7. Epizoda - Jak probíhalo projednávání energetického zákona

21. září 2021

To nejdůležitější z podcastu:

Výsledek projednávání

V červenci 2021 došlo k přijetí pozměňovacích návrhů energetického zákona, což vedlo k vítězství energošmejdů.
Novela zákona zhoršila podmínky pro zákazníky oproti původnímu znění.

Dopady na zákazníky

Zrušení povinnosti dodavatelů informovat zákazníky o zvýšení cen a změnách obchodních podmínek, což zvyšuje riziko pro zákazníky.
Zákazníci mohou být vystaveni nepříjemným překvapením, protože dodavatelé nemusí sdělovat termíny ukončení dodávek.

Zprostředkovatelé

Novela omezila zprostředkovatelskou činnost na spotřebitele a fyzické osoby podnikající, čímž vymazala z trhu obce a firmy.
Zprostředkovatelé nebudou mít povinnost mít licenci, což otevírá cestu pro nekalé praktiky.

Legislativní proces

Zákon nyní putuje do Senátu, kde se očekává další projednání a možnost změn.
Ondřej Doležal aktivně komunikuje s poslanci a Senátem, aby poukázal na problémové části zákona.

Frustrace a výzvy

Ondřej Doležal vyjadřuje frustraci nad tím, jak se legislativa vyvíjí a jaké problémy z toho plynou pro koncové zákazníky.
Potřeba zákonných změn je jasná, ale politický tlak na rychlé schválení může bránit důležitým úpravám.

Zkušenosti a důvěra

SFORP si zakládá na transparentnosti a kvalitní komunikaci s klienty a partnery.
Důvěra v dodavatele a jejich schopnost čelit nekalým praktikám je klíčová pro úspěch.

_______________________________________________________________

Celý podcast:

Moderátor:
V této epizodě videí o energetice se budeme bavit o tom, jakým způsobem probíhá změna dodavatele. No a opět jsou tady se mnou pánové ze SFOPu, Ondra Jaroš a Ondra Doležal. Ahoj.

Ondřej Doležal:
Ahoj.

Ondřej Jaroš:
Ahoj.

Moderátor:
První dotaz jednoznačně: Jakým způsobem teda ta změna dodavatele vlastně probíhá, Ondro Jaroši?

Ondřej Jaroš:
Hele, na začátku tak je vždycky nějakej podpis smlouvy. V podstatě dokud není podepsaná smlouva, tak se nikam nehneme, protože na bázi tý smlouvy následně můžeme všechno vypovídat a vlastně se starat o to, o co se nemusí starat ten klient. Ono ta změna dodavatele je pro toho klienta vlastně velice jednoduchá, protože my se snažíme udělat všechno, co jde, udělat za něj. Což potom, co tu smlouvu podepíše, tak už je prostě možný, protože my to můžeme vypovídat a tak dále. Takže na počátku je ten podpis. Následně na naší straně, v tom našem jako office, pak samozřejmě probíhají nějaký registrace toho odběrného místa, komunikace s tím současným dodavatelem. Vždycky samozřejmě se musí zjistit, což si taky zjistíme, kdy končí ta jeho současná smlouva, tak abysme na ni mohli plynule navázat. Takže tak, to je zhruba ten základ.

Moderátor:
Ještě jedna věc možná, co by stála za vyjasnění. Co teda za smlouvu s váma podepisuje, pokud už teda nějakýho svýho dodavatele má?

Ondřej Jaroš:
Je to jednoduše smlouva o dodávce elektřiny, o sdružených dodávkách. Tak, jako má podepsanou smlouvu s tím předchozím dodavatelem, tak úplně, řekněme tu identickou, samozřejmě s odlišnýma podmínkama a tak dál, podepíše s náma. A my následně vypovíme tu jeho předchozí smlouvu a vlastně plynule navážeme tou svojí.

Moderátor:
Takže to on si nedělá sám vlastně tohle to? To děláte vy za něj, to vypovězení té smlouvy tomu předchozímu dodavateli.

