14. Epizoda Sforp podcastu

9. srpna 2022

Tento podcast vzniká v době, kdy jsme na bájné podnikatelské hraně. Nedělali jsme nic špatně ale i přesto můžeme zkrachovat. Zkoušeli jsme změnit zákon, zkoušel jsem to vysvětlit politikům ale nic se nestalo. Držte nám všem a předně Vám palce.

To nejdůležitější z podcastu:

Dopady na trh po krachu Bohemia Energy:

Krach Bohemia Energy způsobil chaos na trhu, kdy se milion zákazníků rozutekl mezi ostatní dodavatele.
Velkoobchodníci s energiemi, kteří dodávali energii menším dodavatelům, čelí problémům s dodávkami.

Ceny energií:

Ceny elektřiny vzrostly na 15 000 Kč za megawatt, přičemž plyn se pohybuje kolem 6 000 Kč.
Dodavatelé, kteří prodávají na spotovém trhu, se dostávají do platební neschopnosti, pokud zákazníci nebudou schopni platit.

Riziko pro firmy:

Velké firmy jsou ohroženy vysokými náklady na energie, což může vést k jejich krachu.
Snižování marží a rostoucí náklady mohou přispět k negativnímu cashflow.

Regulace a legislativa:

Energetický regulační úřad (ERÚ) selhal v ochraně spotřebitelů a v regulaci trhu.
Zákon neochraňuje spotřebitele před nekalými praktikami dodavatelů a nedostatečně řeší problémy trhu.

Psychologické aspekty:

Zákazníci často nevědí, kolik platí za energii, a neuvědomují si vážnost situace, dokud nedostanou faktury.
Dodavatelé nejsou schopni efektivně komunikovat s klienty, což zhoršuje situaci.

Očekávání do budoucna:

Krize bude pokračovat, a pokud se ceny neotočí, může dojít k dalšímu krachu dodavatelů.
Je důležité, aby stát a ERÚ přijali opatření k ochraně spotřebitelů a stabilizaci trhu.

Doporučení pro zákazníky:

Zákazníci by měli být obezřetní při výběru dodavatele a měli by se vyhýbat spotovým cenám.
Důraz na důvěru a transparentnost v komunikaci s dodavateli je klíčový pro zajištění kvalitních služeb.

Celý podcast zde:

Moderátor: Startuje další díl z Forbes podcastu, vítejte. Opět je tady se mnou Ondřej Doležal. Ondro, ahoj.

Ondřej Doležal: Ahoj.

Moderátor: Tentokrát jen jedna polovina z Forbesu, ale to si myslím, že vůbec nevadí, protože obsahově to bude opět velice nabité. Téma je, myslím si, jasné – energetická krize. Ta samozřejmě v době nahrávání tohoto podcastu dál pokračuje a možná bychom se mohli zastavit spíše asi u toho, jestli se třeba už fakt jako blíží konec, a teď nemyslím jako světa, ale jestli se blíží konec té krize jako takové.

Ondřej Doležal: Já si myslím, že konec krize je za dveřmi. V podstatě pro nás nebo obecně všechno, co jsme mohli říct k té krizi jako takové, co to způsobí, kam to povede a tak dál, tak ve velkém měřítku to, co jste slyšeli před půl rokem a před rokem, tak se reálně stalo. A dneska vlastně už nejsou žádné novinky. Z těch věcí, co my jsme navrhovali, co jsem si myslel, že by se mělo stát, tak se nestalo skoro nic. Dneska stojí elektřina 15 000 korun za megawattu bez DPH, s DPH dejme tomu 18 000. Plyn stojí kolem 6 000, 6 500 za jednu megawattu a vlastně ten konec nebo konec té krize závisí na tom, co se teď bude dít politicky, ale politicky se toho moc neděje, jak si jako můžeme všimnout, nebo nic, co by bylo razantního rázu. A vlastně to vůbec není v našich rukách, takže dneska už to není jako energetická krize, ale spíše je to jako dneska na té politické úrovni, kde to musí řešit, a tam je to řešení možná v řádu jako dnů, když budou chtít, ty hlavy pomazané, a nebo v řádech jako nikdy, pokud se to nechá v té pravicové podobě, že se každý musí postarat sám o sebe.

Moderátor: A tím myslíš, když říkáš, že to je na té politické rovině, tak tím myslíš třeba jen tady naši domácí scénu, nebo třeba celoevropskou, možná celosvětovou?

