16. Epizoda - Shrnutí dosavadní cesty EnVys

6. října 2025

6.10. 2025

To nejdůležitější z podcastu:

O EnVys

EnVys je komunitní energetická společnost zaměřená na větrné elektrárny v ČR.
Cílem je stabilní, predikovatelné a dlouhodobě udržitelné podnikání v obnovitelné energii.
Projekt není zaměřen na maximalizaci zisku, ale na spravedlivé rozdělení a reinvestice.

Finanční model a ziskovost

Zisk je predikován realisticky, nikoli extrémně.
Marže jsou nastaveny normálně, bez absurdních navýšení, která se objevila u jiných dodavatelů.
Dividendový model: 60 % zisku se vyplácí akcionářům, zbytek se reinvestuje do nových elektráren a fondů obnovy.
Zisk z očekávaných 30–50 větrných elektráren je půl miliardy Kč, 60 % z toho by rozděleno mezi obce a akcionáře.

Akcionářská struktura

Akcie mohou koupit pouze obce, většinou po 2 milionech Kč.
Struktura podporuje stabilitu a dlouhodobou spolupráci, zapojení komunit a místních autorit.
Očekává se účast více než 350 obcí.

Projektové a technické detaily

První elektrárna plánována na rok 2027, celkově 30–50 větrných turbín.
Turbíny budou stavěny podle odborně určených lokalit, respektující legislativu, krajinný ráz a ekologii.
Větrné elektrárny jsou predikovatelné a „bezobslužné“, s dlouhodobě fixními náklady a PPA kontrakty na 25 let.

Filosofie a tým

Projekt je postaven na spolupráci zkušených odborníků z energetiky, obcí a investičních týmů.
Transparentnost, profesionalita a dlouhodobá strategie jsou klíčové.
EnVys se odlišuje od ostatních „společenství“ tím, že jde o odborně vedený, stabilní a realizovatelný projekt.

Komunitní a transformační dopad

Cílem je změnit přístup lidí k obnovitelné energii a komunitnímu vlastnictví.
Projekt je příkladem moderního západního modelu energetiky přizpůsobeného českým podmínkám.
Zapojují se obce, podporují místní komunity a zajišťují dlouhodobou participaci na energetickém byznysu.

Pozvánka a zapojení

Starostové a zájemci o komunitní energetiku se mohou připojit.
Projekt nabízí vzdělávání, materiály, měření větru, konzultace a přístup k investičnímu modelu

_________________________________________________________________

Celý podcast:

Ondřej: Dobrý den, ahoj, vítejte u naší šestnácté epizody, která bude poněkud shrnující, protože od začátku, což jsou tedy poslední tři roky, jsme ušli obrovský kus práce a cesty, což asi vidíte v těch předchozích epizodách a budeme si o tom povídat tady s Marianem. Ahoj, Mariane.

Marian: Ahoj, dobrý den.

Ondřej: Byl by tu s námi i Vašek Marek, předseda dozorčí rady, ale ten shodou okolností je po operaci zad, leží na JIP, tak tě, Vašku, zdravíme a držíme palce. Brzké uzdravení. Lazar Kmet, Vašek.

Tak… EnVys. Komunitní energetika. Když si pustíte první díl, tak zjistíte, že to je šestnáctá epizoda jiného podcastu o tom, kdy zkrátka jsme zjistili, že ta komunitní energetika úplně nejde dělat stylem, jakým to Evropská unie předepsala. Tudíž jsme šli a založili jsme akciovou společnost EnVys. To se vlastně psalo administrativně rok 2024, konkrétně srpen, ale my jsme na tom trhu v podstatě od začátku roku 2023, kdy samozřejmě probíhala veškerá práce – „černá“ práce. Dávali jsme dohromady lidi, odborníky na bioplynové stanice, dávali jsme do kupy projektanty, dávali jsme do kupy vizi, dávali jsme do kupy stanovy. Objíždělo se spousta starostů a obcí. V zásadě bych řekl, že ta vize se dala dohromady tak s dvě stě až tři sta obcemi, kdy, jak všichni starostové vědí, tak na zastupitelstvu je každý názor dobrý.

A vlastně v září 2023 jsme se potkali tady s Marianem ohledně toho, že potřebujeme dělat větrnou energetiku, protože pána, který to měl dělat předtím, tak nám úplně nezapadal do té vize toho, že budeme dělat dobré věci a tak dále, takže jsme museli udělat nějaké organizační věci. Mariane, co my všechno jsme, ty jo, spolu prožili za poslední dva a půl roku, dva a více roků?

Marian: Letí to, no. Je to už, je to už opravdu dva a půl roku. Ta cesta byla dlouhá, ještě bude. No, prožili jsme toho hodně. V zásadě jsme museli vytvořit celý konstrukt toho, jak developovat v Česku moderní velké elektrárny, ustanovit celý tým, procesy, takže myslím si, že se nám to podařilo. Máme dneska v týmu spoustu lidí, kteří se zaměřují na jednotlivé fáze toho projektu, té přípravy. No a ten začátek byl opravdu o tom kreslení těch, jak ty rád říkáš, Ondro, „kruhů v obilí“. Ale zatím je samozřejmě spousta dalších věcí, takže od toho řekněme podzimu 2023 se neustále prostě upřesňovalo, rozvíjelo, jaké oblasti, jaké typy turbín jsme upřesňovali s výrobcem Vestas. Ono spoustu jsme toho řekli už i v tom podcastu v epizodě 4 o té technice, ale když se mě ptáš takto na to, jak my dva jsme se potkali, no tak asi jsme si sedli ze začátku. Tys mi řekl svoji vizi o tom, jak chceš dělat energetiku. Mě to zaujalo. Já se v té energetice pohybuji dlouho a myslím si a sdílím s tebou ten názor, že energetika by měla mít i nějaký sociální přesah, že je to základní komodita a napříč tady EnVysem tu ideu sdílíme. A všichni, kteří se na tom podílí, tak do toho dávají prostě to srdíčko a to je myslím si důležité.

Ondřej: Srdce a kvantum černé práce. Pot, dřina, krev i slzy.

Marian: Ano.

Ondřej: My jsme vlastně na tom začátku… Já jsem tedy objížděl ty obce, že ano. Ty jsi dělal návrhy turbín jak zběsilý. Potom jsme byli na Kraji Vysočina, kdy vlastně Kraj Vysočina měl nějaký záměr studie u chráněného krajinného rázu, což asi dvě ze tří těch vyčleněných zón tak ministerstvo obrany vyhodnotilo jako nepřípustné pro výstavbu větrných elektráren. To bylo velmi zajímavé.

Marian: Ano, v zásadě jsem tam šel s třiceti návrhy a dvacet devět mi jich bylo škrtnuto hned na místě a o jednom jsem tam chvíli diskutoval, takže v zásadě několikaměsíční práce vyletěla komínem.

Ondřej: Úplně komplet. A potom se ukázalo, že všechno to, ty jo, kam nás ti úředníci poslali, tak tak vlastně ani sami nevěděli nic a ty samé projekty, ty samé lokality se dneska developují. To je zajímavé.

