Zpět na všechny články

4. Epizoda - Podcast Sforp – energie s charakterem

15. června 2021

4. Epizoda - Kdo vlastně jsme, jak jsme k tomu dostali a kam směřujeme.

To nejdůležitější z podcastu:

Vznik a historie SFORP

• SFORP vznikl na vysoké škole, kde zakladatelé diskutovali o trhu s energiemi a e-aukcích.
• Původně poskytovali energetické poradenství pro firmy, obce a domácnosti, než se v roce 2019 stali dodavateli energií.

Filozofie a přístup

• Cílem je poskytovat férové a transparentní služby, učit klienty o trhu a chránit je před nekalými praktikami dodavatelů.
• Zakladatelé preferují najímat lidi bez předchozích zkušeností v energetice, aby je mohli vyučit podle vlastních standardů.

Služby a procesy

• Změna dodavatele je zjednodušená pro klienty; SFORP se postará o všechny administrativní úkony, včetně vypovězení stávající smlouvy.
• Klient potřebuje pouze vyúčtování a podpis nové smlouvy, proces je rychlý a efektivní.

Rizika a problémy

• Klienti by měli být obezřetní při výběru dodavatele a zkoumání podmínek smlouvy, aby se vyhnuli skrytým poplatkům a nevhodným podmínkám.
• Existuje riziko, že dodavatel poslední instance nenastoupí automaticky, pokud dodavatel zkrachuje nebo ukončí smlouvu.

Inovace a budoucnost

• SFORP se zaměřuje na inovaci svých systémů a služeb, aby usnadnil klientům správu jejich energetických dodávek.
• Prioritní cíl pro rok 2021 zahrnuje aktivní účast na změnách v energetickém zákoně, aby se odstranily nekalé praktiky.

Důvěra a týmová práce

• Důvěra mezi zakladateli a klienty je klíčová pro úspěch. Vzájemná podpora a otevřená komunikace pomáhají zajišťovat efektivní služby.

________________________________________________________

Celý podcast:

Moderátor:
Dobrý den, v rámci série videí společnosti SFORP jsme pro vás připravili rozhovor s Ondřejem Jarošem a Ondřejem Doležalem, který se týká toho, jakým způsobem se pánové dostali k tomu, co dělají. V následujících zhruba dvaceti, třiceti minutách se o tom budeme bavit více. Jen v rychlosti, než začneme rozhovor jako takový: Pánové ze SFORP byli původně konzultanti, kteří poskytovali energetické poradenství pro firmy, obce i domácnosti. Tuto činnost vykonávali celkem osm let, až se v roce 2019 rozhodli, že se stanou i dodavateli energií. Nadále však poskytují i poradenskou činnost pro zákazníky, kteří se dostávají do problémů se svým dodavatelem. Pokud je pro vás toto téma aktuální, určitě si tento rozhovor poslechněte.

Moderátor:
Ondro Doležale a Ondro Jaroši, pánové, vítejte.

Ondřej Jaroš:
Ahoj.

Ondřej Doležal:
Zdravíme.

Moderátor:
Možná bychom si na začátek měli říct, jak vlastně SFORP vznikl. Kde se vzala ta myšlenka a s jakou vizí jste do toho šli? O co vlastně kráčí?

Ondřej Doležal:
Vzniklo to v prváku na vysoké škole, už v prvním semestru, téměř u piva, kdy jsme se bavili o tom, jak vypadá trh a jak fungují různé e-aukce, které v té době zažívaly velký boom. Bylo evidentní, že ceny dosažené v e-aukcích jsou srovnatelné s těmi, které si lidé dokážou domluvit sami, bez prostředníka. Problém byl v tom, že se často dostávali na vyšší ceny a nebylo to úplně v pořádku. Tak jsme si řekli: „Pojďme to těm lidem ukázat.“ Začali jsme pořádat přednášky na obecních úřadech. Na sedmi slidech jsme lidem vysvětlili, jak se k nim chovají dodavatelé, o čem jsou e-aukce a jak by to mohlo vypadat. Nakonec vzniklo to, že to budeme pořádat my sami. Vymysleli jsme pojem „energetická soutěž“ a začali dělat de facto výběrová řízení pro domácnosti, které přišly na ty přednášky. Postupem času se to přesunulo z přednášek k jednání se starosty a firmami, takže naší cílovkou se staly obce a firmy. Domácnosti se trochu upozadily, řešili jsme spíš ty, co narazili a potřebovali pomoct. Ale jádrem našeho byznysu byly dlouhou dobu firmy a obce.

