AI: FocusOn Víťa Hruška

Jiří Böhm: Tady Jiří Böhm, FocusOn.cz a pořad Green Spin. Naším hostem je Víťa Hruška, akcionář poradenské skupiny PKF APOGEO. Dobrý den.

Víťa Hruška: Dobrý den, Jiří, děkuji za pozvání.

Jiří Böhm: Rado se stalo. Auditor a daňový poradce, který spoluzakládá energetickou firmu vlastněnou obcemi. Není to tak trochu střet toho, co vlastně děláte?

Víťa Hruška: Vlastně ne. Je to samozřejmě velmi specifický případ, nicméně my jsme jako poradenská skupina PKF APOGEO v pozici, kdy poskytujeme služby auditu, potažmo daňového poradenství. To znamená, spíše než že bychom byli v situaci spoluzakladatele, tak jsme v pozici externího poradce, který poskytuje objektivní informace o EnVysu, jeho akcionářům, jeho věřitelům a všem stakeholderům, tak jak je k tomu běžně zvykem.

Jiří Böhm: My jsme tady měli na rozhovoru několik starostů z takových malých obcí a mně tam utkvěla jedna myšlenka, kterou mi jeden z těch starostů říkal, že se byl podívat třeba do Rakouska a že se mu hrozně líbilo, jak tam funguje vlastně ten systém, nebo jak to říct, ten formát té komunitní energetiky, jak se do toho ty obce zapojují. Vy máte, protože vy se vlastně pohybujete i v rámci AMST, respektive Asociace malých a středních podniků, a řešíte zahraniční vztahy, takže znáte třeba Německo. Tak jsou jako... Nebo takhle, proč třeba v Německu nebo Rakousku to tak jako docela dobře funguje a nám se to řekněme ještě tak jako nedaří?

Víťa Hruška: Když to trošku odlehčím, tak tohle je otázka za zlatého bludišťáka. A upřímně řečeno, já se domnívám, a to je můj osobní názor, že je to otázka do určité míry sentimentu. Do určité míry je to otázka dlouhodobějšího PR a směřování České republiky. A když se já potkávám s soukromými firmami, se starosty, tak ve finále všichni konstatují, že pro ně jsou v oblasti energetiky důležité cena a spolehlivost. Všichni si pamatujeme na relativně nedávný krach jednoho z těch distributorů, prodejců, a v okamžiku, kdy svým spoluobčanům a nebo své vlastní firmě, potažmo mateřské společnosti ručíte hlavou za to, že vaše firma bude fungovat, že budete svítit lidem domů na cestu, tak se díváte potom, co je dostupné a spolehlivé. No a dle mého názoru, ať už je to v Německu nebo v Rakousku, tak tam lidi víc chápou, že ta komunitní energetika, ten komunitní grid, je něco, co skutečně funguje. U nás v České republice se to bohužel velmi často zjednodušuje, destiluje a dovádí do úplných extrémů, kdy se v novinách můžeme dočíst, jak ošklivé jsou větrné elektrárny, co všechno způsobují, co všechno nezpůsobují a mezitím ta zásadní debata o tom, jestli, až půjdou děti v zimě večer z domu dětí domů, tak jestli jim bude svítit veřejné osvětlení, a nebo jestli si budou muset na cestě svítit mobilem.

Jiří Böhm: Já to chápu tak, že komunitní energetika a ten grid, to nejsou pouze a jenom větrné elektrárny. Jsou to fotovoltaiky, jsou to úložiště a je to koncept, který v principu dává, ať už soukromým subjektům, a nebo těm vesnicím, do značné míry nezávislost. Můžeme spekulovat, jestli tahle ta míra energetické nezávislosti je nebo není politicky přitažlivé téma.

Jiří Böhm: No mně to přijde politicky přitažlivé téma, ale zase, ať to můžeme i trošku zpozitivnět tak, ale přijde mi, že, neříkám, že je boom toho, ale roste to, protože, jak říkám, měl jsem tady několik starostů, kteří to velmi jako kvitovali s povděkem a líbilo se jim to a vlastně do toho investovali. Takže, když se to jako dobře vysvětlí, tak to pochopí nejen ti starostové, ale i ti občané, kteří v těch obcích bydlí, kterých se to pak bude týkat, že jo?

