Zpět na všechny články

AI - 23. Speciál - "49 denní insolvenční návrh"

Dobrý den, ahoj, tenhlensten díl se bude věnovat čistě našemu insolvenčnímu návrhu, respektive insolvenčnímu návrhu, který je veden vůči naší společnosti. Kolem EnVysu se vytváří taková mlha či kouřová clona o tom, že EnVys neplatí lidem, že dlouhodobě není schopen plnit své závazky a tak dále.

My jako společnost EnVys, tak to, co děláme, bych řekl, že děláme sakra dobře. Na to, že jsme na trhu jakožto EnVys dva roky, tak v podstatě od začátku procházíme nějakými konkurenčními boji. Nejdříve o nás společnost Mikronex tvrdila, že nemáme výrobce větrných elektráren, že zkrátka prodáváme PPA kontrakty z větrných elektráren, že říkáme, že budeme ty elektrárny stavět, ale nemáme k tomu zajištěného výrobce. Tak jsme teda šli a pozvali jsme společnost Vestas jakožto největšího výrobce větrných elektráren na světě do České republiky, který sem přijeli jakožto delegace, strávili s náma v podstatě den a půl, kdy jsme s nima natočili video, to jsme následně umístili na YouTube, můžete se na něj podívat, toho té návštěvy byli účastni místo starostové, starostové, byli tady zástupci Český společnosti na ochranu netopýrů, Český zemědělský univerzity, kdy jsme s tím výrobcem těchto turbín řešili, jak co nejlépe zlepšit kvalitu, respektive ochranu krajiny při budování té větrné energetiky. Z našich podcastů vidíte, že spolupracujeme s nejprestižnějšími institucemi a odborníky v těch jednotlivých oborech, zpravidla s těmi, který disponují i znaleckými razítky. To znamená, že pokud třeba soud nějaký má v jejich oborech nějaké dotazy k probíhajícím soudním řízením, tak zpravidla tito lidé potom vytvářejí ty znalecké posudky. To znamená, že společnost EnVys od počátku toho, jak to budujem, to znamená ty energetičtí odborníci, následně obce a následně ty nejlepší instituce v týdlenctý zemi, tak vytváří nějaký, nějaký celkový rámec.

Myslím si, že co se týče větrný energetiky, tak jsme lídři na českým trhu. Se společností ČESON jsme zajistili rušičku netopýrů, respektive plašičku. Česká společnost na ochranu netopýrů v čele s panem Bartoničkou z Masarykovy univerzity, tak tudlenctu plašičku z Ameriky už od dubna testujou, jsou s ní v některých aspektech velmi spokojeni, jiné aspekty se ještě musí prozkoumat. Ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou jsme vymysleli změnu aviatického značení, aby ty elektrárny měly jinou barvu, aby zkrátka více odpuzovaly ty ptáky a tak dále, zkrátka jdeme s celosvětovými trendy.

Důvod toho, proč jsme pod neustálým tlakem, je to, že jsme přišli s modelem, který je férový pro všechny. Obcím nabízíme čtyřikrát větší odměnu, než jim nabízí klasičtí developeři větrných elektráren. To znamená, klasický developer přijde, nabídne obci 400 tisíc až milion korun, my přijdeme, řekneme budete mít procenta z výroby při dnešních cenách to bude 2,5 milionu. Zároveň si jednotliví občané a zákazníci můžou koupit naše akcie a naším cílem je poskytovat levnou elektřinu pod 1800 korun za megawatt, přičemž těm, co si zajistí výkon v komunitních elektrárnách, tak se bavíme o nějaký cílový ceně koruna, koruna třicet podle životnosti té dané elektrárny. Stávající cena na trhu spotová za posledních 6 měsíců je kolem 4,5 tisíc bez DPH, bez distribučních poplatků a tak dále. Je zřejmý, že se tomu trhu celkově nelíbíme. Proto nás pomlouvají, pomlouvá nás konkurence, pomlouvali nás třeba, respektive jezdili na zastupitelstva, kde se schvalovaly spolupráce s naší společností, rozmlouvali účast EnVysu různě po republice, konkrétně Hnutí Duha, která teda si založili nějaký, nějaký energetický družstvo, to znamená, že jsme v přímé konkurenci. Následně teda Komora OZE v souvislosti s tímhlenctím insolvenčním návrhem, protizákonným, tak posílá mailovou kampaň, my už jsme teda požádali Komoru OZE o doložení toho, co tam tvrdí, a Česká společnost na větrnou energetiku, jejíž členem je i společnost Mikronex, tak zkrátka od nás dávají ruce pryč, dokonce vůči naší komunitní energetice vydali desatero, což s ohledem na to, že jsem stál za přípravou protišmejdský novely energetickýho zákona v roce 2021, tak je celý směšný.

K tomu podanýmu insolvenčnímu návrhu. Já bych předně řekl, že tak jak nás ta Hnutí Duha jezdila po těch zastupitelstvech, zejména po těch obcích Moravskoslezského kraje, tímto zdravím pana Vozníka a jeho blonďatou kolegyni, dobrý den, tak nám pokazili v tom daným regionu spolupráci s obcema ve výši kolem 5 milionů, možná víc, možná míň. V každým případě, když jste komunitní energetika, tak jsou to finanční prostředky, který nám do nějaký míry chyběly. Řekl bych, že naše společnost se z tohodlenctoho útoku vzpamatovávala nějakou chvíli a mělo to bejt vyřešené shodou okolností zhruba týden po tom podaným insolvenčním návrhu, což vlastně vidíte i v těch sděleních těch obcích, že za náma ty obce stojí i nadále, já jim za to jsem vděčný, se spoustou starostů jsem mluvil, opravdu děkuju za vaši podporu.

Já bych chtěl říct, že podaný insolvenční návrh, abychom to teda zasadili do reálných čísel. Tak pan Vráblík, jakožto náš technický ředitel, tak s námi, s naší společností začal spolupracovat v listopadu 2023 a řekněme, že konec spolupráce nastal někdy 17. července. Plus minus. To znamená 33 měsíců. Za těch 33 měsíců panu Vráblíkovi na jeho účet odešlo 6 milionů 295 tisíc 267 korun, včetně tedy DPH. K tomuto měl od začátku roku 2024 k dispozici Škoda Superb, který měl najeto na počátku 8 tisíc kilometrů a, a měl zkrátka k dispozici toto vozidlo. To znamená, že se bavíme o měsíční mzdě, včetně DPH, protože s ohledem na svoje vlastní insolvenční řízení, tak za svoji činnost fakturoval prostřednictvím své vlastní společnosti, tak jeho směrem dosud odešlo, odešlo 190 tisíc 765 korun celý 67 halířů každý měsíc. Pan Vráblík v insolvenčním řízení se domáhá vyplacení dalších 375 tisíc.

Druhým přihlášeným tedy je pan Bukovský. Pan Bukovský v naší společnosti pracoval od října 2024, zhruba do října 2025, přičemž na počátku, když nastoupil, tak byla sjednaná odměna ve výši 70 tisíc korun. Pan Bukovský nepochází z energetiky, o energetice vůbec nic nevěděl a řekl bych, že první čtyři měsíce jsme do něj čistě náš čas investovali. Pan Bukovský v březnu 2025 přišel a řekl, že pokud mu nenavýšíme, tedy když už něco uměl a byl skutečně platným členem týmu, a řekl bych, že byl třetí nejdůležitější člověk v rámci potenciálního rozvoje, tak přišel a řekl, že pokud mu nedáme 120 tisíc, tak druhý den končí, respektive začne pracovat na částečný úvazek, no nebylo by to zkrátka ono. Následně teda ještě měl další dovolenou, kdy odjel někam na nějakou plachetnici a tak dále. Abych to zkrátil, tak pan Bukovský bez těch svých dovolených, eh, pracoval 10 a půl měsíce. Za tu dobu jsme mu poslali 1 milion 153 tisíc 150 korun, to jsou prostředky, které z naší společnosti odešly, což vytváří průměr měsíční 109 tisíc 823 korun. Pan Bukovský po nás požaduje dalších 220 tisíc plus ty úroky.

Nicméně, když se podíváme na ty čísla, což uděláme následně, ke každýmu jednotlivýmu oznamovateli, respektive osobám, který podaly ten šikanózní návrh a rozhodly se toho účastnit se svýma spornýma pohledávkama, tak se o tom budem bavit dále. Následně teda se přihlásil pan Vlasák, eh, který pro naši společnost vykonával činnost od května 2025, zhruba do července 2026, v nynější době zhruba měsíc na dovolené, předtím teda na měsíc přestal vykonávat činnost, měl nějaký svý cvičení a tak dále. To znamená, že čistýho času pan Vlasák eh pracoval 13 měsíců. Za 13 měsíců jeho směrem odešlo 821 tisíc 900 korun, s tím, že čistá měsíční mzda, která mu odcházela, byť na živnost, byla 63 tisíc 223 korun. Pan Vlasák nastupoval s tím, že bude brát 60 tisíc měsíčně a následně bude brát 72 a půl plus náklady. Nad rámec teda těch 821 tisíc, co panu Vlasákovi odešlo, tak pan Vlasák požaduje, dokonce 350 tisíc. Ha, což je teda velmi, velmi zajímavý.

A jak vidíte, všichni pánové brali v naší společnosti, což jim reálně odcházelo na účet, velmi nadstandardní platový podmínky. Pan Vlasák ani pan Vráblík nemají vysokou školu. Eh, nicméně, jak víme, pan Vráblík byl platným členem našeho, našeho týmu a já jsem si dovolil se podívat do naší komunikační historie a řekl bych, že jsme skutečně fungovali jako tým. Jo, hm, vůbec bych si nedovolil zpochybňovat práci pana Vráblíka pro EnVys, kterou učinil řekněme do konce roku 2025. Řekl bych, že jsme fungovali i jako přátelé. Nicméně to, kam se to zvrhlo postupem času, si v krátkosti ukážeme.