Moderátor:
Ondro, jak ses k tomu dostal ty? Jak jste se seznámili s Ondrou?

Ondřej Jaroš:
My jsme se s Ondrou číslo dva potkali na vysoké.

Moderátor:
Promiň, kdo je číslo jedna a kdo je číslo dva?

Ondřej Jaroš:
Já jsem číslo jedna, ale když mluví Ondra, tak bude určitě Ondra číslo jedna on. Potkali jsme se na vysoké. Znal jsem Ondru spíš z cvičení a přednášek, ale v určité fázi mi zavolal, že by si se mnou chtěl popovídat, že mu přijdu jako fajn týpek. Sešli jsme se a vysvětlil mi, o co v projektu jde. Já jsem o energetice neměl vůbec ponětí, věděl jsem asi tolik, co teď pravděpodobně víte vy, tedy málo. Postupem času mě zasvětil do toho, jak to funguje, a hlavně jak to nefunguje. Takhle jsme to začali dávat dohromady. Zpočátku jsem dělal primárně grafiku, pomáhal s logem a webem, a postupně jsem pronikal i do těch energetických činností.

Ondřej Doležal:
Nějak jsme se namíchali. Ondra přišel a řekl: „Hele, ta smlouva vypadá tak, že to nikdo nemůže podepsat, nemá to strukturu.“ Byla to jedna stránka A4. Bylo to tak jednoduché, jak to jen mohlo být, a s tím souvisí i ty začátky. Naše doména byla studentsforpeople.webnode.cz, opravdu velmi krátká a jednoduchá na zapamatování. Postupem času se to nějak transformovalo.

Ondřej Jaroš:
Myslím, že máme výhodu v tom, že se docela dobře doplňujeme. Ondra je „slepý“ na spoustu grafických věcí, ale na druhou stranu je hrozně „nabušený“ v energetice. Spoustu věcí jsme si tak mohli efektivně předat a doplnit a dát to dohromady. Je tam zajímavé překrytí dvou různých know-how.

Moderátor:
To mi přijde zajímavé. Ondro, proč jsi vlastně oslovil někoho, kdo s energiemi nemá žádné zkušenosti?

Ondřej Doležal:
Protože ti lidé, kteří s tím zkušenosti mají, vědí, jak se to různě „ochurává“ a jak se těm lidem lže. Vědí, jak to jde jednoduše.

Moderátor:
Takže jsi neměl důvěru k těm lidem?

Ondřej Doležal:
Ne, ani ne. Možná dnes, po těch osmi letech, by se s někým spolupracovat dalo, ale spíš o tom pochybuju. Dlouhou dobu jsem razil to, že všechny lidi, kteří naší firmou prošli, jsme učili všechno od nuly.

Ondřej Jaroš:
Přesně tak. Je to trochu paradox našeho výběrového řízení, když hledáme novou kolegyni nebo kolegu. Spíš se zděsíme, když vidíme, že má někdo zkušenosti v energetice. Samozřejmě se ho na to hodně ptáme a zajímá nás, u jaké firmy pracoval, protože za těch osm let poradenství jsme jich potkali spoustu a jménem známe spoustu firem, jejichž filozofii bychom k nám rozhodně nechtěli přenést.

Ondřej Doležal:
Takže bereme lidi, kteří o tom nic neví.

Moderátor:
To je dobré říct takhle veřejně, že berete lidi, kteří o tom nic neví. Ale ono to asi souvisí s tou filozofií a vizí.

Ondřej Doležal:
My je to naučíme po svém. Ten člověk se tak rok učí, než se mu to začne v hlavě spojovat. Trvá to půl roku až rok, než je z něj samostatná jednotka. I když je to pro nás dražší, nemáme s tím velký problém. Zastupitelnost tam je a rosteme dopředu. I teď máme prakticky jednoho člověka navíc, ale je tam ta doba učení.

Ondřej Jaroš:
Je tam důležité to, co říkal Ondra. Je tam vždycky jeden člověk „navíc“, protože ty lidi musíš nabírat ne, když je potřebuješ, ale rok předtím, než je budeš potřebovat. Energetika se sice dá dělat jednoduchým způsobem, jakým se to bohužel často dělá a spousta poradenských společností to je schopná „nalít“ lidem do hlavy za víkend, ale abys tomu opravdu rozuměl a mohl lidem pomoct i ve specifických problémech, potřebuješ hluboké znalosti. A to se za týden nenaučíš.