Marian: No, je to takový kruh. Ono, říkám, my jsme potom začali jít svojí cestou, mimo úplně řekněme i ty akcelerační zóny a veškeré ty prostě směry, které tady ať už zleva nebo zprava někdo jako udával, že takhle by to mělo být. Máme svoji filozofii, které se prostě držíme. Neděláme třeba ty turbíny v lesích a tak dále, nejdeme tímto směrem. Máme nějaký minimální odstup od obydlí, opravdu snažíme se dodržovat těch 800 metrů a tak dále. Takže prostě těch kritérií je více a už uhýbat prostě nebudeme. Opravdu jenom v nějakých výjimečných případech, kde je prostě nějaký konsenzus i třeba s těmi občany nebo s tou obcí, ale jinak opravdu jsme si nastavili svoje pravidla, o kterých si myslíme, že mají prostě dlouhodobý přesah, aby ty projekty v tom území plnily tu úlohu a byly prostě dobré.

Ondřej: Naše velká výhoda, a to, co se ukazuje, je to, že vlastně si řekneme na začátku, že budeme dělat dobré elektrárny na dobrých místech, že budeme dodržovat metodiku, že vlastně si nebudeme nic moc zkracovat, tak se vlastně jednoznačně ukazuje, že je to správně, že jo. Tys byl velkým zastáncem toho, jak ten tým budeme skládat, že jo, když jsme seděli dohromady, tak co si budeme povídat… po devíti měsících fungování nějaké komunitní energetiky bylo jasné, že na tom nepracuje dvacet lidí. Na to by ani to jako nešlo, že jo, dát ty lidi dohromady v takhle krátkém čase, což…

Marian: Je to tak, ti odborníci nejsou a v zásadě tak, jak my to děláme, tak takhle to v Česku nikdy nikdo nedělal. To znamená, musí se to všichni naučit a muselo se to vlastně vybudovat od píky prostě. S tím, že samozřejmě to obnášelo to větší nasazení na tom začátku a pokud chcete rozjet projekt v kvalitě nějaké, tak ten tým ze začátku nemůže být prostě rozvětvený a každý musí vědět, co má dělat v těch procesech, takže takhle postupně jsme to prostě budovali, no.
Ondřej: My jsme dlouhodobě, že jo, tak jak tady je prostě konkurence a teď je asi jedno, kdo to je a jak fungují, v zásadě bych to nechal úplně jako bokem, tak spousta těch lidí jako na začátku říkala, že neuspějeme, že jo. Potom z nás měli strach, tak začali o nás vykládat, že nemáme smlouvu s výrobcem větrných elektráren. Potom se o nás začalo říkat, že nemůžeme maximalizovat zisk, což zase jsme si vyvrátili vlastně v podcastu s Víťou Hruškou, že jo, v podcastu číslo dvě, a tak dále. Jak tohle všechno vnímáš, ty jo? Že vlastně když jsme někam dojeli, tak zpočátku tam byly obavy těch obcí, různí našeptávači, ty jo, kteří vlastně ani nikdy energetiku jako nedělali a…

Marian: Tak předem bych chtěl říct, že obezřetnost je v pořádku. My to respektujeme, nevadí nám to, ale měla by být zase nějaká objektivita a pokud my neustále musíme prokazovat, že to máme správně, v tom jsme dobří, tady to taky máme dobře, tak je to samozřejmě vyčerpávající, protože my potřebujeme jít dopředu. V technickém týmu jsme tu hlavně od toho, abychom ty projekty jako posouvali dál, což se děje, jo. Dneska máme vlastně před podáním prostě prvních várky EIA studií, máme tady měřičky větru, máme vlastně všechno to, co jsme říkali před tím rokem, dvěma, že bude, tak se děje. To znamená, ta dokázaná platí, ale vždycky se prostě najdou lidé, kteří budou to zpochybňovat, budou říkat: „Je to tak, není…“ Jo, díky nám tady poprvé v historii přijel Vestas do České republiky, tak to je taky nesporná věc, ale samozřejmě lidé stejně budou třeba říkat: „No ale to možná bylo tak a to bylo tak,“ jo. A takovým lidem prostě nemá smysl oponovat. Takže já bych poprosil všechny, nebo i posluchače k tomu, aby si prostě udělali vlastní názor, aby to vnímali tak, že jsme firma, která prostě je seriózní a pracujeme na těch věcech, tak jak říkáme. Neslibujeme něco, co nedokážeme dostát. To je myslím velmi důležité, protože to je asi to zásadní, na co bych chtěl jako upozornit nebo co bych chtěl vypíchnout, prostě že EnVys jako takový nikdy nesliboval nic, co by nedokázal dodržet a to je myslím, že jako to důležité.

Ondřej: Ono když se podíváš, poslechneš si, nebo poslechnete si tu naši první epizodu, která vlastně vznikla v tom, v tom prosinci 2022 tuším, to bylo vlastně před tou novelou Lex OZE 2. V zásadě všechno, co jsme řekli před dvěma lety, že nějak jako bude, tak dneska všechno je. A od toho prvního dílu… měli jsme tady Víťu Hrušku, že jo, z Apogea, měli jsme tady Vaška Marka z dozorčí rady, měli jsme tady pana Jurásku ze zdravotního ústavu, pana Bartoníčka z České společnosti pro ochranu netopýrů, pana Tajemníka fakulty životního prostředí, pana Kekena, kluky z Lidaru. Dneska nebo zítra vyjde podcast s Vestasem. My jsme jako fakt hustí.

Marian: Je to, je to… je to tak, no tak… co k tomu dodat?

Ondřej: Byla to, byla to hrozná práce. Když jsme skládali ten tým, jezdili jsme, ty jo, všude možně, jezdili jsme do Prahy, jezdili jsme do Brna. Nejsou to jenom samozřejmě tahle jména. Za tím týmem a těmi studiemi a posudky stojí prostě zase další, řekněme, dobrá desítka lidí, ať už to jsou odborníci na stromy, ať už to jsou ornitologové. Každému tomu člověku vlastně ho dostat nějakou větší či menší měrou jako do týmu, protože ti lidé nejsou, že jo. Oni si jako reálně vybírají, s kým budou spolupracovat. A oni si vybrali spolupracovat s námi. To je…

Marian: Určitě, za to jim patří velký dík. Chtěl bych jim takto na dálku poděkovat všem, kteří pracují na projektech komunitní energetiky EnVysu. Jsou to stovky hodin v terénu, jsou to prostě studie, nekonečné večery prostě nad různými elaboráty. Takže opravdu to je ta práce, která za tím je. Ono jako připravit tu větrnou elektrárnu, je to náročný proces. Takže pracuje na tom opravdu jako desítky lidí, takhle v tom širším týmu. No, já myslím, že je důležité, aby to jako zaznělo, aby i ty obce viděly, a některé to vidí, že se to třeba děje už na těch jejich územích, měří se tam vítr a tak dále, tak začínají trošku více se třeba o ten projekt zajímat, už tam řešíme třeba průjezdy turbínami a tak dále, takže jsou jakoby více angažovaní do toho projektu. Ale jakoby tuhle míru angažovanosti bych byl rád, kdyby třeba nebo by se objevila i u těch dalších obcí, které se třeba jenom staly akcionáři nebo si zakoupily proud. Ale aby prostě nějakým způsobem ten projekt podporovali, zajímali se o to, jo, prostě. Není to jenom takové: „Jo, tady jsem prostě poslal peníze a teď budu čekat, co se stane.“ My opravdu jsme komunitní projekt, kde jako nějakým způsobem fungujeme jako, jako jedna nějaká velká rodina, no to je klišé, ale, ale je to opravdu tak, protože…

Ondřej: Je to tak, no.