Ty naše problémy, který my jsme začali mít, tak v podstatě přímo souvisely, přímo souvisely s tím útokem Hnutí Duha na naši společnost, kdy aktivně objížděli námi už téměř domluvené zákazníky a rozmlouvali spolupráci s námi. Což nám teda samozřejmě narušilo dost výrazně cash flow. Jak všichni víte, společnost EnVys jsem financoval prvních 18 měsíců sám, následně teda se přidaly ty obce, kterým to sdělení bylo poměrně jednoduchý. A bylo následovný. Helejte se, těch záměrů je hodně, jestli chcete komunitní energetiku, Doležal už na to nemá a tím pádem se musíte zúčastnit. Ty obce, byť jsme měli podepsané s nimi memorandum o spolupráci, že do toho půjdou a tak dále, tak ten přístup do našeho záměru neudělali všechny obce najednou. Byť jsme to s nimi komunikovali už třeba rok předtím, než jsme po nich reálně začali chtít peníze, že se to teda děje, oni říkali ano, jakmile to spustíte, okamžitě do toho půjdem a tak dále, nakonec se to nestalo.

Řekl bych, že tak z deseti obcí v průměru na tom počátku tak do toho šla jedna. Takže si asi umíte představit, jaký byly očekávání a jaká byla realita. Eh, když třeba ten Mikronex o nás prohlašoval v tom Litomyšlským kraji nebo Pardubickým kraji, že nemáme výrobce turbín, tak nám to zatrhlo spolupráci třeba s obcí Karle. Já jsem mluvil tehdy s panem Navrátilem, s panem starostou, ten mi dokonce říkal, že už má přihlášku do té naší unie odběratelů vyplněnou, nicméně teda nakonec se rozhodli jít konzervativní cestou. S tím jsme samozřejmě přišli o část jako obcí, který už byly rozhodnutý do toho jít s námi.

EnVys jako komunitní energetika tak samozřejmě byl to nový subjekt, nicméně ty lidi jsou na trhu dlouho. Mě znáte od roku 2013, můžete se podívat na všechny mediální výstupy se mnou, kdo o to bude stát, může si vytvořit můj psychologickej profil na základě těch rozhovorů. To je neuvěřitelný, musíte teda mít zaplacenou umělou inteligenci, ale ale je to opravdu neuvěřitelný, že na základě tolika výstupů těch jako hodně, tak dostanete zajímavej můj osobnostní profil.

A to, jak se nám nabouraly ty toky peněz, řekněme od toho listopadu, prosince, až do února se to vleklo, tak samozřejmě byla, začaly být nějaký tenze i uvnitř prostě naší společnosti, kdy ty toky peněz, s ohledem na to, že jsme byli startup, ty obce, které říkaly, že do toho půjdou, tak mnohdy to neudělaly, to znamená, že spousta úsilí, očekávání zkrátka přišla vniveč. A to, co dál akcelerovalo ty naše problémy, bylo, když jsme zadávali nové webové stránky. S ohledem na ty útoky Hnutí Duhy o tom, že náš model není, že to tak nemůže ekonomicky bejt, že ty čísla nevychází, že předkládáme prostě kde co špatně a tak dále, že jsme vypsali akcie ve jmenovité hodnotě 100 tisíc, ale že každá akcie má jeden hlas, přičemž každá 1 koruna má jeden hlas naší společnosti, můžete se zeptat umělé inteligence na našem webu, tak jsme právě začali chystat na základě tědlenctěch všech nejrůznějších útoků nový web. A to tak, aby umělá inteligence ho mohla procházet a každý si mohl udělat levnou nezávislou analýzu.

Problém byl ten, že webový stránky, který my jsme zadávali na doporučení, jak jinak opět, že, tak když jsme je po dvou a půl měsících dostali, tak to byla doslova jako tragédie. Ti zpracovatelé za to chtěli 50 tisíc korun, tu fakturu jsme rozporovali, nakonec ji stornovali sami, sám se tam přidává, bylo to nemožný to jakkoli zpracovat a museli jsme interně začít řešit přípravu webových stránek. To znamená, že v diskuzích, který jsme vlastně vedli s panem Vráblíkem, tak 1. 3. mu teda píšu. A musím říct, že ta únava, po těch letech v našem týmu byla značná. Já sám, jako Ondřej Doležal, tak jsem v podstatě od začátku, od mění odběratelů, to znamená od toho začátku roku 23, neměl dovolenou. Pracovali jsme o víkendech, pracovali jsme do noci. A potom ta frustrace těch lidí, který měli být těmi tahouny, tak jak si ukážeme, tak postupem spíše jako rostla.

1. 3. teda psal Marian, bývalý kolega, bývalý kamarád, ve 3/4 na 7, že se jde věnovat své partnerce. A já jsem mu teda psal 1. 3., že ofis dělá jen web. 89 procent. Pan Vráblík mi na to píše. Odpočiň si, jak tě mrdne, jsme v prdeli. Já se necítím moc dobře. Zkusil jsem jít na procházku, dneska na kolo, ale nevím, cítím, že potřebuju tak týden vypnout mobil, ale nejde to, ale udělám to, prostě musím, květen nebo tak. Mám tě rád, mrzí mě, že si nevoláme, hele prachy jsou jen prachy. Já jsem mu na to nějak průběžně odpovídal, psal jsem mu hej mám tě akorát mrzí mě že si nevoláme, hele prachy jsou jen prachy. Jsme oba ve svých tunelech teď. Protože té práce se na nás prostě navalilo opravdu jako hodně a jak jsme procházeli tou obchodní válkou, tak samozřejmě s tím souviselo to, že vždycky, když ta firma má někde problém, tak prostě Doležal jde a musí to aktivně řešit. V podstatě nedělá nic jiného.

Takže jakmile jsme se vykopali, respektive s tím webem se prodlužovala nějaká naše agónie, kdy bylo jasný, že pokud chceme s těmi lidmi jako komunikovat a aby byli schopný si o EnVysu zjistit patřičné informace, tak to všechno musíme dát umělý inteligenci. Všechny dokumenty, stanovy, častý dotazy a tak dále, je to opravdu, náš web jakého dneska můžete vidět, je opravdu obsáhlej, je tam jenom se mnou 130 rozhovorů za poslední dobu, je tam technická připravenost, obchodní model, byznys plán, propočet, jak to vychází oproti třeba termínovaným vkladům pro obce. Máme kalkulačku, která počítá, jak se potkává spotřeba a výroba v 15minutových intervalech podle harmonizovaných diagramů spotřeb a tak dále. Takže bylo to opravdu jako složitý. Kdy teda ta frustrace nějak jako zkrátka byla.

Ta firma neměla příliš jako peněz, což tak prostě bylo. Jo, buďme jako upřímní, pokud někdo se rozhodne narušovat prostě naše už jako téměř uzavřené obchody a my jsme v důsledku toho přišli o nejméně 5 milionů korun, tak zkrátka to příjemný rozhodně jako nebylo. My jsme tady měli nějakou obecnou debatu už jako o tom, kam se ta firma má směřovat, nicméně bych to jako shrnul v tom, že tam bylo jako poměrně dost frustrace, zejména z množství práce, který tam jako byla, jo. Tady jsme se třeba bavili v březnu, nebo já jsem mu psal hele Mariane, posledních pět měsíců jsme si nevolali, jo a tak dále. Zkrátka, asi bych to jako přeskočil, řekl bych, že koncem března vyplynuly, vyplynulo nějakých jako nespokojení o chování, o tom, co kdo má jako dělat. Marian mi tady píše: "Já bych řešil sebe, ne jeho," a tak dále. Nicméně bych to asi byl schopen přeskočit.

A následně jsme se teda bavili, a snažili jsme se vyřešit aktivně tu díru v tom cash flow, který nám tam způsobila ta obchodní válka. To, že to pokračuje ze strany Hnutí Duha, Komora OZE, že jo, ten pán, co to píše, tak údajně pracoval 11 let v Hnutí Duze, eh, Česká společnost na větrnou energetiku je taky, ty lidi tam jsou prostě propojeni, no a protože nikdo nemá zájem, aby ty obce dostávaly adekvátní odměnu, a aby lidi měli levnou elektřinu, potažmo, když nějaký zájem mají, tak mají svůj zájem, takže se jim zase eh jiná společnost, pokročilejší fázi, s hotovým konceptem, hotovým modelem, prostě zřejmě nehodí úplně do krámu. Jo. Hm. Řešili jsme toho 29. 3. vlastně i ty toky jako peněz. Jo, kdy eh tady byla nějaká nespokojenost ohledně jako mého fungování, já jsem mu psal, že tady jeho kamarád slíbil do EnVysu dát 5 milionů, že to nedal. Že takhle můžeme shrnout jako to, co říkal pan Bukovský, to co říkala další naše obchodní zástupkyně, kdy v zásadě, ty čísla, který ty lidi do tý firmy nosili, že jako budou, tak prostě nebyly. Vyjma mě, jo, já na co jsem se s těma obcema domluvil, tak, to vždycky jako bylo. Marian mi na to tady psal, že to vše ví, že to není moje vina, že dělá maximum, a tak dále.

Já jsem mu potom psal, v tom březnu, že v EnVysu tou dobou chyběly jako 3 miliony. Marian na to píše, že se z toho EnVys dostane třeba až v létě, což vidíme, že se jako děje. A jestli teda udržíme lidi, jestli nám budou věřit. No následně teda píše, že teda nemůžeme platit lidi, že musíme platit ty připojení, jinak jsem do píči dělal dva a půl roku zbytečně. Dva a půl roku mého času bez rodiny a pak se ti na to vyseru. To znamená, že tam prostě byly jako milníky, který pro nás jako byly důležitý, skončilo to tak, že ty připojení jsme vesměs jako zaplatili, lidi jsme nějak jako lidi nějak jako zůstali, byť brali třeba podstatně méně, než ti oznamovatelé toho návrhu. Jo, to jako buďme realisti. Naprostá většina těch lidí, co v naší společnosti fungujou, tak na tyhlencty čísla, včetně mě samotnýho, tak si prostě nesáhnou. Jo.

