Podcast: Buduj značku - Ondřej Jaroš a Ondřej Doležal, SforP: Čím větší odběratelská firma, tím větší marže?

18. února 2021

Ondřej Jaroš a Ondřej Doležal, SforP: Čím větší odběratelská firma, tím větší marže?

To nejdůležitější z podcastu:

Ondřej Doležal a Ondřej Jaroš z firmy SFORP diskutují o svých zkušenostech v oblasti dodávek energií.

Začátky v energetice

Doležal začal jako podomní prodejce energií, což vedlo k nespokojenosti zákazníků a myšlence na poctivější přístup.
Po osmi letech založili firmu SFORP, která se zaměřuje na transparentní poradenství a dodávky energií.

Vnímání trhu

Energetický trh je označován jako "černá díra", s nedostatečnou regulací a častými podvody.
Doležal a Jaroš se snaží vzdělávat zákazníky a chránit je před nekalými praktikami dodavatelů.

Přidaná hodnota

SFORP se zaměřuje na slušnost v podnikání a přímou komunikaci se zákazníky.
Zákazníci mají stejnou cenu a nejsou diskriminováni.

Rizika a výzvy

Časté problémy s ukončením smluv a skryté poplatky.
Zákazníci často nevědí, na co si mají dávat pozor při změně dodavatele.

Důležitost zákaznického servisu

Klienti se často obracejí na SFORP kvůli problémům s dodavateli.
Doležal zdůrazňuje důležitost podpory a pomoci zákazníkům v těžkých situacích.

Budoucnost a vize

Doležal plánuje pokračovat v práci na legislativních změnách a zlepšování služeb.
Zaměření na podporu zákazníků a rozvoj firmy.

Závěr

Ondřej Doležal a Ondřej Jaroš se snaží zlepšit situaci na energetickém trhu a pomáhat lidem v těžkých situacích.

_______________________________________________________

Celý rozhovor:

Moderátor (Petr Schwank):
Dobrý den, dámy a pánové. Začíná další díl podcastu Buduj značku. Díky, že koukáte nebo že posloucháte. Mými dnešními hosty jsou Ondra Jaroš a Ondra Doležal. Pánové, ahoj.

Ondřej Jaroš:
Ahoj.

Ondřej Doležal:
Ahoj.

Moderátor:
Oba dva pánové jsou z firmy SforP, jsou dodavatelé elektřiny, plynu, zkrátka dodavatelé energií. A dělají to tak nějak sami na vlastní pěst. Za chvíli se dozvíte proč a vůbec jak ten jejich byznys model vlastně funguje. Ono v tomhle tom směru je to velice zajímavý, protože když si člověk představí dodavatele energií, tak si většinou představí nějakou obrovskou firmu, kde pracují stovky lidí a desítky jenom na call centru, který mi pravidelně teda volá a nabízí nový a ještě lepší nabídky než předtím. Vy jste na to tímhle tím způsobem dva. A ještě ke všemu jste nezačali jako dodavatelé, ale vy jste začali vlastně jako konzultanti v oblasti energií. To znamená, kde se ten příběh vlastně váš začal psát? Já vím, že to začalo tady u Ondry Doležala a pak se přidal Ondra Jaroš.

Ondřej Doležal:
Jo. Jo, no začalo se to psát vlastně na těch obecních úřadech, kdy na těch sedmi slidech se těm lidem vysvětlilo, jak vlastně ten trh funguje, jak je to vlastně sešlapaný a zhnilý od těch šmejdů, který v roce 2013 prostě byli jak houby po dešti. Teďka ta firma udělala jedno, nějakou aukci, která snad ani nebyla jako aukcí a po mně potopa, firma za chvíli neexistovala. Takže tam z toho vznikaly spousta zajímavejch jako zážitků, spousta těch odběratelů na trhu. A začli jsme vlastně tohleto těm lidem nějak jako prezentovat. A oni k nám začli dávat ty svá odběrná místa. To vlastně byli pro ty obyčejný lidi. A postupem času vlastně se zjistilo, že když v té obci dva dny předem byli nějací podobní prodejci, tak víceméně na tu přednášku přišli dva lidi jako se reálně jako nějak vzdělat. Protože ta chuť těch lidí jako chodit na tydlencty věci jako byla velmi malá. Takže najednou tím, jak jsme mluvili s těma starostama, tak ten starosta říkal: „No a uděláte nám vy jako tady obec?“ A najednou už jsme z toho vyřadili ty ty přednášky a začli se dělat vlastně ty obce a firmy. Takže najednou jsme začli jezdit po těch obcích, po těch starostech a po těch firmách. Zemědělský družstva a na různé, různé firmy či firmičky.

Ondřej Jaroš:
Takže ten paradox je možná v tom, že my jsme jako první zákazníky, když to vezmu jako úplně na tom začátku, tak v podstatě měli paradoxně ty obce a firmy. Člověk by si řekl, že asi budete začínat primárně u domácností. A nakonec jsme měli nějaký domácnosti, ale to byly spíš jako domácnosti, kteří, což byli prostě ti starostové nebo prostě ti majitelé firem, účetní, prostě tady ti lidi, který viděli ten proces a začli se třeba o to sami zajímat. Uvědomili si: „Ok, tak my deset let jsme neřešili žádnou změnu dodavatele, tady jsou nějaký kluci, který to teďka dělají tady pro obec, tak pojďme zjistit jako, pojďme donést vyúčtování naší domácnosti a třeba se nám na to taky podívaj.“ Takže se to postupně nabalovalo, ale primární cílovka tak byly právě ty obce a a ty firmy.

