Zpět na všechny články

18. Epizoda - Krajinný ráz a dendrologie v praxi větrné energetiky s panem Ing. Františkem Frolou

„Matematika krásna“ – Lze změřit krásu krajiny?

Ing. Frola používá unikátní metodu, jak se zbavit subjektivního „líbí/nelíbí“ při posuzování EIA. Používá bodovou matici (škála 0–1000).

• Pokud krajina získá pod 500 bodů, je považována za běžnou/průměrnou a zásah do ní je snáze obhajitelný.
• Nad 500 bodů jde o krajinu cennou, kde je výstavba buď nemožná, nebo vyžaduje pečlivé maskování.

Syndrom Ještědu a historické větrníky

Frola upozorňuje, že vnímání krajiny se mění.

• Příklad Ještědu: Když se stavěl, byl vnímán jako pěst na oko a cizorodý prvek. Dnes je to ceněná dominanta a symbol regionu.
• Historický kontext: Česká krajina není pro větrníky cizí – v historii u nás stálo přes 350 větrných mlýnů, takže točící se prvek do české kotliny historicky patří.

Revoluce v náhradách za kácení (Peníze obcím)

Velkým tématem je novela zákona, která řeší tzv. ekologickou újmu.

• Dříve musel investor za pokácené stromy vysadit nové („kus za kus“), což často vedlo k výsadbě na nevhodných místech bez následné péče.
• Nově: Investor může vypočtenou hodnotu stromů zaplatit přímo do rozpočtu obce. Obec tak získá prostředky na smysluplné environmentální projekty (např. park, o který se stará) a investorovi odpadne starost s údržbou výsadby.

Past na investory: Čí je ten strom?

Mnoho investorů (a dokonce i úředníků) dělá zásadní chybu v určení vlastnictví stromu.

• Pravidlo: Strom patří tomu, na čím pozemku roste. Ne tomu, kdo ho sázel.
• Frola zmínil případy, kdy úřad povolil kácení, ale následně se ozval skutečný majitel pozemku a žádal náhradu škody. Proto je klíčové digitální zaměření a geodetická přesnost.

Přesazování vs. Kácení

Projektant Aleš Vlasák popsal praxi při dopravě obřích turbín:

• Ne vždy se musí kácet. U cenných, ale ne příliš starých stromů se přistupuje k přesazení. Strom se vyzvedne, po dobu transportu se „ubytuje“ jinde a opečovává, a pak se vrátí zpět.
• U starých stromů (např. 300letý dub) přesazení není možné, tam je nutné hledat jinou trasu.

Rytíř ochráncem přírody

Zajímavostí je samotný profil hosta – Ing. Frola je rytířem Řádu svatého Huberta. Jeho přístup spojuje tradiční myslivecké hodnoty a křesťanství s moderní legislativou a pragmatickým pohledem na nutnost energetické soběstačnosti.

_________________________________________________________________

Celý podcast:

Ondřej Doležal:
Dobrý den, ahoj, vítejte u naší 18. epizody, která se bude zabývat krajinářskou architekturou a dendrologickými studiemi. Naše pozvání přijal pan inženýr František Frola, který je tedy autorizovaný krajinářský architekt, zároveň má autorizace na provádění EIA studií a studií SEA. Zároveň je rytířem Řádu svatého Huberta, což je dlouhodobá zásluha o rozvoj myslivosti, ochranu zvěře a ochranu lesů. Je to bývalý člen komise pro životní prostředí v Hradci Králové pro Ministerstvo životního prostředí a zároveň pro KDU-ČSL, kdy pan Frola je jedním z iniciátorů vůbec prvních zákonů na ochranu krajiny v České republice a zároveň budoucí kandidát do Senátu v obvodu Hradci Králové, které se budou konat teďka v létě. Pane Frolo, já vás zdravím, dobrý den.

Ing. František Frola:
Já vás taky zdravím, dobrý den. Děkuji za pozvání.

Ondřej Doležal:
Jak jste se k tomu všemu dostal a jak jste se stal rytířem?

Ing. František Frola:
No, především se musíte stát členem Řádu svatého Huberta a v podstatě musíte splnit dvě základní podmínky, a to jest být myslivcem více jak deset let a být křesťanem. A tyto dvě podmínky jsou zásadní. Potom v té atestační hierarchii postupujete v nějakém žebříčku, až se dostanete na pátý stupeň, který je právě rytíř řádu. Pak můžete ještě postoupit na mistra řádu. Já jsem jim tedy byl, jsem emeritním mistrem řádu. Dokonce jsem jednu dobu zastával i post kancléře řádu, tedy inter ego, tedy po velmistru druhá osoba v řádu.

Ondřej Doležal:
Co vás vedlo k tomu, že jste se stal krajinným architektem, iniciací prvních zákonů na ochranu krajiny a tak dále? Co vás k tomu všemu vedlo?

Ing. František Frola:
Já především musím říct, že už je mi 70 let. A že jsem absolvoval Vysokou školu zemědělskou v roce 1979. Tak tady vidíte, že můžu hovořit právě o jakési té historii vývoje vlastně tohoto oboru ochrany životního prostředí, kam samozřejmě ta krajina spadá. A na vaši otázku odpovídám takto: To znamená, když já jsem studoval na té Vysoké škole zemědělské, tak jsme ještě o ochraně životního prostředí věděli pramálo, i když naše katedra měla v názvu Katedra sadovnické a krajinářské tvorby a životního prostředí. Jako jediná v republice, jako jediná vysoká škola v Československé republice vlastně měla toto v samotném názvu. A to nás trochu predikovalo k tomu, že tedy bysme měli vedle té zahradní architektury, která se nemohla tehdy tak nazývat – nazývali jsme se okresní sadovníci – a někteří z nás jsme se vydali právě touhle cestou ochrany životního prostředí, kam samozřejmě ta krajina patří.

A ještě na vaši otázku odpověď: Ano, v té době byl jediný zákon na ochranu přírody, ani ne krajiny, přírody – velmi starý z roku 62 a trval vlastně až do roku 92, kdy byl přijat nový zákon 114/92 Sbírky, který už opravdu silně v sobě pojal vlastně jednotlivé složky přírody a krajiny a životního prostředí. A vedle toho vznikl i zákon o ochraně životního prostředí, nám známá sedmnáctka, jo. Takže a já, jestli můžu, tak právě jsme se o to nějak snažili, nějakým způsobem byl vyvíjen tlak a v podstatě vláda Československé republiky přijala někdy v roce 80 usnesení o tom, že teda bude dobře, aby vlastně to životní prostředí jsme chránili i po té legislativní i politické lince. A usnesení bylo toho charakteru, že vznikly na odborech vodního a lesního hospodářství ještě oddělení ochrany životního prostředí. A já jsem měl tu čest, že vlastně na základě tohohle usnesení jsem se tehdy dostal na Východočeský krajský národní výbor na tento odbor, kde vlastně ten jsem mohl tehdy chránit aspoň půdu.