Takže jsme začali řešit jako, už pan Marián začal vystupovat dosti jako skepticky až jako kriticky, já jsem třeba odmítl dát kolegyni dovolenou během přípravy toho druhého webu, protože my jsme měli, dva a půl měsíce jsme čekali na web, který přišel a kompletně šel do koše. Začal se připravovat novej a to teda znamenalo, že jsme hnedka dva a půl měsíce jako v mínusu. Kolegyně Tereza, která u nás pracovala, tak ve středu přišla, že by chtěla mít, nebo ve středu přišla, že by chtěla mít od pondělí dovolenou. Nicméně, byla jedna ze třech lidí, která uměla s tím webem nějak jako něco tam vymyslet. Asi si umíte představit, že pokud jsme tady měli skluz, v takhle důležitým projektu, kdy to bylo skutečně stěžejní pro uzavírání nových smluv, že jsem paní Tereze tu dovolenou nedal. Paní Tereza se to teda nakonec rozhodla vyřešit tak, že odešla marodit na dva měsíce. Zároveň podala výpověď a v naší společnosti skončila. Nicméně, to, že si lidi neplánujou dovolenou jako ve středu hele chtěla bych dovolenou od pondělí. Já jako člověk, kterej má tady odpovědnost, za ty finanční prostředky, který do té komunitní energetiky jdou, tak já prostě musím myslet na ten cíl. Není to osobní, jsem prostě v pozici jako manažera a vy všichni, kteří na to koukáte víte, že pokud byste měli v práci důležitej projekt a ten projekt byl kritickej pro fungování celý společnosti, tak byste zřejmě tu dovolenou taky nedostali. Jo.

Následně teda, v dubnu Marián tady psal: "Mi to neříkej já makám a čekám, neprudím nikoho, ale pak jsou věci, které už kapacitně nedám prostě bez pěšáků. Nejde hrát šachy jen s dámou." To v podstatě odrážejí, odráželo tu finanční situaci, kdy zkrátka naše společnost, tak pracujeme v úzkým okruhu lidí a je zřejmý, že bez stabilního cash flow a stabilních přítoků peněz jsme prostě naráželi na odborný kapacity těch lidí. Na druhou stranu, si myslím, že pokud pan Vráblík jeho směrem odcházelo 190 tisíc, byť v průměru, včetně DPH, tak to je kolik bez DPH, 160, pajvoko, něco takovýho. Jo, doufám, že na to koukám dobře. Tak, tak by zkrátka nějakou agendu jako mohl, mohl zvládnout.

Já jsem teda tady v květnu, kdy teda už se mi vracely nějaký věci ohledně činností technickýho týmu, tak jsem měl nějaký pochybnosti o tom, jestli ta práce reálně jako je odváděná. Postupem času zjišťujem, že spíše jako nebyla. Neřešily se přesuny těch měřících zařízení a tak dále, k tomu se asi zřejmě taky dostanem. Jsem mu tady psal: "Hele co se děje s těma připojeníma?" A část debaty, a píše Marian pan Vráblík: "Nebudeš mě tady poučovat o tom jak děláme svou práci děláme ji dobře, jestli se ti to nelíbí tak si najdi někoho jiného." A dál takovej ten jako pozor.

Já jsem mu psal: "Hele Mariane, promiň, ale tyhle symboly si posílej někomu jinému. To, že ty faktury jsou teď poslední dobou placené později, neznamená, že placené nejsou. A jestli se odeslalo 500 tisíc za připojení a jediný, kdo to řeší je Nikča, tak je něco blbě. Nám se totiž... no zkrátka tak." Dopadlo to samozřejmě dobře, nicméně poukazoval jsem na nějaký jako věci. Pan Vráblík teda tady psal, že ho nemusím kontrolovat, že na to není zvyklý. Jsem mu samozřejmě, že tě nekontroluju, chodí to za mnou samo, protože pokud někde něco vázne, tak v nějaký moment ty lidi prostě jdou zase o tu úroveň dál. Je to z mýho pohledu poměrně jako běžná věc. Závěrem jsem mu psal, "to že vezmu telefon a zeptám se na nějaký stav je doufám v pořádku."

Takhle to zkrátka nějak jako fungovalo. Respektive, já jsem čelil řadě těch jako útoků, arogantním chování a tak dále. Tady kolem toho března, dubna už myslím, že to přestalo jako fungovat. A 28. 5. jsem mu psal: "Čau, tak dneska budou všechny ty faktury zaplacený. Sporný faktury tam dál zůstanou. Je to faktura Tomáše Kijase a ty další si vyřeším sám." Jak vidíte, i z toho insolvenčního návrhu, tak faktury, který tam jsou v podstatě před tím květnem, tak jsou faktury pana Vlasáka, jsou tam faktury pana Bukovského, byla tam faktura pana Kijase.

Práci Tomáše Kijase se hodila téměř celá do koše, stejně jako ta tvoje a moje práce během toho. Bylo by vhodný, kdyby se to s ním nějak uzavřelo, můj kamarád to není. A co jsem na to koukal, tak si tam zase snažil vyfakturovat hodinovku nad rámec toho, co bylo domluvený. Pan Vráblík píše: "Jasně, s Tomem promluvím, jsem rád, že se to vše podařilo finančně vyřešit."

Potom jsem ho teda požádal o to, aby vrátil toho, tu Škodu Superb, protože v tý komunikaci následovně, respektive předtím, psal, že se na to klidně může jako vykašlat, že auto klidně přistaví ke kanceláři a že skončí. Což já jsem v té době, během toho března, posílal ten problém spíš jako do strany, protože během toho, co jsme řešili velmi intenzivně ty webový stránky a ta společnost měla svý problémy, tak to poslední, co jsem chtěl řešit, byl jako rozpad technického týmu. Jo, takže zkrátka tak to jako bylo.

V červnu jsme teda řešili tu činnost pana Vráblíka a píše tady po nějaké diskuzi: "No původně jsem měl dělat zlomek agendy, kterou dělám. Takže co je ve smlouvě, je úplně mimo. Zase budu čekat na peníze X měsíců." To souviselo s tím, že jsme teda s společností ČEZ jednu smlouvu uhradili celý ten poplatek, 100 procent. Uhradili jsme hnedka 1,4 milionu namísto té poloviny, jen 700 tisíc, a s ohledem na to, že koncem května jsme srovnali komplet finanční toky, a ještě jsme poslali 2,5 milionu ČEZu na připojovací poplatky namísto 1,8 milionu. Tak nám těch 700 tisíc prostě před tím létem skutečně jako chybělo a řekl bych, že to je ten kámen úrazu, kdy se ty lidi snaží tohodlenctoho zkrátka jako chytit a ten přerušený tok peněz zase nějak jako narušit. Já jsem mu následně psal, že jak říkám, na spolupráci s EnVysem bitej nejsem, bytej nejsi, co s ohledem na ty vyplacený odměny a automobil, tak bych řekl, že se u nás pan Vráblík rozhodně špatně neměl na to, že jsme komunitní energetika, kde měli být bonusy za výstavbu, pan Vráblík měl dostat 20 procent, respektive 10 procent akcií, jo, stejně jako česká hlava. Takže akcie za zhruba 20 milionů korun, což k tomudlenctomu všemu si myslím, že na český poměry je víc než nadstandardní. Pan Vráblík psal: "Jo, ale to není podstatné, já to nebudu ze svého dotovat pro ty nevděčné spoluobčany, není to osobní Ondro, prostě už toho bylo moc. Pracuji ve velmi vypjatých podmínkách napříč všema agendama."

A já jsem mu, já jsem mu psal: "Nemusíš to dotovat, doteď jsi to nedotoval. Tak, během toho jsme ti přikryli vlastně jeho exekuci od finančního úřadu, co přišla na jeho společnost. Prostě si myslím, že se k sobě v týmu a firmě můžem všichni zachovat slušně. Ve smlouvě je, že budeš tři dny v kanceláři, taky jsme vůči tomu nic namítali." Takže ty ústupky tam zkrátka byly. A potom jsme se teda loučili, o 8:30 večer: "Čau, jsme dobrý." Pan Vráblík psal: "Já vím a nevážíš si nás a mě už to nebaví. Nebudu ze sebe dělat čůráka. Nemám to zapotřebí. Kavalák, Mošek, Terezín, všechno stejné kecy, a nikam se to neposouvá, nebaví mě to. Pak jen poslouchám jak beru hodně. Fakt to s radostí předám někomu jinému."
To jsme 22. červnu. A, v zásadě si myslím, že, to celý prostě vygadovalo v to, jaký ty lidi zkrátka měli jako očekávání, a že ty obce zkrátka mají nějakou svoji jako rozhodovací rychlost. A pak už jsme tady řešili teda v podstatě to ukončení té spolupráce, 17. 7. Samozřejmě proběhla nějaká debata o kudlách do zad. A pan Vráblík tady píše: "Myslím, že to můžeme uzavřít. Jaká kudla? Každý je nahraditelný, najdeš někoho hned. Máš dobrý projekt."

Moje odpověď: "Ano. Po výpovědní lhůtě a řádném předání všeho. Dostal jsi z firmy víc než 6 milionů, takhle se to nedělá. Domluvení schůzky s partnerama říct, že končíš, předat kontaktní osoby a tak dále." Pan Vráblík píše: "Pracoval jsem dost, dva a půl roku na to, abych se musel doprošovat plateb. Mě to vážně nezajímá, Ondro. Je to tak, jak to je, řeš to s obchodním týmem a těma obcema, co to nepodepsali. Vše je online. Prostě se s tím smiř, děkuju." Já jsem mu teda na to psal, že mi nevadí, že končí, že to je život, ale že předání by mělo proběhnout jak má. Proběhlo nazdar. 9:54, 17. 7.

