6. Epizoda - Se starosty Vysočiny

6. srpna 2025

6.8.2025

Hosty šesté epizody podcastu EnVys jsou starostové z Vysočiny – paní Jana Trbušková, starostka obce Okroulička, a pan Petr Rafaj, starosta města Lipnice nad Sázavou. Oba patří mezi první starosty, kteří stáli u zrodu myšlenky komunitní energetiky v rámci EnVysu a podíleli se na jejím formování od úplných začátků. Ve svých obcích dlouhodobě řeší odpovědné hospodaření s veřejnými prostředky, energetickou bezpečnost i ochranu krajiny a památkových hodnot. V podcastu sdílejí autentickou zkušenost z pohledu samospráv – od prvních nejistých kroků a rozhodování až po dnešní profesionálně nastavený model komunitní energetiky pro obce napříč Českou republikou.

To nejdůležitější z podcastu:

EnVys očima starostů: Od papírů na koleni k profesionální energetice pro obce

- Profesionální partner pro obce: Starostové přiznávají, že nemají kapacity ani odbornost řešit složitou energetiku sami. EnVys pro ně funguje jako klíčový partner ("dar z nebes"), který zajistí vše od projektu po realizaci a legislativu, což by malé obce svépomocí nezvládly.
- Důvěra a transparentnost: Úspěch stojí na dlouhodobých vztazích a naprosté otevřenosti. I přes nutnou opatrnost při nakládání s veřejnými prostředky obce do projektu vstoupily díky transparentnímu jednání a jasně nastaveným podmínkám bez skrytých rizik.
- Řešení i pro chráněné lokality: Komunitní energetika je šancí i pro místa jako Lipnice nad Sázavou, kde kvůli památkové ochraně nelze stavět vlastní zdroje (větrníky). Díky zapojení do projektu mohou profitovat z levné energie, aniž by musely zasahovat do svého krajinného rázu.
- Zjednodušení procesu pro nováčky: Zatímco na začátku se tvořilo vše "na koleni", dnes je vstup pro nové obce o 70 % jednodušší. Existují odladěné smlouvy, jasné manuály a procesy jsou připravené "v mašličkách", takže noví zájemci už naskočí do rozjetého vlaku.
- Potvrzení erudice a kvality: Projekt získává na vážnosti i díky spolupráci se světovými lídry, jako je výrobce větrných elektráren Vestas. To starostům potvrzuje, že technická stránka věci a investice jsou v rukou skutečných odborníků.
- Od lokálního patriotismu k širšímu dopadu: Ačkoliv projekt vznikl na Vysočině, dnes už zahrnuje obce ze sedmi krajů. Původní myšlenka levné energie pro region se tak přetavila ve funkční model, který inspiruje starosty napříč republikou.

Celý podcast zde:

Ondřej: Dobrý den, ahoj, vítejte u naší šesté epizody, do který jsme si pozvali starosty z Vysočiny a budeme si povídat o tom, jak vlastně EnVys a ta naše komunitní energetika vznikala. Máme tady paní Trbuškovou, starostku Okrouličky. Dobrý den.

Trbušková: Dobrý den.

Ondřej: A pana Rafaje z Lipnice nad Sázavou. Dobrý den.

Rafaj: Dobrý den.

Ondřej: EnVys a naše komunitní energetika vlastně vznikla na základě toho, že jsem vám představil, paní Trbušková, ten náš koncept toho, jak by to tady mohlo nějak jako vypadat. A vy jste řekla, že je to skvělý, ať přijedu další týden na zastupitelstvo. To jsme neměli vlastně vizitky, neměli jsme vůbec nic, jenom nějakej nápad a prezentaci. Tak jak to na vás vlastně působilo? Vzniklo to vlastně u vás?