Ondřej Doležal:
Co obnáší autorizace na krajinářského architekta a potom následně autorizace teda pro tvorbu EIA studií a studií SEA?

Ing. František Frola:
Ano. Autorizace obecně víme, co to obnáší. Je to v podstatě oprávnění posuzovat a opatřit ten dokument razítkem se státním znakem. A v podstatě to přinesla až nová doba. To znamená po roce 90, kdy jsme se přibližovali světu, kdy vlastně ta potřeba vznikala mít certifikované osoby, které na základě tohoto zákona, který jsem jmenoval, budou vlastně Ministerstvem životního prostředí, potažmo profesními komorami – v našem případě Česká komora architektů – vlastně vydá takové oprávnění a dá právo používat vlastně toto razítko a posuzovat vlastně ty jednotlivé složky životního prostředí.

Takže, když se vrátím k České komoře architektů, ta vznikla v roce 1991. Zavedla znovu řemeslo nebo povolání, které za socialismu neexistovalo, takzvaného zahradního architekta. A s tím vznikl zákon o autorizaci a v podstatě každý, kteří jsme absolvovali tuto naši školu, to znamená tu Vysokou školu zemědělskou, zahradnickou fakultu později – i když u mě to ještě zahradnická nebyla, byl to jen obor – tak má právo se přihlásit ke zkoušce. Musí šest let mít praxi, předložit projekty, které za těch šest let vykonal, a před zkušební komisí státní, té kterou jmenuje Česká komora architektů, obhájí vlastně to, že se orientuje v tom oboru, že to umí, že zná legislativu. A když absolvuje s výsledkem pozitivním, tak obdrží to osvědčení a vlastně to kulaté razítko. A u mě se to stalo v roce 94.

Ondřej Doležal:
Mně se na tom líbí, že naprostá většina hostů, který tu máme, tak de facto jsou jedni z otců zakladatelů ochrany krajiny, na jejichž ramenech de facto stojí principy dnešní ochrany a tvorby životního prostředí, což teda já jsem studoval střední školu. Takže de facto mé studium se zakládá na tom, na jakých základech jste to vy položili. Tak to je takový hezký.

Ing. František Frola:
A ještě vám dlužím odpověď na to, jak jsem se stal autorizovanou osobou EIA. V podstatě, protože tady vznikl zákon o ochraně životního prostředí, který byl taktéž vlastně potřebný a implementovali jsme ho v rámci Evropské unie, protože ve světě už daleko dříve existoval, takže technologie nebo záměr, který se umisťoval do krajiny nebo do volného prostoru, bylo nutné posoudit právě z pohledu: jak zasáhne do těch složek životního prostředí. A na základě toho, když takový zákon vznikl, tak samozřejmě zase vyplynula potřeba osob, které budou v rámci tohoto zákona ty jednotlivé složky predikovat, co se stane, když. Že jo, když tam umístím tu technologii nebo ten záměr, jak se mě změní, jak ovlivním jednotlivé složky životního prostředí. No a podle tohodle zákona to vypisuje Ministerstvo životního prostředí. Zase se přihlásíte, zase složíte zkoušku a obdržíte oprávnění. Léta jsem to oprávnění neměl, abych ho musel obhajovat znovu před komisí. Až naposledy před třemi lety se ministerstvo rozhodlo, že tedy nás bude přezkušovat. Takže to jsem obhájil a v této chvíli mám tedy na pět let vystaráno, což v roce 2027 mně vyprší. Zda půjdu znovu obhajovat nebo ne, bude vis maior.

Ondřej Doležal:
Jak s dnešním odstupem hodnotíte přijímání těch zákonů na ochrany krajiny a vlastně následnou praktickou exekutivu vůči třeba těm jednotlivým záměrům, developerům, kdy zkrátka ty tlaky mnohdy jdou velmi ostře proti sobě? Řekl bych, že ty ostřejší lokty většinou teda mají spíš ti developeři. Jak tohleto vnímáte?

Ing. František Frola:
Podívejte, základním předpisem, jak jsme si řekli, je ten zákon 114/92 Sbírky, který tam v podstatě popisuje, co je povinen investor, když vstupuje se svým záměrem do krajiny vykonat, jo. Mimo jiné má si opatřit podle paragrafu 12 třeba to hodnocení krajinného rázu, pakliže je to požadováno. Nebo podle paragrafu 67 tohoto zákona má certifikovaná osoba posoudit, jestli tam nebude tím záměrem ovlivněna živočichové, rostliny nebo biota obecně. A nebo další paragrafy, které v tomto zákonu jsou.

Pochopitelně, investoři, je to pro ně určitá překážka. Je to určitý a dost velký finanční výdaj a časová prodleva. Protože vemte si, když hodnotíme tu biotu, tak tady musíme zachytit jarní, letní a podzimní aspekt a to pro některé investory už jako honem, honem a je to pro ně brzda. Takže z mého pohledu, ano, ošetřili jsme zákonem, co všechno je potřeba posoudit, co všechno je potřeba říct, že nebude ovlivněno nebo nebude ten záměr ovlivňovat. Ale z pohledu investorů je to brzda. Takže oni mnohdy to sice přijmou, ale jsou takoví nevrlí nebo mají takový pocit, že ty naše předpisy jsou příliš příliš rigidní a jsou příliš moc pro ně zatěžující, než aby ten záměr mohli to umístit.

Ondřej Doležal:
Váš záměr ochrany krajiny je poměrně jako širokej. Co vás dneska baví v rámci ochrany krajiny nejvíc?

Ing. František Frola:
Posuzování krajinného rázu.

Ondřej Doležal:
To znamená, že to souvisí s tou krajinnou architekturou.

Ing. František Frola:
To je jenom jedna složka. Krajinná architektura to je jedna složka krajinného rázu. Krajinný ráz se skládá z geomorfologie a to, co vytvořil člověk v té krajině. To znamená geomorfologie je povrch, potom je člověkem pozměněná krajina, buď zemědělská, lesní, lesozemědělská, a jeho stavby. A to je všecko ten krajinný ráz, který má svůj charakter podle jednotlivých území a ten fenomén je buď potřeba chránit, nebo je tak výjimečný, že vlastně nelze do něho nějakým záměrem zasahovat. A nebo ten záměr musí být tak precizován, aby to krajinný ráz nějak nenarušil.

