Podcast Cesty vítězů - SFORP - když tomu nevěříš tak nikam nedoletíš

12. května 2021

SFORP - když tomu nevěříš tak nikam nedoletíš

To nejdůležitější z rozhovoru:

Ondřej Doležal a Ondřej Jaroš z firmy SFORP diskutují o dodávkách energií a svých zkušenostech

Začítky v oboru

Doležal začal jako podomní prodejce energií, což vedlo k myšlence založit firmu zaměřenou na transparentní poradenství.
Spolupráce s obcemi a firmami se ukázala jako efektivní.

Vnímání trhu

Energetický trh je složitý a plný nekalých praktik.
Mnoho lidí si myslí, že změnou dodavatele ušetří, ale často tomu tak není.

Změny v legislativě

Novely energetického zákona mění regulace, ale trh zůstává problematický.
Firmy se snaží obcházet pravidla.

Přidaná hodnota

SFORP klade důraz na slušnost a transparentnost v podnikání.
Zákazníci mají stejnou cenu a nejsou diskriminováni.

Rizika a výzvy

Klienti se setkávají se skrytými poplatky a složitými smlouvami.
Doležal se snaží pomoci zákazníkům vyhnout se problémům.

Důležitost zákaznického servisu

SFORP se snaží poskytovat kvalitní poradenství a zázemí pro klienty.
Zákazníci se často obracejí s problémy na SFORP.

Budoucnost a vize

Doležal plánuje pokračovat v práci na legislativních změnách a zlepšování služeb.
Důraz na podporu zákazníků a rozvoj firmy.

Závěr

Doležal a Jaroš se snaží zlepšit situaci na energetickém trhu a pomáhat lidem v těžkých situacích.

_______________________________________________________

Celý rozhovor:

Intro (Voiceover):
Vítejte v podcastu Cesty vítězů, kde budou každý týden mými hosty elitní čeští sportovci a sportovkyně, ať už současní nebo i ti bývalí. S nimi se proběhneme po jejich životních cestách a pokusíme se najít střípky inspirace, které by mohly být užitečné všem z vás.

Moderátor:
Dobrý den, milí posluchači a milé posluchačky, vítejte u dalšího pokračování podcastu Cesty vítězů. Tak jak začínám vždycky, že mám rád novinky, tak dneska tady máme novinku velkou, protože ne jen sportem je člověk živ. A ale vlastně to se sportem nějakým způsobem spojený je, protože sport nejde dělat bez energie a mám tady kluky energetický. Ne teda, že by mi tady pili nějaký, nějaký energetický parády, ale jsou to kluci, kteří se věnují energetickému byznysu z firmy SforP. Mám tady Ondřeje Doležala a Ondřeje Jaroše. Ahoj kluci.

Ondřej Doležal:
Ahoj.

Ondřej Jaroš:
Ahoj.

Moderátor:
No, jak jste slyšeli, mám tady Ondřeje a Ondřeje, takže jsme většinu našeho přednatáčecí debaty jsme strávili tím, že jsme řešili, jak je budu oslovovat. Takže jsme zjistili, že máme teda Ondřeje a Ondru, tak jsme se z toho tak nějak, tak nějak vyvlíkli, ale oni si stejně kluci vždycky vezmou slovo podle toho, na co se jich zeptám. Tak abyste kluci ze začátku jenom nějak představili, jak jste vlastně došli k tomu, k čemu jste došli a a pak uvidíme, kam nás to zavede dál. Tak možná Ondřej, jestli si to vezmeš?

Ondřej Doležal:
Tak já jsem se k energetickýmu trhu dostal vlastně úplně náhodou, protože byl nějakej inzerát na obchodního zástupce a vyklubal se z toho podomní prodej, což byla ohromně zajímavá zkušenost. To byla jako prázdninová jako brigáda, docela jako zajímavá. A nastoupil jsem na vysokou a říkal jsem si: „Ty jo, ale vlastně takhle to jako nejde. To přece ty lidi dostávají úplně jiný jako informace a a celej ten trh vlastně – nebo jsem ještě nevěděl – ale nějak se těm lidem neříká to, co by se mělo.“ Takže v prváku už vlastně, v prvním semestru, jsem vymyslel, že bysme mohli jako obcházet ty obecní úřady a na sedmi slidech se těm lidem vysvětlovalo, co jako špatně. Což bylo docela zajímavý, protože dvacetiletej kluk tady někomu jako vykládá o tom, že jako: „Hele, pozor na to, vůbec to není, jak to vypadá a říkám vám to já, je mi dvacet, nic za sebou nemám.“ Tak to bylo takové jako zajímavé období.

Moderátor:
A ty ses k tomu připojil, Ondro, kdy?

