to výzva při instalaci.

Moderátor:
My vlastně na tom počátku, když jsme řešili, jak bude celá ta montáž probíhat, tak jsme zjistili, že Vestas nejenže verifikuje všechna data ohledně větrnosti, typ turbíny, zjistili jsme, že i připojení, ale že třeba v rámci té montáže to musí všechno obsluhovat lidi, kteří jsou certifikovaní Vestasem. To znamená, že vlastně Vestas se o celý ten projekt stará od bodu, kdy to je nějaký kus obilí, do bodu, kdy je to postavené, potom zkrátka odjedete a jezdíte to celou dobu servisovat.

Paulina:
Absolutně, tak potvrzuji. Je to také moje úloha, abyste vy cítili, že Vestas má všechno pod palcem. Že my jsme pro vás kontaktním místem. Samozřejmě naši subdodavatelé jsou ověřeni námi a jsou zajištěni ohledně všech místních podmínek, ohledně lékařských prohlídek, otázek BOZP a dalších. My to všechno ověřujeme a dodáváme nejvyšší kvality servis a mohu potvrdit, že jsou také ověřeni i bojem.

Moderátor:
Takže v momentě, kdy je to všechno hotové a větrná elektrárna by měla opustit brány Vestasu, tak to přebírá tady Walter, který k nám přijel, respektive je z Portugalska a pracuje v Polsku, takže plynule přepneme do angličtiny zase. Waltere, jaké jsou největší překážky v rámci té dopravy, když je to u nás tak složité?

Walter Passu:
Díly hotové k odeslání jsou velmi důležitým milníkem. Ale podle toho, jaké je složení z těch dílů, je to velká výzva. Mluvíme zde o továrnách, které jsou daleko, například v Asii, nebo v jiných místech. Takže my musíme spojovat různé druhy dopravy. Začínáme dopravou na lodích. Občas musíme ještě je balit speciálně, abychom optimalizovali tu přepravu, a dopravujeme to do nejbližšího přístavu.

Moderátor:
S jakými výzvami ses setkal ve své kariéře a co můžeme čekat v České republice?

Walter Passu:
Takže skladba toho terénu pro dopravu je důležitá pro ty díly a mluvíme tady o dílech, které mají hmotnost 80 tun a více. A také to jsou velké díly, protože lopaty vrtulí mají také až 80 metrů délky. Takže jak používáme normální silnice, normální sjezdy z dálnic, máme sloupy, tak je to pro nás velká výzva pro tu přepravu. Takže to jsou obrovské přípravy. Než začneme pozemní dopravu, musíme všechny silnice rozeznat. Například třeba dočasně demontovat značky silniční nebo unést elektrické vedení. To je také problém pro místní společnosti, protože to může znamenat i přestávky v dodávkách elektřiny. Takže kde jsou nějaké sloupy nebo prudké zatáčky, to občas třeba například odstraňovat stromy. Tam, kde je to možné, máme také komplexní řešení, které nabízíme. Samozřejmě jsou drahá. To je systém na zvedání lopat vrtulí "Blade Lifter". Takže my je nepodneseme úplně, ale zvýšíme úhel mezi zemí a tou lopatou vrtule, co také snižuje tu oblast, do které zasahuje ta vrtule při zatáčení.

Moderátor:
Děkuji ti, Waltere. Takže Vestas zajišťuje celou cestu dodávky ze svých továren. A viděl jsem zajímavé řešení Blade Lifter, to je zařízení pro zvedání lopat vrtule, a to zvedá ty velké dlouhé 80metrové vrtule.