Ondřej Doležal:
Jak se hodnotí narušení krajinného rázu?

Ing. František Frola:
Je na to metodika, samozřejmě. A když se podíváte do paragrafu 12, tak tam se něco říká, ale je to velmi strohé, jo. Je tam v podstatě, že je potřeba chránit krajinný ráz. Já když dělám toto posouzení, tak to přesně z těchhle třech premis hodnotím. To znamená geomorfologii, lidské sídla a pokryv, který tam je. To znamená, co se hospodářsky děje v tím území. Dále k tomu přistupuje, jestli jsou to chráněné území, nebo nejsou, jestli velkoplošné, maloplošné. Kam ten záměr konkrétně umísťuji.

A hlavně, a to si kladu já u sebe jako takový nový prvek, který rád používám, je zavedení posuzování krajiny a toho krásna té krajiny podle matematického modelu.

Ondřej Doležal:
To je vlastně ten, ano, posouzení krásna, kdy vlastně probíhá vyčíslení těch jednotlivých parametrů krajiny. Na čem je to založený?

Ing. František Frola:
Tak, tenhle ten model je v podstatě založen na matici bodové, kterou ze vzorce převádíte do určitých číselných hodnot, kdy jednotlivé kategorie převedete na body a teď máte rozhraní bodů od nula po 500 a od 500 po 1000. A co je pod 500, tak hodnotíme krajinu jako běžnou nebo průměrnou. A to, co je nad 500, hodnotíme už jako kvalitní, velmi pěknou a další kategorie. A to je takový trošku prvek, který nám řekne o tom posuzování krásna. Protože krásno je neuchopitelný prvek nebo neměřitelný, pakliže ho nepřevedete na takovouhle hodnotu. Každému z nás se líbí něco jiného. Vám se bude líbit jiná dívka než mně, vám se bude líbit jiná krajina než mně. Ale můžeme říct, že hodně krajin, třeba vysokohorské, se shodnem na tom, že je to pěkná krajina. Ale pro někoho to může být až dechberoucí krajina.

Ondřej Doležal:
My se vlastně s tímhle tím setkáváme poměrně pravidelně na těch veřejných projednáních, kdy v zásadě všichni jsou pro větrnou energetiku tam, kde to není tak krásný jako u nich. Jak se tohleto jako posuzuje? Máme teda nějakou bodovou škálu, ale vy, když nikam přijedete na nějakou třeba hodnotit nějakou lokalitu z hlediska teda těch všech parametrů toho krajinného rázu, na co vy koukáte jakožto odborník jako první? Když vezmeme tu studii, která na konci má třeba 100, 120 stránek, kde vy jako pan Frola začínáte s hodnocením toho krajinného rázu?

Ing. František Frola:
Tak. Prvně si vyhodnotím vůbec, jak mně to dovolují vyšší předpisy, vyšší dokumenty. To znamená zásady územního rozvoje, obce, kraje a další dokumenty, které jsou nějak pojmenovány. Obvykle mám zkušenost, někdy jsou precizované dobře, ale někdy stroze. Ochrana krajiny a krajinného rázu v takových dokumentech. Ale je to zásadní dokument, protože ten má vyšší, řekl bych, právní validitu a já ho musím v tom dokumentu citovat. Tak to je první věc.

Druhá, samozřejmě musím si sám projít tu krajinu a začít ji hodnotit podle metodiky. Podle metodiky autorit, které jich více. Já si dělám průnik těch metodik, třeba docent Sklenička nebo Míchal nebo další. A třetí je právě to krásno. A čtvrtou ještě kategorií, to znamená musím tady víc z toho, jestli tam nemám chráněný fenomén, to znamená přírodní park, velkoplošné chráněné území nebo maloplošné chráněné území. A todle všecko se nějak poskládá v tom, že mně něco vyjde.

Já se snažím oprostit od subjektivního posuzování té krajiny. A právě toto jsou ty prvky, které mně něco říkají a pak mně řeknou: Ano, ta krajina si zaslouží to, abych do ní neumisťoval tento záměr, protože je jedinečná, protože nemůžu ten záměr ani kamuflovat zelení nebo nějak jinak. A nebo je vhodný. A mnohdy mám tu zkušenost oproti třeba profesním organizacím, a dovolím si tvrdit, že to tak nedělají a budu je i jmenovat, jsou to Agentury ochrany přírody a krajiny, ať už pracoviště tedy střediska, nebo jejich regionální pracoviště správy CHKO, které jejich pracovníci tyto metody úplně tak nepoužívají a mnohdy sklouzávají do subjektivního posuzování té krajiny. A napíšou to v lapidární větě: "Tato krajina je natolik pěkná, že za umístění záměru zde není možné," ale neodůvodní to ničím z toho, co se jmenoval.

Ondřej Doležal:
My vlastně todlencto řešíme v souvislosti s výstavbou našich komunitních větrných elektráren, kdy v zásadě krajinný ráz je něco, co zajímá a posuzují samozřejmě úplně všichni. Když si vezmeme takovou větrnou elektrárnu, která třeba my se snažíme všechny větrné elektrárny mít menší než 200 metrů z mnoha důvodů. Jak se posuzuje krajinný ráz větrné elektrárny? To znamená já EnVys, za vámi přijdeme a řekneme: "Pane inženýre, tady bychom chtěli postavit větrnou elektrárnu." Jak velký území je vlastně zasaženo?

Ing. František Frola:
Ano. Vím, kam míříte. Je to ošetřeno v té metodice. My totiž v té metodice máme takzvaný dotčený krajinný prostor. A to je terminus technicus, který sice já si stanovuju, ale je tam popsáno, jak ho mám stanovit. To znamená, napíšu nebo vyznačím si v mapě nějaké body a udělám jejich křivku a to mně říká: Toto je ten dotčený krajinný prostor, který posuzuju. To ostatní už je mimo ten dotčený prostor a v tom případě teď důležité je geomorfologie toho dotčeného krajinného prostoru, jaké tam mám překážky, ať už přirozené, vytvořené tedy přírodou, a nebo člověkem. A teď, jakým způsobem mě ovlivní vlastně ten konkrétní tubus s těma vrtulema tuto scenérii nebo tento dotčený krajinný prostor.

Ondřej Doležal: 
Já tak nějak žiju v tom, že vlastně ta plocha se posuzuje plus mínus deset kilometrů vlastně obvodem, respektive nějakým tom průměru. S čím se jako musíme vypořádat v rámci těch deseti kilometrů? Protože to je poměrně jako velká plocha kvůli jako v uvozovkách jedné větrné elektrárně, byť ano nějak jako vysoké. A když je teda nad 200 metrů, tak ta plocha se vlastně zvyšuje na dvojnásobek.