Ondřej Jaroš:
Hele, já jsem druhýho Ondru nebo Ondřeje teda, tak potkal na vejšce, kdy my jsme se znali z různých cvik, přednášek a tak dál, ale potom mě oslovil právě s tím, že že má tady takovýhle projekt a jestli nemám zájem se toho nějak účastnit. A na začátku tak já jsem spíš vždycky dělal, řeknu třeba, připravoval jsem grafiku a pomáhal jsem mu s těmadle věcma, protože my jsme poměrně unikátní v tom, že on jako neumí spoustu věcí, co umím já a naopak. Takže jsme se docela dobře doplňovali. Jo, Ondra třeba kdyby měl připravit nějakej dokument, aby to vypadalo pěkně, tak to vůbec jako nehrozí, i kdyby nad tím seděl dvacet hodin. Takže jsme se takhle poměrně prolínali a primárně jsme byli kamarádi, s tím, že eventuálně jsme prostě jako se připojili do toho společnýho byznysu.

Moderátor:
Já myslím, že tak to je takovej, dejme tomu, klasickej příběh, že kamarádi spolu založí nějakej, nějakej byznys, ale myslím si, že lehce netradiční v tom je, že když to řeknu – a nemyslím to v žádným případě, abych vás, abych vás urazil – ale že se parta mladých kluků dá dohromady a chce se pustit do boje s giganty. Trošku jakoby mi tam skáče ten David a Goliáš, protože to asi není žádný velký listovní tajemství, že ten prostor té energetiky je zabranej gigantama a nikdo, nikdo nemusí ani, ani je jmenovat. Takže co vás vlastně přivedlo k tomu, že jste si chtěli dát před sebe takhle nelehkej úkol? Pochopitelně to asi navazuje na tu, na tu tvoji první zkušenost, ale jak to pak vedlo dál až tady k tomuhle nápadu?

Ondřej Doležal:
No, vlastně se to vždycky tak nějak jako vyvrbilo jako z té situace, jo. Že prvně byly ty přednášky, protože jsem si říkal: „Ty jo, to není možný prostě lidi, koukněte se na to, je to úplně evidentní.“ Následně to byly různý jako že jo aukce, kdy ty lidi by se dostávali na lepší ceny sami a tak dál. Postupem času prostě začneš, začneš objevovat různý jako takový ty podvůdky a říkáš si: „Ne, to není možný. Hele lidi, jsme v nějakým právním státě a i když to nefunguje nějak, tak ty argumenty pro to, aby se ten člověk třásl z nějaký jako ošemetný situace...“ Různí energošmejdi, že jo a tak dál, byť já ty slovo energošmejdi nemám úplně rád pochopitelně...

Moderátor:
(smích)

Ondřej Doležal:
Ale vždycky mě k tomu vedlo to, jakože jsem si říkal: „Ty jo, jak je to jako možný, jo?“ A vyplynulo to vlastně do podoby, že po těch osmi letech máme svýho vlastního dodavatele a je tady nějaká, nějaká novela energetickýho zákona a všude vlastně se dočtete, jak, jak je to super, že energošmejdi nebudou. Ale oni budou. Tam jsou prostě obrovský chyby, jsou nedostatečně zpracovaný kompetence Energetickýho regulačního úřadu, ale zase to prostě nikoho nezajímá. A já už to dělám osm let a vím zase, kam todlencto pospěje, jo. Já už prostě vím, jak to budu vypovídat a vím, jakou odpověď dostanu od který firmy. A jenom si to představím a mám prostě osypky.

Moderátor:
No a Ondro, my jsme se chvíli před natáčením právě o té novele bavili, protože mně to, mně to přišlo hodně zajímavý. Tak co je vlastně špatně zaprvé v té současné? Proč ta novela má přijít? A zároveň co, co se chystá v té nové? A nebo co byste vy vlastně navrhovali, že by se tam mělo dít a na co si takhle jakoby dávat pozor?