Trbušková: To nevím, no tak asi jo, v tom případě, když to tvrdíte. Ale mně to přišlo, ten váš nápad, úplně úžasnej v tom směru, že už nějakou dobu se vlastně o komunitní energetice mluvilo v médiích, připravoval se zákon. A teď my starostové, nejsme energeticky vzdělaní, nejsme profesionálové, tak mně to přišlo jako výborná platforma pro to, abysme se do tý komunitní energetiky zapojili. Protože já si nedokážu představit – můžu si představit, že se spojí víc obcí, protože my máme třeba sdružení Vrchovina, kde je 15 členů, to si dokážu představit. Ale nedokážu si představit, že budem hledat nějakýho projektanta, odborníka na energetiku, že budeme vymejšlet vlastně ten koncept tý komunitní energetiky pro ty obce. A tohleto mně přišlo jako dar z nebes, ten váš nápad, že v podstatě je, existuje a bude existovat někdo, který v tý energetice má jako vlastně vědomosti, je to profesionál a umí tyhlensty věci od projektu až po realizaci zařídit. Tak a přidat se k tomuhlenstomu mně přišlo pro ty nás malý obce jako prostě výhra. Protože jinak bysme horko těžko se do tý komunitní energetiky jako vlastně amatéři, ty obce by se do toho asi těžko dostávaly. Ono víte, že i ta komunikace, kdy se maj nějaká skupina lidí domluvit, je dost obtížná a v těch obcích malých, kde je fůra neuvolněných starostů, na to prostě nemaj kapacity, ani prostor, aby něco takovýho vykomunikovali, zrealizovali, zainvestovali, jo? Takže mně to přišlo úplně jako fantastickej nápad a skočili jsme po tom v Okrouličce jako okamžitě, protože i zastupitelé teda to takhlenc vnímali. Takže já jsem moc ráda, že jsme součástí toho projektu.

Ondřej: Ono vlastně nám to vznikalo tak, že jsme prvotně založili ten náš spolek, že jo, Unie odběratelů, což je vlastně spolek, který se měl zabývat tou komunitní energetikou. Do toho jste nám vstoupili, podepsali jsme memorandum o spolupráci, moc hezkej dokument s desítkama razítek obcí. Celý ten koncept byl hotovej a potom jsme vlastně zjistili, že ta komunitní energetika přes ty spolky úplně nebude jako funkční a začli jsme z toho dělat akciovou společnost. Což, jak tohleto vlastně na vás celý působilo? Ten ten zrod té komunitní energetiky do té podoby, jak je to teď?

Rafaj: Tak mohu-li já, tak my jsme to měli trošičku delší proces než paní starostka uváděla, ale je to všechno o tom, že my jsme se s vámi, Ondřeji, znali už několik let předtím a vy jste nám zajistil elektřinu výhodně již několik let před vznikem EnVysu a tak dále. Takže o to jsme to měli snazší, ale ten proces byl přeci jenom trošičku delší u nás. Takové to uvědomování si vlastně toho vašeho projektu, v čom je, v čom je přínosný. Bylo trošku delší, ale nakonec to dospělo do fáze, kdy jsme vlastně jednak se stali akcionáři EnVysu, a to vlastně v maximální možné výši, kterou jste určili – myslím si, že zdravě jste určili tu hranici 2 miliony na na jednu obec. A koupili jsme, předkoupili jsme si elektřinu na, výhodnou elektřinu, asi zhruba z poloviny spotřeby obce předpokládané. Takže my jsme vlastně potom do toho šli takhle naplno a musím říct, že to bylo jednoznačné a jednohlasné vlastně souhlasné prohlášení všech zastupitelů obce. Je nás tam devět, protože naše obec je městem, je to nejmenší město na Vysočině, žije nás tam trvale 650. Takže stoprocentní počet zastupitelů, kteří jednomyslně rozhodli o tom nákupu akcií za A a za B o vlastně nákupu elektřiny dopředu.

