Odchylka je v energetice něco jako když se domluvíte s partou přátel, že na grilovačku přijde sto lidí, připravíte jídlo pro sto, ale nakonec jich dorazí devadesát – jídlo už je nakoupené a někdo musí vyřešit, co s přebytkem, nebo naopak co dělat, když přijde lidí víc.
V elektřině to funguje podobně, jen mnohem citlivěji: v síti se musí v každém okamžiku potkat výroba se spotřebou, takže když se realita liší od plánu, musí se to „dovýrobit“ nebo „odprodat“ a to má svoji cenu.
Když máte obrovský balík malých domácností, tak se to většinou samo vyhladí – tři rodiny odjedou na dovolenou a v celku to skoro není vidět, ale třeba u jednoho velkého zákazníka nebo jednoho velkého stroje je to jako když někdo jedním tlačítkem rozsvítí stadion a za minutu ho zase zhasne: plán se rozsype a odchylka je velká.
Odchylka je dobrý sluha, ale umí být i velmi zlý pán. EnVys proto potřebuje určitou míru flexibility – podobně jako když víte, kdy má smysl nakupovat ve slevě a kdy je naopak hloupost kupovat draho.
Když je elektřiny moc, nejde o to vyrábět za každou cenu, ale umět ji buď chytře spotřebovat, nebo výrobu omezit, aby se síť zbytečně nepřetěžovala.
Energetika 21. století bude o řízení výroby a spotřeby, o akumulaci energie do bateriových úložišť, o výrobě vodíku a dalších nástrojích, které pomáhají soustavu stabilizovat. EnVys to bude řídit tak, aby se zbytečně neplatilo za chyby systému, ale aby se naopak výhody chytrého řízení vracely tam, kam patří: k zákazníkům – ať už formou levné elektřiny z trhu, prodlužování životnosti elektráren, nebo vyššího zisku společnosti. A protože EnVys vlastní zákazníci, tak tady neexistuje „my versus oni“: když se odchylka zvládne dobře, nevzniká z toho marže někomu cizímu, ale úspora a přínos, který končí u lidí a firem, které to celé vlastní.