Zpět na všechny články

Podcast Sforp - 10. Epizoda

10. února 2022

To nejdůležitější z podcastu:

Krach Bohemia Energy:

• Krach Bohemia Energy, čtvrtého největšího dodavatele energií, způsobil chaos na trhu, kdy se milion zákazníků rozutekl mezi ostatní dodavatele.
• Tato situace vedla k přetížení infolinek a administrativním problémům dodavatelů.

Dopady na spotřebitele:

• Spotřebitelé, kteří přešli k dodavateli poslední instance (DPI), čelí vysokým cenám a mohou být v budoucnu ohroženi, pokud nenajdou nového dodavatele do stanoveného termínu.

Rizika dodavatelů:

• Mnoho dodavatelů prodává energii za spotové ceny, což může vést k neuhrazení závazků ze strany zákazníků, což může způsobit další krachy.
• Dodavatelé, kteří nemají nakoupeno dostatečné množství energie, se dostávají do problémů, když se ceny zvyšují.

Legislativa a regulace:

• Energetický zákon nedostatečně chrání spotřebitele; dodavatelé nemají povinnost informovat zákazníky o důležitých změnách.
• Činnost dodavatelů není dostatečně regulována, což zhoršuje situaci na trhu.

Trendy na trhu:

• Očekává se, že další dodavatelé zkrachují, pokud se ceny energií neotočí.
• Spotřebitelé se musí připravit na možné zdražení a hledat transparentní dodavatele.

• Energetická krize má širší dopad na českou ekonomiku. Zvýšení nákladů na energii se projeví ve všech sektorech a může vést k inflaci.
• Krize může mít dlouhodobé následky na podniky a domácnosti, které nebudou schopny pokrýt rostoucí náklady.

Doporučení pro zákazníky:

• Zákazníci by měli být obezřetní a vybírat si dodavatele s transparentními smlouvami a dobrou reputací.
• Důraz na důvěru a komunikaci je klíčový pro zajištění kvalitních služeb.

Celý podcast zde:

Moderátor: Je tady další díl Forbes podcastu. Dobrý den, vítejte při jeho poslechu. Tentokrát je tady se mnou pouze Ondra Doležal ze Sforpu. Ondro, ahoj.

Ondřej Doležal: Ahoj, dobrý den.

Moderátor: Druhá polovina, jak jsem se doslechl, je teď zrovna někde na Srí Lance, že jo? Ondra Jaroš.

Ondřej Doležal: Jo, jo, je potřeba odpočívat po náročném pracovním programu minulého roku.

Moderátor: No a naším úkolem by tady teď v následujících minutách mělo být minimálně se podívat na to, jestli už je energetická krize, tak jak se třeba o ní mluvilo na konci loňského roku, jestli už je třeba za námi. Ale těch témat je tady ještě několik dalších, které určitě probereme. Nicméně, Ondro, já začnu tady u tohoto – energetická krize. Můžeme si už říct, že je zažehnána?

Ondřej Doležal: No, takhle. Ty největší firmy, které měly zkrachovat, už pravděpodobně zkrachovaly. Teď budou krachovat ty menší. Spousta lidí je pořád v režimu DPI (Dodavatel poslední instance), ten jejich převod na ty standardní produkty se nedaří spoustě dodavatelům, protože jim to neprochází přes ty systémy, které na to prostě nejsou připravené. To prostě nikdo nečekal, takový výbuch, a samozřejmě na to není připravená ta legislativa a ani ty systémy. Takže když ten člověk podepsal nějakou smlouvu v režimu DPI s nějakým dodavatelem, tak nikde není stanoveno, kdy ten dodavatel ho musí z toho DPI převést. Tudíž spousta lidí, kteří podepsali i velkým dodavatelům smlouvy v říjnu, tak ti dodavatelé už veřejně deklarovali, že to dříve než v lednu nebude, že nebudou [převedeni] na ty standardní ceníky, a tak se to táhne.