Ing. František Frola:
Vypořádávám se především s úhly pohledu a s vizuálními body. To znamená pozorovatel v daném místě, jak vnímá vlastně umístění této vertikální situace nebo záměru do krajiny. To znamená, že mám více exponované pohledy a méně exponované pohledy, které nikomu nevadí nebo nikoho neruší, a některé, které jsou více exponované. A tam pak hledám to, jestli můžu ovlivnit tento pohled třeba kamufláží, třeba pomocí zeleně, nebo vyhodnotím v rámci toho hodnocení, že to není nijak pro tu krajinu a pro ten krajinný ráz natolik závažné, že by byl v kontextu s věží kostela nebo s nějakým významným dalším prvkem. A to je to důležité.

Ondřej Doležal:
Já jsem třeba mnohdy překvapenej, když se třeba podíváme na velký elektrárny typu Dukovany a Slavětice, že vlastně ve Slavěticích je velká rozvodná a tam vlastně, že jo, je obec a přitom vlastně ten výhled na tu na tu rozvodnu by bylo možný jako zakrýt stromama, protože Dukovany nejsou úplně jako novinkou v český krajině, ale vlastně se k tomu jako nepřistoupilo, k tomu vlastně odstínění toho vizuálního smogu.

Ing. František Frola:
A teď si položme otázku, proč tomu tak je? Buď na to někdo zapomněl, nebo to nebylo požadováno, nebo v podstatě se tak neuvažovalo. Já dám ještě jednu paralelu. Podívejte, za dob socialismu se postavil Ještěd na vrcholu nad Libercem. V tu dobu to bylo odsuzováno. Ježiš, co to tam je teda? Taková dominanta vlastně v krajině? A dneska je to vysoce hodnocený prvek, který podtrhuje tu krajinu.

Co tím chci říct? Že v podstatě i ten názor se mění a my musíme ještě posuzovat tu krajinu z pohledu historického vývoje toho vnímání. A je tady ještě jeden prvek, a to je takzvané podvědomé vnímání. A to podvědomé, ještě jinak to řeknu: Občan, který žil v tom určitém území, má zafixovanou tu krajinu třeba z dob svého dětství. A teď tam přijde po třiceti, čtyřiceti letech, má ji v nějakém podvědomí, ale už je tam něco změněno, už to je jak trochu jiné. Jo, takže já tím chci říct, že i ta krajina má svoji dynamiku a některé věci, které prvotně třeba byly negativně vnímány, mohou být za několik let vnímány pozitivně nebo průměrně.

Ondřej Doležal:
Myslím, že celosvětově výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů musí být vnímána pozitivně s ohledem na všechny ty negativní konotace, který to přináší. Ale když se vrátíme ještě posledním dotazem k tomu krajinnýmu rázu. Když si vezmeme Českou republiku, která není úplně, úplně velká, co je z hlediska krajinnýho rázu pro nás to nádherné, to v uvozovkách průměrné? Protože stát třeba říká, že by rád postavil v té první vlně 400 až 800 větrných elektráren, což na instalovaný výkon znamená zhruba nějakých 32 Temelínů, to znamená 64 bloků, samozřejmě vyrábí jako různě. A to se musí do té krajiny zkrátka někam jako umístit. Co jsou pro nás z hlediska krajinnýho rázu ty absolutní no-go zóny, kde zkrátka to nikdy v uvozovkách nevznikne?

Ing. František Frola:
To jsou rozhodně velkoplošná chráněná území v zónách jedna, dvě. To jsou chráněná území, to jsou cenná, geomorfologicky cenná spolu s tím krajinným rázem, tedy s tím vytvořeným, co člověk vytvořil. To opravdu musíme chránit a to je to pěkné, co co nás těší, za čím se chlubíme. Ale jsou jiné místa, kde to může být. Otázka k diskuzi je, jestli půjdeme cestou jedna, dvě, tři, čtyři, pět větrných elektráren, nebo tam půjdeme cestou takzvaných fotovoltaických farem, jako to vidíme v Německu, nebo jako to vidíme v Rakousku. To se musí rozhodnout obecně, jestli připustíme toto.

Já, kdybych měl za sebe odpovědět: Jsou možná místa, třeba vytěžené plochy na Mostecku, kde by mě nevadil tenhle ten park větrných elektráren. Ale už by mně to třeba vadilo v nějakých jiných geomorfologických celcích, kde stačí ten jeden, dva, tři, čtyři elektrárny, které tak neruší, můžu je zakamuflovat a tak dále.

Ondřej Doležal:
Oni ty elektrárny větrné jsou mnohdy vnímány tak, že vlastně je to někde v krajině, kde se to točí neskutečnou rychlostí, ale přitom ta elektrárna se točí podle toho, jak fouká. To znamená, že vlastně ta rotace tý elektrárny je vlastně přirozená. Že vlastně se tam neděje nic jako hrozného.

Ing. František Frola:
A teď jste řekl jednu důležitou věc a já si teď jste mě klepnul v tom mozku na jedno kladívko. Když jsem já kdysi posuzoval před 15 lety tyhle záležitosti, tak jsem tam s oblibou psal: "Vždyť naše krajina měla větrné mlýny a bylo jich v této krajině 350. V Česku, ne Slovensku, v Česku." Zbylo jich pár, že jo. Takže ten fenomén točícího se prvku v krajině byl zcela legitimní a znám.

Ondřej Doležal:
Pane Frolo, jak vlastně po tom všem, po tom prvotním iniciaci vlastně těch zákonů a vlastně prvotní snahy o ochranu toho životního prostředí, jak vnímáte ty změny v posledních dvou třech letech právě v souvislosti třeba s výstavbou těch obnovitelných zdrojů, posunu toho paradigmatu vlastně do veřejného zájmu a kdy se mění poměrně dynamicky spousta jako věcí? Jak vy tohleto vlastně hodnotíte? Protože z mýho pohledu, já jsem v energetice 13 let, ale je to takové vždycky: Od roku 2013 jsem říkal, že je nedostatečná ochrana zákazníků, což teda jsme v srpnu 2021 teda změnili. Následně teda odešla Bohemia Energy, absolutní panika. Najednou se začal ten samej zákon měnit vlastně sedmkrát. Dva roky zpátky jsme zjistili, že chceme vypnout uhelný elektrárny. Je to všechno takový jako bum, bum, bum, sem, tam. Jak se tohle projevuje do té ochrany krajiny?