Ondřej Doležal: Spíš myslím tu domácí, protože cena elektřiny ve Francii je zafixovaná, ve Slovensku je zafixovaná. V podstatě Česká republika je jedna ze tří zemí, kde se cena elektřiny vlastně nějak jako neřeší. Nechává se to na tom, že tady polostátní společnost vlastně ztřicetinásobila svůj zisk, když tam jako stát má 70 %. Na jedné straně se tvrdí, že nemůžou regulovat cenu elektřiny, protože je to polostátní, na té druhé je možné dát velmi levný úvěr, který doplácíme všichni daňoví poplatníci, protože je to zase polostátní. Takže ta státnost a nestátnost se posuzuje podle toho, jestli je to výhodné, no. Většinou je to teda to konání na vrub té společnosti, pokud je to pro nás všechny nevýhodné, což je takové...

Moderátor: Otázkou je, jestli se té krizi dalo třeba nějakým způsobem předcházet, a to jak v těch třeba prvotních fázích, řekněme, tak třeba teď v těch pozdních.

Ondřej Doležal: V těch prvotních je to úplně jasné, ten odchod Bohemia Energy, po anglicku, kdy odešli takovým způsobem, jakým odešli, tak zaprvé na to nikdo nebyl připravený, jakožto ten státní aparát, celý ten právní řád toho. Což ale jde jednoznačně za těmi státními institucemi. To si jako řekněme, že my třeba jsme říkali už od roku 2013, že ten energetický zákon je špatný, jaké tam jsou věci a tak dál. V České televizi koneckonců jsem říkal, že ten dodavatel si s vámi může dělat úplně, co chce, že jste v rukou toho dodavatele a tak dále. V plné kráse se to všechno ukazuje. Nemyslím si, že v prváku na vysoké, když mi bylo 21, jsem byl tady osvícený, hlava pomazaná a byl jsem jediný, kdo věděl, jak ten trh funguje, to si jako nemyslím.

Takže s tím se jako nic neudálo, Bohemia Energy odešla, ale zase nikdo neřešil ty následky, že vlastně každý dodavatel, když vás chce připojit, tak musí složit jistiny, ať už za distribuci, za nákup a tak dále. Což já jsem teda zase říkal, že všichni dodavatelé by měli jako nakoupit za tu cenu 2 600, co v té době jako bylo, že je nesmysl dávat jako spotové ceny, že bychom se měli všichni chovat společensky odpovědně, že Forbes to jako nezachrání, ale společenská odpovědnost těch 100 firem může zachránit tu ekonomiku. No a výsledek je takový, že dnešní cena elektřiny je 15 000 za megawattu, spotové produkty se dál nabízejí, velké firmy, střední firmy jsou v podstatě bez možnosti si zafixovat cenu elektřiny, ty musejí být na těhle spotových cenách, což zase vede do toho, že ten průmysl je nekonkurenceschopný, protože pokud máme tady výrobu, nevím, kovoobrábění na Slovensku a v Čechách, tak pokud ta slovenská společnost má cenu elektřiny desetinovou dneska, což zní úplně absurdně, tak zkrátka jeho produkty se sem budou dovážet do Čech a tady poroste nezaměstnanost a bude to v takové fázi, v jaké to je, no. Takže předcházet se tomu určitě dalo na několika jako úrovních, ať už tím zákonem nebo tím, že někdo měl myslet na to, že pokud odejde dodavatel s milionem zákazníků, tak ti ostatní dodavatelé energií musí mít peníze na to, aby mohli tu komoditu nakoupit a o ty zákazníky se postarat. A to nikdo neřešil a vlastně proto je to dneska ve stavu, v jakém to je.

Moderátor: Dneska se hodně v médiích objevuje to, že by lidé měli třeba nějakým způsobem upravit nebo omezit to, jak moc třeba topí doma. Skutečně to je třeba cesta, nebo to je už vysloveně takové to tonoucí se stébla chytá?

Ondřej Doležal: Já nevím no, tak máme tady elektrárny, které pokrývají spotřebu České republiky ze 130 %. To znamená, že my každý den vyvážíme elektřinu pro 20 000 domácností roční spotřeby. Jestli to musíme nutně omezovat, nevím. To je jako kdybyste neměli žízeň a měli táhli s sebou dvacetilitrový barel vody a říkali si, že musíte šetřit na těch posledních 5 kilometrů cesty, no. Myslím si, že je to neadekvátní a nemyslím si to zkrátka.