Víťa Hruška: To, co říkáte, Jiří, tak to potvrzuje i moji zkušenost. To, co je nutnou, nikoli postačující podmínkou, je to, že potřebujete někoho, kdo ty lidi skutečně obejde a vysvětlí jim to. A popravdě, v celé téhle té branži, ať už je to energetika, nebo stavebnictví, tak existuje spousta témat, kterým se běžná laická veřejnost nechce věnovat, nechce jim rozumět, je to zbytečně složité. To, co si myslím, že je velmi zajímavé, je právě práce, kterou dělají někteří soukromoprávní subjekty, například EnVys, který věnuje čas a úsilí tomu, aby vlastně získával nejenom ten obchod, ale aby vlastně edukoval veřejnost a vysvětloval, v čem je to dobré, v čem je to prospěšné. Zároveň je nutné říct, že to není řešení, který by bylo spasitelný úplně pro všechny. Je to pro ty obce a pro ty firmy, které na to mají nejenom prostředky, ale i personální pokrytí, jsou schopné uvažovat a plánovat.

Jiří Böhm: Rozumím. Vy jste zmiňoval EnVys. EnVys o sobě říká, že nemaximalizuje zisk. Jak se to ale vysvětluje akcionářům, kteří si právě od té investice slibují nějakou dividendu, takže v podstatě chtějí ten opak?

Víťa Hruška: To je otázka spíš asi na EnVys samotný, ne na mě, ale když budu odpovídat jednoduše, tak řeknu, že se to vysvětluje velmi jednoduše. V okamžiku, kdy si představíte, že jste akcionářem jakékoli společnosti a ona z roku na rok, nebo z období na období, změní svůj byznys model a oznámí akcionářům, že nebude vyplácet dividendy, protože bude dělat něco jiného, tak je to samozřejmě problematické. Ale EnVys vlastně od samého počátku fungování naprosto transparentně a zřetelně říká všem akcionářům: „My dividendy vyplácet nebudeme, ty hodnoty, které my vyznáváme, tak jsou v jakési chartě,“ a je to jakási dohoda, z mého pohledu relativně čtivá, se kterou se každý z těch akcionářů seznamuje. No a v okamžiku, kdy nabývá cenné papíry EnVysu, tak s touhle tou chartou musí být seznámen. A v tu chvíli bere na vědomí to, že v několika dalších fiskálních obdobích nebude čerpat dividendu, protože všechny prostředky půjdou zpátky do fungování firmy a její dceřiných společností. A ten hlavní benefit, nebo ten hlavní přínos, který EnVys pro své akcionáře má, například pro unii odběratelů, tak je právě v tom, o čem jsem mluvil před chvilkou. To znamená v dostupné energii a v tom, že ty dodávky jsou předvídatelné a jisté. Samozřejmě, mohl byste se zeptat na to, kdy to takhle bude fungovat, a já vám budu muset říct, že v okamžiku, kdy EnVys skutečně postaví tu první elektrárnu. To je, to je jakási cena za, cena za riziko.

Jiří Böhm: To znamená, takže je to tam ošetřeno v té chartě, jak jste říkal, to jsou nějaké stanovy. Jde o to, že jo, protože vlastně ty obce chtějí zároveň tu levnou energii, nebo elektrinu, ale zároveň by z toho chtěli samozřejmě nějaké ty peníze, co do toho vložili. Takže je to tam nějak jako ošetřeno, ten člověk ví, nebo člověk, ten akcionář ví, jak to funguje, jak to bude fungovat, a jestli tomu rozumím, a dává to takto smysl.

Víťa Hruška: Já jsem přesvědčen o tom, že na základě těch dokumentů, které EnVys dává svým akcionářům k dispozici, počínaje chartou, stanovami, konče účetními závěrkami a zprávách o činnosti představenstva a dozorčí rady, takže informace poskytuje v dostatečné míře. Ten zásadní moment mezi tím, jak akcionáři běžně vnímají dividendové společnosti a EnVysem, je právě v tom, že EnVys vlastně od počátku akcionáři říká: „Od nás dividendu v prvních několika letech neuvidíte, z toho prozaického důvodu, že my ty prostředky použijeme na výstavbu toho energetického komunitního gridu.“

Jiří Böhm: Rozumím. No a jakou roli teda přesně v tom hrajete vy, respektive PKF APOGEO? Kde jako končí to poradenství a začíná i ta spoluodpovědnost vůbec za celý ten projekt?