Následně tady nějaká debata o výpovědní lhůtě, eh, která v podstatě byla jako k ničemu. Že tady komunikoval s těma partnerama mnohdy jako výhradně sám a to už v podstatě celý padlo na neúrodnou půdu. Z tohodlenctoho následně teda vypramenil ten útok vůči naší společnosti, kdy pan Vráblík teda vystavoval dál jako faktury, byť jako nevíme, co v reálu jako dělo, odmítal jakkoliv komunikovat. Tak v ten moment prostě někde už jsem začal dostávat informace od předsedy naší dozorčí rady, pana Václava Marka, že teda ta skupina nějaká chce založit obdobnou společnost jako je společnost EnVys s tím, že budou nabízet PPA kontrakty a rádi by naší společnost zkrátka položili a v těch záměrech pokračovali sami. Jak víte, větrná elektrárna, moderní, 4, 5 megavattu má dneska hodnotu v představebním povolení zhruba 35, 30 až 50 milionů korun. To znamená, že ten záměr, kde jsme dneska nejdál, tak to jsou tři elektrárny, tak to je hodnota 90 milionů. Následně několik elektráren je dalších jako velmi dobře rozjetých. Máme třeba veškerý studie, všechny připojení, a už je to spíš jako o tom čase. Zpravidla roční měření větrů máme, roční ornitologický průzkumy, takže to, co na těch elektrárnách trvá nejdýl, tak už dneska na spoustě těch záměrech je. A položit naší společnost před získáním stavebního povolení je to nejlepší, co kdo může jako udělat. Jakmile budeme mít stavební povolení, tak spousta obcí vám, spousta firem řekne: "Hele doneste stavební povolení, jdeme do toho okamžitě." Když jsme tady jednali třeba s jedním z krajů, říkali: "Ano, doneste stavební povolení, okamžitě koupíme dvě celý elektrárny." Takže to je nějakej jako horizont událostí.

No a s ohledem na to, že jsme si sami nabourali ten tok peněz s ohledem teda na těch mylně odeslanejch 700 tisíc, ČEZ teda tvrdí, že jsme mohli zaplatit půlku, ale mohli jsme to zaplatit i celý, takže to odmítli vrátit, čímž nám moc nepomohli. A tím se jako nese ten náš jako problém, jo. V každým případě v srpnu jsme pracovali na tom, nebo já, aby ty obce, který jsou naši zákazníci, podepsali dodatky ke smlouvám, že část peněz neuvolní při stavebním povolení, ale už teď. Což se daří, takže ta firma ke konci srpna už měla být zase v plusu s tím, že začneme budovat finanční polštář. Do toho je rozjednáno mnoho, co bet, 277 obchodních případů, některý jsou dneska velmi daleko, PPA kontrakty v hodnotě desítkách milionů korun. Takže a další obce říkaly, že to schválí hnedka jako po volbách, víme jak tohlencto jako funguje. Určitá skepse jako k tomu je.
Ale řekněme si jednu věc, EnVys, komunitní energetika, unie odběratelů, to tady prostě před čtyřma rokama vůbec nebylo. My jsme, my jsme se od toho, kdy jsme neměli ani logo, dostali k tady k tomu, že nás spoluvlastní desítky obcí napříč celou Českou republikou. Máme zasmluvněnýho největšího výrobce větrných elektráren na světě, máme smlouvy s univerzitama, máme jako úplně všechno. Když jsme podepsali v součtu smlouvy za 70 milionů korun jak našich zákazníků, tak našich spolumajitelů. To je úctyhodný výsledek a je zřejmý, že čím jsme dál v tom čase, tak tím to všechno je jednodušší. Samozřejmě tydlencty všechny útoky, který na nás jsou, tak není to příjemný. Buďme jako realisti, není to příjemný, ale pracovat se s tím prostě dá.

To co teda se stalo je to, že na nás teda byl podaný insolvenční návrh. A to 49 dnů, od první upomínky. Ono, tadlencta část jako té debaty, to bych řekl, že bylo relativně korektní. Nicméně ten útok a to reálný jednání, musím říct, že ten, kdo na mě vyvíjel největší tlak, v době, kdy jsme na tom fakt byli špatně jako jako firma. Hnutí Duha rozjížděla naše naše byznysy, nedopadlo to s těma webovýma stránkama, takže obrovskej časovej skluz, kdy, třeba v pátek jsem končil v pět večer. No a přes víkend jsem odpracoval 40 hodin, jo. To znamená, měl jsem čerstvě narozenýho syna. Vstal jsem v devět hodin, kódovali jsme web, skončili jsme v jednu ráno, v neděli prostě to samý. To prostě holt je jako realita. Jestli si někdo myslí, že v EnVysu se ty věci nějak jako dějou přirozeně samy, tak nedějou. Kdybychom měli za všechno platit tržní cenu, mělo by bejt všechno tak jak jako má, tak se nebavíme o tom, že ti zákazníci dali do EnVysu 50 milionů. Já třeba, další já nevím. To je jedno, to můžem nechat jako bokem. Spousta těch lidí pracuje zadarmo, pracuje pod náklady s tím, že budou mít bonusy za výstavbu těch elektráren, budou mít akcie a tak dále. Tak bychom se bavili o reálný tržní ceně třeba 120 milionů a to by nebyl zaručenej výsledek, kterýho dneska EnVys jako dosáhl. Jo, je zatím opravdu obrovský úsilí, kdy vidíte, že to je celý dělaný bez kompromisů, předáváme to do rukou zákazníkům, nikdo nemá hlasovací práva víc než 10 procent. Charta a stanovy jsou pevně svazující prostě v to, že tu myšlenku a ten model není možný ohnout, pokud tak opravdu velmi jako složitě, takže ten útok, kterej na nás teda našel, nastal, potom jako všem, kdy ty lidi teda z mýho pohledu rozhodně málo jako nebrali. Tak, tak je opravdu jako ten nejvyšší jako intenzity.

Pan Vráblík teda poslal první upomínku 1. 7. Mezitím druhou, to si můžete přečíst v tom insolvenčním rejstříku, a 3. 8. na nás poslali teda žalobu, s návrhem na vydání platebního rozkazu, což nám bylo doručený 20. srpna, do datový schránky. Ale 18., aniž by teda proběhla nějaká teda dohady o tom, že tu práci nepředal a tak dále, tak byl podaný ten insolvenční návrh. A tím se dostáváme do současnosti.

To co bych řekl, tak naše společnost poukázala na zatajování příjmů pana Vráblíka v jeho osobní insolvenci. Insolvenční spis číslo 25 163, to je veřejný. A když se do toho podíváte, tak zjistíte, že to podání na ten insolvenční soud odešlo 6. 8. To znamená, tři dny po té žalobě, kterou poslal pan Vráblík na naši společnost. To už prostě bylo jasný, že rukavice šly úplně jako dolů. A já jsem odmítal couvat. Já jsem odmítl nechat z naší společnosti udělat otloukánka, který se tady bude nechat jako bičovat jako za co. My jsme udělali všechno dobře. Množství práce a úsilí. Ty lidi byly placený nadstandardně. Ano, některé faktury jim třeba nechodily úplně včas, protože když jsme měli výpadky s cash flow. První, koho se to dotklo, jsem byl samozřejmě já, následně naši partneři nejbližší, a to lidi, kteří byli na živnosti u nás chtěli akcie naší společnosti dostat. Tvářili se, že budou součástí užšího týmu, no tak u těhlenctěch lidí jsem předpokládal, že budou chtít do té společnosti něco investovat. Bylo to prostě potřeba. A až úplně naposled jsme začali pozastavovat platby, samozřejmě všem jako ostatním, jo, byť rozhodně to nebylo jednoduchý. Jo, to bych chtěl jako říct, pokud vám deset obcí tady po říká, že to prostě schválí. Nakonec by to schválila jedna nebo dvě. A potom vám to tam rozjezdí jako konkurence, tak je jasný, že firma, která je komunitní a za kterou nestojí žádnej velkej investor, že to nebude mít jednoduchý.

Tak, co se týče potom tím druhým člověkem, který tam vlastně byl, tak tam byl pan advokát Kyjas. Který u nás měl vystavené faktury taktéž. Já jsem tady vytáhl komunikaci z 23. 1., kdy jsem teda tady použil screen, z té faktury, a pan Vráblík píše, "To je Tomáš? Ano." "Já se s ním chci potkat. Dát na stůl všechny faktury a teda vidět, za, co za ty peníze reálně dostáváme." Pan Vráblík: "Souhlas, legitimní požadavek. Hlavně v klidu." Já: "660 227,63 halířů, směr Kyjas." Pan Vráblík: "Fakt? Tomáš z DPH. Ale i tak je to ranec." Já píšu: "Jo, to odešlo z účtu. A teď prudí, že má týden po splatnosti faktury, za dalších cca 50." Pan Vráblík: "Dotáhl dvě smlouvy ještě s naší pomocí, a byl na třech schůzkách, osobně." Pan Doležal: "No já hlavně nevím, co jsme jako dostali." Pan Vráblík: "No, dělaly se ty verze nájmu, právo stavby a dohoda o ceně, ale pak jen dílčí změny." "Ty baterky no, ty nás stály hodně času všechny." "Lítá to no, něco udělal, ale výsledek je nic moc."

Komunikace z 23. 1. 2026. Eh, my jsme teda tu fakturu, jak víte panu Kyjasovi rozporovali, samozřejmě bychom se mohli zpětně hádat i o jinejch jako částkách. Ale ve finále ten směr tý společnosti prostě musí být jako zachovaný dopředu. Jak víte s panem Kyjasem jsme teda nakonec udělali dohodu, abysme to uzavřeli, protože absolutovat jednání, soudní řízení s advokátem, který notabene směřuje všechny svý záměry k ostravskýmu soudu. Protože jeho partnerka je soudkyně na příslušným soudě, no tak naznáte, že to úplně smysl nemá.

Mimo jiné v tudlenctu chvíli teda ze strany těch iniciátorů té té šikanózního insolvenčního návrhu, snahy o to potopit společnost EnVys a pokračovat v těch záměrech sami, tak pan Bukovský, který teda je toho taky součástí, tak jsem informován od lidí z mé historie, že hledá na mě špínu v podstatě cokoliv, co by se dalo použít na mě kompromitující materiály. Doufám, že nevolal panu Vystrčilovi, pro kterýho jsem připravoval tu protišmejdskou novelu energetickýho zákona. No. Tak to je prostě jako něco, jo, na to, že pan Bukovský u nás končil tady někdy v říjnu 2025, v průměru od nás měl 109 tisíc měsíčně, a následně teda nárokuje dalších 300 tisíc, tak to je teda jako něco.
Pan Vráblík v tom soudu, u toho soudu vypovídal výrazně ve prospěch pana Bukovskýho. Myslím si, že dneska už asi umíme odhadnout proč. My jsme se před tím soudem s panem Vráblíkem ani nepodali ruku a téměř jsme se nepozdravili, jo. Toliko k našim jako vztahům, které bych asi označil dneska za poměrně vychladlé.

