Zpět na všechny články

AI - diskuze

Hlas z nahrávky: EnVys. Vracíme energii lidem.

Ondřej Doležal: My jsme Českou zemědělskou univerzitu vlastně oslovili už na samotném vlastně začátku, kdy původní komunitní energetika měla být o tom, že se založí družstvo nebo společnost s ručením omezeným, takže už vlastně od toho spolku Unie odběratelů jsme věděli, že zkrátka budeme spolupracovat s Českou zemědělskou univerzitou. A v průběhu přípravy té akciové společnosti, tak vlastně náš předseda dozorčí rady, pan Marek z České hlavy, tak už nás začal propojovat vlastně s PKF Apogeo, kdy to ocenění našeho know-how a zároveň nějaký finanční řízení, tak ty základy jsou položené ve spolupráci s PKF Apogeo.

Dotaz: Tak se zeptám rovnou na to zemědělství, plánuje se třeba, že by to mohli být účastníci nebo akcionáři ze zemědělských družstev?

Ondřej Doležal: Naši společnost může spoluvlastnit každej. To znamená fyzická osoba, firma, nebo obec. Nicméně ta evropská směrnice, ze který vlastně náš model vychází, tak zakazuje majetkovou účast velkých firem. To znamená, že kdokoliv kromě velkých firem, může si elektřinu zajistit a následně si koupit naše akcie při splnění dalších podmínek. Pokud je to velká výrobní firma, tak ta si může zajistit jenom tu elektřinu napřímo z té elektrárny, ale nemůžou tu společnost spoluvlastnit.

Dotaz: Je tam nějaký minimální vklad?

Ondřej Doležal: Minimální vklad je vlastně 1 megawatta elektřiny. To znamená 0,45 kilowattů výkonu. Což vyrobí tu zhruba 1 megawattu. Takže kdokoliv, kdo dneska bydlí v bytě 1+1, tak si tu elektřinu může koupit. Kdo tu elektřinu nespotřebuje, tak my ji prodáme na burzu, jakožto přebytky a ty peníze propíšeme tomu zákazníkovi do vyúčtování. Jako kdybyste prodávali přebytky z fotovoltaik.

Dotaz: Tady je napsáno jedna megawatta za 45 tisíc korun?

Ondřej Doležal: To je taková finanční zkratka.

Dotaz: Takže si člen musí odhadnout spotřebu energie, tu si koupí a vy z toho poté děláte ty projekty?

Ondřej Doležal: Přesně tak. V zásadě to přesně vystihujete, jenom ta platba je rozložená podle fází té přípravy. To znamená, je to platba zhruba 30% po podpisu smlouvy, 50% z té částky při stavebním povolení a je tam nějaký doplatek při uvedení té elektrárny do zkušebního provozu.

Dotaz: Já tomu rozumím. Ta cena bude levnější, ale určitě to nebude jednoduchý.

Ondřej Doležal: Ono je to vlastně postavené na klasickým fungování trhu s elektřinou, tak jak je vlastně ta samotná vyhláška, kdy je to podle intervalu měření po 15 minutách a tohleto my plně jako dodržujeme. Takže my máme licenci jak na obchod s elektřinou, tak i její výrobu. Takže dneska je běžný, že třeba spousta domácností prodává dodavatelům energií své přebytky z fotovoltaik a ty přebytky jsou dodávány do odběrných míst těch zákazníků. Takže tam v zásadě je jedno, jestli se ta elektřina koupí na burze, a nebo jestli je to z vlastních elektráren. Takže to samotné vypořádání a ta bilance, tak to splňuje a musí splňovat veškeré podmínky, který prostě stanovuje Energetický regulační úřad, co se týče kvality dodávek elektřiny a tak dále.

Ing. Vítězslav Hruška: Pardon, já bych možná k tomu dodal komentář z té naší perspektivy. A jak už Ondra zmiňoval v rámci nějakého zjednodušení, my se vlastně staráme o kontrolu peněz, protože máme na starosti auditní a daňovou agendu společnosti EnVys. Když se společnost EnVys a.s. etablovala, tak součástí – a je to dohledatelné klasicky ve sbírce listin v obchodním rejstříku – tak se dělal znalecký posudek, který popisoval, jakou hodnotu má know-how toho komunitního gridu, jakou hodnotu má know-how, které EnVys bude využívat při svý podnikatelský činnosti. Valná většina těch odpovědí na tu jednoduchou otázku, kterou jste oprávněně položila, tak je tam. Tím se snažím říct, že to je dohledatelný a transparentní, ale abych od té otázky neutíkal, tak zároveň řeknu, že EnVys, to nejsou jenom větrný elektrárny.