Víťa Hruška: Role PKF APOGEO je v takových základních třech rovinách. Ta první – my jsme vlastně společnosti pomáhali při transformaci ze společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost a poskytovali jsme služby, kterým teď se omlouvám za ten výraz, ale to projektový management. Je to o tom, že přeměna jedné právní formy ve druhou není těžká, ale je složitá. Jinými slovy, není těžké pochopit, kde to je a kam to vede, ale potřebujete k tomu spoustu jednotlivých stupňů. A můj otec vždycky říkal, že je to složité jak mlátička. Jo, víte, co to dělá, ale co je pod tou kapotou, to je složité. No a my jsme v principu potřebovali zkoordinovat činnost mnoha dalších poradců, znalců, účetních, daňových poradců, právníků a tak dál a tak dál, aby to dopadlo tak, jak to dopadlo. To znamená, aby existoval EnVys, a.s. V tuhletu chvíli pokračujeme v té druhé rovině. Ta druhá rovina spočívá v tom, že jsme poradenská skupina, která poskytuje služby auditu, daňového poradenství a celé řady dalších nutných služeb, a my vlastně EnVys připravujeme na to, aby prošel auditem. Jinými slovy, aby po té fázi toho růstu, která tady pořád je, tak aby ti jednotliví akcionáři, věřitelé, představenstvo a tak dál, tak aby měli jistotu, že v EnVysu je vedeno účetnictví, které podává věrný a poctivý obraz. Zase, chápu, že pro laickou veřejnost to může být poměrně vágní pojem. Já se to snažím většinou vysvětlovat tak, že není důležité, jestli ta vaše sedačka, ta moje sedačka, jestli je vevnitř dělaná tak či onak, ale je potřeba vědět, že jedna je šedá, druhá je červená, vejdou se na ni dva lidi a slouží to k nějakému účelu. Tak zhruba takhle já se snažím představit naše služby klientům. Ta třetí rovina, do které se EnVys doufám, doufám v relativně krátkém časovém horizontu dostane, tak už je vlastně běžný provoz, a tam je otázkou, jestli PKF APOGEO bude poskytovat ty samé služby, nebo jestli budou v nějaké širší nebo užší míře. A narážím na to, že samozřejmě jako auditoři a daňové poradci, tak musíme řešit celou řadu různých administrativních ověření, osvědčení, a co si budeme povídat, auditorů v České republice je povícero. A já doufám, že znalost, kterou u EnVysu máme, tak přispěje k tomu, že budeme schopni i auditovat EnVys. My jsme v tuhle chvíli pořád v té fázi, kdy EnVys připravujeme na audit jako takový, komunikujeme s účetními, komunikujeme s lidmi, kteří píší směrnice, nastavují procesy a tak dál.

Jiří Böhm: Takže v tuto chvíli EnVys auditem zatím neprošel?

Víťa Hruška: EnVys v tuhle chvíli nemá povinnost auditu. A podle těch informací, který mám k dispozici já, tak proběhlo několik sezení právě s mými kolegy z PKF APOGEO Audit, a my v tuhle chvíli identifikujeme ty oblasti, kterým se EnVys musí věnovat a musí je dovést do potřebné kvalitativní úrovně tak, aby tím auditem prošel. Předpokládám, že tím auditem samozřejmě projde.

Jiří Böhm: Ano, ano, ano. Ale je to prostě v nějakém řádu. Dá se to jako odhadnout?

Víťa Hruška: Je to otázka, teď popravdě nevím, jak to říct úplně diplomaticky, ale k tomu, aby náš klient prošel auditem, tak prostě potřebuje určité personální zajištění a potřebují mít dostatečnou bázi dokumentů, ve kterých se popisuje to, co ta firma dělá.

Jiří Böhm: Chápu. Od července 2026 padají územní limity pro sdílení elektřiny a naplno se spouští Elektroenergetické datové centrum. Je EnVys na to jako připravený?

Víťa Hruška: Tohle je otázka spíš na představenstvo, potažmo pana, pana Ondřeje Doležala. Já se musím přiznat, že z hlediska nás jako externího auditora, tak je to věc, kterou my budeme sledovat nejdříve někdy v horizontu letošního listopadu, prosince.

Jiří Böhm: Hm. Zisk se prý první roky vyplácet nebude, to už jsme si tady říkali, půjde do té výstavby těch potenciálních dalších elektráren. Jak dlouho vlastně ale třeba vydrží těm obcím, nebo těm jejich zástupcům, nebo ostatním akcionářům, ta chuť se na tom jako podílet, jo? Protože úplně na rovinu si řekněme, vystavět takovouhle elektrárnu, samozřejmě, je to jednodušší než klasickou elektrárnu, ale to trvá. Jako víme moc dobře, jak to v Česku funguje s vyřizováním všech povolení a podobně. Tak co když jako si pak řeknou třeba za dva roky: „Ne, chceme z toho ven“?