Ondřej Doležal:
Ano. Ten zákazník nám vlastně pošle vyúčtování, my mu na základě toho uděláme kalkulaci a máme takovej formulář na webu, kde nám dá jako datum narození a iniciály do smlouvy a jenom to vyúčtování. To znamená, že ke změně dodavatele potřebujeme jenom to vyúčtování a podpis smlouvy, což děláme elektronicky, se to podepisuje. A jakmile vlastně nám podepíše tydlencty dokumenty pomocí SMSky, tak jak podobný jako internetový bankovnictví, tak na základě toho potom můžeme dál jednat. My vlastně ani nepotřebujeme žádnou smlouvu, ani žádný další jako dokumenty, pokud se nedostal do nějakýho jako problému, kterých jako může být jako víc, ale primárně by nám mělo stačit to vyúčtování. A my si všechno zjistíme a všechno to zajistíme. To znamená, že pokud ten člověk třeba platí SIPO, tak si i nastavíme ty platby. Takže v momentě, kdy vlastně nám podepíše smlouvu, tak my okamžitě vypovídáme tu smlouvu současnýmu dodavateli. Kdy mu pošleme nějaký standardní oznámení o ukončení nebo v závislosti na tom, jakej je to dodavatel, tak už máme jako nějaký šablony. Některý jsou vostřejší, některý jsou jako pohodovější a funguje to. A oni nám...

Moderátor:
Promiň Ondro, co tím myslíš, tím, že máš šablony na vypovězení ostřejší a míň ostřejší?

Ondřej Doležal:
No, tak jsou dodavatelé, že jo, minule jsme se bavili o tom, že mají třeba výpovědní lhůtu mezi pátým a šestým měsícem, což je v rozporu s tou Radou směrnicí... směrnicí Rady Evropské unie. A zároveň takový ustanovení vlastně je proti spotřebitelským smlouvám, protože tydlencty ujednání v té smlouvě sice být můžou, ale musejí být ujednány individuálně. To znamená, že to tam nemůže bejt dopředu jako formulářová smlouva. Ten zákazník by měl možnost se k tomu jako vyjádřit a tak dál. Takže pak ta výpověď třeba vypadá jako: „Heleďte se, vážení, tady vám to ukončujem. Jestli chcete uplatňovat todlencto, minimální a maximální délku výpovědní lhůty nebo jinou lhůtu, to znamená mezi třetím a čtvrtým úplňkem a podobně, tak vás tady upozorňujeme na tydlencty jako skutečnosti. A jestli se chcete bránit, tak to budeme řešit jako podle tohodle. Takže se pojďte vyjádřit a buď ano, ne, jako finálně. A pokud napíšete, že ne, tak my to hnedka jako dáme ČOIce.“ A to v jednom mailu. A za 14 dnů, za tři týdny jako přijde nějaká odpověď. Dneska už jako, že to akceptujou.

Moderátor:
Většinou kladná asi pravděpodobně tady v tomhle případě.

Ondřej Doležal:
Jo, oni už ví, že my prostě jsme blázni v tomhle. My prostě po tom jdem tak dlouho, dokavaď to nepustěj.

Moderátor:
Ty už sis v tomhle tom, Ondro, udělal jméno. No každopádně, jaký je třeba, Ondro, rozdíl dejme tomu mezi tou teda změnou dodavatele, tak jak jsme se o tom bavili doteď, versus třeba nějakým přepisem na, nebo případně rovnou připojením nového odběrného místa?