Ondřej: My závěrem vlastně budeme zvát starosty na akci, která se bude konat na vašem hradě, tak pozvánka bude. Ale ještě předtím, než jsme z toho udělali vlastně akciovku, tak jsme informovali ty zákazníky o tom, že vlastně pokud se chtějí zapojit do té komunitní energetiky, tak už je potřeba se opravdu do ní zapojit, protože bez komunity není komunitní energetika. To vlastně bylo, dejme tomu v květnu minulýho roku. My jsme dávali nabídky několika desítkám obcím vlastně napříč Vysočinou, protože EnVys jakožto energie Vysočiny v původním názvu, tak jasně značí, že jsme se chtěli pohybovat jenom na Vysočině. Jaký jste měli jako starostové zpětný vazby od ostatních starostů a jak to ve vás vlastně celý zrálo, tohleto?

Trbušková: Od ostatních starostů... ptali se, jaký máme zkušenosti s firmou EnVys. My máme taky, jak zmiňoval pan starosta Lipnice, zkušenost vlastně ze soutěžením energií pro obec. A udělali jsme vlastně sdružení Vrchovina, mělo takovej sraz v Usobí, kde, kde byl i EnVys. Samozřejmě v tý době tam taky byli zaměstnanci, inženýři, projektanti z ČEZu, protože ten měl taky zájem tady na Vysočině budovat větrný elektrárny. No a samozřejmě tam vyplynulo na povrch, že EnVys je připravenej, že ty legislativní kroky má zmáknutý, že tam nebude žádnej problém a je to důvěra tady k vlastně. Jednak pana Doležala, jednak ve firmu, kde jsou zaměstnanci na svém místě a tam nejsou už vůbec žádné pochybnosti a i smluvně je to podchyceno, kdyby náhodou se něco stalo, že ty obce o ty své vložené prostředky nepřijdou, jo? Takže my jsme neměli žádný pochybnosti a jakmile byly potřeba nějaký kroky, tak samozřejmě jsme podpořili. Je to náš zájem, protože tady se vlastně otvírá pole i pro soukromé odběratele v těch obcích, aby měli prostě ty lidi otevřenou cestu, přístup k levnějším energiím, k těm komunitním. Takže za mě musím říct, že jakmile něco přijde z EnVysu, že je potřeba, nebo je nějakej návrh, tak se to prostě probere. Je nám vše dokonale vysvětleno, jsme za, do problematiky uvedený v maximální míře a nezbývá než souhlasit, protože to jsou všechno rozumný kroky, který prostě směřujou k tomu pozitivnímu cíli.

Ondřej: Volají vám dneska starostové z nejrůznějších koutů Český republiky?

Rafaj: Tak určitě nevolají. Ono je to tak, že i vlastně ti starostové na obcích, ať jsou menší nebo větší, mají spousty starostí a těch povinností je opravdu hodně. Já si myslím, že hodně z nich přemýšlí o té energetice, ale také si myslím, že ne každý z nich ještě dospěl do té fáze, aby se tomu věnoval opravdu jako navážno a a hlouběji. Takže my, i když jsme aktivně oslovovali třeba starosty okolních obcí a aktivně jsme jim doručovali vlastně dokumenty o EnVysu, tak stejně je to potom na nich, jak k tomu přistoupí a jak vlastně uchopí tuhle tu příležitost. V tom začátku to bylo všechno složitější, nebo až tak úplně všechno jasné, ale já si myslím, že dneska, když pan starosta nebo paní starostka vstoupí na stránky EnVysu, EnVys.cz, tak tam je pro ty obce všechno tak polopaticky jako zargumentováno a tak pádně, že prostě není vůbec žádný důvod vlastně tomuhle tom projektu nějak nedůvěřovat a naskočit do něj.