Takže teď cena elektřiny a plynu je stále vysoko a ti dodavatelé, kteří nemají nakoupeno nebo prodávají těm svým zákazníkům podle těch spotových cen – to jsou ty krátkodobé trhy, kde se ta cena obchoduje skutečně po hodinách – tak už mám zprávy, že spousta těch konečných zákazníků není schopná ty ceny platit těm dodavatelům. A tito dodavatelé, kteří prodávají těm zákazníkům na spotu, pravděpodobně půjdou do kytek taky, dříve nebo později, pokud se ten trend té ceny neotočí, protože koneční zákazníci na to ty peníze mít nebudou.

Takže spousta menších dodavatelů pravděpodobně ještě zkrachuje, ale na rovinu si řekněme, že velikost v téhle krizi není míra. Když se podíváme na to, že Bohemia Energy byl asi čtvrtý největší dodavatel... do toho zkrachovala spousta větších. Buďto zkrachovali, nebo to zavřeli. Ono dneska to uzavřít, tu společnost, tak pro ty menší je v podstatě výhodné, protože ty zákazníky poslali do DPI a tu elektřinu prodat na ten trh je pro ně velmi jednoduché a mohou tam zrealizovat sedmi až osminásobek roční marže, která doteď byla. Že ta situace je bezprecedentní teď v tom, že od roku 2009 cena elektřiny v podstatě klesala a bylo tady spousta energošmejdů a tak dále. A teď se ta cena elektřiny otočila, ty firmy se prostě rozhodly v tom „teď a fuck off“ [ponecháno v původním znění], vydělat a odejít.

Takže a zase, no, tam potom je ta legislativa, že tady máme 500 licencovaných firem, že spousta dodavatelů má dneska už uzavřené licence jako další a jakmile zavřou jeden krám, tak otevřou jiný. A takhle se to recykluje a vlastně to nikdo nezačal ani pořádně řešit. Takže vím o spoustě firem, které to zavřely a hnedka tady jsou jako další pohrobci a ty licence jsou připravené. Jenom změní logo, zůstávají kanceláře, všechno je to stejné a frčí se dál. Takže krize asi nepominula, ale už se nic hrozného asi nestane.

Moderátor: Z hlediska cen možná, ten vývoj těch cen jako takový, asi nejdůležitější právě třeba pro ty koncové spotřebitele, kteří skončili třeba v tom režimu toho dodavatele poslední instance. Je tam třeba pro ně, a teď teda myslím nejenom pro ně, ale celkově pro ty odběratele té elektřiny, nějaký výhled, že by se ty ceny měly umoudřit?

Ondřej Doležal: Ti dodavatelé už tam nikdy nebudou mít marže, které tam měli tady tři, čtyři roky zpátky. Že by někdo vzal zákazníka, vzal cenu plus tady 30 korun a šlo to do světa, tak to už se nikdy nestane, protože vidíme, co se děje. A bylo pro ně dříve výhodné nenakoupit, ono to šlo dolů, takže na tom všichni vydělávali víc, a teď prostě krachují. Na druhou stranu, když ten dodavatel má nakoupeno a ta cena jde dolů, no tak ten dodavatel najednou... ti lidi začnou odcházet, prostě zaplatí ty pokuty, jdou jinam, protože stejně ušetří, a ten dodavatel taky zkrachuje. Takže ono v tomhle není jednoduché říct: máš nakoupeno – jsi dobrý, nemáš nakoupeno – jsi tady špatný. To tak jako není, protože ten krach číhá na obou stranách a ty to prostě musíš nějak zvládnout.

Tak jak se říká, že ten první dodavatel, ta Moravia Energo, že zkrachovalo a že to byl problém a že tam, myslím, ČEZ, jsem četl, že tam zůstal za 1,5 miliardy, něco takového, tak oni byli nakoupení. Oni prostě nakoupili komoditu dva roky dopředu, drželi to, teď se to propadlo a dodavatel neexistoval, protože odešli lidi a jemu zůstala drahá elektřina a plyn. Takže je to takové dvousečné.

Moderátor: Možná ještě s ohledem na tohleto. Další téma totiž, které by za mě totiž stálo nějakým způsobem probrat, je i třeba odpočet DPH, což je věc, která se taky medializovala poměrně dost. Ono to souvisí s tou cenou té energie jako takové. Takže jakým způsobem tohleto okomentuješ, co se vlastně stalo stran DPH a energií?

Ondřej Doležal: Já mám od Ondry vzkázat – včera psal, že jestli někdy řekl, že je to docela dobré, tak že je to úplně na hovno.