Marian: Ty benefity, které tím získáváme, že, že se ty finanční prostředky vlastně napřímo investují do těch zdrojů a jde to do těch odběrných míst, tak díky tomu vlastně se vyhýbáme jak těm externím financím třetích stran, ať už to jsou banky nebo kdokoliv jiný, tak samozřejmě té burze, volatilitě trhu, prostě tohle nám umožňuje být nezávislí. A ta nezávislost je vlastně klíčová. Jo, pokud chceme v té energetice uspět a mít ty garantované ceny energií, tak vlastně ten klíč je ta nezávislost a to je vlastně to, co i na to ta Evropská komise poukazovala, že to je ten nástroj, ty víš přesněji, teda ty paragrafy nebo prostě ty směrnice, které to říkaly, takže tam, tam to je jako ten klíč a my po té cestě jdeme, jo, to je ta správná cesta.

Ondřej: Bolavá a trnitá.

Marian: Ano, ale samozřejmě ten náklad nebo to břemeno je těžké, to znamená, nelze to utáhnout prostě v pár lidech, ale musí na to být jako celá v uvozovkách ta armáda. A to, to jsou prostě jak ty obce, tak všichni ti prostě angažovaní v tom projektu, takže…

Ondřej: Naše velká výhoda, to co se ukazuje, je to, že vlastně, jak jsme si řekli na začátku, že budeme dělat dobré elektrárny na dobrých místech, že budeme dodržovat metodiku, že vlastně si nebudeme nic moc jako zkracovat, tak se vlastně jednoznačně ukazuje, že je to správně, že jo. Tys byl velkým zastáncem toho, jak ten tým budeme skládat, že jo, když jsme sedli dohromady, tak co si budeme povídat… po devíti měsících fungování nějaké komunitní energetiky bylo jasné, že na tom nepracuje dvacet lidí. Na to by ani to jako nešlo, že jo, dát ty lidi dohromady v takhle krátkém čase, což…

Ondřej: My jsme dlouhodobě, že jo, tak jak tady je prostě konkurence a teď je asi jedno, kdo to je a jak fungují, v zásadě bych to nechal úplně jako bokem, tak spousta těch lidí jako na začátku říkala, že neuspějeme, že jo. Potom z nás měli strach, tak začali o nás vykládat, že nemáme smlouvu s výrobcem větrných elektráren. Potom se o nás začalo říkat, že nemůžeme maximalizovat zisk, což zase jsme si vyvrátili vlastně v podcastu s Víťou Hruškou, že jo, v podcastu číslo dvě a tak dále. Jak tohle všechno vnímáš, ty jo? Že vlastně když jsme někam dojeli, tak zpočátku tam byly obavy těch obcí, různí našeptávači, ty jo, kteří vlastně ani nikdy energetiku jako nedělali a…

Ondřej: Ono vlastně na tom začátku, spousta těch lidí se ptá, jak je to financované. No když se podíváte do těch prostě financí, možná do zprávy dozorčí rady, tak první rok a půl jsem to financoval vlastně celé já. Potom se prostě řeklo: „Hele, dál už to jako nejde,“ tak my jsme rozjížděli, ty jo, projektu, teď to byly desítky projektů, že jo. To jako…

Marian: Vyšší desítky. Přes sto už potom.

Ondřej: No. A takže se řeklo: „Hele, jestli chcete komunitní energetiku, musíte se účastnit,“ takže první obce si zakoupily tu elektřinu. Na rovinu, jak se to představovalo jako desítkám obcí, tak všem se to líbilo, všichni říkali, jak do toho půjdou a potom, když přišlo na lámání chleba, tak musím říct, že málo z těch obcí na tom začátku neudělaly ten krok dozadu a zůstali věrní a důvěřili vlastně primárně nám, jo, což jim za to děkujeme. Ať už to jsou, já nevím, Dámleknice u Třebíče, paní starostka Trbušková z Okrouhličky a tak dále a na to se postupem vlastně nabalovali všichni další, kdy teda dneska už mám pocit, že obecný rozhodnutí na těch obcích, že do toho půjdou, že je. A jak tak jezdíme po těch mikroregionech, jezdíme po těch zastupitelstvech, že jo, teďka za září teda jsme měli pět, pět až šest, čtyři, pět zastupitelstev jako každý týden. To bylo jako velmi náročné. Jak ty to vlastně hodnotíš, ty jo? Jakožto člen technického týmu, ty jo, jezdíme tady zleva doprava napříč celou Českou republikou, potom mnohdy posloucháš jako i neurvalý jako lidi, který vlastně od si vůbec neumějí tu práci představit, na tož aby byli schopni tu energii sami nabídnout.

Marian: Je to náročné a je to unikátní. Je to opravdu nestandardní způsob developmentu nebo přípravy těch projektů, protože jednak je EnVys přímo závislý na těch zastupitelstvech, na těch obcích, jo, protože samozřejmě takhle je postavený celý ten projekt. To znamená, je to něco, co vyžaduje extrémní časový fond, jo. My musíme jako technický tým vysvětlovat ty návrhy, jezdit tam. Obchodní tým taky samozřejmě jedná se spoustou zastupitelstev, kde je spousta lidí. Je to vícekolové, jo, je tam vždycky seznámení s nějakým užším vedením, ať je to starosta, potom je tam nějaké pracovní zastupko, potom se jde na řádné a tak dále, nebo naopak jsou i takové výběrové řízení a tak dále. To znamená, ten proces, jak získat jeden jednotlivý milion do rozpočtu EnVysu, je na ten celý tým, je kladen velký jako nárok a je potom jako někdy samozřejmě demotivující nebo smutné jako poslouchat, věřím a stále si myslím, že to jsou spíše jako ti jedinci, ale kteří jsou bohužel vždycky jako slyšet, kteří říkají: „Ale to je špatně, to tak nebude, toto je takhle,“ jo.

My se snažíme a vnímám to hlavně tady prostě z tvé strany a celého dalšího týmu back officu a obchodního týmu a tak dále, ať už jsou to designéři, co nám dělají webovky, materiály. Snažíme se vždycky na každou tu novou, každý nový apel, který přichází od těch jako bouřičů nebo i těch relevantních třeba dotazů z těch území nebo ty obce měly nějaké požadavky nebo obavy, vždycky se to zapracovalo buď do nějakých nových přednášek, nových prostě jako materiálů nebo se upravovaly stanovy. Všechno se jako dělalo tak, abychom jako dostáli co největší jako zpětné vazby jistoty i pro ty investory nebo společníky toho společenství, kteří prostě vstupují do té komunity, aby všichni zkrátka jako se cítili komfortně a byli srozuměni s tím, že jako nejsme žádné letadlo nebo jak to někdo třeba ještě historicky častoval.