Ing. František Frola:
Právě, tohle všecko je špatně. Měli bysme mít vizi, měli bysme mít vizi aspoň na 40, 50 let. Máme tady závazky, které Česká republika vůči Evropské unii udělala, to znamená i ratifikovala závazky, to znamená 30 % výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů do roku X. Ono se to teď trošku posouvá. Prostě to nás z toho nikdo neoprostí a budeme muset ty větrné elektrárny nebo fotovoltaiku do té krajiny umisťovat. A my máme už vyčerpané jiné zdroje, už přehrad moc nepostavíme, malé vodní elektrárny jsou téměř taky vyčerpané. Bioplynky, no tak určitý bum tady byl, ale už to stagnuje. Tak jaké máme ještě obnovitelné zdroje? No biomasu ještě můžeme, že jo. Ale já jsem se i v téhle oblasti biomasy pohyboval, byl jsem v jenom projektu pět let, chtěli jsme vyrábět elektřinu z rostlinných zbytků, ale mělo to taky svoje limity, má to svoje problémy. Takže toto je taková s naší cesta, jak toho docílit.

Takže, když jste položil otázku, jak já se na to dívám: Nic jiného nám nezbude. Ale udělejme to rozumně, udělejme k tomu právnický podklad, udělejme k tomu nějakou metodiku a nebuďme zabejčení, zvláště kolegové, který hájí zájmy ochrany přírody a krajiny. Nic proti nim, je to jejich práce, já je respektuji, ale nesmí být zas až příliš, jaksi ortodoxně jenom zaměření na ochranu přírody a krajiny.

Ondřej Doležal:
Oni vlastně ty cíle, o kterých jste mluvil, tak podle té směrnice Evropské unie, k čemuž jsme zavázáni, tak vlastně v roce 2030 bychom měli mít 42 % elektřiny, jestli se povedou.

Ing. František Frola:
No tak, když se povedou.

Ondřej Doležal:
A v roce 2030 by mělo bejt 49 % energie v budovách pocházet taky z obnovitelných zdrojů. Dneska teda je to z 80 % fosilní, ne jako víc.

Pane Frolo, my tedy spolupracujeme v oblasti dendrologických studií a průzkumů, což jsou průzkumy vedoucí k tomu, abychom mohli zajistit dopravu těch větrných elektráren na to dané místo. Co to je takový dendrologický průzkum?

Ing. František Frola:
Ano. Prvně musím říci, že i otázka dřevin je součást krajiny a krajinného rázu. Nepochybně, že jo. Ale teď toho vytrhlem, teda ten segment dendrologie, a v podstatě posuzuje-li se porost, nebo budu používat pojmu ze zákona 114/92 Sbírky dřevina, což je obecný terminus technicus, který tam je zaveden, tak tam se v podstatě říká, že dřeviny v určitých parametrech velikostních a nebo porosty jsou chráněny podle tohoto zákona. A teď je nutné posuzovat vlastně, co to je za druh, na tom stanovišti jakou úlohu zastává, protože vyhodnocuju vlastně ten účel té dřeviny v té krajině, posuzuju její vzácnost, jestli je nahraditelná nebo není nahraditelná. Tím pádem řeknu, jestli teda je možno ji skácet. A teď musí nastávat další, protože tady vznikne ekologická újma a je nutné tu újmu vypočítat.

A teď jsou dvě cesty. Donedávna byla jedna cesta, že musím za skácenou zeleň vysázet adekvátní množství, které určí orgán ochrany přírody a krajiny, buď tam in situ, nebo na pozemcích k tomu vyčleněných, které ta obec příslušná má vést seznam. Dneska už víme, že teda tyhle pozemky už jsou docela vyčerpané, někde, někde ne. A pro mnohé investory to dělá velkou potíž v tom, že musí, a v rozhodnutí o kácení dostane, že to vysází, to znamená, musí si najít firmu, která to bude realizovat, pět let udržitelnosti, to znamená další náklady. Takže pro mnoho investorů je lepší, když využijí paragrafu 9 odstavce 3 tohoto zákona, že jednorázově zaplatí ekologickou újmu do rozpočtu obce a ta ho použije tyhle peníze na životní prostředí v rámci toho obce.

Já se tady musím trošku pochválit. Právě tak, jak jste v úvodu řekl, že jsem byl členem té komise životního prostředí ministra, tak tohle jsem dlouhodobě eskaloval, aby se skutečně tam dostalo, protože zákon platí tak dlouho, jak platí, a nikdy tohle nebylo ošetřeno. Až teprve novelou teď je tam tento institut, že investor může odvést peníze. To je pro něho vysoká možnost nemít problémy, jo? Ale otázkou je, jak zjistíte vlastně, o jakou ekologickou hodnotu jde.

Já jsem si na to stanovil svoji svůj způsob výpočtu a tady se zas rozcházíme v tom, že agentury ochrany přírody vydaly několik ceníků, jak zjistit ekologickou újmu. Když jsem se na toto téma bavil s právníky, tak oni říkají: "To nelze." Jediným aprobovaným předpisem na zjištění ekologické újmy je vyhláška k zákonu o oceňování nemovitostí, kde v podle přílohy 39 se zjistí podle věku, jakou hodnotu ty dřeviny mají. Pak tam můžete udělat nějaké přípočty, odpočty a zjistíte, jakou hodnotu ty dřeviny mají. A to je ta ekologická újma. Jediná. A to je taková trošku rozpor mezi tím, že některé orgány ochrany přírody a krajiny prvního stupně vlastně neví, jak stanovit tuto hodnotu. Takže ten posudek, mimo to co jsem jmenoval, má nezadatelnou funkci vyčíslit i tuto ekologickou újmu.

Ondřej Doležal:
Jak se taková ekologická újma vyčísluje ve finančních prostředcích? To znamená, pokud si vezmeme klasický třeba les, tak klasický les nejde kácet, pokud je mladší než 80 let...

Ing. František Frola:
Jsou výjimky.

Ondřej Doležal:
Jo, určitě. A jak se to, jak se potom, když třeba řešíme tu dopravitelnost, tak zjistíme, že třeba některé stromy jsou překážkou k tomu, abychom tam tu turbínu dovezli. Jak probíhá to vyčíslení? Jak se určuje třeba stáří stromu, kterej ještě není, jako nemůžem se podívat na ta léta. Jak tohle všechno probíhá?

Ing. František Frola:
Jasně, řeknu vám to. Především musíme tady rozlišit, o jaké dřeviny jde. To znamená základním kritériem je, na jakém pozemku rostou. To znamená, my dělíme dřeviny rostoucí mimo les a v lese. Na každý tuto kategorii platí jiná právní úprava. Jestliže je pozemek lesem, tak na to platí zákon o lesích a všechno s tím spojené. A jestliže jsou to dřeviny mimo les, tak na ně platí zákon 114/92 Sbírky.