Moderátor: A to se asi týká ale všech takových těch opatření, které teď, které dneska jsou, úplně stejně by se dalo říct: „No tak šetřete třeba i s elektřinou, to znamená tolik nesviťte.“

Ondřej Doležal: Jo, tak určitě, tak s ohledem jako celoevropsky si musíme říct, že té elektřiny je asi opravdu nedostatek jako je, i v závislosti na tom plynu, že lidi, kteří vytápěli plynem, tak holt budou muset přejít nějakou formou buďto na tuhá paliva nebo na elektriku, pak ten nedostatek se tam reálně asi objevuje. Myslím si, že Česká republika je v tomhle směru relativně v pohodě, ale tím, jak zaopatřujeme i okolní státy, tak ten nedostatek tam je, takže šetřit jako ano, ale že bychom měli mít cenu, jakou máme, nota bene když jsme vývozci, tak to si nemyslím. Takže šetřit ano, já třeba když se sprchuji, tak si nechám otevřené dveře a nesvítím, a tak nějak si říkám, že cena toho spotu je dneska tak brutální, že nějaká stará babča támhle to fakt platí tu cenu, tak, takže jsem takový kolegiální, no.

Moderátor: Pojďme se ještě bavit o tom, co všechno třeba se vám nějakým způsobem, nebo se vám minimálně povedlo třeba předpovědět, protože vím, že, no člověk si to samozřejmě může naposlouchat v těch předchozích epizodách, co jsme natočili, ale je jich spousta a těch informací tam je hodně. Možná kdyby jsi shrnul to, co třeba všechno se vám jakožto Forbesu povedlo nějakým způsobem odhadnout, že ten trh půjde tím směrem.

Ondřej Doležal: No, tak už vlastně v létě minulého roku, to byl květen, červen, něco takového, tak už jsme varovali před těmi spotovými cenami, že ta cena elektřiny může být podobná jako v Texasu, což je těch 15 000 korun za megawattu, kdy zkrátka tyhle produkty by ani neměly být legální, protože ta cena se mění po hodině, kdy ten zákazník ani neví, že se to vlastně mění, ale podle energetického zákona je dodavatel povinen každou změnu té ceny 30 dnů předem ohlásit, což zase s ohledem na to, že se to mění každou hodinu, není možné, takže to je jako první věc. Další věc teda ten zákon, že dodavatelé energií si můžou s těmi zákazníky dělat, co chtějí. To se jako v plné kráse ukázalo. No a následně to finanční zajištění a nutnost zafixovat ty lidi a firmy na nějakých příznivých cenách, no. Protože kdyby ti zákazníci měli cenu po 3 000, což v tom listopadu vypadalo jako hrozný, zdražení o 100 %, ale z dnešního pohledu by to byla furt jako čtvrtinová cena, jo. Takže, takže tam je to poměrně jasné. Takže většinu toho, co se fakt jako… No, trefili jsme to poměrně slušně, no.

Moderátor: Ale asi radost z toho úplně nemáš.

Ondřej Doležal: Já už jsem rezignovaný. Tak jako víte co, já jsem to vlastně říkal, jo, už vlastně poslední nevím tři, čtyři roky, že ten zákon je špatný, minulý rok s těmi cenami a tak dál. Já jsem vlastně tohleto, kam to povede, tušil už jako v tom listopadu a to jsem teda nevěděl, že budou tyhle problémy s tím plynem, které to vlastně celé jako posouvají, ale už ne na takovou jako novou úroveň, jo. Dnešní cena elektřiny 11 000, tolik stála 11 000 cena silové elektřiny bez daní, poplatků, distribuce a tak dál, to byla v podstatě cena taková i v zimě. Tohleto se jenom prodlužuje, jakási jako letargie, ale ten výsledek bude stejný. No tady když slyšíte se bavit, že jo, tady pánové z Madety a tak dál, jak jim rostou ceny energií na jogurtech a jak zemědělská družstva vybíjejí své chovy, protože prostě neví, za kolik… vlastně nejsou konkurenceschopní na kuřatech, na…

Moderátor: Tam by možná promiň stálo za to říct, že jim se zvedají vlastně ty měsíční platby v řádech milionů korun.