Ondřej: My vlastně, co se týče těch našich, toho našeho přerodu na tu akciovou společnost z toho spolku a získávání licence na elektřinu, tak jsme vlastně vám všem posílali ty naše stanovy, že jo, akciový společnosti, abyste se nám k tomu vyjádřili. Musím říct, že moc připomínek k tomu nedošlo, tak nevím, jestli ty lidi byli zatížený a nebo prostě to dopadlo jako vždycky. V každým případě asi můžeme říct, že jsme všechno vždycky dělali s těma obcema, že veškerý požadavky, který jste měli i na těch zastupitelstvech, co se týče připomínek jako do těch smluv a tak, tak vždycky jsme ve finále našli nějakou rozumnou shodu, kterou jsme do toho zakomponovali. Takže v Okrouličce vlastně vznikl požadavek, že pokud ta elektrárna nebude postavená do nějaký doby, že se ty finanční prostředky vrací, včetně úroků. Na základě komunikace s panem Čápem z Horní Krupý zase tam vzešlo něco jiného a tak dále. A vlastně byť dneska máme jeden mustr, tak je to vlastně, jsou to smlouvy, který jsme dávali dohromady spolu, což je docela docela jako fajn, to musím říct, že děkuju.

Trbušková: To určitě.

Rafaj: To určitě je fajn a možná hodně to, co my si na tom projektu ceníme hodně, tak to je transparentnost. Tam je opravdu všechno průzračné. Samozřejmě je to projekt, je to akciovka, nějaká rizika tam jsou, ale celý ten koncept, celá ta myšlenka, i to váš vlastně, vaše odborná erudice a vlastně odborníci, které, kteří se kolem EnVysu pohybují a jsou do něj včleněni, tak jsou zárukou toho, že prostě když se sejdou ty peníze a ty elektrárny se postaveněj, tak ten projekt je opravdu životaschopnej a můžeme se na něj těšit.

Ondřej: My budeme teďka během srpna natáčet podcast s výrobcem větrných elektráren Vestas, přijedou, přijede delegace z Vestasu přímo za námi, tak jen to asi bude podtrhovat tu erudici a a schopnost naší společnosti. Což je teda super, což je super. Potom, co EnVys tak nějak opustil to svoje rodné údolí v podobě Vysočiny, protože dneska EnVys spoluvlastní obce ze sedmi různejch krajů, je to dneska hodně o tom, kde máme obchodní zastoupení. A řekněme si na rovinu, že na Vysočině já když dělám obchod, tak nedělám nic jiného, takže moc toho nenaobchoduju z hlediska oslovování těch obcí. Chtěl jsem mluvit o tom, kam to vlastně celý dospělo, že měli jsme tady valnou hromadu, kam jsme teda pozvali všechny akcionáře. Bylo to takové komorní, z mýho pohledu poslední valná hromada, která se mohla uskutečnit v našich prostorech, protože, no viděli jste sami, jak to bylo se židličkama i skleničkama. Byť jak to na vás působilo? Naše valná hromada?

Rafaj: Valná hromada byla skvělá. Právě proto, že nás tady bylo tak málo a ty názory, které tady padly, byly otevřené, naprosto upřímné, nikdo si na nic nehrál a byla tady, byl tady spolek nadšených lidí, kteří vlastně tomu, té myšlence komunitní energetiky ve vašem podání jsou nakloněni a propadli jí vlastně svým způsobem. A ať se daří, musíme, musíme vytrvat a musíme prostě být rádi, že, že jste. Protože zase když to vezmu z hlediska našeho města, Lipnice, to je vlastně kopec, na kterém stojí hrad a je obklopená vlastně sídlem, to znamená jsou tam baráky, domy. My tam z hlediska toho hradu nemůžeme mít na každé střeše fotovoltaiku, protože to podléhá samozřejmě souhlasu památkářů, který to vidí, kteří to vidí neradi. My, protože určitě nebudem nikdy průmyslovým sídlem, tak tam nemůžeme počítat, že tam bude nějaká průmyslová zóna s podniky. Jsme prostě spíš oblastí, kam lidé jezdí na výlety. To znamená, že ani ta větrná elektrárna tam na kopci, pyramidě, nemůže stát. Proto jsme rádi, když nám komunitní energetika umožní to, aniž bychom měli na svém katastrálním území nějaký zdroj takovýto, tak přeci jenom být součástí tohoto projektu a vlastně komunitní energetiky v tom podání EnVysu.