Moderátor: Jako celkově? Nebo jenom pro někoho?

Ondřej Doležal: Taková předzvěst. Ne, jde o to, že ten zpravodaj vyšel třeba deset dnů předtím, než vstoupil v platnost. Teď tam bylo napsané něco a pan Babiš řekl veřejně něco jiného. A do toho ty musíš překopat komplet systém. Úplně celý systém musíš překopat. Takže my jsme v ten moment prostě zjistili, že nám to nesedí, že těch deset dnů, že to prostě nezvládneme naimplementovat. Takže když přijmeš platbu, tak musíš vystavit daňový doklad. A najednou tam není 21 %, ale je tam nula. Tak si říkáš: fajn, tak musíme stopnout přístupy do klientské sekce, aby si ti lidi nestahovali špatné dokumenty. Takže jsme to zavřeli a začali jsme na tom pracovat, hlavně na těch dokladech.

A teď to DPH bylo tak nejasné, že já už jsem viděl osobně pět různých způsobů toho, jak se to fakturuje či nefakturuje. Do toho ta finanční správa může kdykoliv vydat nějaké doprovodné výkladové stanovisko a ty to DPH budeš vracet. To se stalo třeba v tom covidu, že ti lidi čerpali nemocenskou a ještě čerpali tu pětadvacítku, nebo co to bylo. Když se ptali na finančáku, tak jim řekli, že je to v pořádku, a teď najednou finančák po roce ty peníze chce. Takže náš advokát zkrátka od začátku říkal, ať se nepouštíme do žádných kovbojek, že to může skončit špatně. A je tady prostě pět různých způsobů, každý si za tím jako stoprocentně stojí, včetně nás.

Je to takové zajímavé, že třeba on i ten zákon o DPH – nejen, že jsem teď nastudoval už energetický zákon, ale zákon o DPH – jde o datum zdanitelného plnění. Ta finanční správa chtěla odpustit DPH za listopad a prosinec, ale záleží na datu zdanitelného plnění, což může být den odečtu a nebo den toho, kdy zjistíš ten skutečný stav. Tam jsou prostě dvě možnosti. Ale ty ten skutečný stav, ten dodavatel, může říct, že ho zjistil až v lednu. I když odečet proběhl třicátého prvního dvanáctý. A vlastně se na to ten dodavatel může tímhle způsobem vykašlat a celé to obejít. Že ty sice jsi nezaplatil DPH ze zálohy listopad-prosinec, ale na faktuře už tu cenu elektřiny máš včetně DPH i za to, co jsi spotřeboval v tom listopadu a prosinci. Tudíž se tě to nějak nedotklo.

My jsme zvolili tu cestu, že jsme všechny naše zákazníky... my jsme jim řekli, že o to DPH navýšíme tu cenu. Čímž jsme pokryli tu ztrátu – myslím si, že nám tam stejně zůstane... no, možná tam něco ještě zůstane na nás, že jsme to zvedli o málo. Ale zase jsme nechtěli těm finálním zákazníkům zdražit. Takže jsme k tomu přistoupili tak, abychom jim mohli zdražit a o to DPH tu cenu navýšit, tak jsme museli všechny naše zákazníky vyfakturovat. Takže jsme všechny zákazníky požádali... vytvořili jsme si na to samoodečtový formulář, který se nám propisoval do systému. Fakt to bylo promakané, chválili nám to i z konkurence, že jsou někteří jako u nás kamarádi, nebo takhle co dělají jinde, a říkali: „Ty vogo, to máte fakt super, to nás jako nenapadlo.“

Takže jsme všechny zákazníky vyfakturovali, no ale s tím souvisí to, že najednou máš, já nevím, desetkrát víc faktur k odbavení, než máš standardně. A do toho jsme teda ještě chtěli tu fakturaci ještě zlepšit pro ty zákazníky, aby to bylo lepší, ale to už se nám třeba podařilo dokončit IT po stránce desátého, teď v lednu. A tak jsem na to koukal a říkám: „Ty vole, jako teď to není vyzkoušené, teď vystavíš 1200 faktur, nebudou tam sedět částky, do toho to budeš muset začít opravovat, nebude ti to sedět účetně.“ DPH musíš podat do pětadvacátého, ale účetnictví jsme to museli dát do patnáctého, aby vůbec mohla to jako nějak zpracovat. A no, musel jsem to odpískat. V rámci řízení rizik prostě jsem řekl, že ne, že je to fajn, že to je hotové, ale nás se finančák taky neptá, jestli to DPH máme hotové, když nám to tady narychlo změnili, a jestli jako to jde, nebo nejde.