Ondřej Doležal: Jo, jo, tak určitě, tak protože když jako dojíte krávy, tak je to drahé, že jo. Pokud v Německu jsou na tom líp, na Slovensku jsou na tom líp, takže čeští zemědělci reálně jako vybíjejí své chovy. I s vyhlídkou třeba na stav jako toho obilí a tak dál, tak odkud my to budeme dovážet, jo? To je zase, a zas to nikdo jako neřeší, takže pro mě už vlastně dneska to není otázka jako energetické krize. Já jsem vlastně k tomu řekl všechno, co jsem jako mohl. Dneska spíš koukám na to, na tu potravinovou jako věc, jestli to tady bude, nebude a tak dál, no. Ale, ale víte, sluníčko, vítr a vlny na moři budou furt, takže ono jako Země se točí pořád stejně rychle a máme tady jako bouři ve sklenici vody do nějaké míry. Amerika, Austrálie jako fungují furt jako dobře a i to může být jako přístav jako mnohých.

Moderátor: Určitá vyhlídka třeba optimistická, že se to dostane i sem k nám. No nicméně, co se týče třeba nějakého výhledu, co se týče toho, jakým způsobem ty si třeba myslíš, že se bude odvíjet podzim. Zkus mi popsat třeba nějaké scénáře, ať už z hlediska řekněme těch retailových zákazníků, tak třeba těch firemních.

Ondřej Doležal: No, no nebude to dobré. Nežní cena, pokud je někdo zafixovaný, tak může mít fixovanou cenu, nevím, za 8 500 megawattu, což je zhruba šestinásobek toho, co ti lidi platili minulý rok. Ale to zase se promítá do všeho, že jo, do potravin, protože to platí i ty firmy, které vyrábí úplně všechno, takže to je vlastně půlka té inflace je z mého pohledu jako energetická věc. Ty peníze potom končí v té naší státní společnosti, nebo podle toho, jak se to hodí, státní. A výhled, výhled dobrý nebude. Ty firmy vlastně nikdo nemá povinnost fixovat jim ceny, ty jsou vlastně dneska na těch spotech. Dnešní cena spotu je 430 euro jakožto v nákupu, ale vemte si, že dneska, dneska je 26 stupňů, dneska nesvítí sluníčko, není zima. Jo, nejedou klimatizace, nejede topení. Jakmile bude mínus 20, tak ta cena klidně půjde o 250, o 300 % nahoru a pak už to bude jako zajímavé, no. Pak už tady bude reálně jako nezaměstnanost, růst raketovým tempem, ostatní země přejedou ty naše výrobní podniky jako ve všem a my tady budeme v nějakém jako stavu, kdy tady, no takhle to jako vidím. Vidím to dost vlastně pesimisticky, ale ale osobně se z toho nezhroutím, no, tak nedá se nic dělat.

Moderátor: Možná pojďme se podívat i na to, jakým způsobem třeba reagovat na záležitost, řekněme s Ruskem a Ukrajinou a celkově na tu ruskou válku na Ukrajině. Co se týče vlastně třeba cen plynu, jakým způsobem tam reálně třeba hraje ta globální, respektive ta politická situace, jakým způsobem tam má vliv na to, co se děje teď tady u nás?

Ondřej Doležal: Jo. No jasně, ona ta pravda toho, co se jako veřejně proklamuje, je taky někde uprostřed, jako prostě koneckonců vždycky, že jo. Rusko skutečně do nějaké míry omezuje zemní plyn tím, tím Nord Streamem. Na druhé straně zemní plyn, i když do té Evropy nějakou formou jako chodil v listopadu, v prosinci, tak stejně cena plynu byla velmi, velmi vysoko. To má za následek, z mých zdrojů, co jsem takhle jako slyšel různě, že se Rusku úplně nelíbí, že firmy, které mají nakoupené dlouhodobé kontrakty, támhle za 15, 20 euro megawattu, že to následně prodávají za 160, za 200 euro na burze.

Moderátor: To jsou třeba německé firmy?