Ondřej Doležal:
S tím souvisí i to, že nás nacházejí lidé, kteří už neví kudy kam. Tohle by asi stálo za vystřihnutí, ale v Jihlavě, kde fungujeme, nám posílají klienty i ostatní pobočky. Je tam jeden úřad, kde nám taky posílají lidi. Umíme to efektivně řešit díky tomu, že ty lidi učíme od začátku. U nás není nikdo, kdo by nerozuměl celé koncepci trhu. Nemáme člověka, který by pracoval v nějaké své „sekci“ a jen to předával dál. Taková ta „pásová výroba“ je trochu „po staru“. Neříkám, že pásová výroba nemá své klady, ale když přijde někdo s problémem, vyřeší mu to jeden člověk, který ví, v jakém je to stavu. Nikde to nehnije, nechodí to zbytečně ze stolu na stůl a neztrácí se pointa a flow.

Moderátor:
Jak se v průběhu času změnila vaše vize a pohled na podnikání? Přece jen už to nějaký čas děláte.

Ondřej Jaroš:
Vize, že to chceme dělat pořádně, tam byla vždycky a trvá doteď. Ale minimálně pro mě, jak jsem se ve SFORPu objevil, jsem byl na začátku mnohem naivnější. Nevěděl jsem, jak moc je ten trh „divoký“. Každý si o „energošmejdech“ přečte, ale realita je taková, že spousta lidí k tobě může přistupovat negativně, i když se to snažíš dělat dobře. Už z pohledu toho, že děláš energie.

Moderátor:
Ano, panuje tady nějaké povědomí o tom trhu a bohužel není úplně pozitivní.

Ondřej Jaroš:
Přesně tak. Vize na začátku byla: „Pojďme to dělat pořádně.“ Ale zjistíš, že musíš být zároveň i trochu „drzý“, protože ti lidé ti nevěří. Pokud jim nepomůžeš a nenaučíš je to, tak ničeho nedosáhneš.

Ondřej Doležal:
Je to tak. Své klienty nevzděláváš jen sebe a svou firmu, ale i ty klienty. Aby chápali, že ta nejnižší cena tady o stovku nebo stravenka do Kauflandu se jim za ty dva roky fakt nevyplatí. Těm lidem se musí vysvětlit, že nejnižší cena není ekonomicky nejvýhodnější. Když jsme dělali výběrová řízení, tak pětikoruna na megawattě, což té domácnosti udělá třeba 50 korun za rok, není ta cena, která by měla vykoupit špatné obchodní podmínky a to, že se ten dodavatel chová na trhu tak, jak se chová. Takže i od začátku jsme neoslovovali firmy, které filozoficky nebyly spjaté s tím, že se s lidmi musí jednat slušně. Prostě jsme je vyškrtli a vybírali jsme si okruh dodavatelů, kde jsme věřili, že to bude fungovat.

Ondřej Jaroš:
Ono samozřejmě i my děláme chyby. Spolupráce nikdy nejsou dokonalé. Jedná se o stovky a tisíce odběrných míst. Jde o to, aby bylo vidět, že je tam snaha o nápravu a tendence, aby to fungovalo. Jak říká Ondra, když nám došla trpělivost a pomalu nám docházeli i dodavatelé, které jsme chtěli oslovit, protože už bylo spousta dodavatelů, se kterými nebylo s kým spolupracovat...

Ondřej Doležal:
Dalo by se to tak říct.

Ondřej Jaroš:
Naše představa o tom, jak se to má dělat... My jsme na začátku neměli provizi od dodavatelů, ale platili nás naši zákazníci. Takže jsme jednali poměrně tvrdě ohledně smluvních podmínek, aby byly dobré nejen ceny, ale aby nebyl problém smlouvu vypovědět, neměnily se ceny v průběhu dodávek a tak dále. Jenže najednou se dohaduješ o věcech, které už byly dávno řečeny. Naštěstí jsme byli dost chytří na to, aby to bylo všechno smluvně sepsané. Takže pokud někdo dělal problémy, vždycky jsme mu připomněli, jaká byla dohoda. Ale eventuálně už nás ty starosti přestaly bavit a měli jsme pocit, že bychom to zvládli udělat pro ty lidi líp sami. A tak se o to snažíme i teď.

Ondřej Doležal:
Zpátky k té myšlence. Myslím si osobně, že jsme se tolik neposunuli. Na začátku, na té vysoké, to byla z dnešního pohledu těžká charita. Dnes už musíme myslet na to, že vyvíjíme vlastní systém, musíme zaměstnat lidi a něco tam být musí. Ale oproti různým aukcím nebo velkým dodavatelům je to pořád charita.