Ondřej Jaroš:
Jasně. Hele, tak ta standardní změna dodavatele, to bych si dovolil tvrdit, že je prostě 90 % toho, co lidi řeší. Takže pokud prostě už mají zařízenou nějakou přípojku, posledních 10 let mají nějakýho dodavatele, tak se rozhodnou změnit toho dodavatele třeba kvůli cenám, že jo, nebo kvůli smluvním podmínkám a tak dále. Tak to jsme teďka probrali. Následně je tam ten přepis, což znamená například pokud zdědíš nemovitost nebo pokud se stěhuješ do novýho bytu. Tak je možný tu smlouvu, kterou tam měl ten předchozí zákazník, vlastně utnout nehledě na to, jaká je její délka třeba ještě. Samozřejmě ten předchozí zákazník může mít délku smlouvy třeba tři roky, ale pokud se odstěhuje a ty se tam nastěhuješ, tak ty máš právo na to si udělat svoji vlastní smlouvu a potom je možný to zpracovat tady tímhle přepisem. Jediný, co je tam vlastně jinak, tak je to, že by se měl zařídit třeba nějakej předávací protokol, kde jsou jasně vypsaný stavy, k jakým byla ta nemovitost předaná. A potom je určitě dobrý mít nějaký podklady, který vlastně ukazujou na to, že máš právo k užívání tý nemovitosti. Může to bejt kupní smlouva, může to bejt smlouva o pronájmu. Je to prostě nějakej, řeknu, papír, kterej je jako důkazní materiál k tomu, že ty tam opravdu seš ten novej odběratel a pomocí toho je možný tohle vypovědět tu předchozí smlouvu toho dodavatele, kterej tam byl předtím a začít okamžitě prostě dodávat pomocí toho novýho dodavatele. Takže my tyhle přepisy, když řešíme, tak je zpravidla možný to udělat třeba do dvou, tří týdnů. Samozřejmě vždycky záleží, jak moc spolupracuje i ten předchozí dodavatel, jo. Pokud prostě reaguje okamžitě, tak je to výrazně rychlejší. Pokud si dává načas, řeknu i s tím akceptováním tý výpovědi, tak to může trvat o něco dýl, ale my prostě hned, jakmile máme podepsanou tu smlouvu, jak jsme se bavili v tom předchozím kroku, tak to začneme vypovídat a a potom už je to poměrně jako sešup a není problém mít to odběrný místo přepsaný jako do pár týdnů.

Ondřej Doležal:
My vlastně v tomhlenc tom potřebujeme mít smlouvu od toho novýho zákazníka a plnou moc od toho původního, protože za něj my tu jeho smlouvu zrušíme. Tam je vždycky potřeba nějaká jako součinnost a aby celej ten krok jako dělal jeden subjekt. Ať už my nebo kdokoliv jinej, ale prostě lepší, když to bude vždycky dělat jeden subjekt, protože on ví, kdy ta jedna smlouva končí a kdy má začít s tou další a má ten celej proces jako pod kontrolou. Takže zároveň tam nevzniká to, nebo u nás nevzniká to, že by ten původní, kterej se stěhuje nikam pryč z nějakýho důvodu, že bysme ho třeba vystavili pokutě a tak dál. Takže ten novej, ten novej totiž zákazník, s tím novým dodavatelem může toho původního odběratele vystavit pokutě kvůli tomu, že řekne: „Jo, hele, my to tady nějak rušíme, uděláme novou smlouvu o připojení k distribuční soustavě.“ A to odběrný místo si vezmeme a neřešíme vlastně výpověď za toho původního, což může jako mít, mít jako špatný účinky. Zároveň když to neřeší jeden subjekt, tak zase ten původní odběratel může dojít na pobočku a zrušit si tu smlouvu jako sám a ten novej potom jako neví nic, neví od kdy, jaký tam ty kroky proběhly a neproběhly a je to složitý. Takže tím, že to dělá jeden subjekt a že ty lidi jsou schopný se domluvit, tak si vlastně navzájem jako pomáhají. Je to výhodný pro všechny.

Moderátor:
Ono když už jsme u toho přepisu teda, tak ono možná častokrát se to děje ve dvou krocích, ne? Že chci přepsat teda vůbec to, to místo toho majitele a zároveň chci změnit dodavatele. Děje se to tímhle tím způsobem taky?