A když mám odpověď na vaši otázku, tedy jak zjistím stáří a potom teda tu ekologickou výši újmy, tak já na to mám metodu – je více metod, teda abych pravdu řekl. Můžete použít nebozez dendrologický, abyste zjistil a z toho odečtu letokruhů zjistíte, kolik ta dřevina má let. Nebo to zjistíte z nějakých podkladů, kdy víte, kdy byla vysazená a je to zcela jasné. A když toto nemám a já tuhle metodu daleko víc využívám, tak v podstatě jdu propočtem, který mám ověřený z nějakých odborných zdrojů, kdy zjistím průměr té dřeviny ve výčetní výšce, to je 130 centimetrů nad zemí, dělím dvěma. Tím se dostanu v podstatě od kůry až do středu toho kmene a vím pro ten taxon zhruba, jaký je roční nárůst letorostu. Takže dám příklad: Zjistím, že mám 30 centimetrů, vím, že jde o dub, který samozřejmě může mít podle průběhu vegetace toho roku třeba od 0,2 až třeba do 0,3 nebo 0,31. A podělím teda toto, tak zjistím, jaký věk jsem vypočítal. A tím jdu do tabulky z této vyhlášky a tam je po deseti letech otaxováno, kolik ta dřevina podle taxonu, jakou má cenu.

Ondřej Doležal:
A tyhlensty prostředky teda je nově možné dát do rozpočtu těm obcím a městům, které vlastně ve směs mají vždycky nějaké jako služby nebo nějaký lidi, který vlastně se zajímají nebo mají na starosti tuhlenstu část?

Ing. František Frola:
Ano, přesně. Tak, a nebo si chtějí udělat parčík nebo, nebo chtějí vysadit dřeviny. Jo, to už musí to teda ale použít na environmentální projekty nebo záměry.

Ondřej Doležal:
Je asi lepší, když si o tom rozhoduje to město, než když se určí támhle nějaká beztak už přesázená louka jako kde čím a vlastně se to jenom jako v uvozovkách odflákne.

Ing. František Frola:
A jak už jsem pravil, pro investora je to úplně super, protože to, co jsem vám tu jmenoval, vemte si: On musí zajistit firmu, která mu zabezpečí předepsané druhy dřevin, ta je vysází, pět let se o to bude starat. Tak teď si spočtěte, jestli třeba tyto náklady nebudou vyšší než to jednorázové odvedení té sumy, která je vypočítaná podle aprobovaného předpisu.

Ondřej Doležal:
Protože to město vlastně má ty lidi a stejně je platí.

Ing. František Frola:
Tak, přesně.

Ondřej Doležal:
My teda k tomuhle tomu účelu máme zřízenou Unii odběratelů, která vlastně spoluvlastní naší společnost a má teda za cíl dávat všechny peníze, který utrží z dividendy, do životního prostředí, protože energetika je zisková a přestože jsme schopni produkovat levnou elektřinu, protože vyrábět elektřinu je levný, tak my teda máme ambice tyhlensty věci dělat sami. Uvidíme samozřejmě, jak to, jak to projde. Ale máme tu, máme tu tady ve studiu i projektanta Aleše Vlasáka, kterýho můžete znát vlastně z našeho dílu číslo 7, který vlastně je za naší firmu vlastně k panu Frolovi nejblíž. Aleši, jak vlastně probíhá vytyčování těch cest a označování těch stromů a všechna tadlensta jako činnost související s tou praktickou realizací a komunikací s panem Frolou?

Aleš Vlasák:
Tak v případě jednotlivých lokalit většinou musí proběhnout místní šetření, kdy se s panem Frolou na té trase příjezdu té turbíny sejdeme a projedeme ji, vyhodnotíme, určíme si, který, který ty stromy jsou nám v cestě a potom řešíme, jak s nima naložíme. Jestli bude nutné jejich třeba zkrácení větví, ořez, nebo jestli bude případně nutný pokácení celého stromu. Taky jsme v některých projektech řešili i přesazení toho daného stromu.

Ing. František Frola:
A to i vzrostlých.

Aleš Vlasák:
A to i vzrostlých. Tím, že...

Ing. František Frola:
...jako v Litomyšli, že jo.

Aleš Vlasák:
Například. Že dojde k jejich přesazení a potom se případně můžou vrátit na to původní dočasné nebo přesazení a potom se můžou vrátit na to původní místo a tak dál. Zpracováváme k tomu takovej pasport, kde uvádíme jednotlivý stromy, píšeme k tomu spoustu údajů, co to je za typ, jejich výšky, obvody, průměr koruny a tak dál. Takže spoustu údajů a potom se to zpětně vyhodnocuje.

Ing. František Frola:
To jsou takzvané základní numerické hodnoty, které slouží právě i pro vyčíslení té ekologické újmy a je to podkladem pro ten orgán, který, ochrany přírody a krajiny prvního stupně, povětšinou obce a města, které vlastně podle toho vlastně vydávají to rozhodnutí o tom, jestli ořezat, skácet nebo přesadit. Prostě oni se tam vyjádří k tomu a zároveň i vydají rozhodnutí stran té ekologické újmy.

Ondřej Doležal:
Jak vlastně probíhá to přesazení stromů ve městech? Protože vlastně města, když tam jsou ty stromy, tak se vyhodnocuje bezpečnost vlastně těch stromů. Ono potom se to vlastně, co si pamatuju ze školy, řeší vlastně se zkouškama ohledně tahů a tak dále, jestli ten strom je opravdu jako stabilní. Jak se vlastně stane to, že vezmu vzrostlej strom, něco provezu a ten strom dám na to samý místo, abych neohrozil bezpečnost obyvatel v těch městech?

Aleš Vlasák:
Řekněte vy a já to doplním.

Ing. František Frola:
Musíme spolužili, takže...

Aleš Vlasák:
No tak ono to přesazování je možné pouze do určité velikosti stromu.

Ing. František Frola:
Správně. To je, to je klíčovej parametr.

Aleš Vlasák:
To je klíčovej parametr. A taky od ten typ toho kořenovýho...

Ing. František Frola:
...třistaletý dub nepřesadím ani náhodou.

Aleš Vlasák:
...kořenovýho základu a tak dál. Ve chvíli, kdy dojde k vyjmutí toho stromu ze země, tak je potřeba nějaká jeho...

Ing. František Frola:
...jak to správně říct, zavlažování...