Jo, je to komunitní grid, je to spousta uzlů, který zahrnují dneska už nejenom fotovoltaiky, ale spousta lidí má úložiště, mají ty BES baterky. To znamená, nedá se to vnímat jako historicky před, nevím kolika, 20 lety fotovoltaiky, který buďto vyráběly nebo nevyráběly. Tohle je skutečně výrazně chytřejší řešení komunitní energetiky. Ta druhá část Vaší otázky, je to složité na vyúčtování? (lehký smích řečníka i v publiku) Je to… Je to složitý, na druhou stranu ne pro účetní, který se tím zabývají. Je to prostě řemeslo a popravdě, asi na týhletý tiskovce nechceme popisovat jednotlivé účetní postupy a myslím si, že když jsme prováděli ta první šetření v rámci předauditu u společnosti EnVys, tak na základě těch prvních indicií máme jistotu, že EnVys má tým lidí, který jsou schopni tyhlety základní procesy nejenom zaštiťovat, ale i udělat a realizovat. To, co je z mého pohledu neobvyklé, a to je to, na co se vlastně ptal pan kolega, my se díváme na akciovou společnost. A klasická akciovka, korporace, obvykle má za cíl dosahovat a udržovat zisk.

Tady ta situace je velmi specifická tím, že velká část těch odběratelů je zároveň v pozici jednoho z akcionářů. To znamená, čím více by ti lidé chtěli zdražovat, protože chtějí zisky, tak tím dráž ta elektrika vyjde. Jinými slovy, tohle je ten koncept, který vlastně sám sebe hlídá, a zase se vracíme zpátky k té komunitní energetice. V okamžiku, kdy se akcionář stává akcionářem EnVysu, tak vlastně krom standardních smluv o převodu cenných papírů podepisuje také takzvanou Chartu, ve které prohlašuje, že je obeznámen se všemi těmi principy, který tady vlastně na počátku Ondra Doležal prezentoval. Jeden z těch klíčových principů je, že celý ten projekt EnVysu je o stabilní a dostupné ceně elektřiny, pardon.

Jo, není to o… teď teda budu znít jako hroznej komunista, kapitalista, ale není to o vydělávání peněz, který pak posíláte zahraničním korporacím. Je to o komunitním gridu, o komunitní energetice.

Dotaz: Jde nakoupit energii na několik let dopředu?

Ondřej Doležal: Ano, můžem. Tak my jsme klasickým účastníkem trhu, my můžeme tu elektřinu mít z vlastních elektráren, můžeme vykupovat elektřinu od těch domácností, od jiných výrobců, ať už to jsou třeba vodní elektrárny a tak dále, a zároveň samozřejmě ze všech těch burz, ať už to jsou krátkodobý a nebo dlouhodobý burzy, tam jsme klasickým účastníkem trhu.

Ing. Vladimír Zdražil, Ph.D.:  Akcelerační zóny, zase, asi kdyby to byla tiskovka k akceleračním zónám, tak bysme si tady mohli hodně dlouho povídat. Určitě primárně celá politika EnVysu, tak jak jsme s ní byli seznámeni a tak, jak s ní teďka spolupracujeme, není založená na akceleračních zónách. Z odborného hlediska akcelerační zóny jsou možná zajímavá věc, ale ne z časového hlediska, ve kterém EnVys pracuje, protože akcelerační zóny v tuto chvíli teprve s několikaletým zpožděním byly spuštěny vlastně do nějakého projednávání. A ne úplně jako je všude vlastně jako známo, že vlastně, aby se tam mohlo provést potom to zkrácené povolování už těch jednotlivých záměrů, tak nejdřív ta akcelerační zóna sama o sobě a pro ty typové záměry musí být posouzena z hlediska vlivu na životní prostředí. Čili ta takzvaná EIA nebo na úrovni koncepcí, to jsou ty akcelerační zóny, vlastně SEA nebo posuzování něco jako u územních plánů, je vlastně musí opět proběhnout. A samozřejmě ten odpor tý veřejnosti, odpor mnoha obcí, tak jak už je to teďka potom zřejmý, velmi výrazně vidět, bude tak velký, že z toho pohledu, jak je to zatím uchopeno, úplně nevidím, že by to reálně, reálně ve výhledu několika málo let pomohlo výrazně tyty…Přesně tak, a u obcí na kvalitním výběru těch lokalit, které tady vlastně probíhají, a to je jeden z těch důvodů, proč jsme jako Česká zemědělská univerzita, Fakulta životního prostředí, vlastně vstoupili do jako kdyby bližšího kontaktu právě s kolegy z firmy EnVys.