Ondřej Doležal:
A protože to bylo hrozně jednoduchý, že jo, v té době. Nebo i dneska je to hrozně jednoduchý, protože ty konzultační společnosti, tak já vím o jednom pánovi relativně znedávna, kterej má podobnou filozofii jako jsme měli my kdysi. Ale jinak jako...

Moderátor:
A co to bylo za filozofii?

Ondřej Doležal:
No to, že tu službu platí prostě ten zákazník a jíš chleba toho zákazníka a můžeš si vymyslet těm dodavatelům úplně co chceš. Zároveň se nemusíš bavit s těma dodavatelema, s kterejma se nechceš bavit, byť by ti jako zaplatili za tu službu, že jo. Protože když je to zadarmo pro ty odběratele, no tak zpravidla to někdo platí, že jo, nikdo to nedělá zadarmo, což si ty lidi na tom energetickým trhu asi úplně neuvědomujou. A pak z toho vznikaj věci, který z toho vznikaj. Takže my jsme si vlastně měli jsme smlouvu. Prvně ta smlouva byla na jednu A4, což ta smlouva celý znění bylo o tom: „Hele, my to chcem pro vás udělat a vy nám za to chcete zaplatit.“ (smích). Ale fungovalo to. Vlastně to byl byznys jako kompletně na podání ruky, jako oni věřili nám, že to uděláme slušně a my jsme zase věřili tomu, že oni tu službu zaplatěj. A a fungovalo to, jo. Takže dokonce tam v té době byla jako měsíční splatnost, což malá firma jako úplně na začátku si nemůže dovolit měsíční splatnost, že jo. Takže, takže stejně nám to platili jako dřív a a bylo to takový jako hezký.

Moderátor:
Jak byste teď zhodnotil řekněme energetickou gramotnost ať už teda firem nebo lidí obecně, jako celý populace tady u nás a ten trh jako takovej?

Ondřej Doležal:
Slabě. Ta ta gramotnost je hodně slabá, protože ti poradci... on ten trh je hodně postavenej na neznalosti těch lidí a a není to jenom o těch koncových jako zákaznících, ale je to prostě i i o těch partnerech, který prostě neví, kde se ta komodita vlastně bere, jaká tam je plus mínus jako marže a nemaj jako nějakou představu. Což zase nám, díky tomu, že nás platil ten zákazník, tak jsme řekli: „Hele, ale my chceme prostě cenu jako faktu nejnižší. A nic nás jako nezajímá. Dejte nám tu nejnižší cenu a dejte nám tyhle obchodní podmínky.“ Měli jsme to vyspecifikovaný v jedenácti bodech, co tam prostě musí bejt. A když to tam nebylo, tak stejně platili ustanovení v té naší dohodě, což nám mnohdy jako zachránilo fakt jako zadek. A pak to bylo jako jednoduchý. Takže ty lidi maj kolikrát pocit jako, že tomu rozumí a čím větší firma, což je jako fakt velkej paradox, ale čím větší firma, tak tím se na nich realizujou jako větší marže.

Moderátor:
Čím větší firma jako odběratel tady v tomhle tom případě myslíš.

Ondřej Doležal:
Jo, jo, jo.

Moderátor:
A proč? Nebo čím to je? Čím si to vysvětluješ?

Ondřej Doležal:
No protože to tam nedělá jako nikdo, kdo tomu rozumí. Energetici, tak dělaj tu energetickou část, jako že hlídaj tady kapacity a čtvrthodiny a nesmysly. Což vlastně i dneska pokuta za překročení kapacity vlastně spadla o polovinu a a říká se, že vlastně ty čtvrthodiny se už ani nebudou řešit. Takže tydlencty lidi odpadají, ale zároveň to jsou jako technici, že jo, ti energetici. Takže oni prostě nerozumí jako nákupům těch komodit, vlastně nerozumí tomu trhu. Oni oni rozumí tomu třeba, jak jak ta energie teče tím kabelem, což je pro mě úplně jako science fiction jako úplně Star Trek. Ale my to nepotřebujem, že jo. Pro nás je prostě to, ten byznys jako ten obchod.

Ondřej Jaroš:
Jo, tady je právě ten jako paradox, kdy spousta lidí si myslí, že ten dodavatel nemůže bejt malej, protože kdo potom jako bude jezdit opravovat ty dráty, když tamhle bude hořet prostě za barákem jako vedení. Ale to prostě dělá distribuce, to ti dodavatelé vůbec nedělají, jo. To není řeknu jakoby naše práce, ale vždycky nějakej distributor, kterej je v tý daný lokalitě a ten řeší tyhle technický věci. A ten dodavatel, tak to je spíš takovej jako obchodní partner, je to prostě obchodník, kterej má nějakou smlouvu, nabízí nějaký ceny, ale neprodává vlastně nic jinýho než tu elektřinu jako takovou, jo.

Moderátor:
On funguje velmi podobně jako třeba bankéř nebo člověk, kterej dělá finance a vlastně ti zprostředkovává dejme tomu nějaký portfolio, tak ty vlastně zprostředkováváš tu energii.