Walter Passu:
Ano, zařízení pro zvedání lopat vrtule je velmi zajímavé zařízení. Ono vyžaduje času na použití a také je nákladné. Musíme použít speciální jeřáb, který přeloží vlastně tu lopatu vrtule na speciální návěs a tam můžeme unést tu vrtuli od nula stupňů, řekněme oproti povrchu země, tak do 45 stupňů. A to pomáhá nám řešit situace, kdy my nemůžeme projet s normálním přívěsem. Například to je velmi dobrý příklad, kdy musíme projet přes nějakou vesnici, kde jsou úzké zatáčky a je to nemožné tam zatočit s 80metrovou vrtulí – prostě fyzicky je to nemožné. Ale jestli zvýšíme ten úhel, můžeme zatáčet na menších zatáčkách. Ta vrtule je nad střechami domů a můžeme projet přes tu vesnici, vyřešit ten problém. Ale samozřejmě má to dodatečné problémy, bo musíme mít místo, kde přeložíme tu lopatu vrtule z obyčejného přívěsu na ten přívěs se zvedáním. I pak záleží, jak daleko je ten větrný park. To zase musíme to přeložit na obyčejný přívěs a nebo pokračujeme s tím "liftrem".

Moderátor:
Ty studie dopravitelnosti... ono to vlastně začíná tak, že my zpracujeme nějakou studii, jak to plus minus vypadá. Vy to potom přebíráte. Jak moc se tohle plánuje, kudy to pojede, kolik na tom pracuje lidí? A potom, když reálně ta kolona jede, která je teda opravdu velká, jak moc je složité třeba dostat tu elektrárnu z hlediska času z Dánska do České republiky? Popřípadě to složit, aby to tady stálo?

Walter Passu:
Opravdu mnoho lidí pracuje na tom v oddělení dopravy. Je tam Delivery Manager a vždycky před podepsáním každé smlouvy my musíme rozeznat, jaká je situace na silnicích, jaké jsou výzvy a co musíme udělat, abychom mohli začít vyrábět díly. Takže to je velmi dlouhý proces přípravy. Takže chceme postavit větrný park, příprava je všechno. A často se to připravuje mnoho let dopředu, než začne fyzická výstavba. A ta příprava, to je základem úspěchu a to je něco, na co se musíme opravdu soustředit. A připravovat se – máme tady velké znalosti, ale vždycky se můžeme setkat s něčím, co nás překvapí, a musíme být na to připraveni. Vcelku problémem nejsou silniční zácpy, protože většinou my ten transport realizujeme v noci. Nejčastěji to je od osmi večer do šesti ráno a tímto způsobem se vyhýbáme zácpám. Ale samozřejmě musíme mít speciální povolenky. V některých zemích musíme mít speciální doprovodná vozidla a v některých zemích je povinný policejní doprovod. Pak jsou regulace získání speciálních povolení na převoz tak velkých dílů.

Moderátor:
Waltere, v rámci té dopravy, jaké nejzajímavější způsoby jste museli zvolit v rámci té přepravy, abyste tu turbínu dostali na místo? Jaký máš nejzajímavější zážitek z tvé práce za celou historii, co seš ve Vestasu?

Walter Passu:
Je možné, že mám to štěstí, že pracuji v zemích, kde je mnoho místa jako na průjezd a jsou poměrně dobré podmínky. Ale občas problémem jsou například parametry nosnosti některých mostů. Je to velká výzva. Občas je to dohoda i s místními komunitami, že třeba ty mosty přestavíme, protože nejsou schopny převést nejtěžší díly turbíny, které například společně s kamionem váží i 100 tun. To znamená, že je třeba přestavět některé ty mosty, takže to vyžaduje dodatečné náklady, které většinou jsou hrazeny v rámci toho projektu a to hradí developer nebo ten majitel elektrárny.

Moderátor:
Děkuju, Waltere. Takže Vestas zajišťuje celou cestu dodávky ze svých továren. A viděl jsem zajímavé řešení Blade Lifter... pardon, to už jsem říkal. A to je vlastně i důvod, proč dneska spolu jdeme se podívat na jednu lokalitu.