Ondřej: Paní Trbušková?

Trbušková: No na co jste se to ptal vůbec?

Ondřej: Jak se vám líbila valná hromada?

Trbušková: Valná hromada... Na mě působila taky velice pozitivně, protože tam byli opravdu, jak říkal pan starosta, lidi zapálení pro tenhleten projekt. A myslím si, že tam opravdu taky probíhalo... Já s váma souhlasím, pane starosto, jak jste to podal, úplně úžasně, nenacházím jiný slova. A pokud nás bude víc, což bude, protože to je jasný, že to trvá trošku dýl... To bylo jasné hned od začátku projektu. Já myslím, že teda jste udělali velkej kus práce, protože je to vlastně dva roky, co jsme se o tom nápadu bavili, a za ty dva roky se ušla opravdu veliká cesta. Jak legislativně, tak projekčně, tak vlastně získáním partnerů, odborných míst. Takže já si myslím, že vlastně všechno jde tak, jak má a až se podivuju, že to jde celkem dost rychle. Takže držíme pěsti všichni, protože držíme pěsti vlastně i sobě, že jo, jako našim obcím a občanům, tak.
Rafaj: Ono je to o tom, že obce hospodaří s veřejnými prostředky a proto je tam jistá opatrnost a takové, taková nedůvěra v, počáteční, která se musí překonat. Protože stát se akcionářem EnVysu přeci jenom trošičku odvahy potřebuje, ale odvahy v tom smyslu, že ne, že by to byl nějaký podnik rizikový, ale prostě je to přeci jenom krok, který je trošku pro ty obce neobvyklý a váží je.

Ondřej: Já to, já v tom trochu vidím paralelu s těma ČVaKama, že jo, jak ty obce vlastně dřív kupovaly akcie od těch vodovodních akciovek nebo vlastně zajišťujou nějaký komunální služby a podobně. Tak ne všechno jde prostě udělat jako na účet té obce a v tomhlenstom to vidím paralelu, no. Ale zároveň dneska už je to složitější ten proces jako schvalování, že spolu, když jsme se bavili na tom počátku, kdy fakt to bylo úplně vlastně od nuly, věděli jsme kam jdem, ale ne všechno po té cestě bylo jasně vytyčeno jako je dneska. Tak bylo to pro vás určitě jako složitější rozhodnutí z hlediska toho všeho. Ty materiály rozhodně nevypadaly, jak vypadají dneska. My když jsme dělali ty smlouvy na tu komunitní elektřinu, tak v podstatě zase vznikla jen smlouva, nebylo k tomu moc jako doprovodných materiálů. Webový stránky byly úplně k jinému účelu, že jo, protože za tu dobu my jsme dělali čtyřikrát webový stránky a tak dále. Což je vlastně zajímavý, kam jsme to celý dopracovali, že na tom počátku, to jste museli vidět, tam bylo dokumentů od všeho jako blázen. To byly stohy a stohy papírů a dneska je z toho taková jednoduchá bílá brožura o dvanácti stránkách. A pro lidi, kde chceme stavět větrný elektrárny, tak máme brožuru, kde jsou nakreslený ptáci a je tam popsaný... To všechno nebylo, že jo, to byla syntéza, která se nějak jako vystříbřila až jako s vámi, no. To je realita.

Trbušková: Čekalo se na zákony, čekalo se na vlastně postup, jak postupovat vlastně na všechno, že, takže všechno je ve vývoji a já myslím, že jste to jako zvládli úplně bravurně teda. Za mě.