Ondřej Jaroš:
Jasně. Já tohle potom předám Ondřejovi, protože ten brousí víc do těch jakoby legislativnějších věcí, ale úplně zjednodušeně. Velkej problém je prostě to, že zákazníci nemají dostatečnou ochranu před nějakýma nekalýma, před nekalým chováním dodavatelů. To znamená, že dělá se tady spousta věcí, který by prostě fungovat neměly. Jakožto například to, že se omezujou lhůty, kdy můžete vypovědět smlouvy. To znamená příklad: Někdo podepíše smlouvu na tři roky, ale v tý smlouvě má prostě napsaný – samozřejmě malinkatým písmem někde, kde si to nepřečte a nikdo mu to neřekne – že tu smlouvu může vypovědět pouze třeba v pátý a šestý měsíci v posledním roce. A pokud to nevypoví přesně v tomhle tom daným termínu, tak se ta smlouva prolonguje. Pokud to vypoví dřív, tak mu prostě řeknou, že, že to neakceptujou, ale neřeknou mu ani, kde to má vypovědět. A dostávaj se potom samozřejmě – což jde ruku v ruce právě s těma energošmejdama zmiňovanejma a tak dál – lidi do situací, kdy něco podepíšou, pochopitelně neví co podepíšou, protože kdo si to dneska čte, když ani neví, co má číst. A najednou jsou v nějakým kole jako toho, že se snaží dostat třeba od dodavatele, u kterýho mají jako opravdu špatný ceny nebo špatný podmínky a prostě neví jak a nedaří se jim to.

Ondřej Doležal:
Ono když ještě do toho takhle vstoupím, tak on to není problém jenom těch malejch, jo, že se tady jako je v povědomí, že to tady dělá pár jako drobnejch hajzlíků odněkud. Ale ono to tak jako úplně není, jo. Když to vezmu jako za sebe, za fyzickou osobu, tak když třeba budu chtít jít k [PÍP], což je tady prostě dodavatel, kterej má milion zákazníků, tak jsem s nima schopnej, nebo oni jsou schopný se mnou podepsat smlouvu na 24 měsíců s výpovědní lhůtou v konkrétní tři týdny. To znamená, že já když tu smlouvu nevypovím mezi patnáctým lednem a třetím únorem – no tak prostě jsem tam zase na 24 měsíců. A když od nich, když todlencto poruším, tak dostanu smluvní pokutu. A to je jako ten problém, že vlastně není to jenom o těch jako malejch, jo. Ten zákon jako selhává, nebo se, není dostatečnej. Ale zase ty právní úpravy, to je prostě pro chudáky, jo. Tady ty lidi by se měli řídit nějakou jako morálkou, kterou se prostě jako neřídí, to je, to je jako Klondike. Kdy každej těží jako to svoje zlato a hlava nehlava to tam prostě jako buší a to je špatně.

Moderátor:
Tak to jdeš trošku do hloubky, protože myslím si, že samozřejmě zákony a novely, regulace jsou tady nějakým způsobem od toho, aby tohle hlídali tady, tady tyhle lidi, protože druhá varianta mi přijde ta těžší a to je změnit charakter všech, všech tady těch, tady těch lidí. Ale vy jste vlastně vzali jakoby jinej způsob, kterej mně přijde velmi blízkej a to je to, že se snažíte zaprvé lidem v tom radit a ukazovat jim, že to může fungovat nějakým způsobem charakterově. Což jestli tomu dobře rozumím, tak je ten váš hlavní jakoby diferenciátor, je to tak?

Ondřej Jaroš:
Jo.

Ondřej Doležal:
Jo, hele my jsme si prostě od začátku říkali, že vlastně je to naše přidaná hodnota v tom trhu, kterej – a rozhodně já nechci říkat, že prostě jediný jako dobrý jsme tady my, jako určitě tak není, jsou prostě dodavatelé, kteří jsou v pohodě – ale jako za mě prostě většina, jak se chovaj jako ti dodavatelé standardní, velcí, malí, to je jedno, tak prostě v pohodě není. A to jsme viděli v tom jako nějakou přidanou hodnotu. Prostě pojďme to dělat pořádně a věříme, že se jako takováhle služba ty zákazníky najde. A samozřejmě je to pak na, je to na těch zákaznících. Ono jedna věc je tady mluvit o tom, jak seš super, to dělá dneska taky každej, ale to není nutný. Prostě ty zákazníci, my jim prostě říkáme: „Pročtěte si smlouvy, ptejte se na to, jaký jsou tam výpovědní lhůty, ptejte se na podmínky, ptejte se na to, jestli vám prostě můžeme jako, můžou ti dodavatelé zdražit nebo jak funguje zdražování v průběhu smluv a tak dále.“ A jsou prostě určitý věci, který nám přijdou jakože nejsou prostě cool a a taky neděláme, protože bysme sami nechtěli takovouhle smlouvu třeba podepisovat. Jo, tím jak jsme dělali poradenství prostě osm let, tak dovolil bych si říct, že jsme viděli jako skoro všechno, nebo všechny možný tričky. A z toho jako vznikly i naše dokumenty, který prostě tam tyhle tričky nemají, protože kdybych to já sám nepodepsal, tak bych to prostě nedal podepsat ani nikomu jinýmu. Což bohužel asi není, řekněme ten standardní postup, protože potom je tady prostě spousta firem, který... Jo, je to zase otázka toho práva a a tý morálky, kdy to, že ti něco dovolí jakoby právo, tak nutně neznamená, že bys to měl třeba dělat, za mě. Ale každej si to vykládá jinak a potom to samozřejmě vypadá podle toho.