Walter Passu:
Ano, je to velmi důležitý krok. My v 90, 95 procentech případů to děláme. Takže jezdím já nebo moji spolupracovníci, navštěvujeme ta místa, díváme se, jaká je dostupnost toho větrného parku. Ale to je nejenom otázka, jak přijet k tomu větrnému parku, ale také jak se připravit na místě. Proto je tam třeba zaplánovat i vnitřní cesty a být jistý, že jak přijedou už na místo ty díly, budou vyloženy, bude místo na jeřáby, na montáž těch dílů, že bude tam dostačující množství místa. Také při těch velkých větrných parcích je místo, protože my musíme, aby tam například nevznikaly nějaké zácpy uvnitř této farmy. Protože jak se dováží ty věci na místo, je tam mnoho automobilů. Takže jak se tam například vozí části jeřábu, to je i 20 automobilů, ten velký jeřáb veze. Takže třeba to všechno plánovat dopředu. Takže po těch návštěvách my připravujeme takovou zprávu, máme speciální měření, získáváme informace o parametrech mostů a díváme se, jaké jsou výzvy. Například nemůžeme používat normální výjezdy z dálnic. Je dobře, jak ten větrný park je blízko dálnice, ale jestli ta vrtule má 84 metrů délky, my nemůžeme sjet pravým sjezdem. Takže řešením musí se otevřít střední pruh dálnice a my jedeme náklaďákem vlastně v protisměru levým sjezdem, co znamená, že je třeba zastavit vlastně provoz na té dálnici v tom okamžiku. Takže to je takový malý příklad, jak komplexní musí být ta příprava a jaký je úroveň přípravy, jaké povolení musíme získat, koordinovat to s místními orgány, abychom úspěšně dodali celý náš projekt odběrateli.

Moderátor:
Můžeme říct, že Vestas doveze větrnou elektrárnu i tam, kam to její konkurence nezvládne?

Walter Passu:
To je těžká otázka. Ale jestli je to možno dodat, my to uděláme. Máme dlouhé zkušenosti s dodáváním komplexních celkových větrných parků. Máme velmi zkušené lidi ve firmě, spoustu zkušeností, které získali jsme s odstraňováním různých překážek. Takže jsme připraveni dodávat to i v těžkých, složitých podmínkách. Ale samozřejmě to mohou být drahá řešení.

Moderátor:
Existuje nějaký projekt, který jsi za celou historii dělal, na který dodneška vzpomínáš, který ti absolutně uvízl v hlavě v rámci své složitosti?

Walter Passu:
Pro mě velkou výzvou byl komplexní projekt, který jsem navštívil před měsícem. On byl na severu Litvy. Tam byl velmi složitý proces, projekt, protože to byl velmi jiný projekt, než které my děláme obyčejně, protože to byla taková hybridní stanice – bioplyn a větrná elektrárna. A my jsme tam dělali všechno od elektrické části, výstavby, takže všechny pozemní úpravy také jsme dělali, stavěli jsme komunikace, kladli jsme trafostanice, kabely. Takže komplexnost tohoto projektu byla velmi dramatická. Takže my jsme se nesoustředili pouze na dodávkách, ale vlastně od samotného začátku, od plánování jsme to dělali. Začínali jsme velmi brzy, takže museli jsme nalézt místo, vyřešit všechny ty elektrické otázky, položit kabely. A pak jsme přijeli na místo, také instalovali jsme turbíny, instalovali jsme trafostanice a to všechno je připraveno, bo ten projekt má čtyři etapy. Takže on tento projekt má vyrábět víc než 1,5 giga.

Moderátor:
Děkuju. A ty, Paulino, jakej máš nejzajímavější zážitek z Vestasu?

Paulina:
Já si tak myslím, že jak všechno jde v pořádku v projektu, tak project manager je zbytečný. Takže jestli jsem nadále na tom postu, to pořád jsou nějaké výzvy, které musím zvládat. A myslím si, že to je nejlepší v práci pro Vestas.

Moderátor:
Super. Já bych vám chtěl všem poděkovat, že jste přijeli a že jste tu s námi trávili čas. A doufám, že se ještě uvidíme v tomhle či širším složení. Moc vám díky všem.

Všichni:
Děkujeme, na shledanou.