Takže tohle já vnímám jako samozřejmě někdy náročné, protože ty zastupitelstva bývají třeba pozdě večer a tak dále. Takže člověk tam jede x hodin, jo, potom tam prostě něco poslouchá 30 minut, mluví samozřejmě taky. Je to, je to všehochuť. Často je to velmi pozitivní a někdy prostě méně, ale je to novum, jo, prostě v Česku na to nejsou zvyklí. Lidé, je to, je to něco, i když jsme vymysleli kolo a v zahraničí to běžně funguje, tak v Česku holt prostě pro spoustu lidí je to, je to španělská vesnice, jak se říká, takže my musíme, my musíme jako nést to břemeno těch prvních, těch vlajkonošů, kteří jdou prostě s něčím novým a holt jako ta cesta je trnitá a ty naše nohy jsou trošku jako pořezané, no.

Ondřej: No já si myslím, že nikdo ve šlépějích EnVysu nepůjde. To není možné. Za prvé lidi, co umějí tu energetiku dělat, tak vůbec nemají žádnou potřebu to tady dělat ve jménu levnější elektřiny pro lidi. To jako my jsme tady banda nadšenců, jo, zleva doprava, kdy spousta těch lidí je schopná pracovat i pod své náklady a tak dál, což je unikátní. Ta ta forma nadšení, která tady u nás jako panuje. Ale podobně jako třeba ty obce dneska nabízejí vodu, tak prostě budou nabízet elektřinu, no, tak jinak to nejde, to je prostě komunitní energetika, no.

Marian: Tak jednoznačně. Ono, jak říkám, to co my tvrdíme, vždycky jsme dostáli a dostojíme. Bohužel neplatí to jinde, jo, takže slýcháváme často, že nebudou emisní povolenky prostě na teplý, nebudou jiné věci. Zákon je schválený, prošlo to Evropskou unií, Českou republikou, Senátem. To bysme tady mohli sedět na další jednotlivý podcast, takže my nejsme jako politici, není žádná kampaň. My říkáme ty věci tak, jak jsou, tak jak to bude prostě. Elektřina drahá bude, jiný dostatek bude.

Pokud dneska se bavíte s jakýmkoliv energetickým odborníkem, který není, nemá nějaký prostě politický prostě škraloup v uvozovkách a může mluvit to, co chce a to jako jak je, tak vám prostě řekne, že žádná země v Evropské unii nebude exportér elektřiny. Můžeme polemizovat, jestli nějakou dobu to dočasně bude třeba Francie, ale v zásadě všechny ostatní země a to si můžete ověřit, klidně teda všichni posluchači, kteří mě poslouchají, podívejte se do energetických koncepcí jednotlivých států Evropské unie, která z nich počítá, že budou mít plusovou bilanci, jo. Já mám jako, nevím, od kterého roku se to láme u Francie a všechny ostatní už to mají tuším od příštího roku. Jako mínusové. To znamená i selským rozumem, když prostě to nebude ta elektřina, jo, a v zásadě teď každý stát řeší, jak ji vyrobit, kde ji vyrobit, to znamená tohle se jako děje, je to, je to celosystémový problém a Česká republika je na tom jako velmi špatně z důvodu toho, jaký má profil výroby elektrické energie vůči své hrubé spotřebě, protože jsme závislí na uhelných elektrárnách a na zdrojích, které prostě se musí a budou vypínat. A to nejenom z důvodu nějakých jako regulací Evropské unie, ale teď vyšly nejnovější články, že jsou ty společnosti, které je provozují už třeba jako ve skupině Seven, dneska, dneska to bylo, miliardových ztrátách (1,8 miliardy, nemáme výjimku, no).

Takže a tak dále. Říkám, a to už je na samostatný podcast. Takže ono zkrátka vždycky jsou to takové ty, ty hlasy, které zaznívají a potom když s těma lidma jdete do té technické a legislativní jako detailu, tak zjistíte, že vlastně oni o tom jako ani pořádně moc neví a jenom že to jako něco slyšeli. Takže opravdu elektřina je základní komodita, tak jako třeba ta voda, jo. A to, že by měla být regulována, no tak to si tu můžeme říct, nebo někde u piva prostě není. Je to, je to řízeno tržními a burzovními prostě mechanismy. Ta volatilita tam je, protože to je logická věc, protože prostě energetika je závislá na spoustě jiných prostě jako faktorů, ať už vnitřních nebo vnějších, takže tam jako nemůžeme čekat žádnou stabilitu v tomto ohledu, že by ceny byly jako nějak zafixované. A jediná možnost, jak jako si vytvořit podmínky, kdy si dokážu prostě predikovat tu cenu do budoucna, je opravdu ten zdroj jako vlastnit, kontrolovat ho a tím pádem mít jako ty misky vah jako spojené. To znamená tu výrobní stránku i tu stránku té spotřeby. A toho vlastně lze docílit pouze v rámci společenství, jo. To znamená v rámci komunitní energetiky tam, tam jsme schopni tento model vytvořit, jo a to je, to je jakoby ten základ jako celé té, celé té myšlenky, jo.

Ondřej: Já bych jenom doplnil, že EnVys komunitní energetiky, protože když se podíváme na to, že komunitní energetika v rámci těch společenství, to je v podstatě něco, co je jako znemožněný, jo. Tam jsou limity tisíc odběrných míst, tři obce s rozšířenou působností, jo. Nesmí tam být velký střední firmy, nesmí docházet k rozdělování zisku víc než 33 procent a tak dále. To znamená, že založit nějaký spolek – a my jsme teda taky měli spolek, že jo, Unie odběratelů, potom jsme to museli chtě nechtě předělat do akciovky, kdy máme teda licenci na obchod s elektřinou. Už máme tu licenci na výrobu vlastně?

Marian: Ano, je to, je to… na ERÚ je to v řízení. Ale jak říkám, no, když si posluchači umí spojit A s B, tak si asi odpoví, proč jsou tam ty omezení nebo z jakého důvodu by někdo chtěl omezovat působnost a možnosti těch společenství. No tak z toho důvodu, že by mohli třeba mít nějakou výhodu nebo být prostě výhodnější než ten standardní, řekněme klasický prostě trh, kde je spousta peněz. Co si budeme povídat.

Ondřej: Takže na penězích je holt postavený celý svět, když to takto řeknu. Takže prostě my v něm žijeme, musíme být realisti. No a holt kdo chce mít dobré podmínky nebo kdo chce prostě se mít lépe, no tak se pro to musí nějak zasadit a ono jako nelze čekat na to, že to někdo za vás udělá, ten domácí úkol a nelze ani čekat na ty zkratky. Já se vrátím zpátky, tys tady zmínil, že jsme se před časem rozhodli jít tou cestou nečekat na ty v uvozovkách zkratky, na ty akcelerační zóny, na různé jiné mechanismy, které třeba stát v rámci toho, že v energetické koncepci má těch spoustu stovek jako větrných elektráren, tak se samozřejmě snaží jako podporovat tento sektor, což je jako dobré, my to vítáme, protože tento zdroj opravdu jediný, který tady můžeme nějak jako upotřebit v Česku, ale zase spoléhat a čekat na to, že ta zkratka vyřeší všechno, prostě tak to, tak to není, nikdy nebylo a nebude. Ten domácí úkol si každý developer, každá společnost musí udělat sama a tak to prostě je.