Ondřej Doležal:
Tady je třeba krásná ukázka. Existujou tady spotový nákupy, což asi popíše líp než já, o tom, že vlastně klesla... Minulej rok byl koronavirus, že jo, zavřely se všechny, všechny obchody, fabriky šly jako dolů, že jo, omezila se výroba a najednou byl tady přebytek elektřiny, protože ty firmy to měly nasmlouvaný, dodavatelé to měli nakoupený, ale najednou nebyl odběr. Prostě v té síti bylo moc elektřiny a to tlačilo tu cenu krátkodobě dolů. To znamená, že spadly ty spotový trhy, kdy se nakupuje jako po dnech nebo po hodinách. A dneska se vlastně nabízí těm lidem produkty na spotovým trhu, že vlastně nakupuješ podle toho, jaká je elektřina tu danou hodinu. Ale těm lidem se to počítá oproti minulýmu roku. Kdy ta cena spadla jako pod 40 Euro, jo a říká se jim: „Heleďte se, budete mít tady 40 Euro, cena nákupu tý naší služby, tak za to nám dáte plus 300 korun a úspora oproti tady vašemu stávajícímu dodavateli je 10 tisíc,“ jo třeba.
Ale ta realita je taková, to jsou informace z minulýho roku, jo. Cena spotu dneska je 60 Euro za megawattu plus těch 300 a najednou jste o 500 korun na megawattě jako jinde. Což se těm lidem prostě neřekne, jo. A ty lidi dneska maj třeba dvouletý smlouvy s touhlenctou fixací, že musej nakupovat po těch hodinách nebo po těch dnech. A jakmile se to tady otevře – zase ten trh – tak ta spotřeba půjde nahoru a není důvod, proč by měla jít cena elektřiny dolů. Jo, s odpojováním jako uhelnejch elektráren, tak jak se to jako plánuje, že jo, cena emisních povolenek. Takže ty lidi si tady myslej, jak budou platit 1200, ale už teď platí 1800 a neví to. To je prostě o 50 procent víc.
A a další jako zajímavá třeba věc s todlenctom je ta, že když si dneska někdo chce koupit akcie ČEZu, tak musí vyplnit investiční dotazník. Jo, prostě klasickej investiční dotazník o tom, jak tady někdo tomu trhu rozumí. Což ty akcie ČEZu maj nějakou dividendu, je to jako relativně jednoduchej produkt. A najednou tady prostě lidi bez jakýhokoliv investičního dotazníku a bez jakýkoliv regulace můžou nakupovat prakticky zprostředkovaně přes ty dodavatele na komoditním burze jako kdyby. Jo, což je vrcholně jako spekulativní produkt, ale žádná regulace, o čem, nebo tam jako není. Takže tam jsou jako určitý jako nepoměry a to nevnímám úplně pozitivně.

Ondřej Jaroš:
Já bych k tomu řekl právě poměrně zajímavou historku, trošku bokem, ale možná někteří z posluchačů ví, nebo jste o tom slyšeli, že byla vlastně velká, byly velký mrazy v Texasu. Texas v Americe je specifickej tím, že oni mají vlastní elektrickou soustavu, která je v podstatě kompletně odpojená jak od východního, tak od západního pobřeží. A je tam hodně jakoby deregulovaná právě ten prodej elektřiny. Je to prostě tak, jak Texas je prostě stát v Americe, kterej je trošku sám, země jako sám pro sebe. Tak to i v těch energiích a tam docházelo k tomu, že ti lidi, oni prostě platí energii tak, jako podle toho, jaká je poptávka. A tím, že tam nebyl žádnej strop a byla obrovská poptávka prostě po elektrický energii, která vůbec nebyla právě z důvodu tady těchhle sněhových bouří a tak dál, tak se tam opravdu děly takový věci, jakože někdo platil za megawattu elektřiny, která by prostě mohla stát, řeknu třeba 2000 korun, tak tam platil třeba 10 000 dolarů, protože tam byly tak obrovský píky, kdy najednou to stálo o 10 000 procent víc. Což neříkám, že je něco, co se stane tady, tady to funguje trošku jinak, ale spíš chci poukázat na tu právě tu spekulativnost jako toho produktu, jo. Že jak říká Ondra, to prostě není něco, co je dlouhodobě nějaký jako stabilní. No a kor když prostě někdo dostane zase kalkulaci na bázi nějakýho předchozího roku a samozřejmě ji dostane s představou, že takový ty ceny budou tenhle rok... Ale každej ví, že nebudou. Každej, kdo v energetice dělá, tak prostě ví, že jako už se to nebude opakovat, ta situace co byla minule. I kdyby korona pokračovala, tak už jsou na to všichni jako jinak připravení a ten trh to bere v potaz. Prostě ta cena tý komodity, už už je to v ní započítaný, řeknu tady tydle ty nejistoty a tak dále. A potom prostě nemůžem, není možný z mýho pohledu, nebo není morální lidem slibovat prostě něco, co nebude. I když prostě zase tam dáš hvězdičku a řekneš, kalkulace prostě nebo nějaké jako historický vývoj nereprezentuje prostě vývoj budoucí a možná to tak nebude, jo, jako rozumíš.