Ondřej Doležal: Německé firmy. Že zkrátka na tom vydělávají několikanásobně víc a jsou to vlastně jen jako překupníci. Což je teda důvod, proč se některým společnostem ukončují smlouvy, to tak jako je. Na druhé straně státy nejrůznější, které dělají sankce na Rusko, což nikdo nemůže neodsoudit válku, to je jasný, já se vůbec nebavím o válce, o lidských dopadech a tak dál, já čistě řeším jako ten zemní plyn, tak pokud to Rusko je pod sankcemi Swiftu a tak dál a znemožňuje se jim do nějaké míry ekonomicky fungovat, tak oni zase mají nástroj a páku, ten zemní plyn, což je poměrně jako pochopitelný. A řekněme, že státní společnost dneska je v horší pozici vůči Gazpromu, vůči Rusku, nežli soukromý subjekt, protože zkrátka to Rusko nemá zapotřebí dávat plyn jakémukoliv státnímu subjektu, který vlastně vydělává tomu danému státu, který potom sankcionuje tu zemi. Takže různé kontrakty jsou, co jsem slyšel po Evropě, znova otevírané, ale s jinými subjekty než státními. Takže ta pravda je do nějaké míry jako na obou stranách, ale to, že zemní plyn, cena vysoká zemního plynu nutně není na, na straně Ruska. Byť jako pochopitelně Rusku taky zdražilo plyn, taky na tom vydělává podstatně více, ale na nás, na Češích nejvíc vydělali Němci.

Moderátor: Což mi možná trošku nahráváš k tomu, jaký dopad třeba reálně teda ta situace má na Českou republiku z hlediska zemního plynu.

Ondřej Doležal: No, tak do České republiky zemní plyn stále proudí, zásobníky jsou naplněné, což znamená, že v podstatě dnešním pohledem nemůžeme ten zásobník plnit nějak extra jako víc, pokud tam je 85 % nebo 95 už nehraje takovou jako roli. Zemní plyn pro domácnosti je zajištěný, byť teda samozřejmě tam musí potom proběhnout nějaké dělení s průmyslem, který nemůžeme nechat zavřít, protože ti lidi sice budou v teple, ale nebudou mít práci, no, tak vítěz tam jako úplně není. A vlastně nové dodávky zemního plynu extra možné zajistit není. Ono se jako říká zase pravda napůl, že CNG nás zachrání a tak dál, že se to támhle někde stlačí do terminálu. Ale vy když dneska jedete kamkoliv vyjednávat o zkapalněném zemním plynu, tak i státy, které mají kapacitu na to, aby nám sem dvě, tři miliardy kubíků dovezly, což je 20 až 30 % spotřeby, protože Česká republika má 10 miliard kubíků spotřeby, tak vám řeknou: „Jasně, ano, zemní plyn, cena takováhle, dobrý, na všem se domluvíte,“ ale teďka po vás chtějí doložit, že máte skladovací kapacitu. Že pokud oni to dají na ten tanker a ten tanker dojede do Německa nebo do Holandska nebo kamkoliv, že ten plyn vlastně z té lodi odeberete do nějakého zásobníku. Ale protože u nás jsou ty zásobníky takhle plné, tak už to nemáte kam dát. Jo, Němci mají své zásobníky, ti nás tam jako nemají potřebu pustit. Zkrátka ty zásobníky jsou dneska něco, co máte a jste rád za to, že to máte, ale reálně nemusíte to někomu poskytovat dál. Takže vlastně i ten stlačený zemní plyn, byť by ty kontrakty možné byly, tak reálně ten plyn sem nikdy nedoteče, protože z té lodi se může stát, že ho nikam nevyskladníte.

Moderátor: Jinými slovy chybí logistika teda, jestli to chápu správně na naší straně.

Ondřej Doležal: Ano. I když zajistíme ten plyn teďka na topnou sezónu, i kdyby někdo řekl: „Hele, tak zajistíme dvě, tři, dvě, tři miliardy kubíků, támhle nevím, kdekoliv, na jihu, v Africe, kdekoliv,“ tak se sem nedostane, protože tady naše zásobníky jsou plné a můžeme jenom v uvozovkách dotlačovat to, co zmizne z toho zásobníku. Takže a do toho ruský plyn stále není zastaven a pravděpodobně ani nebude. To Putin říkal někde a zároveň pro mě je to taky byznys, takže uzavřít jako nové kontrakty, tak to se po té Evropě děje, to se jako ví, to není žádné tajemství. A, a pokud holt jako tady Němci, nebo jakýkoliv stát dává Rusku sankce a Rusko potom nechce těm státním firmám ten plyn prodávat, nebo to, no tak to je prostě jedna a ta samá mince, no.

Moderátor: Dá se taky očekávat nějaký prudký nárůst cen třeba co se týče zemního plynu?