Když se podíváme na pana Bukovskýho, tak pan Bukovský v podstatě celý prosinec roku 2024 byl na dovolené. Měl tam měsíční dovolenou, nicméně fakturu si neponížil. Já jsem to samozřejmě hnedka řešil, ale s ohledem na to, že se ten tým jako ustanovoval a bylo potřeba mít v týmu kvalitní lidi, tak se prostě řeklo, že pan Bukovský si to teda odpracuje. Když si vezmeme, že od října do března mu mělo odcházet 70 tisíc, a následně teda od toho dubna, kdy přišel v podstatě s tím, že mi dával nůž na krk, že chce 120, a někdy teda v září byl na nějaké té lodi, někde s přítelkyní novou. Stěhoval se do Brna a tak dále. Tak bych si dovolil říct, že tak měsíc a půl z té doby jako reálně prostě nepracoval.

Když si to sečteme, tak bez těch dovolených pana Bukovskýho, tak je dostat na účet 1 milion 130 tisíc. Dostal 1 milion 153 tisíc. Ty zbylé faktury jsme rozporovali. Nyní teda pan Bukovský si žádá dalších 300 tisíc, což znamená, že by jeho průměrná mzda, přestože u nás nastoupil s tím, že bude brát šest měsíců 70 tisíc a následně nějakých měsíců 120, tak se dostáváme podle mě na nějakých 130 tisíc jako v průměru. My vůči tomu podáme odvolání. Samozřejmě uvidíme, jak to dopadne, nicméně pokud ti lidi z toho technickýho týmu se drží jeden druhýho jako navzájem, tak to není úplně příjemný. V každým případě si myslím, že naše společnost vůči panu Vráblíkovi ani vůči Bukovskýmu, nemá žádný morální závazek k jakýmu kolik plnění. Já netvrdím, že ty lidi nepracovali do nějaké jako míry, ale, ale požadovat po naší firmě jako to, co požadují a ještě předtím, než tenhle bylo právní moci to dávat do insolvenčního řízení, s tím, že se bude dokládat pluralita věřitelů, tak to vidíte, že tam zatím není poctivý záměr.

Pan Vlasák. Já bych řekl, že vztahy s panem Vlasákem nám začaly trošičku ochabovat řekněme na přelomu roku, možná už září / říjen minulého roku a to zejména díky jeho osobnímu jednání a chování. Pan Vlasák měl přítelkyni, se kterou bydlel, se kterou se údajně plánoval oženit. Dopadlo to tak, že tak jak byl poměrně často v Jihlavě, spal u mě, k čemuž teda jsou ty prostory jako udělaný. Abychom mohli sdílet ty pracovní věci, povídat si o tom a tak dále, má to prostě své jako výhody. Já když jsem zakládal společnost EnVys v perspektivě toho dodavatele energií, tak jsme tehdy spolubydleli s jedním z těch kolegů a musím říct, že díky tomu spolubydlení jsme byli schopni tu společnost akcelerovat dvakrát rychleji, protože od 8 do 4, do 5 jsme byli v práci a od 5 do 11, byť třeba u hraní PlayStationu, jsme rozvíjeli myšlenky toho, jak to budeme reálně dělat. Já jsem vysvětloval, jak funguje energetický trh, a opravdu ten člověk se byl schopnej naučit za dva roky to, co já sám jsem se učil 10 let. Takový to jako, ale víte, jak to funguje, když 10 let prořezáváte ty keře z prvonávrhu a potom někomu řeknete, co jste se naučili po těch třech letech, tak mnohdy jste schopný říct, hele udělej to takhle. A to je ono.

Pan Vlasák, pochopitelně jsme chodili i na pivo. A pan Vlasák začal balit jednu z těch holek mých kamarádů. Bych to zkrátil, nakonec teda jezdil za ní do práce, aby z ní dostal její telefonní číslo a tak dále. Dopadlo to tak, že mi teda kazil vztahy s těmi kamarády, ti se přestali bavit jak s ním, tak pochopitelně ale i se mnou. Následně teda toho zanechal, a začal teda v Jihlavě, opět bez nějakého dozoru pražského, balit lidi z okolí naší kanceláře. Konkrétně tady z pod náměstí, restaurace, my vlastně máme kancelář mezi Dělnickým domem v Jihlavě a Masarykovým náměstím, řekl bych takovou tu naši hlavní jihlavskou ulici, Benešova. Je to podobná asi ulice jako v Plzni Americká. Prostě taková jako hlavní, kde se děje 95 % věcí.

No a pan Vlasák si jednoho krásnýho dne tu slečnu, zhruba o půlnoci, přivedl ke mně, domů. Na to jsme koukali s panem Vráblíkem, protože jsme pracovali, zhruba do půlnoci, řešili jsme nějaký věci, a najednou hele, pan Vlasák s touhlenstou, řekněme, holkou. To měl asi měsíc do svatby. Já jsem samozřejmě, todlencto se řešilo. Já jsem pana Vlasáka žádal o to, ať nenarušuje vztahy moje, jako osobní. Ať nenarušuje prostě chod jako kanceláře, že je z toho zkrátka jako ostuda a tak dále. Měl jsem s ním poměrně často tyhlencty debaty, kdy říkám jako: „Hele, ale vy se jako plánujete oženit, jako to přece není úplně normální, jo? Tak jako není.“

No a co čert nechtěl, po nějaký době my jsme tady měli tu kolegyni, která se rozváděla. Pan Vlasák, který měl před svatbou, no a pana Vlasáka nenapadlo nic jiného než začít narušovat standardní fungování i tady kanceláře. Kdy teda se začalo dít nějaký takovýhle věci u nás jako v kanceláři, já jsem to panu Vlasákovi opět jako říkal. Když se mu to řeklo asi posedmé, tak musím říct, že teda už jsem jako vypěnil, až jako jsem křičel, protože to narušování osobní konformity jako mojí, tímhlenctím jednáním, kdy se tady jako narušujou vztahy díky holkám, člověka, co má před svatbou, to prostě není úplně jako ideální. Dospělo to teda k tomu, že vůči teda té kolegyni, tak jsem na to upozorňoval, a jednoho krásnýho dne říkám: „Hele, za tohle prostě jste 20 000 mínus. Už to prostě nebudu tolerovat. Pokud to nejste schopen pochopit jako člověk, tak prostě jste mínus 20 000.“

Následně k tomu proběhla diskuze opět s panem Vráblíkem, kdy 23., 27. píšu panu Vráblíkovi: „Jsou pracovní vztahy a kolegyně. A ne, že kurva bude dělat ostudu všude. Já tohle řešit nebudu. Ostuda v restauraci, ostuda támhle. Já kurva nevím. To nemůže jezdit do holek kdekoliv u sebe? Za měsíc se žením, ale hele, kolegyně má pěknou prdel.“ Pan Vráblík: „Ale prostě sere na tebe asi, nevím, jste jak děcka všichni.“ Já mu píšu: „Dotáhneš si jen tak na barák svého šéfa, kde spíš, buchtu? Ne, měl jsi ho vyhodit. Teď už to prosím nedělej.“

Na základě toho jsme potom panu Vlasákovi dělali nějaký ústupky v těch jeho fakturacích, o tom se ještě pobavíme. 29. 3. pan Vráblík píše: „Vedení lidí je o trpělivosti. Aleš ještě nepodal dobře žádost o připojení. Možná tu poslední teď. Vždy tam má nějakou chybu, dělá to dvě, tři hodiny. Já to mám za 30 minut, jednu hodinu maximálně. Nemůžeš se s nimi porovnávat. Naše tabulka, náš sdílený disk, vzory smluv, neumí ani s tím pracovat, i když mají návody.“

Tím se vlastně dostáváme k té přihlášce pana Vlasáka. Pan Vlasák nemá vysokou školu. Nastoupil u nás s tím, že potřebuje brát nejméně 60 plus cestovní náklady, a jak vlastně vidíte v těch fakturách, tak v nějakej moment v podstatě začal pan Vlasák kopírovat jednání pana Bukovskýho. Jenom teda pan Bukovskej byl schopen aspoň přijít. Je pravdou, že my, když jsme začali mít ty finanční problémy díky těm útokům ze strany teda obíhání těch zastupitelstev a tak dále, že pan Vlasák jako jeden z mála prostě ty faktury nevystavil, a řekl: „Hele, tak co, tak jako, my jsme si tykali, říkal, hele, já tím firmě nepomůžu, já vím, že to dostanu.“ a pracoval, řekl bych, že to bylo opravdu dobrý. Řekl bych, že do konce roku 25 s panem Vlasákem absolutně skvělá domluva. Následně teda začal přejímat dost jednání pana Vráblíka, což nebylo úplně super, ale vidíme, že to v podstatě začali dělat všichni v tom týmu, ať už to byl pan Bukovský, pan Vlasák a tak dále.

Takže já jsem panu Vlasákovi řekl, že tam teda, kde ty faktury nevystavil, že za to dostane teda 100 000, s tím, že ty bonusy prostě dostane buďto v průběhu, nebo při získání stavebního povolení, s těma ostatníma prostě bonusama.