Ondřej Doležal:
No, ono je to trošičku s tímhle složitější, jo. Ale ještě když se vrátím k té k té původní věci, tak u v těch firmách to neřeší někdy energetici, který prostě jsou technici, nebo to řeší účetní, a nebo to řeší ti majitelé, kteří prostě mají svůj byznys, jo. Já vlastně těm lidem vždycky říkám: „Helejte se, vy máte svůj byznys, tady točíte podcasty a já neumím točit podcasty. Já prostě nevím nic o vašem byznysu a vy prostě nevíte nic o nákupu těch komodit. A teď prostě pojďme si přiznat, že já nenakoupím mlíko za cenu jako prostě nakoupíte vy, a a takhle od stolu prostě mi asi řeknete, že to nakoupím o 30 % dráž než vy. A já vám prostě říkám, jo, tak vy to prostě nakoupíte o 30 % dráž, než to nakoupím já pro vás.“ Takže na tomhle je to jako postavený, že vlastně cíl těch obchodníků, těch dodavatelů a jejich zaměstnanců je tu cenu prostě vyšroubovat, že jo. A teďka když tomu nerozumíte, no tak najednou tam máte různý jako věci, že tady máte nasmlouvaných 100 MW a máte odchylku plus mínus 30 %, jo. A za každou neodebranou nebo přebranou megawatu zaplatíte 300 Kč bez ohledu na to, jestli to spotřebujete nebo ne, a tak dál. A tydlencty věci vy jako nevidíte. Takže je to prostě o tom říct jako přijít za tím zákazníkem a říct mu: „Helejte se, pro vás bude nejlepší platit prostě zálohy takovýdle, musíme prostě to zálohovat, musíme udělat prostě tydlencty věci a oni nám na oplátku daj stoprocentní odchylku, nikdo vás nebude sankcionovat za todlencto, za támhleto. Zároveň vidím, že tady ta vaše čtvrthodina není úplně ideální, jste schopni to nějak řídit, nejste schopni to nějak řídit... No a na konci jsou tady 3 miliony, no. Tak to je to.“

Moderátor:
A naše odměna je třeba...

Ondřej Doležal:
Potom byla standardně 15 % z té úspory, ale tím, že už je to prostě půl milionu, nebo u některých by to bylo i víc, tak jsme se prostě rozhodli tady nebo dohodli jsme se na nějakým jako paušálu a a za nějakej jako rozumnej příspěvek do našeho skromného rozpočtu jsme tu službu rádi udělali.

Moderátor:
No, takže takhle.

Ondřej Jaroš:
No a zároveň jde o to, že oni opravdu ty smlouvy, ty firmy, teď se teda bavím spíš třeba o menších, o nějakých jako podnikatelích, o živnostnících nebo prostě drobných firmách, tak oni se opravdu jako často bojí. Ti majitelé vůbec tam ty energie řešit nějak jinak než tou standardní cestou, což standardní cesta je: „Mám to u nějakýho dodavatele posledních 14 let, tak to tam radši nechám, protože zatím prostě mi elektřina funguje.“

Moderátor:
A nebo jsem se někam nastěhoval a takhle to tam bylo vždycky, tak proč bych to měnil, že jo.

Ondřej Jaroš:
No, jasně. A a paradoxně prostě, nebo u tý firmy je opravdu jako dejme tomu víc, chápu, že ten strach je jako větší, protože už jako když vám nesvítí celá kancelář a výrobna a a tak, tak je to problém. Ale tohle se jako neděje, jo. Ta změna dodavatele není nic komplikovanýho, není to o nic složitější u firmy, než je to u domácnosti a ty úspory jsou pochopitelně mnohem větší. Takže my často, když za náma přijde někdo, kdo má nějakou firmu, tak ty úspory a jako velice pěkný úspory jsou tam mnohem často dosažitelný. Třeba i než jako u domácností, kdy kolikrát jako potkám někoho, kdo má domácnost a opravdu je schopnej to řešit jako dvakrát do roka a kontrolovat, jaký jsou ceny energií, jako jaký jsou teďka dodavatelé prostě na trhu a tak dál. Ale když má firmu, tak to 10 let jako stojí někde a samozřejmě ty smlouvy podle toho vypadají. A ten dodavatel, když u něj jste dlouho, tak na trhu je standard, že vám prostě zdraží, no. Protože na to nekoukáte. Tady není žádná jako odměna za věrnost, tady je prostě dejme tomu nějaká kapitalizace na tom, že ten zákazník to nesleduje. No tak proč mu to nedat za víc, když to furt bude platit, když ho to jako nezajímá.

Moderátor:
Tohle by asi stálo za to trošku zvýraznit, protože ono se to... on ten člověk nečeká, že když bude někde dlouho, tak většinou spíš čeká nějakou odměnu za věrnost. Tady to je spíš teda v tomhle případě, jestli to chápu správně, zdražení za věrnost.

Ondřej Jaroš:
Rozhodně.

Ondřej Doležal:
Jo, jo, jo.

Ondřej Jaroš:
Je to takovej jako zase podivnost jako dnešní doby. Nebo ono je to prostě jako kapitalismus, že jo, takovej ten jako divokej kapitalismus, kdy opravdu se snažíte z toho zákazníka vypráskat jako každou korunu, kterou on je ochotnej zaplatit tak, aby ještě neodešel, že jo. A vlastně pokud se ta firma pohybuje úplně jako na tý hranici, tak je to vlastně ta nejvíc profitující firma. Ale pak se zase můžem bavit o nějaký jako filozofii podnikání, morálce, zodpovědnosti a tak dál. Jo, takže...