Marian: Tak oni na to narážejí, že jo. Já si vzpomínám na jednání, ty jo, na fakultě, kdy jsme říkali, že nechceme si tady dělat nějaký zkratky a že klidně uděláme EIU a na nás koukali, ty jo, trošku…

Ondřej: No, ale myslím, že tady pan Jiráska hovořil v předchozích podcastech o tom, jak to vlastně je potom v praxi, že zas takové jako zjednodušení nebo v tý úlevy tam prostě nejsou, že ty očekávání, která od toho možná byla, ale to jsou zase ty politické a PR prostě prohlášení a ta praxe potom ukazuje nebo nebo ukáže ještě, že že ten efekt jako nebude zdaleka takový, jak jak bylo třeba prezentováno, no.

Marian: Tak jedna věc je, co je v médiích a druhá věc je, co je v zákonech, jo, a tam vidím jako, že to, co je realita napsaná na papíře, tak je 30 procent se dostane do médií, jo. Takže…

Takže tak. EnVys. EnVys není neziskovka. Jak to máme?

Ondřej: EnVys pracuje s přiměřeným ziskem. Je to tak? Pocházíme tady většina jako z komerčního sektoru, ale jak jsme si řekli, chceme to dělat jinak. Myslíme si, že se dá poctivě pracovat a poctivě vydělat na dobré věci, na dobrém záměru. Jak se říká, člověk sní jenom jeden steak, to znamená, není třeba mít private jety a prostě spoustu fotbalových klubů, české, to jsou všechno energetický firmy, to je jistý. A prostě je, je to o tom, že můžeme prostě na tom vydělat a zároveň pomoct i lidem nebo prostě uspořit jim nemalé prostředky a získat zase druhotný sociální přínos i finanční přínos do do těch obcí, do té vlastně ekonomiky české, jo, protože ti lidé pokud ušetří, tak zase ty peníze utratí dál a prostě je to ten koloběh. To znamená ta spotřeba se prostě na těch jiných věcech posílí a nebude se platit jenom za složenka za proud, ale koupí se spousta jiných věcí, jo. Spoluvlastní nás neziskovka, že jo, která bude dávat prachy do životního prostředí.

Marian: To je další věc a všechny tyto věci. To znamená ten model tak, jak je nastavený, tak mně se to velmi líbilo na tom. To znamená ten model, tak jak je nastavený, tak mně se velmi líbil na tom začátku a ten model je stále stejný. A za to jsem rád a já věřím tomu, že to tak bude i nadále. Není důvod, aby tomu tak nebylo, ale samozřejmě...

Ondřej: Je to na těch obcích. Tak to vidíme, tak jak se tady bavíme s těmi obcemi posledních dneska třicet měsíců, tak na rovinu, ta životní energie taky možná do nějaké míry už není taková, mít čtyři, pět zastupitelstev týdně. Do toho se bavit s těmi starosty, potom být na těch veřejných projednáních, ti lidé nám taky musí jít naproti. Ano, my to chceme, tady třicet měsíců opravdu makáme, jako hodně, na tom, aby to tak bylo. Když za námi přijde nějaký soukromý člověk s tím, že by rád naše akcie, tak ho vždycky odmítneme. Mně tady jednou nabízel člověk dvacet milionů a potom jsem jel na zastupitelstvo o půl sedmé a tam obec schvalovala nákup, myslím deseti akcií, obec Olešenka na Přibyslavsku. Což je jakoby potom ta svoboda. Ale řekněme si na rovinu, že taky potřebujeme, aby nám ty obce šly naproti, to schvalování nezdržovaly, protože my jsme vlastně budovali jenom ty projekty, že ano. My když jsme se potkali, my jsme neměli vůbec žádný obchodní tým. Obchodníky máme, co já vím, jak dlouho, poslední čtyři měsíce.

Marian: My jsme budovali ten projekt, no. To je totiž ono, že my jsme nechodili se vzdušnými zámky a tím se lišíme zase od většiny firem, které fungují stylem, že prodávají produkt a pak ho jakoby dotahují nebo vytvářejí. My jsme opravdu přes první dva, nebo dá se říct dva a půl roku, dělali na těch projektech... výhradně tedy ze začátku z tvých prostředků a tak dále. S tím, že v momentě, kdy to bylo ve fázi, kdy se tady prostě opravdu odborníci z energetiky shodli na tom, že jsme ve fázi, kdy s tím můžeme na trh, tak se začal prostě budovat, ustavovat obchodní tým a začalo se s tím chodit, protože my tady děláme věci správně. Takže ono to všechno má nějaké procesy. Pak samozřejmě nejde čekat od toho obchodního týmu po pár měsících zázraky, protože zkrátka je to, jak to je. Teď víme, že jsou prázdniny, jsou Vánoce, jsou období, kdy ta zastupitelstva nejsou na těch obcích, takže my tam máme v uvozovkách cash-flow výpadky, to jsou už několikaměsíční. Ale ten projekt nebo development ten nestojí, to se nezastaví na tři měsíce. Tam prostě každý měsíc, nebo v intervalech týdenních a tak dále, chodí ornitologové, netopýrologové na ty projekty, na ty pozemky, na ty lokality. To jsou ty stovky hodin ročně. Jsou tam studie příjezdů, já nevím, mohl bych tady mluvit sáhodlouze, co se všechno dělá, značkují se stromy a tak dále, cesty, průjezdy. Takže to se děje každý den a každý den to samozřejmě stojí nějaké prostředky. Ono development větrné elektrárny je náročná věc, nestojí to pár korun. Pohybujeme se tady opravdu ve vyšších milionech až desítkách. Takže tam opravdu je to závislé na těch finančních prostředcích.

Ondřej: Jo, tak na tom začátku, že ano, tak dneska je říjen. První PPA kontrakt byl podepsaný v květnu minulý rok. Já jsem prvních dvanáct měsíců v podstatě ten obchod dělal sám, že ano. Tam prostě se budovala firma, jezdili jsme po ministerstvech, jezdilo se po obcích, zastupitelstvech. No málo práce s tím nebylo. A vždycky, když třeba pět obcí řeklo, že do toho půjdou, tak v podstatě moje obchodní činnost skončila, protože bylo zase potřeba dělat něco jiného. Což dneska vidím jednoznačný posun.

Marian: Určitě. EnVys je firma, která je systémově založená, procesně. Od začátku se to buduje opravdu na podstavě, v principu tak, aby ta firma se škálovala, rostla. Nechceme být úplně velký korporát, ale uvědomujeme si, že v určitý moment, když budeme mít podle těch předpokladů přes sto tisíc odběrných míst a tak dále, budeme tady mít desítky zdrojů, tak už to je firma, kterou je třeba procesně řídit a tak dále. To znamená všechny ty procesy se od začátku nastavují tak, aby ta firma byla v uvozovkách samonosná v těch jednotlivých sekcích. A to všechno samozřejmě vyžaduje nebo vynakládá a historicky vynakládalo velké nároky na nás, když jsme byli v užším týmu, řekněme kolem těch deseti lidí. A jak to teď roste, tak souhlasím s tebou, že se nám pracuje lépe. Ale je třeba si taky uvědomit, že roste ta agenda nebo prostě ten pavouk se zvětšuje, takže té práce je stále dost.