Ondřej Doležal: Já sám na tom konci budu mít 17,5 %. Mezi těmi zakládajícími členy je třeba Česká hlava, kdy v zásadě nemůžeme čekat, že by Česká hlava jakkoliv měla zapotřebí zkrátka se stavět na stranu těch zakladatelů. Kdy já sám, jak vlastně jsem ukazoval tu majetkovou strukturu, tak na straně těch zakladatelů je spousta dalších osob, které taky akcie společnosti drží a potom tohleto z mého pohledu absolutně nehrozí.

Ing. Vítězslav Hruška: My když jsme navrhovali stanovy té společnosti, tak jsme krom stanov zvažovali také, navrhovali jsme různé formy akcionářských dohod. A výsledek je ten, že společnost EnVys na tý provozní úrovni samozřejmě spoléhá na členy představenstva a tak dál. V tom je nepochybně dokonale akceschopná. Nicméně co se týče valné hromady, tak tam s ohledem na mechanismy, který jsou ve stanovách zakotveny, tak je velmi obtížný a já se tedy domnívám, že je prakticky nemožný, změnit koncept celé té společnosti, že by se měla zabývat něčím jiným, než tím, čím se zabývá teď. A zároveň je velmi nepravděpodobné, že by jedna skupina akcionářů mohla přetlačit ke zdi tu druhou.

Z tohohle ohledu je to jakási stálice nebo balance, která bude trvat do té doby, dokud EnVys bude fungovat a dokud bude uskutečňovat ty své projekty. Tenhle modus operandi jsme nastavili právě díky tomu, že když jsme se s kolegy z právních firem bavili o tom, jaká je budoucnost komunitní energetiky. Tak jsme si byli vědomi a jsme si vědomi toho, že spousta velkých firem bude tady do tohohle odvětví chtít jít a když to vezmu velmi pragmaticky, tak je vždycky možná trošku snazší a jednodušší něco koupit, než to budovat znova. Takže v tomhle gardu jsme se starali o to, aby stanovy společnosti EnVys byly kompaktní a inertní.

Dotaz: Nemáte obavy, že ti starostové jsou tam na 4 roky a členem/akcionářem je obec, že se vymění a nepřijde starosta stejného naturelu a bude více tlačit na ten zisk?

Ing. Vítězslav Hruška: Nemáme a nemáme, protože to by si zase zasloužilo nějakou detailnější diskuzi, ale v principu jde o to, že všechny ty municipality a starostové jsou v rámci Unie odběratelů, která má podíl na tom koláči, který vidíte za námi. To znamená, pokud se změní v jedné obci jeden starosta, jeden zastupitel, tak se troufám si tvrdit můžeme celkem úspěšně domnívat, když vidíte ty erby tady za námi, že změna jednoho starosty asi neovlivní celek.

Ondřej Doležal: Co se týče změn na těch obecních úřadech, tak ty obce podepisujou Chartu. Tím ten akcionář souhlasí s podmínkami, se kterými zkrátka je nutné souhlasit podle stanov. Bez souhlasu s tou Chartou není možné akcie společnosti nabýt. To znamená, že v případě třeba, že by se nový vedení obce rozhodlo ty akcie prodat, tak to probíhá schválením představenstva, bez toho není možné ty akcie prodat. Potom tam jsou předkupní práva právě toho spolku obcí a ostatních akcionářů. A až pokud nový potenciální akcionář, který by měl o ty akcie zájem, podepíše tu chartu, tak až potom může představenstvo vydat souhlas s převodem těch akcií. To znamená, že naše akcie nejsou převoditelné nějakým rukopisem nebo něco takového. Zároveň podle stanov společnosti naše akcie není možné zatížit dluhem, ani jakkoliv scizit, jimi ručit bez souhlasu představenstva. Takže v zásadě všechny ty pokusy, které tady historicky byly, ať už úspěšný nebo neúspěšný, tak jsme se se z nich snažili poučit. 