Ondřej Doležal:
My jsme třeba měli největší firmu, kterou která kdy zaplatila smluvní pokutu a to bylo vtipný. My jsme se s nima bavili o tom, jak to vlastně mají. A to bylo někdy v roce 2016. A teďka tam byla roční úspora asi 6 milionů. A měli tam nějakou smlouvu. A to se psal březen. A někdy jako 7. března mi volal pán, pán Lukáš, já vás zdravím, jestli to posloucháte. A říká: „Hele, od dubna, od dubna to potřebujem zajistit, my jsme to vypověděli, my jim zaplatíme milion pokutu a a a chceme to od vás.“ (smích). A to byly jako tři týdny, jo. A a ono 10 dnů máte registraci jako u toho operátora trhu, pak zase musíte jako do těch velkejch fabrik nemůže dodávat každej, jo, ono byť by se to jako mohlo tak zdát, tak nejde to. Není to možný. Zaprvý, ne každej to chce dělat, ne každej to umí dělat, ne každej to finančně ustojí a tak dál. A každej ten zákazník různé velikosti má nějakej svůj jako okruh dodavatelů, ke kterýmu je dobrý jít. Jo, že prostě jsou tady dodavatelé energií, který se tady specializujou na top 50 největších odběratelů v Český republice a za těma jako smysl má jít. A za některejma zase jako nemá, jo. Kdy takhle dopředu, když jako už vidím nějaký vyúčtování, tak už mám představu jako mezi který dva dodavatele to vlastně hodím, že už to ani není výběrový řízení, protože vím, kdo mi dá jakou smlouvu, kdo mi dá jakou cenu. A prostě vím, že když oslovím tady toho dodavatele, tak dostanu koeficient o 4 eura jako dražší, jo. Což 4 eura pro ty domácnosti samozřejmě nejsou jako nic. A je to tak správně, že to není nic, protože tam je to potom vykoupený jako obchodníma podmínkama a tak dál. Ale u té firmy jako sakra záleží na tom, jestli máte stoprocentní odchylku nebo nemáte, což třeba zvyšuje tu cenu o 20 Kč, dejme tomu na megawattě. Ale spousta možná posluchačů jako v souvislosti s koronakrizí, kdy museli jako ty byznysy svoje zavřít, tak prostě platěj elektřinu, kterou nespotřebovali. Ale ty účty jako platěj jako dál, jo. Kdyžti naši zákazníci, tak ty si prostě dali na dveře jako zavřeno a a nic je jako nezajímá. Takže záleží zase trošičku na tom, jestli je to malá firma s typem měření C, nebo to jsou nějaký trafostanice a a potom jaký. Takže tímhlenc tím směrem, no. A zároveň jak tady Ondra říkal, že je to takovej bonus za za tu věrnost, tak já no... ten život je jako plnej paradoxů a a takhle to funguje. A zase pro nás, jo, tak kdyby to tak nebylo, tak tak co, já bych byl bez práce, jo. Takže zase nekouká se mi na to hezky, říkám, že to tak nemá být, ale zaplaťpánbůh, že to tak bylo, jako, nalijme si čistého vína. A vlastně ten trh je potom jako takhle sešlapanej a a nedůvěřivej, ty firmy to ani nechtěj měnit a já se jako nedivím, jo. Protože potom ty firmy dneska v tom energetickým zákoně zase nemají nic. Nic. Cokoliv si podepíšete, tak prostě platí. A v tom novým zákoně, tak je to ještě horší. Pro ty obce, firmy a tak dál. Takže jenom tak jako tady věřit nějakýmu agentovi s horkou vodou se prostě nevyplácí. A ty naše začátky pro ty obce, firmy byly vlastně spojený s tím, že my jsme někam jako přišli, že jo, řekli jsme: „Jo, tak nám to ukažte a a my to jako spočtem.“ A teďka: „Jo, ale my už se tady bavíme tady s tíma a a tady nám dali úsporu“, jo, a bylo tam nevím 11 %, že jo. Protože: „Hele, ty aukce vám taky nechtěj dávat nízký ceny, proboha, vždyť je to všechno domluvený, tak si nalejme čistýho vína, prostě... proboha!“ A tak tady plyn jako jste platili 900, no tak se ten obchodník na to podívá a říká: „Jo, 10 %, 11, budete platit jako 800.“ A já jsem tam přišel a říkám: „Jo, jo, jo, tak 11 % vám slíbili, no, tak vychází to u vás 40 a a dáte mi 5 000 jako na fakturu.“ A a takhle to jako vlastně bylo, jo. Že spousta těch zákazníků se k nám dali na základě jako potom těch srovnání. A pamatuju si třeba zemědělský družstvo, to bylo v Okrouhlici, takovej vtipný. Tehdejší předseda... tam jsme tam jako přišli a on říká: „Jo a já se s váma bavit prostě nechci, jako nechci, je ten takovej jakej jsem tady měl jako miliardu a minule mi to spočetli na 22 tisíc ročně a a to mě za to vůbec jako nestojí.“ Tak jsem na něj koukal a říkám: „Hele, tak jestli to nebude 70, tak vám koupím jakoukoliv flašku budete chtít.“ A a bylo to 73. Tak to bylo docela fajn. Takže a jsou u nás jako od té doby a a funguje to, no. Takže tím, že vlastně jsme se rozhodli to dělat slušně a těm lidem prostě si říct tu cenu, kterou za to chcem dostat, a zase jsme o ni ale jako nespekulovali, jo. Že vlastně se tam přišlo a řeklo se: „Jo, ale my prostě chcem tady nevím 50 tisíc. A prostě nebudem to dělat za míň, protože prostě to, co vám přinášíme, tak takovou hodnotu to prostě má. Ty naše vědomosti a to všechno jako něco stojí a jestli jako nechcete, tak se prostě nedomluvíme.“ Ale zase to bylo fajn, že jsme nespekulovali nad tím, jestli ta koncová cena pro toho klienta může bejt o stovku vyšší nebo ne. Jo, prostě jsme si řekli, kolik chcem a vymáčkli jsme pro něj to nejlepší.