Ondřej: Je dost, no. Dneska máme v terénu vlastně obchodní tým, jsou tam čtyři, pět lidí. Komunikujeme aktivně tak s třemi sty, třemi sty padesáti obcemi. Já bych řekl, že tak polovina se chce do konce letošního roku zapojit. My jsme si vlastně řekli, že do konce letoška upíšeme těm členům komunity všechny naše akcie, protože s ohledem na volby a tak dále, tak už chceme, aby to nějak vypadalo. Ta firma je vlastně dneska hotová. Můžete tady slyšet patnáct různých podcastů s největšími odborníky v téhle zemi, kdy prostě vidíte, že to funguje, že to šlape. Výnosnost EnVysu bude super. To, že nemaximalizujeme zisk, neznamená, že jsme neziskovka, že ano. Já jsem od začátku všem říkal: „Hele, všichni si vyděláme dost, vyděláme si slušně, ale nemusíme se tady chovat bezpáteřně.“

Marian: U toho bychom se, Ondřeji, možná mohli zastavit, protože možná vysvětlit tu ziskovost. Vím, že na to jsou dotazy, třeba když jsme na těch zastupitelstvech, kde vycházíme, z čeho to vychází, jak je to počítáno.

Ondřej: No, je to velmi jednoduché. Já jsem na tom energetickém trhu od roku 2013. A když byl dominantní dodavatel, prostě někdo velký, tak měl marži na elektřině sedm stovek. Když byl někdo alternativní, chtěl ji nabídnout prostě nízkou cenu, tak měl marži tři sta, tři sta padesát korun na megawattě. A všechny ty firmy prostě byly v plusu. A to je vlastně dnešní EnVys. Je to v tom, jak já jsem tou energetikou odchovaný, protože v roce 2021 najednou cena elektřiny, kdy všichni měli marži tři sta korun, vyrostla na čtyři tisíce. A někteří ti idioti tam prostě měli tři tisíce marži. To je prostě neuvěřitelné. Já jsem tehdy dělal výběrové řízení pro fabriku, pro Goldbeck ve Vrdách, betonárna. A vždycky, když jsme jim dělali výběrové řízení, tak měli cenu, já nevím, burza plus padesát korun. A najednou to bylo burza plus dvanáct set. A teďka si říkáte, vždyť je to jedna fabrika. A té fabrice se zdražily energie ročně o padesát milionů. Jeden prostě barák. Oni zaměstnávali tisíc lidí. A to přece není normální. Takže EnVys je prostě čistě o tom, že máme prostě nějaké výrobní náklady. A protože to máme v jedné společnosti, tak si k té elektřině dáme normální marži a za tohle budeme fungovat. Takže jako podívej se na to, že prostě v roce 2020 lidé za elektřinu platili normální peníze a všechny energetické společnosti byly v plusu. A to je prostě EnVys.

Takže my ten zisk, s kterým my počítáme, tak samozřejmě, že je velký, ale není extrémní. Já prostě říkám to, že EnVys by mezi těmi lety 2020, 21 a 22 nezdvacetinásobil svůj zisk, jako to udělali ostatní. Ale to neznamená, že těm akcionářům je nějak ubližováno. A je to prostě velmi jednoduché. My postavíme, dejme tomu, třicet až padesát větrných elektráren. Dneska je na to dotace ve výši padesáti procent. My máme v chartě společnosti, s tím musí souhlasit každý akcionář, že tu slevu nebo tu úsporu z těch dotací, co nám zůstane, tak že ty peníze nerozdělíme jako zisk, ale budeme z toho stavět další elektrárny. A EnVys má základní kapitál 197 milionů. Dalších 197 milionů upisujeme. Většina těch obcí kupuje akcie po dvou milionech. Ať už je to támhle pan Kavala, Bělotín u Hranic, Vražné, že ano, pan Bršťák, starosta tady Lipnice nad Sázavou dva miliony, Okrouhlička dva miliony a tak dále. Tak to prostě vypadá, že nás bude vlastnit, já nevím, sto patnáct obcí. Dneska se bavíme se třemi sty patnácti, takže i proto ten tlak na to, aby se toho účastnily ty obce, prostě je a nechceme to brzdit.

A těch půl miliardy zisku, s kterým počítáme, tak je v zásadě velmi pesimistické číslo. No a pokud si dneska někdo koupí akcie za dva miliony, nebo někdo – naše akcie nemůže koupit jen tak někdo, naše akcie můžou koupit jen ty obce. To je právě ten důvod. Tak když si někdo koupí, obec, akcie za dva miliony, účast na komunitní energetice, tak bude vlastnit zhruba půl procenta té společnosti. A EnVys bude rozdělovat zisk 60 procent. Ze zisku. To rozdělíme akcionářům. A 60 procent z půl miliardy je 300 milionů. A pokud vlastníš půl procenta společnosti, tak půl procenta z 300 milionů je milion a půl korun ročně. Ano, ta dividenda bude třeba po roce 2030, ale to těm obcím přece nevadí. Nám to taky nevadí. A to jsme fyzické osoby. Taky jsme si řekli, že nemusíme to vydělávat hned, je to prostě dlouhodobý byznys. Tak to je. Samozřejmě, že někteří říkají, že vyplácet 60 procent ze zisku, že je to hovadina a tak dále a tak dále. Ale my zřizujeme fond provozu a obnovy, ten je daný. Jednou za pět let o tom fondu rozhoduje valná hromada, přičemž ten zůstatek nesmí klesnout pod dvojnásobek ročního příjmu. No a třeba letiště Ruzyně, tak vyplácí dividendu 80 procent. To teď bylo v médiích, já nevím, měsíc, měsíc a půl zpátky. Tak tady nějaký zase pošahaný člověk bez ekonomického vzdělání tady chodí po severu Čech a říká, že je to blbost a přitom letiště Praha, respektive letiště Praha, tak dividenda 80 procent. Jako my si musíme říct, že to, kolik bude ta firma rozdělovat na zisku, tak prostě závisí na té valné hromadě. A protože těch akcionářů v součtu bude, já nevím, sto dvacet, sto třicet, včetně těch fyzických osob, energetiků a prostě všech těch lidí, bez kterých by to nešlo...