Ondřej Doležal: Ne. Nemyslím si to. Rusko by ten plyn muselo skutečně zastavit, ale těch dnešních 30 % v Nord Streamu, zároveň jsou objednané kapacity přes Slovensko, byť ten plyn tam zatím neteče, tak si musíme říct, že historicky Nord Stream jednička nebyl, že jo, všechen plyn šel přes Ukrajinu a přes Slovensko. Tam ty kapacity jsou zase zarezervované ze strany Gazpromu a ten plyn sem nějaký jako furt bude chodit. Možná ho bude méně, za vyšší cenu, ale zase nám tu cenu už nasadili jako Němci. Jo, takže dejme tomu, že dnešní cena plynu je fakt já nevím 5 000 bez daní a poplatku. Si myslím, že kdyby to Rusko na tom mělo já nevím 1 500 korun, 2 000, tak jsou podstatně spokojenější, vydělají na tom bambilion a nám se to vlastně zlevní, jo. Takže odřízneme jen ty Němce, ale tak to je tady v tom mediálním prostoru poměrně jako evidentní, že to takhle je.

Moderátor: Co se týče vlastně třeba Forbesu jako takového, tak jak ty vlastně vidíš následující měsíce?

Ondřej Doležal: No, tak nám spadly ty kontrakty, že jo, zasmluvněný, protože zkrátka nikdo neřešil to, jestli ti dodavatelé mají peníze na to, aby mohli skládat jistiny za ty klienty a tak dál, takže z toho trhu odpadali i klienti, i dodavatelé energií a firmy, které měly nakoupeno. Do toho různé elektrárny odmítaly dodat tu elektřinu za sjednané ceny, protože zjistily najednou, že to můžou prodat dvacetinásobně dráž a tak dál. Takže ten trh se stal poměrně jako rozbouřeným. Dneska jako nakoupit nějaké píky a tak, prostě hodiny, kdy není 0 až 24, ale jsou ty špičky, že jo, ráno si každý jde uvařit kafe, odpoledne každý zapne televizi, večer zase telka, všichni jsou doma a tak dál, tak to jsou jako ty klasické špičky. A kupovat elektřinu v těch špičkách je dneska poměrně jako složité.

Je to rozbouřené. Já jsem zase zapomněl trošičku tu otázku.

Moderátor: No spíš jsem se ptal na Forbes jako takový, to znamená, jak ty vidíš vlastně následující měsíce nějaký vývoj.

Ondřej Doležal: Jo, jo, jo. No, takže tak jak spadly tyhle kontrakty a je to poměrně složité, tak je to složité úplně pro všechny, malé, velké, tak dál, je to složité úplně pro všechny. Takže my jsme vlastně teďka, spadly nám kontrakty, jsme s těmi zákazníky na spotech. Nemyslím si, že to je dobré, nemyslím si, že to je vlastně legální, byť podle členky představenstva Energetického regulačního úřadu je to vlastně v pohodě, skvělý pro ekonomiku a skvělý pro český stát a my jsme vlastně dneska chvíli před uzavřením kontraktu na nákup jak plynu, tak elektřiny a na tom jsme vlastně kriticky závislí, protože pokud se tohleto nepovede, tak půjdeme s dalšími 90 % českého trhu do kytek velmi rychle. Řekněme, pardon, neřekněme, jako klidně v horizontu měsíce.

Moderátor: No ale ono pravdou je, že to, že třeba ti dodavatelé budou krachovat, tak dělo se to reálně, protože samozřejmě člověk má informace akorát z médií a tam nějaké třeba informace v tomhle směru byly, ale nepřišlo mi, že by třeba se ten trh úplně pokládal s těmi dodavateli. Jak to je?

Ondřej Doležal: Minulý rok zkrachovalo dejme tomu 25 společností, nebo odešlo z trhu, z nějakých 115 bajoko. Takže, ale spíš ty firmy reálně odešly, tu nakoupenou komoditu jako vzaly a odešly. Komoditu následně prodaly na spotový trh těm zákazníkům. Potom druhá sorta dodavatelů byla, že zasmluvňované klienty stejně dali na spoty, na spotové produkty, a tam, kde měli zasmluvněno 1 500 korun, tak tam prodávali za 8 000 a vlastně vydělávají na tom neuvěřitelné peníze. Takže myslím si, že reálně z těch 25 firem, jestli jako zkrachovalo tím, že měli nakoupeno a byli slušní, že jich bylo tak pět.