Takže naše akcie není možné ani pronajmout, ani výkon hlasovacích práv není možné pronajmout a tak dále. Jsou tam zkrátka opatření na to, aby ta společnost nás všechny přežila. Investiční horizont té společnosti je dlouhý.

Dotaz: Prodat je tedy lze?

Ondřej Doležal: Za určitých podmínek je prodat lze.

Dotaz: Tak si to představte časově, tak letos máte nějaký cíl?

Ondřej Doležal: My jsme ke konci roku vlastně měnili ten model, protože dříve jsme chtěli, aby tu společnost většinově vlastnily ty obce. Nicméně, abychom byli v souladu s tou evropskou směrnicí ohledně nediskriminace ostatních zákazníků a tak dále, tak zkrátka se to otevřelo.

Ondřej Doležal:  A zároveň se možnost nákupu akcií navázala na množství nakoupené elektřiny. Takže my v podstatě počítáme s tím, že stávající úpis akcií v srpnu končí, a že valná hromada rozhodne o jeho opětovném navýšení v horizontu pěti let. Akcionáři při tom poměru budou schopni postavit 18 elektráren, kdy na každého, kdo si zajistí určitý výkon v té elektrárně, tak si bude moct k tomu zakoupit patřičný počet akcií. Pak už bude možné se stávat členy našeho uskupení čistě bez hlasovacích práv, což možný je. Takže někteří zákazníci, kteří tenhle limit nesplní, těch 27 kilowatt, tak mají zastoupení v té Unii odběratelů, a někteří chtějí jenom levnou elektřinu bez toho, aniž by si kupovali akcie. Takže tam je takový zkrátka výběr. K tomu rozložení – tak když se podíváte na ten graf za mnou, tak my jsme upsali nové akcie, to je vlastně ta polovina.

Ale to modré, to je ta nezisková organizace Unie odběratelů, který jsme na tom počátku svěřili akcie v hodnotě přes 45 milionů korun. To znamená, že když to vezmeme už dneska jako do detailu, tak zákazníci mají převahu, nikoliv jen jedno procento, ale mají převahu v rámci té společnosti. Takže bez souhlasu obcí už dneska není možný změnit stanovy ani Chartu a tím jsme to zakonzervovali do pozice, v které to zkrátka je, a v které to bude pokračovat.

Dotaz: Já jsem se chtěl zeptat zástupce univerzity, co Vás na tom zaujalo, proč jste do toho šli, co byla ta motivace?

Ing. Vladimír Zdražil, Ph.D.: Když vlastně jsme se potkali s ním poprvé, tak vlastně jsme se bavili vůbec o konceptu. A nás to zaujalo, protože my samozřejmě fungujeme jako expertní pracoviště. Když někdo přijde, máme kapacitu, protože pořád jako univerzita máme věda, výzkum, výuka a tak dále. Ale samozřejmě v rámci spolupráce s praxí děláme expertní činnost. A tady nás zaujal ten nadstandardní přístup, že opravdu, protože na tom trhu se pohybujeme v oblasti posuzování vlivu na životní prostředí. Tady firma EnVys nepřicházela s tím, že udělá jenom ty nezbytné kroky z pohledu průzkumu lokalit, posuzování, ale opravdu spolupracovali ještě předtím, než přišli s námi, již právě s některými odbornými organizacemi, zejména v oblasti tedy ochrany ptáků a vlastně letounů, čili zjednodušeně netopýrů.

To jsme si říkali, že to by bylo zajímavé to propojit, a proto nemáme uzavřenou jenom běžnou nějakou smlouvu o dílo, kde bysme jenom za odvedenou práci dostali finanční prostředky, ale máme prostě rámcovou smlouvu o spolupráci, kde máme definované nějaké oblasti spolupráce.  Kdy vlastně my můžeme provádět výzkum už na těch prozkoumávaných lokalitách a poté, co příští rok by tedy měly být realizované první elektrárny, tak zase tam budou některé nadstandardní monitorovací různá čidla, kamery a další věci, kdy vlastně my budeme moct zase zvyšovat povědomí o reálných datech. Protože víme, že dneska tiskem probíhají různé, nebojím se nazvat opravdu jako fake informace o tom, co všechno větrná elektrárna může způsobit. Z velké části je to opravdu o neznalosti nebo o čerpání z některých velmi nerelevantních zdrojů. Proto my chceme v této oblasti nějak jako odborná a veřejná vysoká škola vlastně působit a trochu tu  veřejnost vzdělávat.