Marian: Ale ono je třeba i možná posluchačům nebo i těm obcím dovysvětlit, že u predikovatelného byznysu si můžeme dovolit vyšší míru výplaty dividend, protože vlastně my víme, kolik fouká. To znamená, víme, kolik vyrobíme. Tam je ta volatilita opravdu někde plus minus deset procent. Víme, za kolik ty elektrárny postavíme. A tam nevstupují... víme potom, kolik bude dlouhodobá servisní smlouva s výrobcem. A prodáváme PPA kontrakt, to znamená, my prodáváme profil elektřiny na dvacet pět let za fixní cenu. A jde o to, že ty mandatorní výdaje tam nejsou jako variabilní. Tam není to takové, že bych jeden rok kupoval nějaké vstupy pro svůj produkt a za tři roky to na trhu bude stát úplně jiné peníze a tak dále. My tam pracujeme, nechci říct, že s konstantami, ale prostě s predikovatelnými čísly. Proto ten jakoby projekt, jak ty rád říkáš, je samonosný, ale ono to tak prostě je. Kdežto tím se vlastně ta energetika odlišuje, třeba tady tyto obnovitelné zdroje, od nějakého konvenčního byznysu, kde prostě se vám mění náklady. Ono je to třeba i u těch bioplynových stanic, kde prostě kupujete, pokud nemáte vlastní pole, tak musíte kupovat ty vstupy do toho a mění se vám tam náklady, nafta, takže zase a tak dále. Máte tam prostě spoustu zaměstnanců, je to prostě plnohodnotný provoz. Kdežto u té větrné elektrárny, ona je jakoby bezobslužná, točí se sama. To znamená, je třeba se na to vždycky podívat trošku detailněji, proč to tak je. Ono kdyby se to postavilo na třeba jiném zdroji, tak by to buď fungovalo jinak, nebo třeba by zase míra dividend byla jiná, protože by musela reflektovat třeba zase nějaké rizika v čase a tak dále. A to už zase zabíháme do jakoby finančních detailů, ale je třeba zdůraznit, že EnVys jako takový pracuje naprosto profesionálně i s těmito finančními predikcemi, s modely, analýzami. To znamená, my tady nevaříme z vody. Mně to někdy opravdu připadá, ty dotazy nebo ty útoky až na nás, nejen že jsou neopodstatněné, ale hlavně jsou až jakoby s prominutím hloupé, protože myslet si, že my se budeme pouštět do nějakých věcí, které nejsou v pořádku, to je opravdu velký omyl. A máme prostě akcionáře tady prostě z české hlavy, kteří oceňují vědce české a máme tady v dozorčí radě lidi, kteří za sebou mají mnohaletou historii v prestižních oborech, organizacích a reputační dopady, kdyby oni se měli podepisovat a my jako celý ten tým bysme vstupovali do něčeho, co pojede jiným směrem, než jak jsou položeny koleje, to prostě se jako neděje a nestane. Takže někdy nás to jako až, bych řekl, opravdu uráží, že prostě lidé uvažují tímto směrem, no.

Ondřej: Mně se to, Vašek, ne, když jsme se viděli poprvé... On říká: „Tak znáš Vaška, ne?“ Říká: „Ty vole, tys přišel poprvé, volal mi Aleš, že se se mnou chceš potkat. Což je takový trochu jako divný.“ A říká: „Ty jsi přišel a zeptal ses mě úplně na všechno. A teďka... tak jsi odešel. Potom jsi mi volal, že chceš další schůzku. A na té druhé schůzce ses mě zeptal na všechno, čemu jsi na té první neporozuměl.“ Říká: „Ty jsi ze mě dostal za dvě schůzky úplně všechno.“ A říká: „No, tak jsem tady.“ A samozřejmě, že všichni ti lidé s tím modelem jsou plně seznámeni. Jako že by tady lidé z energetiky, kteří to dělají tolik let, včetně třeba tebe a tak dále, včetně všech těch dalších akcionářů, bez kterých by to prostě nešlo... Na rovinu, jediná cesta, jak dneska vytvořit velkou fungující společnost, je prostě to udělat společně. Proto třeba spousta těch lidí byla ochotná pracovat na EnVysu, i když třeba to byla ještě vize. Ale bylo to o tom, že prostě jsou všichni součástí. A zase já jsem chtěl, ať tam prostě všichni jsou v té akcionářské struktuře, protože potom tady někdo přijde, ale ti lidé nepřecházejí od nás pryč. A to je jakoby ta stabilita nejen jako pro nás, ale prostě i pro ty obce. Protože dneska tady prostě běhají s nějakými společenstvími, nota bene to je prostě, kdyby to nebylo dotované, tak žádné energetické společenství v České republice nevznikne. Dělají tady energetiku lidi, kteří možná ani neví rozdíl mezi kubíkem a kilowatthodinou. O výhřevnosti zemního plynu, distribučních územích, distribučních sazbách, přenosu elektřiny... támhle nějaké ty bludné proudy a jak funguje vlastně elektrárna v kabelu, neví o tom vůbec nic. A teďka vlastně zakládají se společenství, potom se zase budou dělat za dotace nějaké studie, kde se postaví fotovoltaiky. A to je jako všechno. A na druhé straně tu jsme jako my.

Marian: Bouráci z energetiky, jako v každém slova smyslu. No, tak já si s plnohodnotným projektem, který prostě má tu přidanou hodnotu. Já souhlasím s tebou, zase řekněme si, že možná v pěti, když bude hodně hodně, v deseti procentech případů i možná nějaká fotovoltaika menší má smysl. Ale, ale zase jako nevypadáme, že jsme jenom my ti dobří. Ale opravdu ten EnVys jako takový, ten projekt je opravdu bezkonkurenční. Já se pod to klidně podepíšu o půlnoci, kdykoliv. To je důvod i proč prostě máme takovou motivaci na tom dělat, protože zkrátka je to příležitost do Česka přinést něco, co je prostě rozdílová věc. Tak jak v jiných byznysech, teď mě zrovna nic nenapadá... nejsou, my ty podcasty neděláme s přípravou, to je další věc... Ale určitě bych něco našel z jiných odvětví, kdy prostě někdo s něčím přišel a najednou se ten segment odsunul, že to byl takový nějaký, jak bych to řekl, ten generační skok. Já vnímám EnVys jako projekt, který bude transformovat, neříkám, že jsme tak velcí, že změníme celý trh, to ani nechceme, ty ambice nejsou. Ale budeme transformovat minimálně to myšlení lidí o té energetice. A tak jak my to máme v těch prezentacích, že na západě je to běžný model třeba i při developmentu těch větrných farem třeba v Německu a tak dále. Je to naprosto běžná věc. Tak tady se na nás dívají jako na nějaké mimozemšťany. To znamená, vnímám to tak, že to je ta transformace, kdy prostě za pár let tohle bude vnímáno jako něco, co funguje a EnVys bude naprosto etablovaný na tom trhu. To, že nás nebude zřejmě nikdo v brzké době následovat, to je věc druhá. Ale to je prostě z důvodu složitosti a komplexnosti celkově té problematiky přípravy větrných elektráren, i té legislativy, která tu je, protože ta je prostě složitá v Česku obecně ve všem. Vždycky vymyslíme z jednoduchého složité, to už jsme na to experti. Takže prostě tak to je, s tím se hnout nedá. To, co my v technickém týmu můžeme dát a dáváme, je prostě ta přidaná hodnota v tom, jak dělat věci lépe, jiným způsobem, moderním způsobem, tak jak jsme se to naučili třeba ze zahraničí, spousta z nás. A znovu opakuji to, co říkám často, firmu tvoří lidi. To znamená, je třeba to vnímat tak, že tady opravdu se snoubí tým perfektních lidí, kteří jsou na správném místě v těch svých daných oborech. Za tím si stojím a to velký dík tobě, Ondro, že nás k jednomu stolu dostal. A ta synergie funguje tak, že u toho jednoho stolu, když je prostě více dobrých lidí, tak vznikají ještě lepší věci.

Ondřej: Rádi si k tomu stolu přisednou další.

Marian: Určitě. Já jsem sice řekl, že těch lidí je málo, ale jsou lidi. Já jsem s nějakými lidmi v kontaktu a budu rád, pokud nás poslouchají... vím, že někteří z nich nás poslouchají.

Ondřej: Starostové, všichni nás poslouchají. Dobrý den.