Ondřej Doležal:
Ano, ale furt je to jako jeden krok. My vlastně se zruší ta původní smlouva a zároveň se ruší i smlouva o připojení k distribuční soustavě za toho původního a v ten moment se vlastně otvírá nový, nový tydlencty smlouvy na toho, na toho nového odběratele. Což zase děláme všechno jako my, takže ten přepis je vlastně jenom o tom, že nám daj i ty lidi nějakou kupní smlouvu. Ten původní nám dá vyúčtování, protože my zkrátka z toho musíme opsat i technický parametry, jistič, distribuční sazbu, to rodný číslo toho elektroměru a plynoměru, což je ten EAN a EIC code. A na základě toho vlastně už se jako dokážeme chytit.

Moderátor:
Ondro, ještě možná ty jsi chtěl taky něco doplnit. Každopádně, co se týče připojování toho nového odběrného místa, tak jakým způsobem to teda probíhá v tomhle tom případě?

Ondřej Jaroš:
Mm, tak to je zase pro zjednodušení, je to nějakej případ, kdy třeba vystavíte novou nemovitost a prostě je potřeba, abyste tam začali mít elektřinu. Ten postup je poměrně jednoduchej, protože se to zjednodušuje o to, že se nemusí vypovídat žádná smlouva s tím předchozím dodavatelem. Nicméně je potřeba, aby ten člověk měl zařízenou takzvanou smlouvu o připojení. To se řeší s distribuční společností na daným odběrným místě. Dost často to vlastně zařizujou i ty firmy, který třeba tu, tu nemovitost vystavujou, jo. Takže tohle je často vlastně hotový, řeknu bez přičinění toho zákazníka. A jakmile má tady tu smlouvu o připojení, tak je ještě potřeba udělat revizní zprávu, což není nic jinýho, než si prostě pozvat nějakýho elektrikáře, kterýho si jako najdete na internetu. On na to koukne, hodí vám tam razítko, že je tam všechno v pořádku, že tam prostě je to připojený správně a bezpečně. A když je tohle hotový, tak s tím jde ten člověk za náma, opět podepíše s náma smlouvu. My zažádáme o to, aby mu dali elektroměr a tím pádem prostě ta dodávka běží. Tohle je zpravidla možný udělat i do pár dní, když se to zadaří. A zase je potřeba, aby měl ten člověk připravený ty podklady, aby prostě měl připravenou tu smlouvu o připojení a tak dále. Samozřejmě, pokud ještě v tom nějakou formou bloudí, tak my mu vždycky vysvětlíme, co je potřeba udělat. Prostě pokud ještě tu SoPku, neboli smlouvu o připojení, nemá, tak mu řeknem, je potřeba prostě zavolat tady a tady, jo, nebo prostě se obraťte tady na toho a toho a oni vám to zařídí a postupně ho provedem tím procesem k tomu, aby se to připojilo co nejdřív.

Moderátor:
Ty jsi zmínil to, že častokrát si to řeší třeba už ten developer, dejme tomu ve chvíli, kdy dostaví, řekněme nějakou novostavbu, nějaký projekt, a teď tam už třeba má nějakého dodavatele elektřiny nasmlouvaného. Děje se to tímhle tím způsobem, že já potom musím jít vlastně za tím, za tímhle tím developerem a od něj zase žádat o nějakou změnu dodavatele, pokud teda chci?

Ondřej Jaroš:
Hele, oni tam buďto můžou bejt takzvaný krátkodobý připojení, což znamená, že je tam vyloženě udělaná troška jiná forma připojení, která je třeba potřeba jenom k tomu, aby mohli pracovat vlastně ti, řeknu ti pracanti, že jo, když vytváříš tu nemovitost, tak taky potřebuješ elektřinu a tak dál. Ale ten proces je v podstatě identickej a zpravidla on ten developer může udělat jenom právě tu smlouvu o připojení k tý distribuční soustavě, ale ten dodavatel jako takovej tam ještě jakoby žádnej není. Takže je hotová sice ta smlouva, což je úplně ideální stav, s tou smlouvou se přijde za náma a my zařídíme to, že tam je ten dodavatel, neboli my.