Eh, tak pan Vlasák teda vystavil fakturu v listopadu a najednou, najednou se to stalo nějakou jako normou, na čemž jsme se teda nedomluvili a začal vystavovat faktury. Protože já jsem samozřejmě měl tendenci panu Vlasákovi ty peníze vyplatit. Průměrná, průměrně, kolik pan Vlasák dostal za minulý rok, to znamená za rok 25, za všechny měsíce bylo asi 70 tisíc. On si řekl o nějakých 72 a půl, takže ano, vůči panu Vlasákovi bych řekl, že dneska nějaký závazek zřejmě máme, byť ale musíme zrevidovat, co se reálně stalo od toho února, protože ta pracovní morálka v technickým týmu, kdy ty studie, technický dokumentace, nějaký průzkumy, vůbec to jako nebylo komunikovaný, jo. Teďka se mají v září přesouvat ty naše měřičky větrů, měli se domluvit majitelé pozemků, měl se domluvit vlastně to všechno, a nic z toho se nestalo. Takže, eh, jak skončil pan Vráblík v podstatě bez půl slova, eh, pan Vlasák odjel na měsíc do Ameriky, zřejmě nějaký, jak se to říká, svatební cesta. Tak, že nebude komunikovat. Vyjma jako faktur nekomunikoval vůbec nic, a o to více jsme se museli zakousnout do rozklíčování těch jednotlivých záměrů, v čem jsme, jak daleko, no ale zjišťujem, že tam je obrovský jako skluz, takže úplně do toho jako nevidíme. Chceme zrevidovat tu činnost nejméně od února, protože to, že ty peníze jim odešly pozdě, což já teda i tady panu Vlasákovi jsem psal, že eh, že to, že ty peníze odcházely později neznamená, že budete fakturovat nebo, že budete odvádět činnost na 30 procent nebo méně. Eh, to, že je faktura zaplacená pozdě, je podle mě snad jako běžný. My jsme čekali na úhradu jedný faktury 6 měsíců a neřekli jsme vůbec jako nic. Eh, tak tady třeba v dubnu jsem psal panu Vlasákovi: Dohoda byla 60 měsíčně a 100 za faktury, který jste nevystavil. Pan Vlasák na to odepsal: Dnes nic řešit nehodlám. Eh, to bylo, to bylo v dubnu. Následně teda, eh, o výši faktur jsme vedli diskuze, plynulé od ledna, kdy jsi si začal zničeho nic vystavovat 100 tisíc a více, eh, tak, no to už jsme v současný době, já jsem mu napsal, že naše důvěra je mezi námi na bodě nula, že to začalo v době, kdy začal, kdy chystal tu svatbu, zároveň si vodil holky na vilu, je zřejmý, že ten, kdo je schopen podvádět svoji budoucí ženu, nemá dost morálních hodnot na to, aby nepodvedl firmu, která jej živí. Eh, už jsou takový jako spíš věci, které jsem asi ne úplně patřily, ale proto vytvořit si obrázek, eh, jak to v reálu jako funguje, tak si myslím, že je poměrně jako dobrý. Eh, takže prosinec faktura na 118 tisíc, to měl teda dělat člověk, co měl fakturovat 72 a půl, jo, po nějakejch těch prvních třech, čtyřech měsících, plus naftu. Ehm, což se pohybovalo kolem sedmi až deseti tisíc. Takže faktury, který jsou nad 85, jsou automaticky všechny jako špatně. Eh, v lednu faktura 108, v únoru 94 200, přičemž srážka, srážka 20 tisíc pracovně-právní vztahy, jo. Jinak by si teda zřejmě chtěl vyfakturovat 114 tisíc. Eh, březen 86, to už jsme to začli jako komunikovat, že teda jako takhle ne. A v květnu najednou faktura 69 700 a v červenci 72 530, což je v podstatě to, na čem jsme se domluvili. Jo, s tím, že pan Vlasák začne pracovat, že teda bude pracovat eh, na těch záměrech, a že tu spolupráci prostě rozjedem. Nicméně to chování, od toho letošního roku, kdy se ty věci neposouvaly, pro mě jako šéfa, to bylo celý ten technickej tým dost jako neprůhlednej. Eh, řekl bych, že prostě když ty lidi měli něco dělat, reagovali za tři dny, což do tý doby vůbec jako nebylo. Nebylo to prostě nějak jako dobrý, takže, eh, byť pan Vráblík teda toho 29. 3. psal, že teda ať ho v té společnosti udržím, tak byť začal pan Vlasák jako tady mít tydlencty jako faktury 116 100 a tak dále, 118 dokonce, tak eh, jsem se s ním snažil domluvit. My jsme mu přiznali ty bonusy za to, že ne nevystavil ty faktury jakožto projev dobré vůle, s tím, že je dostane, buď to při stavebním povolení, nebo v průběhu, bude-li to cash flow té společnosti umožňovat. My tak prostě jsme nastavený, jo. Pokud k nám někdo přijde, řekne hele budu brát tady 60, ale při stavebním povolení chci tady se dostat do průměru 150 tisíc, proč ne. Pokud by normálně se dostal na 120, tak proč by neměl mít jako nějakou svoji jako adekvátní přirážku, odměnu za to, že prostě umožnil té společnosti dýchat.

Tímhlenctím stylem jsme v podstatě schopni namísto třech lidí zaměstnávat třeba pět. Jo, ano, bude to dražší z hlediska těch bonusů, ale to k tomu prostě patří. My jsme byli a jsme start-up, kdy ty lidi musejí být evidentně jasně orientovaný na ten výsledek. Pokud ta orientace na výsledek tam není, tak se potom dostáváme do tědlenctěch zcela absurdních jako situací. Já si nemyslím, že pokud někdo, hm, v průměru tady fakturoval 190 tisíc, eh, respektive za 33 měsíců obdržel na účet 6,2 milionu, že by měl mít důvod nemluvit hezky o společnosti, ve které pracuje. To samý pan Bukovský, to samý pan Vlasák. Vůči panu Vlasákovi já určitě nějakej nárok jako uznávám, ale že by, no uvidíme, jak co za činnost jsme dostali. To je jako neméně důležitý. Ne jen kolik ten člověk bere měsíčně, ale co ta společnost jako dostala. Hm, je zřejmé, že tady žádost o připojení Vražné, Bělotín, další místo, 12 tisíc, pokud mu to trvalo dvě hodiny, to je šest hodin, tak pan Vlasák nám fakturuje 2 tisíce korun na hodinu, namísto namísto původních původních eh 60 tisíc eh za, za měsíční práci. A jestli třeba píše příprava, prohlášení PPA správníkem, jo, takže byl na hodinovým rozhovoru eh s advokátem, kterej to potom měl jako zapracovat. Zkrátka ty faktury my, hm, neuznáváme, protože není možné, abychom, když k nám někdo přišel pracovat za 60 tisíc měsíčně plus cestovní náklady, a v průměru mu to vychází na 62 takový pocit, ano 63, tak, eh, že by měl najednou do insolvenčního řízení, insolvenčního návrhu, přihlašovat pohledávky za 350 tisíc. Vždyť to vezmu čistě jako průměrně, tak pokud jeho faktury vydělíme třinácti, tak se dostáváme na dejme tomu 25 tisíc měsíčně, což by bral 88 tisíc měsíčně. Středoškolsky vzdělanej člověk, s tím, že přišel pracovat za 60. Jo. Takže, takže to je, to je příběh pana Vlasáka.

Pan pan Vlasák vlastně je součástí toho útoku na naši společnost, kdy se nám tady nahromádily ty předžalobní výzvy, v podstatě všechny najednou. Eh, klasickej boj, eh, chtěj tu společnost prostě zavalit, mě zavalit, eh, je to normální. Já jsem v roce 2019 procházel obchodní válkou, velkou, trvalo to osm měsíců. Eh, řekl bych, že dneska a tak polovina toho stresu na mě jako reálně dopadá, uvědomuju si, že je to prostě bouře ve sklenici vody, byť eh, máme pozastavený financování, jak to koneckonců vidíte i od těch obcí, hm, jsme závislí na nových zákaznících a tak dále, ale i kdybychom eh, v té insolvenci nakonec končili, tak stačí zachovat klid, jo, protože našimi největšími věřiteli jsou ty obce, což jsou i akcionáři. Stačí se jenom podívat, jaký záměry jsou nejdál, i kdyby to jenom hloupě prodat do stavebního povolení těch, já nevím, pět, šest elektráren a prodat to, no tak za částku tady 60 milionů, získáme hodnotu nebo 60 milionů, 50 už tam je, jo, tak dejme tomu dalších šest nebo od těch lidí nebo od těch obcí, bez mých peněz, tak získáme hodnotu 180 milionů. Takže by ta firma stejně zachova zaplatila úplně všem, vrátila všechny prostředky z těch PPA kontraktů a akcionáři eh by na tom zřejmě eh, vydělali. Jo. To není špatný.

Eh, takže, jak jsem říkal, my jsme součástí, nebo jsme tady pod útokem, a to i členů vlastně dozorčí rady. Já jsem, když jsem skládal dozorčí radu, tak jsem prostě komunikoval, my jsme se znali s panem Alešem Cincibusem, on byl v dozorčí radě ČEZu a tak dále. A říkám Aleši, tak ty jo, máš hromadu kontaktů, pojď nám jako pomoct. Ale skutečně na tom začátku spoustu kontaktů, advokáti, to, to, tamto, ale musím říct, že ta jednání se v zásadě vyvinula tak, že cílem bylo, že to nějak jako někam posunem a potom se to vlastně prodá jako ven nebo se to svěří nějakýmu velkýmu investorovi, což já jsem odmítl. Eh, my jsme tam tehdy měli jinýho energetika, ještě předtím, ten byl odejit, eh, protože si mysleli, že budou řídit tu firmu namísto mě nebo ten pan energetik zřejmě. Ehm, takže byl odejit, hm, přišli noví lidi a ale pan Cincibus nám tady jako zůstal. Ehm, no, úplně ne se mi to zkrátka povedlo. Eh, pan Jurčeka, kterej teda je v tý regionální rozvojový agentuře, tak tam to vzniklo tak, že říkám: hele, tak pojďte tady do naší dozorčí rady, vy máte kontakty na ty obce, ty obce vám věří, evidentně. Ehm, když jim řeknete, budete jim sdělovat, že do toho prostě vidíte, budete v dozorčí radě, nebudou mít strach jít do spolupráce s náma, pojďte to budovat. Když tady domluvíte nějaký jako věci, dostanete akcie ve výši 20 milionů korun, protože každý, kdo naší společnost adekvátně posune, tak si ty akcie zkrátka zaslouží. Já jsem na začátku věděl, že já sám tu firmu prostě nevybuduju. Bylo to scestný. Proto ty lidi dostávají ty akcie za svý výsledky, za to, že jsme na jedný lodi, za tu odbornost, kterou té společnosti dávají, a díky tomu jsou všichni jako s náma, takže i když teďka je na nás nějakej útok, tak ty lidi od nás prostě neodchází, neodchází od nás ty obce, neodchází od nás v podstatě jako nikdo, a na tom to stojí a padá. Takže je bylo jasný, že prostě se to s těma lidma musí jako sdílet, jo, takže i pan Varek, že jo, z český hlavy, říkám, hele, potřebujem tam jako akumulaci, pan Marek začal jako pracovat, doteď nám nic jako nevyfakturoval, jsme prostě na stejný lodi, je to prostě fajn. Jo, takže jinak vytvořit komunitní energetiku než tak, že ty lidi do toho napřímo napojíme, že potřebujem jejich kapacity, že potřebujem prostě tohlencto všechno mít, nevidím možnost, že by to mělo fungovat dneska jakkoliv jako jinak, jo.