Ondřej Jaroš:
No a tady je právě vidět ta obrovská síla toho, když ty energie a to výběrko a tak dál opravdu proběhne a když to děláte pro toho klienta, kterej vám zaplatil, namísto toho, že to děláte jakože zadarmo, ale samozřejmě prostě ty výběrka opravdu, jak říkal Ondra, to kolikrát ani neproběhne. Vy se přihlásíte do nějaký aukce, kde je slíbený, že to prostě bude rozeslaný dvaceti dodavatelům. Ale nejlepší provizi nabídne jako jeden tomu zprostředkovateli a ten zprostředkovatel si prostě řekne: „Ok, tak to dáme k němu, protože to je jako nejvíc peněz“, že jo. Ale pokud vás ti dodavatelé neplatí, tak jako nás neplatili, no tak potom s nima můžete vyjednávat, řeknu jako na krev, můžete prostě bejt jako relativně drzý v tom, co si dovolíte jako tam dát. Můžete upravovat obchodní podmínky a tak dál. A a to je obrovská výhoda a díky tomu je možný dosahovat velkých úspor, jo. Takže ono pro spoustu lidí se to strašně jako těžko poslouchá, jako „teďka nám máte zaplatit nevím třeba 20 % jako od tý úspory nebo nějaký konkrétní číslo, jo, třeba 5 000 prostě za to, že že vám tady zařídíme prostě nějaký výběrko a nějaký poradenství“, protože jsou zvyklí, že to je zadarmo, jo. Ale ono to není zadarmo. Oni za to prostě vždycky platili, jenom ten náklad je...

Moderátor:
To bylo schovaný.

Ondřej Jaroš:
Jo přesně, ten náklad je schovanej. A a potom, když najednou teda je třeba přesvědčíte a oni to zkusí, tak najednou vidí, že ok, sice vám zaplatili 5 000, ale zároveň o 15 000 víc ušetřili, než kdyby šli do nějaký jako aukce. A najednou to ten smysl dává.

Moderátor:
Možná na co si má teda, Ondro, člověk dát největší pozor, když se rozmýšlí o tom, jestli ta cena těch jeho energií je správná nebo ne, případně rozmýšlí o nějaké změně?

Ondřej Jaroš:
Hele, určitě tak, jak my vlastně jsme dělali nebo i doteď děláme poradenství, tak jsme teďka i dodavatelem a zpravidla lidem vždycky říkáme: když měníte dodavatele, podívejte se na ty obchodní podmínky. Konkrétně mě teda vždycky hodně zajímá a hrozně moc to vypovídá o slušnosti těch dodavatelů, jestli mají omezený výpovědní lhůty. To je nikdy bych nešel k dodavateli, kterej vám omezí výpovědní lhůtu třeba na jeden měsíc v těch třech letech. Jo, to znamená, že pokud mu nepošlete výpověď, řeknu, v šestým měsíci toho posledního roku tý smlouvy, tak vám ji automaticky prolonguje. A když ti pošlete dřív, tak vám ji zamítne. A když ti pošlete pozdějc, tak vám ji zamítne. To potom je prostě vidět, že vlastně jedinej jeho byznys model je držet tam ty lidi jako zuby nehty. Jo, v šachu a spousta lidí tohle prostě není ani schopná jako vypovědět jako nikdy, protože tomu nerozumí. A jako ceny samozřejmě taky hrajou roli, určitě jako si nechte udělat třeba nějakou cenovou kalkulaci, koukněte na to, jak to vychází s tím současným dodavatelem. Ale prostě nejsou ty ceny všechno, no. Je tam důležitá právě i ta smlouva, co podepisujete, na jak dlouho je to zafixovaný, jestli vám prostě budou zdražovat v průběhu tý dodávky a tak dále.