Moderátor:
No tak zatím jsem z toho tak nějak jako vycítil, že určitě jeden z důležitých, dejme tomu, pilířů toho je seznamovat ty lidi aspoň s tím, s těma základama, což vychází z nějaké té vaší poradenské činnosti. Zároveň potom vyvíjíte nějakou aktivitu, co se týče té novely zákona, to znamená doporučujete asi nějaký věci, jak to regulovat. Je tam ještě něco dalšího jakoby, co by běžnej člověk jako mohl dělat kromě nějakých těch základních doporučení? Na co si, na co si dávat pozor? Napadá vás něco takovýho, co se vlastně dá lidem poradit?

Ondřej Doležal:
Ono, ony ty rady jsou jednoduchý, že jo. Přečíst si smlouvu, udělat si nějakej průzkum trhu. Což je tady tisíckrát jako omílaný, jo. Nepodepisovat nic podomním prodejcům a a podobný jako věci. Ale ten trh na tom takhle jako není postavenej, že jo. Ty, ty důchodci prostě jsou doma sami, teďka na ně někdo zazvoní, tak si rádi jako popovídaj. Benefit je pro toho člověka, co tam strávil ten čas, to, že má prostě podepsanou smlouvu. Děda si pokecal, tak, tak změní dodavatele. Můžu si o tom myslet, co chce, ale takhle to prostě funguje. A ten děda tu smlouvu číst jako nebude, jo. Není to v jeho silách, nerozumí tomu.
A proto bysme měli mít ty právní normy postavený tak, aby když ten člověk odejde – když se mnou, nebo s tím dědou někdo podepíše jako elektronickou aukci, třeba – tak když ta e-aukční společnost za něj podepíše smlouvu na základě plný moci u toho dodavatele v kanceláři, tak ten děda už od ní nemůže jako prakticky odstoupit. A pokud od ní odstoupí, tak dostane pokutu od toho dodavatele a dostane pokutu i od toho zprostředkovatele. A třeba todlencto ani v té novele jako zakotvený není. Takže jedna věc je to, co těm lidem se jako říká, ale měli bysme na ně myslet jako trošičku jinak. Pokud tady nefunguje jako ta morálka, což historicky víme, že to tady jako není, nic takovýho, tak prostě ty právní ustanovení těch devět bodů, dejme tomu, devět paragrafů, tak musí bejt prostě tak, aby ten trh jako tomuhlenctomu zabránil. A není to nic komplikovanýho.

Ondřej Jaroš:
Já s tím úplně souhlasím a moje představa je prostě taková, že jasně, můžeme si říkat, jak pomoct těm lidem, aby se tomuhle vyhnuli. Ale podle mě v ideálním případě, tak něco jako je prostě dodávka energií, tak ve jako ve funkčním státě, ve kterým se doufejme jako v celku nacházíme, nebo bysme chtěli se minimálně vždycky jako nacházet, že jo, tak to má fungovat tak, že prostě nikoho to nebaví. Todle má fungovat jako v ideálním případě v podstatě samo, v uvozovkách. Já si myslím, že lidi nechtějí měnit jako dodavatele, stejně tak jako prostě podobný je to možná s politikou, že jo. Jako kdyby žil, řeknu, v nějakým hypotetickým dokonalým jako právním státě, tak to prostě funguje samo a ty nemusíš trávit čas nad tím, abys řešil, jak, jak co třeba obejít nebo jak se vyhnout tomu, aby ses dostal do nějakých problémů a tak dál. A stejný je to s těma energiema. Prostě... a já nejsem třeba nějakej velkej fanda regulací, nebo myslím si, že by měl bejt prostě nějakej volnej trh samozřejmě ve spoustě věcí. A v byznysu by se neměly prostě svazovat jako zbytečně ruce, ale v případě těch energií je to prostě podle mě utažený jako málo a mělo by to bejt utažený víc.
A třeba ten Energetickej regulační úřad, tak by měl mít větší pravomoci udělovat pokuty, nebo prostě rozhodovat o těch jednotlivých případech. Prostě dát k tomu nějakej svůj opravdovej názor, kterej má třeba i nějakou právní váhu, kdy by došlo na to, že by se šlo třeba k soudu. Protože momentálně to, co třeba přijde z toho regulačního úřadu, tak je nějaký vyjádření, jak oni to vidí, ale vlastně sami nám jakoby řeknou, nebo tomu člověku, co s ním komunikuje, že to jako vlastně reálně nemá nějakou extra jako právní jako váhu a že je to prostě nějakej jejich pohled na věc a tak. Jo, ale přitom by to měl bejt vlastně, byla měla bejt ta koncová instituce, která prostě řekne: „Hele, v právu jste vy a pokud v tom třeba bude dodavatel pokračovat v tom, co dělá, tak prostě mu bude udělená pokuta.“ A tohle se neděje.