Aleš Vlasák:
...nějaká jeho dočasná...

Ing. František Frola:
...podobu než vlastně ho vrátím zpátky, tak ho musím udržovat v těch vitálních funkcích. Pokud to nedělám v období vegetačního klidu, že jo, tak to na tom taky hodně záleží.

Aleš Vlasák:
I po tom navrácení na to původní místo se tam dělá drenáž pro zavlažování toho stromu, dodávají se mu živiny a musí tam právě probíhat po určitou dobu několika let jeho údržba, aby ten strom se správně znovu zakořenil a pokračoval v tom svém růstu nerušeně.

Ing. František Frola:
A proč to děláme? Protože má tu hodnotu ekologickou, že jo. Na tom místě sehrává určitou roli, jo. Teď víme, že jako z obecného hlediska dopěstovat vlastně tenhle strom do téhle velikosti jenom proto, že chci provést turbínu, jo, je škoda ho pokácet. Takže ano, vynaložím tam tyto prostředky, ale vrátím ho zpátky. Takže vlastně pro ty křiklouny nebo ty, který budou říkat: "Však vy tady hyzdíte krajinu turbínama a ještě navíc tady budete dřeviny kácet," tak tím pádem máme pro ně toto řešení.

Ondřej Doležal:
Kolika stromů se taková, když děláme studii dopravitelnosti, kolik takových stromů může bejt dotčenejch z hlediska celé té trasy, když vezeme tu turbínu de facto od hranic českých, teda to posuzujeme až na tu konkrétní lokalitu, kdy Aleš kolikrát posílá fotky s pásem, s pásmem v ruce opravdu velkých zatáček a kolejí... Jak to probíhá?

Aleš Vlasák:
No tak po dálnici, když přivážíme tu turbínu, tak tam se většinou stromy nevyskytujou, takže tam ten problém není. Silnice první třídy a druhé třídy, tam musí případně proběhnout nějaký ořez, ale to stejně správce té komunikace dělá s nějakou pravidelností, takže to problémy nejsou. Problémy nebo překážky stromů začínají až na nějakých místních komunikacích, případně komunikacích třetí třídy, a v nějakých křižovatkách, křížových nebo téčkových, který, ve kterých se musíme vyžíbat. V principu se ale bavíme o... Samozřejmě záleží lokalita od lokality, ale o vyšších jednotkách a nižších desítkách stromů. Bavíme se o 10 až 20...

Ing. František Frola:
Že to je styčený takhle, no.

Aleš Vlasák:
Klidně mě doplňte, pane Frola.

Ing. František Frola:
Já nejsem takový odborník, ale protože my už jsme spolu tu jednu akci prokonali, že jo, tak tam je důležité vlastně, jak tu vrtuli mám umístěnou na tom vozidle přepravném a že do určitého, do určité výšky ji můžu vztyčit. Ale při těch, jak správně bylo řečeno, o zatáčkách, že jo, kde kde to jinak nelze řešit, kde bych vlastně ty dřeviny tou vrtulí dotknul, tak by se zlámala a tím pádem musím něco teda s tím učinit, no.

Ondřej Doležal:
My jako EnVys s ohledem na to, že nás vlastní a spolufinancují obce, tak se vždycky snažíme najít nějakej kompromis mezi zájmy obyvatel, krajiny a vlastně i ceny elektřiny. Ale když se podíváme na ostatní investory, který to třeba takhle úplně nemají, co byste investorům obecně doporučil s ohledem na ochranu stromů v rámci realizace jejich záměrů?

Ing. František Frola:
Úplně přesně jsem neporozuměl. Ochraně stromů obecně nebo v rámci této, tohoto záměru přepravy větrné elektrárny?

Ondřej Doležal:
Obecně.

Ing. František Frola:
No, ochrana stromů, to už je dána tím zákonem. Tam v paragrafu 7 a 8 je zcela jasně pomenováno, jakou povinnost má vlastník stromů. Musíme si vydefinovat, kdo je vlastník stromů. Vlastník stromů – a nebylo to vždycky tak upraveno, bylo velmi složité zjišťovat, komu strom patří. Dneska občanský zákoník v paragrafu myslím 1119 zcela jasně říká toto: Strom je toho, na čím pozemku roste. To znamená ne kdo sázel, kdo o něj pečuje. Strom je toho, na čím pozemku roste.

A tím, že vlastně ten vlastník má z pohledu zákona 114/92 Sbírky práva, ale i povinnosti k tomu stromu. Takže jestliže, jaké, co by měl dělat? Má o něj pečovat, má ořezávat suché větve, neměl by ho nechat degradovat. V případě, že se stane nestabilním, to znamená ohrožuje zdraví a životy a nebo majetek, tak má činit opatření k tomu, že ho třeba skácí. Tady je ten zákon benevolentní v tom, že nemusí žádat o povolení, že že vlastně může to rychle skácet a pak dodatečně ohlásit, aby zabránil vlastně nebezpečí z prodlení a tak dál a tak dál. Takže vidíte, má to mnoho, mnoho prvků.

Ondřej Doležal:
Jaký jsou nejčastější chyby investorů asi, řekněme obecně z hlediska třeba přístupu ke krajinnému rázu, dendrologii a tak dále? Co investoři dělají, jaký dělají nejčastější chyby?

Ing. František Frola:
To si nezjistí, koho jsou stromy. Nebo dřeviny. Já ve své praxi jsem zažil jeden případ, kdy úřednice na, nebudu ho jmenovat, na jednom městě vydala povolení ke skácení, aniž si ověřila, čí ty stromy jsou, při rekonstrukci silnice. A má to tyhle konsekvence, že pak jsem byl požádán, abych, protože ten vlastník zjistil, že jsou jeho a že teda chce teď vyčíslit, jaká mu byla provedena újma, tedy škoda podle občanského zákoníka. Takže zásadně musím vždycky zjistit, komu patří ten strom a potom jako investor se s ním musím dohadovat. Musím s nima uzavřít smlouvu o tom, že mě dává právo s tím nějak podle zákona, který jsme si tu ocitovali, disponovat, nebo dá mi plnou moc nebo prostě takovéhle věci.

Aleš Vlasák:
Na to jsme dbali, že jo, v tom případě, který jsme spolu zažili.

Ondřej Doležal:
Hodnotíte EnVys jako jako společnost odborníků?

Ing. František Frola:
Určitě. Určitě.

Ondřej Doležal:
Jo? Děláme to dobře?