Ondřej Doležal:
Já si úplně nejsem jistej, co nás jako poslouchá za lidi, jo, ale já jsem třeba 91. ročník a minulo mě jako spousta věcí. Tak nějak jako pociťuju u spousty lidí, že věří tomu, že byznys se dá dělat na podání jako ruky. A z mýho pohledu to tak je správně a má to tak jako být. Ale ne všichni tak jako nastavení jsou. A ty firmy, obce, co si dneska podepíšou, tak jako skutečně platí. Je tady dodavatel a jako fyzická osoba nebo jako já podnikatel Ondra tady z Horní Dolní, tak dneska když půjdu ke [jméno velké firmy, v audiu nesrozumitelné, kontextově pravděpodobně MND], tak [firma] umí mít prostě smlouvu, kde údaje všechny v té smlouvě obsažené, tak se berou jako i chráněnej údaj. A nesmíte tu smlouvu dát jako žádný třetí straně, což je jinej dodavatel, kterej vám prostě bude zpracovávat jako jinou nabídku, že jo. Prostě v té smlouvě není nic obsažený, tam máte IČO, máte tam jisti, distribuční sazbu a jediný, co se tam jako může jako dít, tak je cena. A mít tam jako za každý jednotlivý porušení tohodlenctoho ustanovení jako 100 000 pokutu, tak je prostě jako zvláštní. Takže ty firmy, co si skutečně jako podepíšou, tak tam je. A já jako doporučuju v tomhlenctom směru těm firmám jako fakt spolknout všechno ego a prostě zaplatit si poradce. Jako proboha, stejně na tom všichni ušetřej. Všichni. A budete u někoho, kdo tomu jako skutečně rozumí, má zkušenosti s tím trhem a a to je alfa omega, jako. Já dneska, když vezmu telefon, tak i na tady jednu megawatu dostanu cenu jako by to bylo jako by to byl největší odběratel prostě v republice, protože u toho dodavatele mám jako dalších tisíc odběrnejch míst a on prostě ví, že když mi tu cenu pro toho malýho nedá, tak já mu příště nedám toho velkýho zákazníka, že jo. A je to prostě zase nějakej jako vztah a zároveň vím, že když ten dodavatel si zkusí něco na mýho zákazníka, tak všichni ti zákazníci moji prostě od něj odejdou. Protože já todlencty jako podrazy, tak to není podraz jako na toho jednoho, to je prostě podraz jako na mě. A já u takovýho dodavatele jak nepotřebuju mít jako tisíc zákazníků, že jo.

Moderátor:
Hm.

Ondřej Doležal:
No, takže spolknout ego a a i když jako je tenhleten podcast jako Buduj značku, pro asi lidi, co teprv jako rostou nebo nebo chtěj vyrůst, tak prostě někdy holt je prostě lepší jako tydlencty věci svěřit jako někomu rozumnýmu.

Moderátor:
Ano, chtějí vyrůst a možná i ušetřit něco na na elektřině. Možná podívejme se na to, jestli jestli je vlastně vůbec možný, nebo respektive jinak se zeptám. Když si reviduju řekněme smlouvy, který třeba mám s tím dodavatelem aktuálním, ať už to je elektřina nebo plyn, a teď si to teda tak jako pročítám a moc nevím, na co se mám koukat, jakožto laik, protože bavili jsme se o tom, že to povědomí je slabý a je to asi pravda. Co jsou třeba nějaký, nebo kdy by se mi měly rozsvítit nějaký kontrolky v hlavě a říct si: „Tohleto není úplně správně, tenhle odstavec by tady asi úplně neměl být“?

Ondřej Doležal:
To se asi nestane. Já nerozumím tady podcastům, nerozumím tomu, co děláte vy jako, ať už je to, já nevím, finanční poradenství, ať už je to výroba bot, tady lisování hliníku a a takovýhle věci, tak já jako nevím, že jo. Pro mě je to úplně jako nepolíbený a najednou jsem tady jako v místnosti, kde se před pěti vteřinama rozsvítilo a já jako koukám, co mám jako dělat. A ty ustanovení, pokud na to nejste jako zvyklí, tak jako nevíš, že jo. Tobě přijde jako nějakej mail a prostě jo, ani čteš to obřádek a přesně víš, co ten člověk chce. A stejně tak já to mám jako v energiích, jo, že prostě pro mě jsou tady v těch obchodních podmínkách důležitý jako čtyři body, plus mínus vím, kde to jako najdu a a jedu.

Moderátor:
Takže ty říkáš, ani se o to nesnažte si to pročítat?

Ondřej Doležal:
Jo, jasně, protože těch věcí, co tam jako může utéct, je prostě tolik. Já teďka připomínkuju hodně energetickej zákon a a to, co se vrací od těch advokátů, který prostě nerozumí té energetice, tak já jim to taky musím vysvětlit jako nadvakrát, natřikrát prostě na reálnejch příkladech toho, co ty jednání a ustanovení prostě maj. A není to tady nějakej jako advokát... prostě teďka jsem v kontaktu vlastně po SMSkách s ministrem Havlíčkem, kterej už to dal nějaký jako paní advokátce a jednal jsem s panem Vystrčilem, že jo, kterej to měl taky jako u své advokátky a a nechci říct, že ty lidi prostě tomu jako nehoví té energetice, ale je to tak, jo. Ten advokát prostě taky má má spotřebitelský právo, má trestní právo a i náš advokát prostě jako řekne: „Hele, to je prostě energetika, v tom prostě umíte chodit líp než já.“ Jo, takže a potom někdo, kdo má jako svůj byznys, tak proboha nepotřebuje tady... no ne, to to nejde. Není to podle mě jako v rozumných silách těch lidí.