Ondřej Doležal:
Tak, a vlastně ono se to neděje... tys mluvil o těch fyzickejch osobách, ale ono se to ani neděje u těch firem a obcí, jo. Že vlastně i ta novela teďkon, tak tam všude je spotřebitel, což je fyzická osoba nepodnikající. Ale když jsi ředitel základní školy nebo starosta obce, nebo máš nějakej malej byznys, nebo seš živnostník, tak tvý práva v té novele nejsou vůbec, ale vůbec upravený. Jediný, co se tě z energetického zákona týká, pokud jsi podnikatel, nebo příspěvková organizace, cokoliv, tak je, je paragraf tuším 17d, což je financování Energetickýho regulačního úřadu a seš povinnej odvádět jako, přispívat na ten chod. Ale reálně tam té, ty tvoje práva, vlastně Energetickej regulační úřad, tak jak je ten zákon napsanej, tak nemůže řešit. Což je docela jako zvláštní.

Moderátor:
Já jsem zmiňoval toho Davida a Goliáše, teď nechci, abych vás nějak znejišťoval nebo něco podobnýho. Jak si myslíte, že je reálný, že dejme tomu malá, malá firma oproti těm velkým hráčům na trhu se chce podílet na, na úpravě zákona nebo na návrzích na to. Buď jak se vám to daří a nebo jestli si myslíte, jestli tam vidíte jako nějaký světýlko na konci tunelu, že se vám třeba něco podaří změnit?

Ondřej Jaroš:
Hele, já jsem v tomhle třeba asi vždycky... Ondra je, Ondřej teda, tak je takovej jako spíš jako vizionář, co všechno si představuje jako v pozitivním světle. Já jsem hodně jako od přírody skeptickej, takže si uvědomuju to, že to prostě není jako jednoduchý, jo, že v tomhle hraje roli spousta věcí, možná i nějakej třeba lobbying. Přece jen je ten zákon nějak napsanej, příliš se nemění a ta novela taky není příliš jako dobrá, takže možná jsou nějaký síly, který jako nevidíme, který mají zájem o to, aby to zůstalo tak, jak to je. Nicméně tohle asi prostě nikdy nebyl jako ten náš problém. My jsme vždycky, že jo, když prostě, tak jak zmiňovals, když jsme to začínali, tak my jsme věděli, že tady jdem jako do trhu, kterej je už teďka přesycenej, už teďka má jako hrozně špatný jméno, těžce se v něm podniká, nehledě na to, jestli to děláš dobře nebo špatně z tohodle pohledu, protože prostě ta důvěra lidí taky je nízká. Ale já věřím, že prostě i kdyby to neprošlo teďka a nešlo teďka, tak pokud tomu budeme věnovat dostatečný úsilí, no tak se to podaří příště, no. A zároveň vždycky jako ty lidi, už to, že i kdyby se ten zákon nezměnil, tak pokud tohle prostě víc lidí zjistí, tak taky prostě si na to budou dávat větší pozor, jo. Ačkoliv jak jak jsem zmiňoval předtím, podle mě v ideálním případě by si na to jako pozor dávat nemuseli, protože by se to prostě nedělo. Ale když už se to teda dít bude, tak čím víc lidí todle uslyší a zjistí, tak tím líp pro ně a potom třeba budou nad změnou jako dodavatele jako přemejšlet jinak a a vyhnou se nějakým jako problémům, kterým by se nevyhnuli, kdyby to třeba neslyšeli.