Ing. František Frola:
Jo a co ještě úplně neumíte, tak se rychle učíte a zvete si odborníky a tak dál a tak dál. Já dám třeba příklad ještě jeden, aby se třeba zmenšil podíl lidské práce při zjišťování těch numerických hodnot, tak jsem doporučil, aby se vlastně ty dřeviny vyhodnocovaly pomocí dronů. To dneska už je metoda, která je sice v plenkách, ale už používaná a já ji prognózuju velice velký, velký boom. Protože on zjistí skoro všecko, ale nezjistí druh té dřeviny, jo. A doporučil jsem vlastně i vaší firmě jednu společnost, která to skutečně provádí, a myslím si, že to je budoucnost, aby se případně zrychlil celý proces, digitalizuje se, je tam všecko vlastně v těch mapách a pro ty úředníky, který to budou posuzovat, tak to je daleko čitelnější a tak dál a tak dál.

Aleš Vlasák:
Kolik s tím je práce s označováním těch stromů a přípravy vlastně všech těch materiálů a tak dále pro takovou studii?

Ing. František Frola:
Tak je s tím spoustu práce. Nezdá se to, ale jenom to místní šetření pro jednu lokalitu je záležitost na celý den. Tak my právě už jednáme se společnostmi, které by nám uměly celý ten proces digitalizovat, pomoct nám s tím zefektivnit to. A chceme se vydávat v budoucnu tímto směrem, protože potom ta efektivita práce a těch lidských zdrojů je mnohem lepší. A ta digitalizovaná forma potom je i mnohem praktičtější pro následnou práci s těmi daty a s tou lokalitou.

Ondřej Doležal:
Přesně. To potvrzuju, protože to zaměření, kde ten strom má ten kmen a tím určím, kdo je ten vlastník, ten toho stromu, protože někdy roste na hranici, rozumíte. A to je to důležité, jo, že ho úplně přesně tahle digitalizace umístí. Já se můžu dopustit chyby, že jo, tím, že půjdu do terénu a do katastrální mapy udělám tečku, tak se můžu dopustit chyby, že.

Ondřej Doležal:
To víme, to jsme tady řešili vlastně přesnost zaměření na centimetry.

Aleš Vlasák:
V některých případech je nutný i povolat geodety, aby vytyčili hranice pozemků a kde ten strom je přesně umístěn. Je to právě u některých hraničních případů, kde strom není z mapových podkladů nebo přímo v tom terénu možno určit jeho pozici.

Ing. František Frola:
A teď si vemme tu trasu, kudy povezeme vlastně ten tubus a ty vrtule. Budeme tam mít X vlastníků pozemků, tudíž X vlastníků těch dřevin a s nima všema musím toto všecko dohodnout. Musím jim prokazatelně říct: "Ten strom není váš, i když vy si to myslíte, ale podívejte, tady máte důkaz a s váma jednat nebudu o náhradě." A prostě musím se takhle dohadovat, to nejsou jednoduché věci a mně věřte, já jsem i znalec v tomto oboru, takže mnohdy to pro soudy dělám nebo pro ty vlastníky, který se domáhají, a před chvílí jsem uvedl jeden z příkladů.

Ondřej Doležal:
To je, to je jeden z důvodů, proč vlastně spolu spolupracujeme, protože my vlastně usilujeme o to, aby všechny ty naše studie a posudky zkrátka dělaly autorizované osoby, které pojímají nějakého renomé, aby zkrátka i postoj úředníků vůči těm studií byl prostě takový, že na první pohled je prostě jasný, že tu danou studii zpracovával prostě autorita v tom daném jako oboru a teda musím říct, že navzájem se to teda moc hezky doplňuje.

Pane Frolo, ještě se zeptám asi závěrem, je něco, co byste chtěl říct ještě se závěrem této této epizody?

Ing. František Frola:
Já fandím obnovitelným zdrojům obecně. Myslím si, že jiná cesta není. Musíme skutečně tu potřebu elektřiny, která tady bude do budoucna ještě větší, než je dneska... Kde ji brát jsme si řekli už v tom našem povídání. Obnovitelné zdroje jsou jednou z cest a musíme vlastně pro to vytvořit určité podmínky ve všech oblastech. Ta společnost se musí tomu nastavit a zároveň, aby jsme zlevnili tu elektřinu, aby aby nás jako spotřebitele, co jsme si zažili v loňském roce, takže z tohohle pohledu... Samozřejmě, že to nebude prvotní věc, že teda teď teda chci splnit všechny cíle Evropské unie, takže bez rozdílu ochrany krajiny, krajinného rázu, stromů, dřevin to tam umístím. Ne. Ale rozumně, vyváženě, analyticky. Tam, kde se to hodí, nech to tam je.

Ondřej Doležal:
Vy jste vlastně ještě předtím, než jsme začli natáčet, říkal, že s ohledem na to, jaký je stávající postoj a obsazení Ministerstva životního prostředí, tak jste se rozhodl převzít iniciativu a kandidovat do Senátu. Máte už tuhlenstu chvíli hlavní body, kterým byste se chtěl jako případný budoucí senátor věnovat?

Ing. František Frola:
Je to předčasné, ta... Ale na tuhle cestu jsem se rozhodl, když jsem sledoval, když náš ministr Hladík opustil post ministra v rámci výsledků voleb, sice zůstávám v komisi životního prostředí naší strany, ale když jsem zaregistroval, že první vyhlášení jakéhosi zmocněnce na ministerstvu je, že tedy popíráme klimatickou změnu a že první věc, kterou na ministerstvu udělá, že tedy se nebude ministerstvo těmahle věcma zabývat, to považuju za velmi špatný směr. A musí tady být určitá protiváha, která vlastně řekne i z té opozice, že takhle ne. Budem-li vyslyšeni nebo ne, věc druhá, ale budem to činit.

A myslím si, když už teda ten Senát máme jako tu kontrolní instituci, tak že bych mohl s mými zkušenostmi přispět k tomu, pakliže bych teda jim byl zvolen. Mimochodem kandiduju v obvodu 45 Hradec Králové. Budu tam mít samozřejmě protikandidáty, ale nic není nemožné a případně, když získám volitele, tak třeba se to podaří.

Ondřej Doležal:
Děkuji. Pane Frolo, já vám děkuju za za spolupráci a zároveň za práci, kterou odvádíte a děkuju a mějte se hezky.

Ing. František Frola:
Já vám děkuju za pozvání, bylo milo s vámi pohovořit a jestli tohle budou posluchači poslouchat a něco jim zůstane v těch hlavách a budou si podle toho měnit názor nebo upravovat, tak to splnilo svůj účel.

Ondřej Doležal:
Děkujem. Na shledanou.

Ing. František Frola:
Na shledanou.

Aleš Vlasák:
Na shledanou.