Dotaz:  Jaká je souvislost mezi spolkem na ochranu netopýrů a větrnými elektrárnami?

Ing. Vladimír Zdražil, Ph.D.: To je úplně celkem jednoduché, protože jeden z těch hlavních dopadů jako historicky, který byl, když zejména původně ty větrné elektrárny byly umísťovány do lokalit, které byly třeba v rámci tahových koridorů těchto organismů, tak vlastně docházelo u těch starších typů elektráren k zabíjení nebo fyzickému poškozování. Dneska opravdu probíhá minimálně roční aktuální monitoring v dané lokalitě, ale na základě dat, protože třeba Česká republika je jedno z území, které je velmi podrobně prozkoumáno, takže jsou tam samozřejmě i několik desítek let stará data, takže se dá dívat do historie a potom reálně podle konkrétního umístění v řádu přesnosti na začátku několika desítek metrů a postupně se to upřesňuje, opravdu se to posouvá. Dneska ty větrné elektrárny už mají různé typy i plašiček na principu infrazvuku a dalších věcí, který vydávají vlastně odrazují, vlastně to, aby tím daným koridorem neletěly.

Ing. Vítězslav Hruška: Já bych možná tady to okomentoval, protože tenhleten dotaz já jsem Ondrovi položil úplně stejně jako Vy. Pro Krista pána, proč netopýři? (lehký úsměv) A Ondra má společně s panem Zdražilem ten dar, že dokáže složité věci vysvětlit strašně jednoduše, což se mi opravdu líbí. Ten vtip je v tom, že k tomu, abyste někde postavili takovouhle věc, tak potřebujete studii vlivu na životní prostředí a na různé typy fauny, flóry a tak dál. No a netopýři jsou jedním z nich. Takže takhle jednoduchá ta odpověď je. A když se zeptáte proč zrovna netopýři, tak ten vtip je v tom, že ti netopýři se poměrně pomalu množí. A v okamžiku, kdy se ten netopýr střetne s tou větrnou elektrárnou, tak se může stát, že když jich ta větrná elektrárna zabije 10 nebo 20, tak v horizontu dalších pěti let těhle těch 20 netopýrů nebude mít dalších 20, 30 netopýrů, takže Vám ta kolonie prostě vymře. Je to úplně to samé, jako kdybyste zamáčkla včelí roj. Jo, tak proto jsou tam ti netopýři, i když uznávám, že na první pohled i na mě to působilo poněkud neobvykle.

Dotaz: A to mě překvapuje, ten netopýr dokáže vyletět do výšky té vrtule?

Ing. Vladimír Zdražil, Ph.D.: Ale tak musíte si uvědomit, že když se díváte na elektrárnu, tak máte ještě dolní úvrať a ta dolní úvrať tý toho listu, tý vrtule je výrazně níž, než je ten středovej náboj tý tý… Ale jo, určitě jako jsou známy výskytu netopýrů nebo letounů v řádově vyšších výškách, než se bavíme o této výšce, kam sahají.

Ondřej Doležal: To, co je naše velká výhoda EnVysu, že vlastně se všemi těmi odborníky jsme natočili rozhovory, které jsou na Spotify i na Apple Podcast, a shodou okolností i rozhovor s ředitelem ČESONu s panem Bartoničkou z Masarykovy univerzity, tak tam je. Takže pokud Vás netopýři opravdu zajímají…

Ing. Vítězslav Hruška: Je to… Je to zajímavé, protože se vlastně dostanete k informacím, který z části vypadají jenom zajímavě, že jsou to takový jako perličky, ale vlastně pak vidíte, že v praxi, když se potkáváte s těmi jednotlivými zastupiteli, s těmi lidmi v těch obcích, tak je tyhle ty věci opravdu zajímají. Jak říkám, třeba i pro mě to, že jsme EnVys začali řešit jako auditního a daňového klienta, tak mě samotného to donutilo dozvědět se o věcech, o kterých jsem vůbec netušil, že jsou, víc než jsem kdykoli tušil. Je to prostě zajímavé téma.

Ondřej Doležal: Mě by nenapadlo, že jako zástupce PKF Apogeo budeš na tiskové konferenci mluvit o netopýrech.

Ing. Vítězslav Hruška: Mě taky ne. (smích všech tří panelistů)

Dotaz:  Dá se nějak finančně vyhodnotit ta hodnota těch netopýrů? Třeba by jsme se divili, jakých částek by to dosahovalo.