Ondřej Doležal:
Já bych k tomu řekl, že si myslím, že to bude dobrý. Můžeme začít už tady jako u klientů nebo kdo to poslouchá, to je jedno, tak taková jako věc, jo. Když vám jako nabízí zelenou elektřinu, produkt „Tady chraňte životní prostředí, kupujte zelenou elektřinu. Kupujte ji o 150 korun dráž, než nabízíme náš jako tady jinej produkt, protože šetříte životní prostředí.“ No ale když se nad tím zamyslíte, tak jak, jo? Elektřina k vám jde vždycky z nejbližšího zdroje. Elektroměr neumí rozeznat, jestli ta elektřina jde z uhlí nebo vodkud, tomu elektroměru je to úplně jedno. Takže v tomhlenctom směru ani nějak nepodporujete ten výkup, protože ten výkup stejně ti dodavatelé jako zajišťujou, protože ta elektřina, když je vyrobená, no tak se prostě prodá, protože nejde uskladnit. Což je jako první věc. Takže myslím si, že osvěta jako těch lidí v tomhlenctom směru je, je jako důležitá a to takový to kritický myšlení.
A další věcí je, že fakt si myslím, že třeba dokážeme ten energetickej zákon změnit. Já jsem psal už vlastně od května, píšu všem předsedům politickejch klubů, až je jakootravuju. Což teda uvidíme, jakej bude mít jako následek, ale třeba osobně jsem se potkal s předsedou Vystrčilem, kterej si to všechno jako poslech a docela jako koukal. Takže tak nějak pracujem na tom, že ze senátu by se mohla vrátit jako opravdu verze, která z 99 % vymýtí energošmejdy. Byť tady nemají úplně politickou, není na to politická síla jako ze strany ODS. Nicméně teďka jsem si prohodil pár SMSek s ministrem Havlíčkem, takže uvidíme, jak se k tomu postaví oni.
Ale v každým případě i kdyby to jako nešlo, tak my spouštíme jako zajímavý projekty. Teď zaregistroval jsem doménu Chci vrátit pokutu.cz. Je to založený na tom, že kdokoliv dostal na energetickým trhu v posledních třech letech pokutu, tak se domnívám, že na 99,9 % dokážeme ty pokuty z nich vytřískat jako zpátky. Protože když někdo dostává pokutu, tak ten původní dodavatel může systémovou jako hláškou říct: „Ne, ten zákazník nevypovídá smlouvu správně, my to, tu změnu dodavatele pozastavujem.“ A když tady Ondra, ten druhej dodavatel, ten novej, řekne: „Ne, já to chci mít u sebe,“ tak už to udělá přesto, že ví, že tam ta pokuta je. A měl by za to mít odpovědnost. Já když zase ten zákazník ode mě bude odcházet a já vím, že to neukončil správně a že mu můžu vystavit tu pokutu, tak jsem moh tudlenctu systémovou chybu, tudlenctu systémovou hlášku podat. Zabralo mi by to minutu. Ale místo toho jsem radši toho zákazníka tý smluvní pokutě jako sám vystavil. Takže když se ten zákon jako nezmění... a i když se změní, tak todlencto jako spustíme a vytřískáme ty peníze z nich zpátky. Minimálně se o to pokusíme.
Další věcí je, že jak jsem říkal, že ten zákon dostatečně ty lidi nechrání, tak existuje tady směrnice Evropský unie – což zaplať pánbůh za Evropskou unii – kdy tyhlencty nepřiměřeně krátký lhůty vlastně nesmí být. Ono se to implementovalo do starýho občanskýho zákoníku, do toho 64/1960 tuším, ale v tom novýho už to není. Ale pokud ten energetickej zákon todlencto jako nezmění, tak asi uvažuju o tom, že budeme žalovat Českou republiku. Takže já si fakt myslím, že ta cesta jako je. Že prostě sakra, tak jsme jako v nějakým právním prostředí, kde by to prostě jako mělo fungovat. A jestli ti lidi tomu jako nerozumí a nejsou tady jiný jako páky, jak by se to jako prosadilo, no tak prostě pojďme dát dohromady dost těch smluvních pokut, udělejme hromadnou žalobu a prostě ty lidi zničíme jako ekonomicky, jo. Evropská unie přece nám v tom taky může pomoct. Oni zahájili řízení tuším proti Španělsku a todlencto. Takže jako ta Česká republika jako má povinnost ty lidi chránit. Takže já to vidím pozitivně, byť to bude možná jako složitý.

Moderátor:
Tak já kluci vždycky na závěr dávám, dávám dvě otázky, s tou jednou klasickou teda vůbec nevím, jak si poradím. Tak mi dejte chvíli tím, že dám tu jednu, která je jednoduchá. Máte někoho, koho byste tady rádi slyšeli?