Marian: A starostové nás poslouchají. A každý, ať se zapojí. Prostě ten, kdo se nezapojí, prohloupí, jak se říká. Ale opravdu je to dobrá věc. A studujte materiály, máme jich spoustu, podcasty, rozhovory. Těch materiálů je nespočet. My jsme v uvozovkách na telefonu, prostě jsme kontaktní, náš office. Nabídky pošleme, přijedeme za vámi. To znamená, to se všechno děje. Nebojte se zeptat. Jenom prosím, neútočte už na nás. Opravdu nás to vysiluje neustále říkat, že jsme dobří, že jsme v pohodě a prokazovat to. Jako stále se to děje občas. Nám se to vždycky úspěšně v historii podařilo na všech frontách, ne že odvrátit, ale ukázat, že prostě je to správně.

Ondřej: Tak ukázaná platí, no. Tys to říkal vlastně už, ty jo, já vím, před rokem. Říkal jsi: „Hele, v klidu, čas hraje pro nás.“ A je to vlastně pravda, no. Jednoznačně se ukazuje, že prostě čím víc jsme jako v čase, tak tím víc se ukazuje, kdo je na tom jak. Že tady, já nevím, v Trstěnicích nás pomlouvali, že nemáme smlouvu s výrobcem, najednou tam je měřička větru.

Marian: Ale Ondro, prosím tě, vždyť to bylo jasné. Prostě tady je jeden větší nebo možná řekněme velký větrný park v Česku, v Krušných horách, a teď tady běhá každý druhý investor s namalovanými jedenácti turbínami. A ještě to jsou 250metrové kousky a tak dále. Takže ta neznalost té problematiky s prominutím je obrovská. A bylo jasné, že v čase se to prostě vytříbí, kdo ty věci jako nejenom že o nich mluví, ale kdo jim rozumí a dělá je a jde tou cestou. Takže jestli se nám někdo možná smál a říkal: „Ježíš, tak tady ti kreslí nějaké tři turbíny... Vždyť přece tady akcelerační zóny, vždyť všichni tady ty větrné parky, to bude prostě, to bude po dvaceti kusech tady v těch územích...“ Já neříkám, že se to někde třeba nestane nebo nepovede, ale já si myslím, že to ani nebude dobře pro ty lidi, kteří tam bydlí a tak dále. Takže to ať si každý už potom evaluuje, jaká je ta filozofie. EnVys, jak jsem řekl, má nastavené pravidla a procesy, podle kterých jdeme. Ty lokality navrhujeme podle klíče, který jsme si dali, na kterém jsme se shodli. A my prostě z něho slevovat nebudeme. Takže od nás prostě tyto návrhy nechodí a chodit nebudou.

Zase jsem tady teď četl, že prostě nějaké iniciativy, které jsou a tak dále, třeba i ty turbíny v těch lesích, že když se prostě ty turbíny zvednou na 250 a víc metrů, aby prostě ty dolní úvratě lopatkou byly nad tím lesem, že to vlastně všechno bude fajn. Ale pak se bavíme o tom, kde v České republice uděláte 250, 300metrovou turbínu. Takže dělá se kolem toho velké haló. Připouštím, že možná najdeme tady nějakou jednu lokalitu, dvě v Česku, kde třeba možná i teda ti netopýrologové ustoupí, nevím, a že se to tam třeba nějak povolí, nějaké hospodářské lesy, které se vykácí. Nevím. Jako říkám, nějaké cesty asi jsou, ale baví se tady o tom jako o nějakém novém normativu. V zásadě to slyším na každé druhé schůzce prostě: „Proč turbíny v lesích?“ Jako kdyby to bylo prostě nějaké téma. A jako opravdu pojďme se tady potkat klidně za pět let a povězme si, kolik těch turbín v tom lese bude. Protože to jsou vždycky ty, jak já tomu říkám, novinářské kachny, jak prostě někdo o něčem píše, jak by to bylo velmi důležité, ale ten efekt prostě bude jako minimální. To jsou takové možná ty snahy toho státu vytvořit někde v koncepcích jako plochy, že tady to vlastně bude, ty stovky větráků. Ale já vám garantuji, že prostě tam to nebude.

Ondřej: No nebude. Na to, aby byly 250metrový... Vždyť my jsme vyprojektovali, nebo vyprojektovali, my jsme udělali kolik kruhů do obilí, ty jo, přes 300 podle mě. Za celou dobu už jich musí být víc než 300. A ty jo, ministerstvo obrany, podle mě, na prstech jedné ruky bych spočítal, kde ministerstvo obrany povolilo víc než 200 metrů. Podle mě.

Marian: Jo, je to opravdu minimum lokalit a to pak má návaznosti na spoustu dalších procesů. To tu nemusíme rozebírat detailně, ale prostě ta náročnost realizovatelnosti toho projektu, když se budeme bavit čistě o té technické stránce... Teď se nebavím ani o té legislativní, protože tady jsi zmínil jeden asi z dalších pěti problémů, které vyvstávají, ať už to jsou potom jako krajinné rázy a tak dále. Ale prostě technicky jakoby vůbec realizovat takovouto stavbu potom na tom území, to je jako další velká challenge, jak se říká. Takže prostě... nevím no. Mám na to svůj názor prostě.
Ondřej: Bavíme se s majiteli pozemků, podepisujeme smlouvy s majiteli a pozemků. V zásadě jsme kolik, měsíc, dva před prvním EO. Potom budeme dělat EIA studie. Podzim, jaro, podzim, jaro. Chceme koupit další dvě měřičky větru do konce roku. To znamená, budeme měřit vítr každý rok pro kolik, patnáct větrných elektráren?

Marian: Baj voko.

Ondřej: Nějakým takovým způsobem. Deset plus. Takže jedeme. Všechno jede. My jsme to... My jsme to dokázali.

Marian: Díky všem, kteří se zapojili. Je to zásluha všech. A velký dík jim ještě jednou na dálku a budeme se těšit na příběh, který budeme psát společně dál. Kniha je otevřená, čeká nás ještě spousta stránek.

Ondřej: Pro obce Kniha upisovatelů taky. Letos to bude hotové. Už chceme od toho mít klid. Ať tady to... budou volby a tak, tak stejně ty obce peníze mají. Dneska se bavíme se 350 obcemi. Jako na rovinu, kdyby každá z nich dala milion a každá z nich ho má, tak si to všichni umíte spočítat. Takže myslím si, že dneska i s ohledem na reference a všechno je to jako dané. Já si myslím, že za říjen nám budou schvalovat tak jedenáct až dvanáct obcí. My jsme nikdy tolik zastupitelstev v historii, než teďka za září a říjen, jako neměli. A je to díky obchodnímu týmu.

Marian: Ano.

Ondřej: No tak jo. Tak díky všem. Díky, Mariane, že jsme na jedné lodi a že jsme všechny ty bouře, byť nebyly naše, zvládli.

Marian: Ano, ano. Lidi nám tu vodu trošku rozčeřili, ale náš parník pluje stále dál a má jasně daný přístav, kde zakotví. Takže všechny zveme na palubu a cesta už nebude tak dlouhá.

Ondřej: 30 až 50 větrných elektráren. První elektrárna v roce 2027.

Marian: Ano.

Ondřej: Tak díky všem. Šestnáctá epizoda končí. Milí projektoví manažeři, milí obchodníci, není žádný důvod, aby firma, ve které pracujete za normální peníze, vydělávala na základní komoditě dvacetkrát víc, než je normální. Pošlete nám váš motivační dopis a životopis a určitě se uvidíme. Ahoj.