Ondřej Jaroš:
Hm. Jo, já s tím jako souhlasím, protože navíc každá ta smlouva jako vypadá trošku jinak. Každej to má popsaný jako trošku jinak a hlavně vypadá ta smlouva prostě strašlivě, že jo, protože jsou to prostě čtyři A4 malinkatýho písma a aby se v tom prostě potom někdo vyznal, že jo. Takže na tohle je opravdu třeba lepší, kor prostě u těch lidí, co co maj jako takhle nějakou firmu nebo tak a už ty výdaje za za ty energie jsou nějaký vyšší, tak si toho poradce zaplatit. A u domácností, no, a jak říkal Ondra, ono prostě se to reálně jako zjistí, jak je slušnej ten dodavatel, až když od něj jako odcházíte a pak třeba kolikrát zjišťujete teprve, co jste vlastně podepsali, jo. Ale ideálně jít k někomu, u koho se tohle nestane a pak se hodně ptát, no. Ale zároveň zase spolíháte na nějakou jako důvěru v to, že vám to ten dodavatel, nebo abych mluvil konkrétně, tak nějakej jako obchodník, že jo, toho dodavatele, takže bude se chovat fér a že vám to sdělí. A že když se ho zeptáte, jak je to složitý vypovědět, prostě můžu to vypovědět kdykoliv v průběhu jako smlouvy, tak vám řekne: „Jo, jo, jo, takhle to prostě je.“ Ale jaká je pak realita? Prostě co je psáno, to je dáno a v těch energiích obzvlášť prostě něco jako podepsat na dobrý slovo, no tak je to takovej jako skok jako do tmy a nevíte, jestli tam je jako půl metru a nebo jestli padáte jako do jámy, no.

Ondřej Doležal:
No a hlavně je to, co je v té smlouvě, tak to je jako jedno, tam filozofie těch firem některejch je prostě tak jako šílená, že jsou tady nejlevnější, ukazujou cenu, která je jako fakt nesmyslná, jo, klidně jako tady o třístovky nižší, než za kolik to prodáváme my, a a rozhodně na tom třístovky marže jako nemáme, že jo. A teďka po třech měsících prostě vylítne ten stálej měsíční plat, jako když platíte v bance za vedení účtu, z 55 na stovku. Jo, což když platíte dvě megawaty, tak už je to jako poměrně dost. Každou jednu megawatu zdražíte o třístovky. A potom cenu té jedné megawaty, toho jednoho melounu, tak vyskočila ta cena z dvanáctiset padesáti na devatenáct set jako sedm, jo, bez daně. Takže za čtyři měsíce a je to legální. Takže i když si jako perfektně přečtete tu smlouvu, tak jako nic to nezaručuje, že prostě i ta filozofie těch firem je poměrně jako zajímavá. Některejch.

Moderátor:
Ondro, ty jsi ještě, tys to zmínil, ty si připomínkoval energetický zákon, mohl by jsi ve stručnosti říct, o co tam vlastně jde? O co... proč proč ten zákon jako takový existuje a co se na něm vlastně teď v té novele novele mění?

Ondřej Doležal:
Jo. Ten zákon vlastně teď má opravdový chyby v tom, že vůbec nechrání jako podnikatele, firmy, obce, živnostníky, fakt jako nikoho. Jediný, na koho je to směřovaný, tak jsou spotřebitelé a na ně je to ještě k tomu trošičku s mezerama. Ve smyslu toho, že když vlastně ten spotřebitel, nebo obce a firmy, prostě energetickej zákon prostě ignorujte, je pro vás jako fakt zbytečnej. Jediný, co se týká jako podnikatelů, tak je to, že přispíváte na činnost energetickýho regulačního úřadu, ale jakmile jim budete psát, tak to v podstatě jako můžete vzdát od příštího roku. Jako opravdu. A u těch spotřebitelů, tak tam je chyba ta, že když ten zprostředkovatel vlastně uzavře tu smlouvu na základě plný moci s dodavatelem u něj v kanceláři, tak sice budete, nebo budete moct nově zrušit tu smlouvu s tím dodavatelem, ale od toho zprostředkovatele dál můžete jako dostat pokutu. Takže, protože vy máte vlastně smlouvu s dvouma subjektama, že jo. Ten jeden, kterej jedná na základě plné moci a má vám vyhandlovat ty nejnižší jako podmínky. A to, že to dá kamkoliv, tak prostě můžete zrušit pouze smlouvu s tím dodavatelem, ale už ne s tím, kdo tu smlouvu zajistil. To je jako obrovská chyba, pak absolutně se tam neřeší jako povinnost těch dodavatelů bránit smluvním pokutám. Takže teďkon my děláme novej web, že jo. A tak ty kluci jako do toho musíme je to jako nabrífovat. A teďka přišel ten grafik jako s tím, že přecházel tady od firmy A do firmy B a dostal 7 000 pokutu na rodinnej dům. A výsledek je prostě takovej, že mu teda slíbili 2 000 úsporu a převedli ho, i když věděli, že dostane smluvní pokutu. Protože tady funguje ten operátor trhu, kdy tady ten novej dodavatel prostě řekne: „Ne, vypovídáš to prostě špatně a já tu změnu dodavatele pozastavuju.“ A já řeknu: „Hele, mě to nezajímá, já to odběrný místo chci.“ A on, ten původní dodavatel tady Ondřej, tak ti pošle jako flastr. A nikoho to jako nebere, že jo. Takže teďkon i spouštíme, dáváme se toho, že teda chcem, aby se do toho zákona dostalo, což jako uvidíme, tak už máme koupenou registraci domény nebo doménu Chcivrátitpokutu teďka cz. Zatím tam jako nic nefunguje, ale ale promlčecí lhůta je prej tři roky. Takže zkusíme to se vydat tímhle tím směrem. A a další věcí jsou ty termíny ukončení smluv, no. Protože vy jako firma, kluci prostě holky, který podnikáte, tak ten dodavatel má smlouvy, kdy ta účinnost platí na 24 měsíců, ale ode dne zahájení té dodávky. Nikoliv od podpisu smlouvy. To znamená, že tady Petře ještě pak se podíváme na to vyúčtování. A ta smlouva může začít jako opravdu 1. dubna příští rok 2022 a bude platit do 31. 3. 2024. Ale to ty nevíš. A jedinej vlastně, kdo ví, že to takhle je, tak jsem já, protože ten původní dodavatel pošle tu akceptaci mně. „Ano, tobě se změní jako dodavatel k nějakýmu dni, přijde ti faktura.“ A máš možnost to nějak jako ještě hlídat, jo. Ale když podepíšeš nějakej dodatek ke smlouvě nebo seš u toho dodavatele osm let, už ta smlouva jako dávno ani neexistuje, co si budem povídat, ty malý firmy i ty velký firmy, no prostě ty archivy někdy vypadaj, jak vypadaj. A teďka když jako končíte tu smlouvu, tak potřebujete, aby vám řekl ten původní dodavatel, k jakýmu datu to prostě je ta smlouva ukončená. A už teď v tom energetickým zákoně, v tom paragrafu 30, je prostě spotřebitel, což je fyzická osoba nepodnikající, a a všichni toho využívají. Všichni. Prostě vám sdělí, že nemaj povinnost, že jste nepodali oznámení o ukončení, ale jakousi žádost o neprolongaci smlouvy, což prostě v žádný jako právní normě takovýhle ustanovení není, ale regulační úřad to toleruje a tak dál, no. Takže má to jako své nějaké omezení ten energetickej zákon, ale je to prostě tím, že ty velký firmy to evidentně změnit nechtěj a je tam jako nějaká nevůle. A tím, jak ti zákonodárci prostě bohužel tomu nerozumí, ale na koho se zlobit, že jo. Prostě ty lidi taky nemůžou rozumět všemu, ani advokáti, nikdo. Tak no a to je energetickej zákon, no. Prostě.