Ondřej Doležal:
Jasně, pak ten, kdo se tam bude prostě stěhovat do těch novostaveb, řekněme, tak už si to potom zajišťuje sám prostě po vlastním ose.
Moderátor: No pojďme se možná podívat na to, jak dlouho vůbec trvá třeba jednak tu změnu dodavatele nějakým způsobem třeba zajistit, nebo vůbec jak dlouho ten proces jako takovej trvá, Ondro?

Ondřej Doležal:
No, změna dodavatele trvá v závislosti na tom, jaká tam je teď podepsaná smlouva. To znamená, že my vlastně dodržujeme délku trvání té smlouvy. Pokud máš nějakou fixaci uzavřenou na 24 měsíců, tak my zkrátka tu smlouvu vždycky vypovídáme tak, abysme nikoho nevystavili riziku smluvní pokuty. Byť to jako nemáme v obchodních podmínkách, ale kdykoli jsme kohokoliv vystavili smluvní pokutě, což se teda bohužel jako za těch 8 let stalo, tak jsme vždycky tu smluvní pokutu jako zaplatili. Takže není cíl nikoho poškodit, takže musíme dodržet platnosti těch stávajících smluv. Pokud ten původní dodavatel změní obchodní podmínky nebo cenu, nebo tam ještě ta smlouva ani nezačala platit a jde to vypovědět podle 11a odstavce 3, tak no, zkrátka vypovídáme to tak, aby to bylo co nejdřív a zároveň aby se nedostala ta pokuta. Takže...

Moderátor:
Ano, zkus říct nějakej rámec, třeba je to 14 dní, je to měsíc, půl roku?

Ondřej Doležal:
My si to vyřešíme víceméně jako do měsíce od podpisu smlouvy a pak vlastně čekáme na to, kdy ta smlouva končí. To znamená, pokud máš smlouvu na dobu neurčitou, tak ti dodáváme dejme tomu už čtvrtej měsíc, seš jako u nás. A pokud máš nějakou fixaci, která končí 31. 5. 2022, tak prostě u nás to začíná 1. 6. 2022. A dokavaď ten dodavatel tam třeba může zdražit, tak když tam zdraží, tak to začne dříve, ale pokud tam nezdraží, tak my přes tu pokutu nejdem.

Ondřej Jaroš:
Jo, já myslím, že Ondra to popsal tak, jak to je. Vlastně ta dodávka prostě vždycky začne, když doběhne ta předchozí smlouva. Z toho důvodu samozřejmě máme i klienty, který teďka už sice jsou, je všechno jako vyřešený, ale víme, že jim začnem dodávat až v roce 2023, protože holt podepsali nějakou fixaci a tu my musíme respektovat. Takže čekáme, než to doběhne.

Moderátor:
Ta fixace je třeba něco, na co by si člověk měl dát velký pozor, když si to sjednává u dodavatele?

Ondřej Jaroš:
Hele, jo a ne. Ono je to dvousečný. Ono fixace samo o sobě není jako nic špatnýho, záleží, kdy tu fixaci děláš, za jakých podmínek, opět, s jakým dodavatelem, s jakou smlouvou. Ono samozřejmě, pokud třeba ceny šly hodně dolů, tak se ta fixace vyplatí. Nebo pokud je nějaký očekávání, že půjdou ceny hodně nahoru, spíš tak, tak je prostě smysluplný tu fixaci udělat. Protože si tím dejme tomu pojistíš nějakou jako cenu i přesto, že ten vývoj nebude pozitivní v následujících letech těch cen jako obecně.

Moderátor:
A promiň, to jsem já jako laik schopen nějakým způsobem posoudit, jestli teď půjdou ceny nahoru?

Ondřej Jaroš:
Hm, úplně ne. Můžeš asi o tom zkusit něco jako počíst, ale samozřejmě lepší vždycky se zeptat. My samozřejmě todle s těma lidma prokonzultujem a určitě jim doporučíme, pokud má smysl tu fixaci dělat, tak pojďme ji udělat, protože teďka prostě je ta situace na trhu takováhle. A někdy jsou prostě zase jiný časy, kdy třeba ta cena je hodně vysoko a očekává se, že ty energie půjdou dolů a potom bych nějaký dlouhodobější fixace určitě těm lidem nedoporučoval.