Ondřej Jaroš:
Tady u tebe? Hele, já odpovím spíš takovou jako srandou a to je to, že já vlastně už jsem říkal, že tady byl táta, že jo, kterej leze. Tak a ještě než jsem to věděl, tak dneska jsem právě jako říkal Ondřejovi: „Hele, tak on dělá jako ty podcasty takhle, že jo, spíš jako o sportu a tak.“ Tak já tam, tak tam řeknu tátovi, že jo. „Je tam, jde táta?“ On říkal: „No ale ten už tam byl.“ Tak normálně bych ti jako řekl tátu, no, ale ten už tady byl.

Moderátor:
Ale myslím, že on má historek dost, tak někdy dáme druhý kolo ještě.

Ondřej Doležal:
Já bych chtěl hrozně slyšet pana Duspěvu z Čepra. On jako rozhovory asi nevím, jestli si ho zvou nebo nezvou, ale je to hrozně zajímavej člověk. A na to, že dělá ve státní správě nebo vede státní firmu Čepro... no, takže jeho. To je jako, rozhodně to nebude ztráta času jako pro posluchače a ani pro ty lidi, co s ním případně udělaj jako rozhovor.

Moderátor:
Děkuju, tak jste mi moc času nedali, ale tak něco z toho vykouzlím. Ta poslední otázka, na kterou se vždycky ptám, je: Co sport dal těm, těm lidem a tím nějak jakoby provazuju tu celkovou linku. Ale teď mě napadá otázka, tak možná to navážeme dlouhým mostem k tomu, co jsme začínali. Tak říkal jsem, že je potřeba na sport energie a vy jste energie, nebo z toho prostředí energetiky pocházíte. Tak mě napadá otázka, tak kde berete vy energii do toho, co děláte?

Ondřej Jaroš:
Hele, já myslím, že nás to baví. Ono to zní jako hrozně jakože to je ubíjející a a právě jsme se smáli, protože po některých jako jiných podcastech tak vždycky jako skončíme a všichni si oddechnou jakože: „Ježíš, to to je prostě hrozný.“ A že jo, když to poslouchám, jaký je to jako špatný, no prostě jsou to, je to smutný, že jo, svým způsobem. Ale my to berem jako s humorem, chceme na to poukázat, ale baví nás to a baví nás učit lidi. Baví nás prostě to, že to můžeme jako dělat jinak, nebo minimálně jinak, než to dělá podle mě většina firem tady. Takže tu energii berem podle mě, nebo já aspoň, z toho, že je to prostě zajímavý a hele, vždycky jako můžeš vymyslet, jak to prostě dělat jako líp a a jinak. Takže v tomhle je to fajn.

Ondřej Doležal:
Já bych vzal tu první půlku tý otázky. Já jsem jezdil na kolečkových bruslích na rampách a takhle, takže vždycky, když jako stojíš na tý hraně, nebo chceš skočit na nějaký to zábradlí, tak když jsem byl malej a drželi mě za ruku, tak říkali: „Hele, to je jedno, prostě překonej ten strach a a pojď.“ A ono to jako jde, takže to mám asi návyky z tohodle a třeba z paraglidu, tak to mám to, že když tomu jako nevěříš, tak nikam jako nedoletíš, jo. Takže tak nějak se to jako mísí, no. Jako věřit tomu je asi ten základ a to mi dává asi tu energii, že nějaký jako světlo na konci tunelu tam jako je. A pokud není, tak, no tak není, no. Aspoň nabízíme nějakou možnost jako těm lidem, byť ty zákony nejsou úplně jako OK a to chování, tak stejně je tady někdo, kdo prostě ty lidi nevojebává, jo. Což je taky vlastně jako fajn a a je to ta výhra.

Moderátor:
Jo, myslím, že jsi to pěkně, pěkně uzavřel. Takže já myslím, že každá takováhle iniciativa – když se vrátím znovu k tomu a a nazvu vás takovým lehce sportovním žargonem partou, partou kluků a a mladých spoluhráčů, kteří se snaží jakoby proti tomu, proti tomu favoritovi, kterej asi má, má papírově silnější předpoklady – tak myslím, že každá taková iniciativa je fajn a a hrozně vám fandím a a věřím, že i spoustu našich dnešních posluchačů. Takže děkuju za rady na závěr, ale za celej rozhovor, díky.

Ondřej Jaroš:
Díky moc.

Ondřej Doležal:
Díky.

Outro (Voiceover):
Díky za poslech dnešního dílu. Budu moc rád, když mi napíšete na Instagram Cesty vítězů, čím vás dnešní příběh inspiroval. A pokud se vám tento díl líbil, tak ho sdílejte dál, ať se i tento příběh dostane mezi co nejvíc lidí. Mějte se fajn.

zdroj