Moderátor:
Každopádně nic příjemnýho, jak to z toho poslouchám. Ondro, ty vlastně kdyby ses měl podívat na to, co se třeba u vás teď chystá. Ondra druhý už to tady zmínil několik věcí, ať už to je nový web nebo potom řekněme záchrana pokut, tak co ještě dalšího tam tam pro vás je?

Ondřej Jaroš:
Primárně jsou to opravdu tyhle dvě věci. Třeba interně řešíme nějaký úpravy systému a nejen vlastně interně, ale tak jak máme nějaký partnery, který nám vlastně zprostředkovávají klienty, třeba prostě nějaký jako dobrý realiťáky nebo finanční poradce prostě, který jako to dělaj pořádně a fér, tak tak pro ně děláme partnerskou sekci, kam se prostě můžou přihlašovat a spravovat si ty klienty, který nám poskytnuli, aby viděli, protože ono je to důležitý. Ty klienti primárně komunikujou s nima, oni jsou třeba nějakej styčnej bod, kterýmu důvěřujou, a takže je potřeba, aby oni měli přehled prostě o tom, v jakým stavu je ta smlouva, jestli už se tam dodává a tak dál. Takže upravujem tady tu partnerskou sekci. Chceme upravovat i klientskou sekci, což je ta sekce, kam se prostě přihlásíte na webu, ukáže vám to vaše poslední faktury třeba, co máte platit teďka za zálohy a tak dál. Takže pořád se dělá něco. Hodně toho je v rukou teda našeho schopného programátora, takže ono vymyslet se toho dá jako nekonečně mnoho a vždycky je to mnohem větší problém samozřejmě tý prioritizace, jo, těch nápadů. Já bych prostě ho mohl zaměstnat, jako bych zaměstnal klidně deset programátorů na deset let, jako stačily by mi na ty prostě dva dny, abych jako sepsal pár poznámek. No ale prostě to nejde, že jo. Takže je to o tom skákat s nějakou jako rozumnou prioritizací jako od jednoho bodu k druhýmu a snažit se to zlepšit. Třeba jak pro nás, aby jsme to měli jednodušší u nás v kanceláři, tu naši práci, nebo prostě zpříjemnit těm klientům nebo těm našim partnerům externím a tak dál.

Moderátor:
Ondra Jaroš a Ondra Doležal. Pánové, děkuju za rozhovor.

Ondřej Jaroš:
Díky.

Ondřej Doležal:
Díky.

Moderátor:
Pokud se vám tenhle díl podcastu Buduj značku líbil, tak ho určitě nezapomeňte hodnotit. Třeba jako audio v aplikaci Apple Podcast, pokud ho posloucháte jako audio. Nebo ho potom samozřejmě můžete odebírat i v dalších aplikacích jako je Spotify nebo Google Podcast a nebo zkrátka asi všude, kde posloucháte vaše oblíbený podcasty. A nebo v tomhle případě i na YouTubu. Já se na vás budu těšit zase v příští epizodě. Mějte se moc pěkně. Na shledanou.