Takže, eh, my teda, s tím panem Jurčekou, tak on měl teda dohazovat nějaký ty jako obce a tak dále. Následně se rozhodl vydat cestou zakládání energetických společenství, protože tam kde to je prostě dotovaný, tak to zřejmě bylo jednodušší. Ono je asi lepší prodat 20 stejných stanov pro nějaké energetické společenství než někomu vysvětlovat komplexitu EnVysu. EnVys je totiž komunitní energetika, ale evropskýho ražení, my máme licenci na obchod, fungujeme celorepublikově, jsou tam ty akcie, zkrátka náš model je do velký míry unikátní, tou svojí prostě velikostí. V Evropě tak třeba v Belgii, že jo, tam je energetický společenství od roku 91, v podstatě to tam vzniklo dost podobně, žádný zákony k tomu nebyly, zkrátka vznikla nějaká entita, ta mohla fungovat na tamním trhu, jako my, licence na obchod s elektřinou, následně se vytvořila, já nevím, nějaká, nějaká platforma, kam ty lidi vstupovali, EnVys upisuje akcie, kdy eh, obce než katastr, to chceme stavět, tak můžou do té společnosti vstoupit a stejně tak, když si někdo zajistí elektřinu, tak může vstoupit prostě v nějakým jako poměru, jo, zkrátka aby všichni měli stejný cíl a to je prostě levná elektřina a stavět elektrárny. Velmi jednoduše. Ehm, no, takže, takže 2 ze 3 členů dozorčí rady se mi teda trošičku eh, nepovedli a stalo se nám teda to, že eh, pan Cincibus na jedné z valných hromad, navrhoval odměnu pro členy dozorčí rady ve výši 25 tisíc korun. To samotný přidání toho bodu bylo v rozporu se stanovama, protože ty body se můžou přidávat jenom, když s tím souhlasí všichni akcionáři, s ohledem na to, že jsme komunitní energetika, tak prostě není možný schvalovat a přidávat body jen tak jako na místě. Chrání to tu společnost zkrátka jako zvenčí. Byť proběhlo neformální hlasování, který bylo pro, tak ale v zákoně, o obchodních korporacích, konkrétně paragraf 59 je, že valná hromada musí schválit tu smlouvu. Schvaluje smlouvu a všechny případný změny. Takže schválit odměnu a smlouvu to je prostě něco jiného. Navíc i ta odměna nebyla schválená v souladu se stanovama. Takže celý to bylo jako špatně. Nicméně součástí toho útoku jak, je, byl i pan Vlasák, který teda eh přihlásil, nebo poslal upomínku na 244 tisíc 630 korun. A zároveň teda členové, eh, dozorčí rady. Za ty ch, za tu za těch 12 měsíců po těch pětadvaceti tisících. To jsme jim teda napsali, že to nemá oporu v zákoně a je to v rozporu se stanovama, nicméně ten útok v jeden moment jako proběhl.
Já jsem teda panu Vlasákovi eh, odepisoval 21. 8., což mu stejně nebránilo podat tu přihlášku do insolvenčního návrhu. Vážený pane Vlasáku, jedinou fakturu, kterou uznáváme, je faktura vystavená, ta poslední, na 72 tisíc 530. Zmíněné faktury z 10. 2. 16. jsou rozporovány. Je pravdou, že jsem slíbil ten bonus k fakturám z roku 2025, je potřeba zdůraznit, že tyto bonusy může představenstvo začít vyplácet až při získání stavebního povolení jednotlivých elektráren. Faktura ze dne 13. rozporována nebyla, a byla vystavena na základě domluvy, o které je zápis, tuto fakturu nijak nerozporujem, je však potřeba teda, až se vrátíte, eh, tu práci zkrátka předat a komunikovat. Protože my jak jsme do toho jako koukali, parafrázuju, jak jsme do toho jako koukali, tak my opravdu jako, máme pochybnosti o tom, že ta činnost jako probíhala. Jo, ono jako hezký tady jako říct, udělal jsem tři připojení jako za 15 tisíc korun, ale takhle to není, eh, tři připojení podle pana pana Vráblíka trvají dvě až tři hodiny. To je jeden pracovní den. Pan pan Vlasák měl domluvu, že bude pracovat prvně 60 tisíc plus cestovní náklady, následně 72 a půl tisíce s cestovníma nákladama. Tady se bavíme o jednom dnu. Ten jeden den, když těch dnů je 20, tak má hodnotu 3 tisíce, nikoliv 15 tisíc, jo, a já ze své jako pozice člena představenstva, eh, kdy v téhlencté firmě představenstvo pracuje zadarmo, já stále pracuju zadarmo už poslední, no od začátku roku 23, v podstatě od toho kdy to tady celý vzniklo, ještě je to financovaný z mých jiných obchodních aktivit, respektive obchodních aktivit té společnosti, protože EnVys eh byl přetransformovaný ze Students for People s.r.o., protože jak jsem říkal EnVys je postavený na mít celoživotní práci, ehm, za prvý ti odborníci se nebáli na tom začátku se mnou jít do té spolupráce a eh, založili jsme Unii odběratelů v květnu 23, v prosinci vstoupil v platnost ten zákon o komunitní energetice, zjistili jsme, že ty spolky, že to prostě nepůjde, že ta směrnice říká něco jinýho než ten energetickej zákon a bylo jasný, že pokud chceme dělat celorepublikovou komunitní energetiku, tak potřebujeme mít licenci na obchod, abychom nedávali dalších 200 tisíc za licence, tak já jsem měl společnost, která ty licence měla, společnost SFORP a řekl jsem dobrý, tak činnost Unie odběratelů přebírá SFORP a začli jsme to přejmenovávat na EnVys, prvně to byla EnVys Energie s.r.o., zaplatili jsme eh, ochrannou známku, a EnVys Energie s.r.o. to byla z toho důvodu, aby nám následně zapsali EnVys a.s., jo, a začlo se to teda dělat tak, že ta Unie odběratelů vstoupila do EnVysu, to je ten spolek, volí jednoho člena představenstva, tam jsou ty obce všichni, který si nekoupí akcie, byť dneska už tam jsou i obce co ty akcie mají, je to prostě spolek pro ty obce, a byť ti zákazníci vždycky měli ve vedení společnosti svýho jednoho člena, a takhle jako fungujem, jo, takže, takže já chtěl bych všechny ujistit, že EnVys eh není insolvenční, nebyl insolvenční, my eh, ke konci srpna jsme měli faktury za 1,4 milionu, přijít do firmy mělo 2,6.

To znamená, že koncem srpna jsme měli být v plusu, teďka jsou další schvalování ze strany těch obcí, komunikace s celou řadou těch firem a jsme zdravá firma. Na druhé straně je jasný, že eh dosavadní fungování tak jak pan Vráblík psal hele poděkuj těm obcím a tak dále, že si nás jako neváží, že prostě to mělo být jako jinak a tak dále, tak eh, to prostě vidíme, hele já sám jsem do si to představoval jinak. Když jsem zakládal Unii odběratelů, já jsem si opravdu myslel, v tom květnu 23, že třeba v listopadu 23, už budeme mít jako desítky obcí, že ten že ta myšlenka je prostě tak dobrá, to poradenství na půdorysu těch obcí co jsem dělal o ně podepsaly memorandum, že ano, že do toho půjdou hned tak budou mít peníze, respektive třeba pan, pan eh, starosta Peroutka z Veselí na Pelhřimovsku říká, pane Doležale to je výborný, až to budete mít hnedka do toho dáme prachy. Co se stalo? Nestalo se nic, jo, to nás potom jako bolelo, aktivně, upřímně to bránilo tomu jako růstu. Mohli jsme mít spoustu lidí v našem jako okolí, třeba díky tokům peněz jsme si jako nemohli dovolit a tak dále. To je všechno pravda, jo to co jsme tady vybudovali, tak má svůj nějakej omezenej rozpočet, ale tak to prostě je, já si myslím, že dneska, můžem se bavit, že jsme tady neměli zaplatit tomu a támhle tomu, ale v těch podmínkách té doby, je to všechno jako dobrý, ale hlavně jsme v rozpočtu, to znamená kdybychom všechny náklady co EnVys měl dali do nákladů té jedné elektrárny, tak jsme na tom dobře. A to si myslím, že je dobrý. Všichni partneři s kterýma jsme měli problémy jako s těma tokama peněz, že prostě obce řekly, že to schválí, jo a tak dále, nejde to tak dělat, je to prostě evidentní, nicméně řekněme že ten srpen s těma obcema pracujem na tom aby to tak nebylo. Dneska kolem EnVysu je 300 lidí včetně těch zastupitelů a tak dále. I kdyby si PPA kontrakt zajistilo 20 procent z nich, 60 lidí po 200 tisících na místo fotovoltaiky nebo k fotovoltaice, namísto tepelnýho čerpadla, tak se bavíme o 60 lidech 60krát 200 tisíc tak to je pořád 12 milionů, jo. Takže hm, my nejsme předlužený, máme samozřejmě auta na leasingy, to tak jako je, protože jsem potřeboval ty náklady prostě rozložit jako v čase, představa když jsem ten EnVys financoval prvních 18 měsíců sám, že jako koupím ho nosné sídlo, eh koupím automobily, prostě komplet jako všechno tak to asi chápem že nebylo úplně scestný, jo ono i ten rozvoj těch samotných záměrů, všechno to jako dělat tak nebylo úplně levný, ale to s tím prostě souvisí. Já jako zakladatel, byť tam nebudu mít víc než 17,5 procenta, i kdybych dneska začal hamty hamty, že nikomu nedám ani jednu akcii, tak s ohledem na ten úpis, který proběhl na předposlední valný hromadě, tak jsme upsali nové akcie ve výši 170 milionů na pět let adekvátně k těm prostě elektrárnám, takže ten kdo si koupí akcie, eh, ten kdo si koupí elektřinu v té osmnácté elektrárně, tak by si měl mít možnost koupit i ty akcie.