Ondřej Doležal:
My poradíme. Tím, jak jsme dělali to poradenství a vlastně to bylo to gro těm lidem za ně vlastně nakupovat tu komoditu a děláme to od roku 2013, tak když nám přijde nějaká jako poptávka, která třeba teďkon přišla, že chtějí smlouvu do 2024, tak prostě ta naše odpověď je taková, jestli prostě nechtějí tu smlouvu teďka dát na dobu neurčitou na dva, tři měsíce a a to jednání o té fixaci na tři roky prostě zahájit jako za dva měsíce. Jo, takže nutně ty lidi necpeme do těch fixací, byť jako je to jednoduchý, že jo, ten člověk to chce, tak mu tam hodíme tady nějakou marži a a jde to do světa. Ale prostě je to zbytečný. My vlastně za ty lidi jsme zvyklí nebo za ty zákazníky nakupovat. A co třeba máme to poradenství, kde spravujeme několik jako desítek, stovek jako obcí, firem, tak těm jsme třeba v roce 2018, byť teda tou dobou měli smlouvy... smlouvy... Ježíš, jak to bylo. No, zkrátka v únoru 2018 jsme jim fixovali smlouvy na rok 2019, 20 a 21. Vlastně 10 měsíců dopředu se to nakupovalo a následně ta cena komodity vyrostla jako hrozným způsobem nahoru, což teda bylo očekávaný. A v době, kdy největší dodavatelé tady prodávali za 2 000 megawattu obcím, tak ti naši zákazníci měli 981. A veřejný osvětlení třeba za 900. Takže tímhlenc tím my jsme jim to vlastně zafixovali a ta cena pak byla jako poloviční. A už vlastně v roce 2020 jsme jim nakupovali na rok 2022 a 23, co vlastně bylo před tou korona krizí, kdy cena komodity klesla, pak přišla korona, takže všechno se zavřelo, byl přebytek komodity na trhu, ale zase oslabila koruna, takže tam se to nějakou formou jako kompenzovalo. Takže není to nutně jenom, jenom o té fixaci na co nejdelší období, ale s nějakým jako rozumem.

Moderátor:
Jak moc velká to je sázka vlastně pro tebe, teď už myslím jako pro toho poučeného člověka, na ten vývoj těch cen tý elektřiny?

Ondřej Doležal:
Jo, já jsem teďka čet několik knih, kde vlastně zkoumali to, nakolik odborníci, který to jako kupujou, ať už jako komodity, akcie a tak dál, nakolik tomu rozumí víc oproti běžným lidem, jo. A vlastně se zjistilo, že, že vůbec. A že je to taková jako střelba jako do tmy.

Moderátor:
Ano, já jsem o tom četl taky a právě na to narážím, takže...

Ondřej Doležal:
Jo. No, ale mně se drží štěstí. Takže...

Moderátor:
Tak aspoň to přiznáš vlastně, protože většina těch odborníků opravdu ta šance, že se trefí, je v podstatě úplně stejná jako nás laiků.

Ondřej Doležal:
Jo, tak já jako mám nějaký jako období, kdy to sleduju víc, protože tak nějak jako tuším plus mínus jako tři týdny, kde to jako bude, plus mínus, jo. A pak třeba dlouhou dobu zpětně, tak prostě listopad, prosinec byly jako nejvyšší ceny, ale v tom prosinci, když už měli všichni nakoupeno, tak to vždycky jako spadlo. Jako výrazně. Takže měl jsem zemědělský družstvo jedno, který to vždycky nechali na poslední chvíli a podepisovali smlouvu v červnu a říkám: „No tak, tak to je prostě nákup v prosinci, jo. Ještě nevím kdy, ale a vždycky to vyšlo.“ Takže jo, je to někdy náročný. My vlastně minulej rok jsme nakupovali komoditu v součtu pro to poradenství vlastně asi za nějakejch 100 milionů. A ono to nejde jako rozložit do těch nákupů, protože ty obce, který jsou malý, tak není umožněný jako mít nějakej postupnej nákup. Takže je to opravdu o tom prostě teď to vzít a koupit to. A jo, tak je to náročný, někdy víc, někdy míň.