Rafaj: Tak já bych řekl, že podstatné, že od toho našeho rozhodnutí my samozřejmě sledujeme, kam EnVys kráčí a jak tam kráčí a musím říct, že to je radost to sledovat. Protože opravdu ty kroky, které děláte, mají smysl, jdou někam, jsou naprosto konkrétní. Nic, co by tam zasevalo nějaké, nějakou, nějaké semínko nedůvěry v tento projekt, jo, to, to nemáme. Naopak spíš pořád to naše povědomí je posilováno těmi vašimi kroky, že jsme se rozhodli správně a že jsme investovali do dobrého projektu.

Ondřej: To je hrozně super. Mně se to hrozně dobře poslouchá, že jo, to je jasný. Takže svého rozhodnutí nelitujete a doporučujete ten samý krok udělat i ostatním.

Trbušková: Určitě.

Rafaj: Určitě.

Ondřej: Tak super. Tak já vám moc děkuju a zřejmě se uvidíme ještě na hradě v Lipnici. A poslední věc: je něco, co byste chtěli ještě říct, na co jsem se nezeptal? V podstatě úplně cokoliv.

Trbušková: No já bych chtěla říct, že byste měl i s kolegy trošku zařadit víc odpočinku, protože se nám strháte, abyste se dožil toho... Toho vítězství, že to pojede, ta elektřina k nám. Takže ne abyste zpomalovali, ale abyste šetřili síly, ale ještě máte před sebou dlouhou cestu. A jinak moc moc děkujem, protože opravdu si nedokážu představit, jak by my obce malý, ze 100, 200 obytnými teda nemovitostmi, jo, obývanými, bysme tyhlensty věci řešili. Prostě na to ta kapacita u těch obcí není. Potřebujem ty vaše služby a vybrali jsme si vás, protože ta spolupráce už trvá opravdu jako dlouho, desítky let kolikrát, takže ta důvěra tu je a známe se. Takže si myslím, že jsme udělali velice dobře a držíme všechny palce, aby se to dotáhlo.

Rafaj: Já jen potvrzuji slova, která tady paní starostka řekla. No a těším se na setkání na Lipnici.

Ondřej: Jo, jinak EnVys... EnVys pokračuje, tam jsou, je dostatek schopnejch lidí, který přesně ví, co maj dělat. Já mám samozřejmě závěť sepsanou, taky bych se chtěl dožít teda prvních elektráren, jo, pozor na to, ale i na tohle nějak bylo myšleno.

Trbušková: Tak jsem to nemyslela, že se nedožijete, ale abyste neměl nějaký šílený tiky, hele.

Ondřej: No, jako... Hm, ale musím říct, že to schvalování ze strany těch obcí je dneska jako fajn, že ty obce už ten rozhodovací proces prostě nesledujou to od toho, od té čárky jako nula, do toho: "tak teďka už asi by to bylo dobré". Ale už se jim to dává celý jako v mašličkách, jo, že se jim vlastně dává se jim komplet připravený dokumenty, tak jak to má bejt, smlouvy, všechno je to odladěný. A dneska, když třeba navštívíme starostu, tak dejme tomu je další zastupitelstvo, tam se to nějak jako projedná, ty lidi se mezi sebou jako informujou, ale už to není tak jako těžký, že. Řekl bych, že je to dneska o 70 % jednodušší ta domluva s těma obcema, než to bylo jako na tom začátku, no. Takže i tím bych chtěl vyjádřit svý poděkování, že jste do toho s náma na tom začátku šli, protože bez vás by EnVys prostě nebyl. Takže děkuju.

Trbušková: My děkujeme.

Rafaj: Také děkujem a odcházím motivován proto, abych vlastně sousedním starostům, starostům sousedních obcí znovu projekt EnVys představil, protože jsem o něm přesvědčený a a chtěl bych, aby to ještě posoudili znovu a znovu ve svůj prospěch.

Ondřej: Super. Tak díky moc, díky moc a mějte se hezky.

Trbušková: My děkujeme.

Rafaj: Díky. Na shledanou.