Moderátor:
Nabízí se otázka, jestli jste se to snažili dělat pořádně a stalo se, že ten vztah s dodavatelem nebyl dobrý. Je tohle důvod, proč jste se vůbec stali dodavateli?

Ondřej Doležal:
Jasně. Nevím, nakolik můžeme být specifičtí, ale myslím, že náš právník by nám to moc nedoporučil. Vznikaly tam různé třenice, až zbytečné. Najednou se dělalo výběrové řízení pro město podle zákona o zadávání veřejných zakázek, a jim začaly chodit dopisy, že jim hrozí neoprávněný odběr, což může skončit až demontáží měřidla. A teď je prosinec, kolem Vánoc, protože obce to mění zpravidla k 1. 1., a co řešíš kolem Vánoc? Už je to zbytečný stres, který vůbec nemusel nastat. Najednou jsou všichni v obci „na nervy“... Musíš zjišťovat mezi svátky a řešit to. Až jsme si ve finále řekli, že už ne.

Ondřej Jaroš:
Ty problémy se postupně kumulují. Na začátku si uvědomuješ, že nějaké chyby se stanou, ale jde o to, aby bylo vidět, že je tam pokus o nápravu. Ale jak říká Ondra, když nám došla trpělivost, tak jsme se do toho pustili sami.

Moderátor:
Je to tedy dobré říct takhle veřejně, že berete lidi, kteří o tom nic neví, ale souvisí to s tou filozofií?

Ondřej Doležal:
My je to naučíme po svém. Ten člověk se tak rok učí, než se mu to začne v hlavě spojovat. Trvá to půl roku až rok, než je z něj samostatná jednotka.

Moderátor:
Nabízí se otázka, jestli jste se to snažili dělat v tomto případě ani ne jinak, jako spíš pořádně. Co jsou ty klíčové věci, na které jste si chtěli dát pozor?

Ondřej Doležal:
Jde o to, že když podepíšeš smlouvu s dodavatelem, nejde jen o cenu za megawattu. Jde o to, jaké máš podmínky, když chceš zrušit odběrné místo, abys nezůstal ve smlouvě, která nejde ukončit. Spousta dodavatelů nechce ukončovat smlouvy, pokud opouštíš odběrné místo. Pak jsou tam různé poplatky – za upomínku, za to, když dodavateli voláš, za vystavení splátkového kalendáře, za opis smlouvy... A potom obchodní podmínky – aby tam nebyly různé výpovědní lhůty mezi devátým a šestým měsícem a podobné nesmysly. Šlo o to, aby ty obchodní podmínky byly férové na obě strany. A tím, že nás platil zákazník, jsme z tohohle nemuseli slevit.
Když tu službu platí dodavatel – a to je to, proč jsme založili svého dodavatele – tak ti řekne: „Hele, jo, ale jestli chcete zaplatit, tak to bude podle nás.“ A dojedeš na to, že „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Ale když se necháváš platit od těch malých zákazníků, od obcí, tak to má nějakou vypovídací hodnotu. A když ten dodavatel v průběhu zkusí na tvého zákazníka nějakou nepěknou věc, tak jsme se s nima prostě přestali bavit. Všech těch padesát obcí jsme varovali: „Hele, jestli se budete chovat takhle k tomudle, tak odejdou všichni.“ A to je to, co drželo tu pospolitost našich klientů a drží ji to dodnes. Ten náš odpad, co odpadá, je malý, protože ti zákazníci z těch obcí nebo domácností, které jsme vysekali z problémů, vědí, že to děláme slušně. A to nám drží to portfolio pohromadě.

Ondřej Jaroš:
Za mě, to, co se snažíme dělat pořádně, je mít takové smlouvy, které bychom sami podepsali po těch osmi letech zkušeností. Víme, jak to vypadat nemá, a víme, co je problém. Například, že můžeš smlouvu vypovědět jen za úplňku v pondělí... Něco takového bychom nikdy nepodepsali a nikdy to nebude v našich smlouvách. Protože pokud máme pocit, že to není fér vůči klientům, tak jim to nabízet nechceme. Pro nás je to opravdu o loajalitě a dlouhodobé spolupráci. Dodavatel, u kterého budeš chtít zůstat deset let. Realita je taková, že standardně jsou dodavatelé, respektive lidé, kteří jsou u nich dlouho, v uvozovkách „lidově holeni“. Protože jakmile to přestaneš sledovat, najednou skončíš na standardním ceníku, protože se prolongovala smlouva, přišel dopis, který sis nepřečetl... A najednou ty ceny, které byly na začátku úžasné (protože jsi dostal akviziční ceník), jsou pryč. Kdyby ses na to podíval po deseti letech, zjistíš, že ty super ceny jsi tam měl rok, dva, a pak osm let platíš pomalu nejdražší ceny na trhu.
Kdybych to měl generalizovat, tak tohle je opravdu nejčastější trik. Akviziční ceník, prásk, prolongace smlouvy, hrozné ceny. A většina lidí už se na to nepodívá. My máme klienty, kteří si ukládají vyúčtování dlouhodobě. Teď se třeba rozhodnou jít k nám, donesou mi stoh vyúčtování a já vidím, že byli 14 let u jednoho dodavatele. To jsi prostě ideální zákazník – pro většinu dodavatelů. Ale ti, kteří na tom umí kapitalizovat, si na tobě vydělají zajímavé peníze.