Moderátor: No, protože mě zajímá samozřejmě i budoucnost toho, toho energetického trhu jako takového. To znamená, dá se teda v tomhle směru očekávat nějaký, nějaký jako větší krach, nebo, nebo úplně ne?

Ondřej Doležal: No, vlastně…

Moderátor: Pořád to je na hraně jinými slovy.

Ondřej Doležal: Ne, to je ještě horší. Ještě horší, protože cena po té zimě tak měla jít dolů, že jo, ale dneska jsem říkal, že je cena 437 euro, venku je 25 stupňů, lidi nemají důvod klimoškovat, nemají důvod topit, vlastně dneska je v uvozovkách nejnižší spotřeba, jako protože se nic neděje, že jo. A stejně je ta cena takováhle, což je brutální, protože ani my dneska nepokrýváme zálohama to, kolik stojí ta elektřina. To znamená, že naše cashflow je negativní, ale je srpen, jo. Ty lidi nám platí i za plyn, který nespotřebovávají, ale i tak oboje zálohy elektřina plyn vlastně nepokrývají ani cenu té elektřiny. Protože prostě ty zálohy jsou vlastně nízké. Ta elektřina je prostě tak jako vysoko a ono se řekne, můžete zvednout zálohy, ale my to zase zvedneme podle stávajících cen a ta změna se projeví nejdřív za měsíc a půl.

Moderátor: To už je pozdě.

Ondřej Doležal: No jasně, a za měsíc a půl ale už se nebudem bavit o tom, že elektřina stojí tady 12 000 v nákupu nebo 11, ale bude stát 17. A řešíš ten samý problém vlastně, jo, že neustále seš vlastně v negativním cashflow. A když tam budeme chtít těm zákazníkům jako fakt dneska dát… No je to složité, prostě musíme mít tu komoditu zajištěnou, což není úplně jako jednoduché. Takže spousta dodavatelů je fakt odkázaná na spoty, protože ani vlastně nemají možnost nakoupit. A to selhání těchhle nákupů je to, co vlastně Českou republiku může kompletně poslat ekonomicky úplně jako do někam.

Moderátor: Kdy tohle, kdy o tomhle třeba bude rozhodnuto?

Ondřej Doležal: O čem? Jestli budeme mít nakoupeno, nebo ne?

Moderátor: Ano, ano.

Ondřej Doležal: No my teďka finalizujem d- jednání a měli bychom to vědět do konce tohoto týdne. To znamená, že dneska je pondělí, nejlépe ve středu bych to rád věděl a v pátek jako uvidíme, no. Takže určitě od 1. 9. už musí u nás začít dodávka zafixovaných cen, jinak půjdem do kytek. Ale v tomhle stavu nejsme jen my, to je tady jako minimálně půlka toho trhu.

Moderátor: No to jsem chtěl říct právě, že to je zase nějakým způsobem teda čekání na to, jestli, jestli ten trh padne a nebo, a nebo nepadne. Takový trošku jako dolování smrti.

Ondřej Doležal: On padne určitě. Při těch věcech, co se teďkon děje, tak je úplně jedno, jestli padne od těch dodavatelů, že zkrátka nevybírá dost záloh, a nebo že už ty lidi nebudou mít z čeho platit. Jo a pokud ne ty lidi, tak ty lidi jsou drobní, jo, to jsou furt jako drobní, byť jedna megawatta jako 15 000, tak pokud máte třistovky marži na jedné megawattě a klient vám nezaplatí dvě megawaty, tak musíte prodat 1 000 megawatt, abyste dohnali tu ztrátu na dvou megawattách.

Moderátor: To jsou ohromný čísla.

Ondřej Doležal: To riziko je neuvěřitelné, ale s tím rizikem se nenavyšuje marže, což by se vlastně navyšovat měla, že jo, ale neděje se to. A problém jsou ty firmy, protože domácnosti mají tady příspěvky na bydlení, nějaký tady energetický jako bonus, že jo, nebo nevím, jak to ani vymysleli, ale ty firmy nic nemají. Tam pokud dneska jste pekárna, tak pekárny se zavírají, chovy se vybíjejí a tak dál. Ale tam zase pracují ty lidi, jo. Takže zaprvé vy vlastně nedostanete zaplaceno od těchhle těch firem, ale to už je třeba 100 megawatt. 100 megawatt krát 15 000 nebo 20 je úplně jiné číslo. A následně ty lidi přijdou do stavu, že vlastně nemají práci a zboří se to na tom, že vlastně ta naše nejzákladnější surovina, které my máme přebytek, je pro české obyvatelstvo a české podnikání tak brutálně drahá, že je to neustátutelné. Což jsem to řekl dobře?