Samozřejmě teďka jsme tak, jak máme záznam v insolvenčním rejstříku, byť je to šikanózní, tak nás to samozřejmě paralyzuje, zákazník dneska je pětkrát hodnotnější než zákazník při stavebním povolení, jo na rovinu my dneska, i kdybychom teďka tu první jako elektrárnu tak z těch všech PPA kontraktů tak při stavebním povolení se nám uvolnit 20 milionů korun. Eh, to znamená, že když získáme stavební povolení, získáme z těch smluv 20 milionů korun, klidně si na to můžeme půjčit jako v bance, jo na tu samotnou turbínu, záloha Vestasu, že jo a tak dále, ale to už je jako sfinancovatelný, takže i kdyby do EnVysu nepřitekly žádné nové peníze, tak stejně jsme schopni eh ty záměry jako dělat. Samozřejmě musíme část peněz ze stavebního povolení přesunout do teď, jo šest sedm milionů, aby ta firma byla finančně v klidu, ale jsme jako dobře, je to dobrý, jo lidi z techniky jsme jako nahradili, pán který převezme činnost po panu Vráblíkovi, tak prvních tři měsíce že bude dělat za 80 tisíc eh na živnost, následně teda že by přešel, až bysme se s tím tady seznámil na hlavní pracovní poměr, další člověk tady projektant kreslil nedaleko Jihlavy půlku vesnice projektoval, takže to je jako dobré, všichni odborníci kolem nás zůstali, ať už to jsou ty univerzity, v pondělí jsem mluvil s panem Bartoničkou z České společnosti na ochranu netopýrů, všechny jsem ujistil, že všichni dostanou zaplaceno tak jak jako mají, já si nemyslím, že by ty obce nebo kdokoliv, eh chtěli ty studie dělat prostě s někým jako jiným a tak dále, EnVys je zdravá firma, to že se tady někdo rozhodl narušit naše jako finanční toky nota bene prostě lidi jako zevnitř, to tak prostě je, musíme to akceptovat, já sám se z toho nehroutím, byť jako po čtyřech letech jako řešení kde vče kde čeho tak řekl bych, že jsem si vůbec jako neodpočinul, od léta vůbec, tenhlensten rok je jeden asi z mých fakt jako úplně nejhorších eh pracovně jako, je to fakt náročný, ale už jsem to deklaroval na valný hromadě, že že to prostě takhle jako nejde, eh jsou, je zvolený třetí člen představenstva, pan Kopřiva, který fungoval předtím jako člen představenstva byť tu firmu jsem reálně táhl já, na tom začátku té firmy bylo jasný, že je potřeba tu firmu někam jako dostat a a v úzkém vedení lidí, kde ten názor je v podstatě jeden, a to byl ten můj, tak to je jediná správná cesta, jak něco někam rychle posunout. Taky veškerý eh veškerá, eh jak bych to řekl, no, odpovědnost, padá samozřejmě na moji hlavu, jo, eh, pan Kopřiva byl z Unie odběratelů odvolanej, po valný hromadě, kde jsme odvolali pana Jurčeku i pana Cincibuse, byl jmenován teda pan Kavala, eh hrozně mě mrzí, co se děje vůči těm starostům, jo máte v tom celoživotní práci, neudělali jsme nic prostě blbě, vláčej prostě vás, vláčej firmu, mě zatím ne ale zřejmě taky budou, je to, je to, je to škoda, mrzí mě to, ale nic s tím jako neuděláme, dneska prostě holt se to tak jako musí vzít, je to jenom znak toho, že to prostě děláme dobře a musíme se z toho oklepat a bojovat a prostě jít dál. Takže bude zvolenej od 1. 1. máme tři členy představenstva, já předpokládám že za Unii odběratelů by tam mohl bejt zvolenej někdo ze starostů který se tam letos nehrnou, eh na ty do těch svých komunálních voleb, eh, pan Ondrák teda eh, tady z kanceláře místo pana Kopřivy tak eh, to už je domluvený, jenom se nám stalo že unie odběratelů nebyla nebyla usnášeníschopná jakožto spolek, takže teďka má firma člena představenstva jenom mě, očekávám, že na valný hromadě v listopadu bude teda zvolený dva členové představenstva nejméně, eh s tím, že bude zvolen, dovolen jeden člen dozorčí rady.
Bavíme se s těma velkýma firmama, kde jsou PPA kontrakty nerozdělaný ve výši jako vyšších desítek milionů korun, řekl bych od 80 do 150 milionů jako, protože my když se domluvíme s jedním s jednou takovouhle firmou byť pro tyhle firmy jsem EnVys nezakládal, já jsem měl na začátku jinou nabídku, na spolupráci s investičním fondem, s tím že by do toho dali třičtvrtě miliardy, ale nejmenší investice by byla 10 milionů. Odmítl jsem to, protože kdo má dneska 10 milionů na komunitní energetiku, jo, nikdo, takže to jsem jako odmítl, ale když bychom se domluvili s nějakou továrnou nebo s nějakým výrobcem něčeho, tak cash flow společnosti je absolutně jako stabilní, hm takže bychom jim nabídli jedno místo v dozorčí radě. My vlastně všem těm firmám říkáme, že se musí rozhodnout, protože my takovouhle firmu vstřebáme v podstatě jenom jednu, a to do nějaký jako výše, ke všemu, a ty všechny ostatní prostě budou mít potom přirozeně jako smůlu, jo, možná třeba s někým jiným nebo, nebo možná s náma, když budem kupovat záměry, už jako ready to build při stavebním povolení, myslím si, že i v tomhlenstom může bejt EnVys zajímavým jako hráčem subjektem, ale teďka se musíme odkopat z tohodlenctoho jako problému, ale věřím v to, že prostě když se kdokoliv dneska podívá do stanov, do té charty, na ty rozhovory s těma odborníkama, že prostě vidí, že jsme tam neudělali žádnej kompromis jako za mě jako jako za Doležala, já můžu říct, že s tím jsem jako spokojenej, kde ta firma finančně je, kde to je prostě z hlediska tý struktury, procesů, mám tady mám tady vyhlídnutý další lidi prostě do firmy, ale je jasný, že jako komunitní energetika nebudeme fungovat eh bez tý komunity, jo a nebo pokud už má někdo jako vyděláno a chtěl by podpořit samozřejmě dobrý jako záměr, umím si představit, že nějakou část společnosti zkrátka jako s ohledem na ze stabilizaci že bychom to projednali, ale zase musíme prostě zachovat to, že ta energetika by měla bejt prostě primárně prostě těch lidí, jo takže eh já sám jsem to budoval prostě z nuly, mohl jsem se domluvit jako s kdekým, neudělal jsem to, jo, radši jsem tady jezdil po zastupitelstvech, vracel jsem se v jednu ve tři ráno vždyť proboha většina většina těch starostů zastupitelů co na to kouká, tak prostě musí vidět, kolik jako všeho v tom prostě je, od veřejných projednání, jo prostě všechno. Někteří říkají, že to je možná moc jako one man show ale, ale já kdybych zejtřka umřel tak eh tu firmu jako doděláte, jo dneska už EnVys nepředstavuje na tom trhu nic specifickýho, my jsme všechno popsali vnitřní strukturu, strukturu a teď už jenom hledáme někoho, kdo umí dělat dodavatele energií, vést back office, lidi eh klasickou jako operativu, nějakou nějakou provozní ředitelku, dobrý, budeme mít nějakýho finančního ředitele, dobrý, eh někoho na výstavbu těch elektráren, to máme, samozřejmě budem rozšiřovat ten tým, větrná energetika v Česku nebyla, v posledních 10 letech téměř žádná, takže takže ty lidi se to jako musí nějak jako naučit, ten proces je stejnej dneska ve všech firmách nedělejme si iluze, ať už je velká, malá, střední, velká je to stejný všude, no a naším cílem prostě je chytit tu stávající transformaci energetiky prostě za pačesy, stavět ty elektrárny s těma lidma, s těma obcema, s těma firmama, a jestli se chcete zúčastnit, tak se nám ozvěte, já za sebe můžu říct, že ta firma je jako v pořádku z hlediska techniky, jestli se nějakej záměr támhle zpozdí prostě o dva měsíce tam kde jsme byli nejdál, myslím si že už to nikoho dneska netrápí, jestli bude stavební povolení v únoru nebo v květnu, si myslím že je všem jedno, jo a to je na tom to dobrý. Takže EnVys má to nejhorší za sebou díky nám, díky vám, díky všem a myslím si, že todlencten vlastně bude vstup jako do nový éry, jo protože spousta obcí říkalo že mmm to schválí hnedka po volbách, málo která obec chtěla projednávat výstavbu větrných elektráren vlastně teďka před volbama, to znamená za posledních 12 měsíců to dost jako utichlo, předpokládám že se to bude znova jako rozvíjet, myslím si že jsme jako na prahu jako vlastně nový éry no jako jako EnVysu, že byla nějaká jako startupová fáze, to jsme zvládli podle mě velmi jako úspěšně, teďka v pondělí 14. bysme měli dostat zprávu od PKF Apogeo, protože jsme si samozřejmě nechali nezávisle posoudit, jak to tady jako vedem, řekl bych že ty lidi byli příjemně jako překvapeni, no, a ten útok, tak s tím se jako vypořádáme, já si myslím že insolvenční soud to zruší, kdyby ne, tak samozřejmě jsme závislí na té komunitě, ale ty obce mmm na rovinu, cítím, že nás nechtějí nechat padnout, jo, což já když jsem to zakládal, na to na začátku já jsem to představoval paní Trbuškový z okrouhličky, a pardon, já musím otevřít, a ona ona říkala, hele s těma obcema to jako bude složitý, a to co máte výhodu je to, že vás prostě nenechaj jako padnout, až půjde do tuhýho. A to si myslím, že se dost jako ukazuje. Takže jo, takže díky moc a díky všem a pokračujem dál jako, co jiného.

Takže díky a mějte se na shle, ahoj.