Víťa Hruška: A to je otázka akcionářských dohod a stanov společnosti, ty mechanismy tam samozřejmě jsou. Já mohu hodnotit moji zkušenost s EnVysem, potažmo panem Doležalem, tak, že je fakt, že některé věci trvaly déle, než jsme předpokládali, ale ve finále vše, na čem jsme se s představenstvem společnosti a panem Doležalem dohodli, tak se splnilo. Myslím si, pokud je mi známá akcionářská struktura společnosti EnVys, že tam v tuhle chvíli není žádný spekulativní akcionář, není tam žádný investor, který by mohl po roce nebo dvou přijít a říct: „Tady, dejte mi zpátky moje peníze, protože děláte něco, co jste mi neřekli.“ Je pravdou, že v některých případech mohou být ti akcionáři, co se týče trpělivosti, zkoušeni, ale obávám se, že to je jaksi vis maior a není to ani v kompetenci mé, ani v kompetenci EnVysu. Je to spíš v kompetenci lidí, kteří mohou ovlivnit akcelerační centra a stavební zákony a tak dál.

Jiří Böhm: No a jak to může být s budoucností samotného EnVysu? Jde mi o to, jestli se z toho může stát prostě, řekněme, nějaký jednorožec vlastněný těmi vlastními zákazníky, jo, těmi obcemi? A nebo skončí, jako, a to se stává, tradičně, že ho prostě někdo větší koupí?

Víťa Hruška: To je dobrá otázka, já vám za ni děkuji. Myslím si, že u společnosti, jako je EnVys, lze použít ten příměr k jednorožci velmi, velmi opatrně, protože si nejsem jist, jestli by EnVys uvažoval o nějakém vstupu na trh, o nějaké tržní kapitalizaci, ale chápu, chápukam směřujete. Víte, já se v tuhle chvíli, v roce 2026, domnívám, že budoucnost EnVysu vypadá lépe v okamžiku, když tam bude to stávající složení akcionářů, které bude nutit představenstvo, které následně bude nutit své zaměstnance k tomu, aby se ty věci reálně posouvaly. Já mám zkušenost s jinými firmami, které se v tomhle oboru pohybují, a viděl jsem už několikrát, že konkrétní lidé dali dohromady takovéhle projekty, dali dohromady zajímavé valuace, stanovení hodnoty a ocenění, následně na to začali kývat investoři a valná většina těch investorů čekala přesně to, o čem jsme se vlastně celou tu dobu bavili: „My do toho dáme peníze, vy nám každý rok pošlete nějaké úroky nebo nějakou dividendu.“ EnVys je jako takový z podstaty věci postavený jinak. Jo, EnVys je postavený podle toho, co je ve stanovách a v té chartě, tak, že je to otázka konkrétních vesnic, městysů a měst, a je to o tom, že přináší svým akcionářům soběstačnost a předvídatelnost. Což je něco, na co valná většina těch investorů, kteří do toho, jak se říká, ve velkém, tak pro ně tohle jsou kategorie, ve kterých se ne vždycky pohybují úplně pohodlně. Podstatný moment je: koupím to za 5, prodám za 10 a zisk 5 je můj. Jo, ale EnVys podle mého názoru takhle nastaven není.

Jiří Böhm: No a už jenom na závěr mě napadlo, my jsme zmiňovali to Německo, Rakousko. Tam to takhle jako funguje, jo, tady ten, takovýhle podobný model, jako je, jako je EnVys?

Víťa Hruška: Funguje, s tím rozdílem, že ekosystém tady toho podnikání je o něco starší, je o něco košatější. Já jsem přesvědčen o tom, že i v České republice samozřejmě mají prostor klasičtí finanční investoři, kteří investují do fondu kvalifikovaných investorů, ten následně vezme své prostředky, postaví za to bateriové úložiště, a v horizontu pěti, deseti let ho prodá za čtyř, pěti, desetinásobek nebo kolikanásobek. To je naprosto legitimní. Já jenom říkám, že EnVys se v tuhletu chvíli podle svých stanov a podle té charty chová jinak. Z mého pohledu by EnVys v tom středním horizontu časovém mohl být docela dobrou alternativou ke klasickým distributorům, jako je PRE, ČEZ a další a další, právě kvůli tomu, že když si dnes pořídíte fotovoltaickou elektrárnu nebo, nebo si postavíte větrnou elektrárnu, tak celá ta agenda, ta administrativa a byrokracie s uvedením do provozu je prostě strašně, strašně velká. A žádný z těch konkrétních akcionářů, ať už jsou to konkrétní obce nebo konkrétní, já nevím, cementárny nebo, nebo sklárny, tak tyhle lidi chtějí buďto bydlet, nebo chtějí dělat svůj byznys, oni se nechtějí zaobírat zbytečnou administrativou. A to je právě to, co ten EnVys dle mého soudu dokáže.

Jiří Böhm: Dobře. To byl Víťa Hruška. Děkuji moc za rozhovor.

Víťa Hruška: Děkuji za trpělivost.

Jiří Böhm: Rado se stalo, na shledanou.

Víťa Hruška: Na shledanou