Moderátor: Neudržitelný. Je to, hodláš třeba ty sám ještě, protože vím, že jsi byl samozřejmě aktivní třeba i co se týče vyjednávání, řekněme nějakých podmínek na legislativní úrovni, tak budeš ty v tomhle ještě dál třeba nějakým způsobem aktivizovat?

Ondřej Doležal: Ne. Absolutně zbytečný. Moje řešení na začátku s poskytnutím těch finančních záruk, odpuštění jistin českým dodavatelům od českých jako výrobců a tak dál, to všechno by stálo na začátku 4 miliardy. Jo, dneska tady máme energetický bonus, stojí to 35 miliard, do toho támhle příspěvky na bydlení a tak dál a vlastně dneska už jsme v takových částkách, že na tom začátku já bych to vyřešil za 14 dnů. Reálně prostě jsem věděl, co mám dělat, co se děje. Byl jsem poměrně přesně v obrazu toho, co se jako děje, ale dneska, jak je ten problém široký, tak na začátku by stačilo přesvědčit dva, tři lidi. Jo, prostě Česká rozvojová banka by prostě holt dodavatelům dala levné úvěry, třeba. Jo, zároveň by zajišťovala ten nákup, že vlastně české obyvatelstvo bude těm dodavatelům hradit a tudíž ta elektrárna nebude chtít po mně jako dodavateli tu jistinu, protože mi to zaručí ta rozvojová banka, která řekne: „Ano, ale my tady ručíme za to, že ten český lid bude schopen platit tomu dodavateli a pokud ten lid bude platit dodavateli, tak ten dodavatel zaplatí té elektrárně.“ A vlastně to nejsou jako rizika, ale ten cash tam nebyl. Banky od nás daly ruce pryč a vlastně to už byl ten začátek toho, že to bude takhle jako brutální, ale to ta cena elektřiny byla 2 600 v nejhorším jako momentu, co tam jako byl. No, ale dneska je to fakt jako 8, 10, 12 tisíc. Jo, to vlastně už to ani nemá jako řešení. Pražská plynárenská dostala 4 miliardy, ČEZ dostal 75 miliard, do toho... No, takže ten problém už je dneska tak jako hrozný a vlastně už to ani nikoho nezajímá. Dneska už prostě se tady budou plácat v tom, jak nikoho nikde nenechají, ale, ale to gro toho problému není. My tady máme příspěvky pro domácnosti, ale přišel někdo s tím, že páteř ekonomiky jsou elektrárny a dodavatelé energií ne. Zkrachuje tady dodavatel, který měl nakoupeno, ale už nemá peníze na jistiny, protože ty jistiny se zdesetinásobily. No ale já nejsem banka, ani nemám tiskárnu na prachy. Jo, to je prostě jednoduchý. Takže až dojdou peníze, no tak prostě zavřu. A nedá se nic dělat. A takhle to udělají všichni, pardon.

Moderátor: Co na to říct jiného, než držme se. Ondra Doležal, děkuju ti za rozhovor.

Ondřej Doležal: Jo, já bych chtěl jako aby to vyznělo pozitivně hlavně. Ono, hele, jako nějak bylo a nějak bude. To je jasný a dneska je to zase, je to v rukou státu, stát prostě musí zasáhnout, nějaké jako věci. Plyn půjde dolů, jako půjde dolů, minimálně jako pro někoho a s tou elektřinou musí jako zahýbat jako stát. Jo, pokud prostě stát nezakročí vůči tomu, že tady ta státní společnost prodává za v podstatě čtyři... já nevím kolik, no tak za 15 000 a vyrábějí to jako za tisícovku. No pokud tam prostě bude mít státní firma 1 500 % jako marži, no tak se nikdo nikdy dohromady nedá. Ty prachy furt tu jako jsou, je tu inflace, je tu všechno, ale ty peníze jsou furt jako v tom státu. Jo, takže i proto zvyšování daní a tak dál. No, zkrátka je to na těch lidech. Dokud ty lidi jako nevyjdou ven, tak se nic dít nebude, ale já sám už nic dělat jako vlastně nebudu, protože to je zbytečný.

Moderátor: Ondro, díky.

Ondřej Doležal: Já díky, ahoj. A držte se.