Ondřej Doležal:
A na tom je ještě vtipná jedna věc. V momentě, kdy chceš odejít, ti samozřejmě začnou nabízet super ceny. Jsou dodavatelé, kteří to mají třeba na tři různé kroky. Napoprvé ti nabídnou cenu o 10 % nižší, napodruhé o 15 %, a napotřetí, když si furt stojíš za svým, ti tam „plácnou“ nákladovou cenu. Opravdu to, za co to koupí oni, plus 15 korun, a jde to do světa.

Moderátor:
A tak pak má smysl vyjednávat s tím dodavatelem, ne?

Ondřej Doležal:
No, ale za rok se ti to zase změní. A vůbec tam není ta dlouhodobost. Je to jen o tom: „Jo, hele, tady osm let jsme tě nám tady platil o tisícovku víc, než musíš, a tak ti ten jeden rok tady dáme teda OK levně.“ Ale dalších osm let, protože to nikdo nesleduje, nikdo to srovnání nedělá a nikdo nechce měnit dodavatele každé dva roky... Všichni chtějí nastavit trvalý příkaz, vědět, že tak nějak ta cena je v pohodě, a platit. A když budou něco řešit, tak se chtějí dovolat a chtějí mít tu službu normálně. Ale ono ne všude, nebo téměř ne všude, to jde a těm lidem to vyjde.

Moderátor:
Pánové, co vlastně chystáte ještě na rok 2021, případně na další roky?
Ondřej Doležal: My teď hodně dupeme do energetického zákona, aby se to změnilo. Aby ta novela, která je dneska ve druhém čtení, obsahovala věci, které v minulosti byly různé podvůdky na koncové zákazníky. Abychom z toho vymýtili ty nekalé praktiky. Takže to je teď moje priorita.

Ondřej Jaroš:
Ondrova priorita, to já nevím, protože my se do práce moc nevidíme...

Ondřej Doležal:
Tady zase, jak jsem na začátku říkal, že je tam určité rozdělení těch našich schopností, tak kolikrát já dělám něco, co vlastně Ondra ani neví, co dělám. Kdybych tam měsíc nic nedělal, tak by pravděpodobně nic neřekl. A opačně.

Ondřej Jaroš:
Nevím, jestli je to dobře.

Ondřej Doležal:
Může znít, že ne, ale podle mě jo. Primárně jsme kamarádi a sekundárně jsme kolegové nebo společníci. A ta důvěra tam prostě musí být. Pokud tam ta důvěra není, tak proč to děláš, rozumíš? V tom by potom nebyl žádný smysl.

Ondřej Jaroš:
Abych Ondrovi vysvětlil, co já teda dělám, aby se to konečně dozvěděl... Teď budeme chtít upravovat partnerskou a klientskou sekci. Partnerská je pro případné partnery, kteří nám budou pomáhat se sháněním odběrných míst a koncových zákazníků. Klientská sekce je prostě klientská sekce – přihlásíte se na webu a tam na vás vyskočí, co máte platit, co jste zaplatili a tak dále. My konstantně už teď rok a půl inovujeme systém. Je to taková kontinuální cesta, kdy to někdy děláme lepší pro nás interně, aby se nám věci líp zpracovávaly, a někdy pro zákazníky. Třeba jsme teď nedávno přidali funkci, kdy chodí lidem pravidelně SMSky. Ať už je to vystavení nového rozpisu záloh, nebo když jim vypovídáme smlouvu, přijde jim SMSka automaticky: „Podívejte, je to vypovídaný, prostě čekejte v nejbližší době, že se vám ozvem s datem, kdy tam začne dodávka.“ Je to taková kontinuální úprava toho našeho systému, na kterém to vlastně všechno stojí.

Moderátor:
Pánové, díky.

Oba:
Taky děkujeme.