Ing. Vítězslav Hruška: Popravdě je to podobné jako u celé reputace těch větrných elektráren. Já teď trochu vystoupím z té mé role v PKF Apogeo. Ten trh s energetickými zdroji v České republice, tak je definovaný nejenom poptávkou a nabídkou, ale je samozřejmě definovaný těmi velkými hráči, kteří nainvestovali spoustu prostředků do řešení, který mají. A v okamžiku, kdy dojdou k závěru, že by bylo dobré, kdyby valná většina spotřebitelů v České republice odebírala elektřinu od nich a platila jim.

Dotaz: Je v plánu kupovat jiné elektrárny, než jaké budete stavět?

Ondřej Doležal: Ono to, co se děje na tom trhu s větrnou energetikou, je to, že spousta těch společností zkrátka skončí na tom, že nebudou mít kapacity. Opravdu dojde k zjištění, že takový počet větrných elektráren, který je plánováno v České republice postavit, že ty kapacity zkrátka nejsou. Takže ano, očekáváme, že na nás ty projekty a záměry budou padat. Nicméně vesměs, co koukáme na záměry konkurence, tak není to úplně dobré. Mnohdy jsou ty větrné elektrárny v migračních zónách podle Natury 2000, nesplňují, jsou blízko obydlí, těch elektráren je zkrátka nadsazené množství v té krajině. Což je cesta, kterou my jako EnVys jsme se rozhodli nevydat. My jsme ve stavu takovým, že tam, kde konkurence navrhuje tři elektrárny, tak EnVys navrhuje jednu, na nejvýš dvě, pokud ta krajina k tomu je vhodná. A zkrátka jsme si řekli, že po nás prostě potopa nebude. Proto jsme se rozhodli spolupracovat s těmi institucemi, kdy od prvopočátku s nimi ty návrhy konzultujeme, a pokud tam jsou nějaký kolize, tak po nikom nechceme....Těch lokalit je zkrátka tolik, že nemáme zapotřebí stavět elektrárny tam, kde to zkrátka nejde nebo to není vhodný. Jsou to prostě věci, který jsou z dlouhodobého hlediska zkrátka pro EnVys nezajímavý.

Dotaz: Ty projekty o kterých jste teď'ka hovořili, by neměli dostat EIA?

Ing. Vladimír Zdražil, Ph.D.: EIA je na určitý typ záměrů a větrné elektrárny jsou tam nějak definovaný, od jakého rozsahu vlastně je mají posuzovat. To znamená, pokud umístíte vhodně elektrárnu do krajiny, budete mít jednu a nebude splňovat ty kritéria, který v tom zákoně v tý příloze číslo 1 jsou definovaný, tak vlastně na to tu EIA mít nemusíte. EIA je jenom prostě na typy záměrů, které jsou buď v tom seznamu v tý příloze zákona, a nebo tou vaší aktivitou, tím daným záměrem narušíte nějak významně nějaké chráněné oblasti, nebo chráněné složky životního prostředí, abych to řekl přesněji. To znamená, že vlastně pokud opravdu šikovně si najdete místo, nebudete mít blízko ani žádné chráněné území, nebudete do vzdálenosti 1 kilometru od nejbližšího obydlí, obydleného obydlí, aby to bylo ještě přesnější, a nebudete mít do 3 kilometrů jiné větrné elektrárny, tak vlastně na to tu EIA mít nemusíte, ale jdete do dalších povolovacích procesů. To znamená, v rámci jako územního, takzvané jednotné environmentální stanovisko, územní rozhodnutí a potom stavební povolení. A potom ty speciální věci, protože to je větrná elektrárna, k tomu musíte mít i věci, co se týče, já nevím, letového provozu a dalších věcí. Ten povolovací proces je vícevrstvý a EIA je jenom pro ty významnější uskupení větrných elektráren a nebo lokalizované do trošku oblastí, které jsou, je tam nahuštěno více zájmů ochrany nejenom tedy z pohledu životního prostředí, ale i třeba lidí.

Ondřej Doležal: Tak my děkujeme, že jste přišli, že jste to našli. (smích) A  příště už to bude asi zase v nějaké širší panelové diskuzi. Plánujeme udělat diskuzi zhruba s pěti lidmi z různých jako sektorů, takže na to bychom Vás určitě taky pozvali. To už by mohlo bejt asi trošku větší.

Hlas z nahrávky: EnVys. Vracíme energii lidem.