Ondřej Jaroš:
No já bych ještě řekl k tomu to, že ono taky je tam prostě nějaká cykličnost, jo, která je vysledovatelná. Samozřejmě nakupovat, když je ta poptávka nejvyšší nebo v topný sezóně, tak zpravidla prostě není jako dobrej nápad. Naopak zpravidla je dobrej nápad nakupovat, když ta poptávka je nízká. Takže ono samozřejmě jsou jako určitý logický zákony ekonomický, kterýma se dá řídit a trošku to štěstí jako naklonit na vaší stranu, jo.

Moderátor:
Jít mu naproti prostě. Když se bavíme o tom, co jsou třeba ještě nějaká další rizika, která bychom mohli zmínit zase při těch změnách toho dodavatele. Ondro, napadá tě ještě něco, co bysme mohli...?

Ondřej Jaroš:
Hele, já si myslím, že těch rizik jako upřímně tolik není, ale měl by si ten člověk prostě dát pozor na to, s kým to podepisuje. Měl by si prostudovat smlouvy, měl by si prostudovat pravidla výpovědi. Prostě pokud se rozhodne u toho dodavatele nebýt, tak slušnej dodavatel vám nebude házet klacky pod nohy, nebude vám nijak omezovat tu výpovědní lhůtu. Prostě vám řekne: „Ok, tak končí vám to třeba k výročí tý smlouvy a je to a je jedno, kde nám prostě tu výpověď dáte.“ Jako s nějakou... Samozřejmě jsou tam určitý termíny, který mají hlavu a patu, jo. Zpravidla to bejvaj třeba tři měsíce před koncem smlouvy, tak se ta smlouva prolonguje, protože on i ten dodavatel potřebuje mít čas jakoby plánovat, potřebuje nakupovat tu komoditu a tak dál. Takže ono to taky nejde udělat tak, že ten zákazník se rozhodne: „Já už u vás nebudu a od zejtřka u vás není.“ Ale musí to bejt prostě fér na obě strany, jak pro toho dodavatele, tak pro toho zákazníka.

Ondřej Doležal:
Jo. Takže tam jsou jako tydlencty výpovědní lhůty, jak jsem jako už říkal mnohokrát, že jo, šestej a pátej měsíc. Tady od 15. ledna do 9. února. Ale třeba zároveň tam jsou ty tři měsíce před tím vypršením, což je třeba fér. Je to dobrý, protože třeba teďka ta novela energetickýho zákona, tak tam stanovuje pro spotřebitele, zase, že jo, energetickej zákon, jenom spotřebitel, žádnej zákazník, obce, firmy, všechno je to out. A teď no, tak ty tam maj dneska 20 dnů. Ale když vlastně se dává výpověď nebo odstoupení od smlouvy tomu původnímu dodavateli, tak on nereaguje ten den, že jo. Takže tam prostě než přijde odpověď, tak to trvá třeba měsíc. Teďkon za měsíc přijde odpověď a registrace u toho operátora trhu, tak tam je na to 10 pracovních dnů. Takže i těch 10 pracovních dnů taky je vlastně 14 dnů a pokud v tom zákoně je 20 dnů jako celkově před vypršením té smlouvy, tak už ten moment, kdy to ten člověk jako vypoví toho 10. prosince třeba nebo 11., tak i tím, že tam jsou Vánoce, že tam je Silvestr, že jo, Nový rok a tak dál, tak vznikaj tam jako tydlencty třenice. Takže ty lhůty jsou takové jako zvláštní a zároveň je důležitý, aby ten dodavatel, kterej tam je, tak prostě komunikoval jako slušně. Největší chyba nebo chyba, ale za to ani nemůže ten zákazník. Tam prostě je systémový selhání toho, že když máš nějakýho dodavatele, kterej se nechce chovat úplně slušně, obzvlášť pokud jako chceš odejít, což tam se teprve projevuje to, jakej ten dodavatel ve skutečnosti je, tak ale za to jako nemůžeš. A vlastně naší prací je tě z toho jako dostat pryč, což se nám daří.

Ondřej Jaroš:
Ještě jedna pozitivní zpráva. On existuje takzvaný dodavatel poslední instance a ona spousta lidí se třeba bojí chodit k menším dodavatelům kvůli tomu, co kdyby prostě se s nima něco stalo nebo co kdyby zkrachovali a tak dál a my budem bez elektřiny. Ale takhle to nefunguje, protože prostě v legislativě je zakotvenej tady ten dodavatel poslední instance, kterej prostě dle zákona musí těm zákazníkům dodávat v případě, že toho ten současnej jejich dodavatel není schopnej. A pokud teda hypoteticky by prostě ten menší dodavatel nebo my, kdokoliv, prostě kdyby zkrachoval, tak ti zákazníci prostě nic nepoznají. Najednou se objeví u nějakýho dodavatele poslední instance, což může být třeba E.ON, záleží na místě, kde vlastně ten zákazník se nachází. No a pak má zase čas, mám pocit, že je to šest měsíců k tomu, aby si našel dodavatele novýho. Není nijak fixovanej a tak dál. Takže ono je to poměrně pěkně ošetřený a těch rizik opravdu není mnoho. Já osobně jediný, na co bych se soustředil, je to, abych si vybral někoho, kdo je prostě slušnej, kdo má nějakou filozofii, která se mnou rezonuje a kdo má prostě dobrý ceny a zbytečně bych se tím jako netrápil.

Ondřej Doležal:
Tady možná všímavý divák nebo i ty, Petře, to já nevím. A v každým případě teďkon jsme probrali toho dodavatele poslední instance a minule v tom energetickém zákoně jsme vlastně tady řešili, že když ten dodavatel nesdělí ten termín ukončení a ta dodávka tam nepokračuje, není tam dodavatel, tak tě vlastně můžou odpojit. A dodavatel poslední instance vlastně zajišťuje to, že já zkrachuju, že najednou tam jako nedodávám z objektivních jako důvodů a jsem jako nahrazen. Ale když já du a u operátora trhu řeknu, že už ti dodávat nechci a tu smlouvu o sdružených službách dodávky zruším sám, tak tam už dodavatel poslední instance nenastupuje. To znamená, že já když ti...

Moderátor:
Já jako zákazník, když jdu a zruším vlastně tu smlouvu. Nebo jak to myslíš?

Ondřej Doležal:
Ne, já jako dodavatel zruším tvoji smlouvu. To znamená, že ty mi pošleš ukončení, oznámení o ukončení smlouvy a požádáš mě v souladu s energetickým zákonem paragraf 30, bod 2, písmeno M nebo paragraf 61 o sdělení data termínu ukončení smlouvy. A já ti to neřeknu, protože si to vyložím tak, žes mi vlastně dal žádost o neprolongaci a můžu si tam vymyslet nějaký jako obezličky. Tak ti ten termín nemusím říct a pokud já ti ten termín neřeknu, ale na pozadí tu smlouvu ukončím, tak když to ukončím já jako ten dodavatel a nezkrachuju, tak můžeš bejt demontovanej.

Ondřej Jaroš:
Což je zase problém tý legislativy a tady bych třeba doporučil těm lidem, který to zajímá, aby si pustili právě ten díl o energetickým zákoně, kdy tam zacházíme do podrobna tady v těchhle jako problémech, který ten zákon má.

Moderátor:
Ano, je to delší, ale stojí to za to. Pánové, děkuju za rozhovor.

Ondřej Doležal:
Díky.

Ondřej Jaroš:
Díky.