Takže spousta těch dodavatelů by možná ji chtěla to udělat líp, ale prostě to nešlo. Vzhledem k tomu, že tady byl milion zákazníků mezi těch 95 firem, do toho jsi tady měl vyhlášky, které na tebe kladly nějaké další úpravy, že se musely upravovat hromadně faktury a tak dál, a najednou toho bylo prostě hromada. Takže DPH samo o sobě, doufám, že už s tím manipulovat nebudou. Možná by bylo fajn teď si teda říct, že ta cena elektřiny a plynu šla na dvojnásobek, jako minimálně, u těch lidí v DPI na trojnásobek, možná čtyřnásobek, že to DPH 21 % tak bylo odpuštěné, takže už teď za leden ten stát vlastně vybere na DPH víc. Protože jestliže minulý rok byla průměrná cena někde kolem 1500 za elektřinu a 800 za plyn – což my jsme byli pod těmito hodnotami v obou – ale to DPH tam bylo podstatně menší, než když dneska je cena elektřiny i u nás 2600, u těch velkých přes 4000. Takže potom je rozdíl, jestli to DPH ten stát vybere 300 korun z té jedné megawatthodiny a nebo 800 korun. Takže myslím si, že co by se mohlo udát, je to, aby ten stát snížil procentuální DPH tak, aby nominálně se vybralo stejně a ti lidi tam neplatili takové dardy. Státu to vlastně taky svým způsobem vyhovuje, byť ho to ve své podstatě podkopává.

Moderátor: No a co byl třeba názor těch klientů nebo jak se na to vlastně tváří? Dokážu si představit, že pokud se mi tímhle tím směrem vlastně upravuje fakturace, nebudu asi úplně nadšený.

Ondřej Doležal: No, my jsme našim zákazníkům – tak jak bylo jasné, že se bude zdražovat od ledna a že ta krize tu fakt je – tak jsme jim zvedli zálohy. Ke všemu. My jsme jim nezdražili jako ostatní, ale zvedli jsme zálohy. Tím jsme si je začali filtrovat na to, abychom zjistili, kdo na to bude mít a kdo ne, protože tam, jakmile to portfolio přestane platit... byť máme skvělé portfolio, máme fakt jedno z nejlepších portfolií na trhu, tak jak ty lidi známe, jsou to prostě inteligentní lidi, tudíž mají nějaké příjmy a tak dál. Takže jsme jim zvedli ty zálohy...

Moderátor: Pardon, to je teda jenom nutno říct, že to je asi dáno i tou velikostí, protože kdyby jsi musel mít, řekněme, klientů tolik jako mají ti největší dodavatelé, tak prostě tam máš celý vzorek populace.

Ondřej Doležal: Jasně, jo jo jo. Ale jasně, k tomu se klidně můžeme taky dostat, z čeho se to skládá. Ale my jsme zvedli ty zálohy a ozvali se nám lidi, někteří, kteří s tím měli fakt problémy. Chtěli odejít. Tak jsme jim to umožnili, byť neušetřili nikde, ale prostě umožnilo se jim odejít. A většina těch lidí to prostě pochopila. Na druhé straně, jak vzrostla rizika na tom trhu, zvedly se jistiny a tak dál. Hele, mně přišel třeba mail, já nevím, dvaadvacátého druhý, že nám zvyšují jistiny za distribuci o 207 %. Ať to prostě vytopím do konce roku. Takže jsem... jako neuvěřitelné věci se děly. Takže tím, že jsme zvedli ty zálohy, tak vlastně my jsme je sami hnedka na té druhé straně vylili, protože všechny ty subjekty si zvyšovaly pokrytí rizik i vůči nám. Takže tam to v podstatě nula s nulou pošla.

A naši zákazníci to vzali, i to zvýšení toho DPH. Tak, hele, vždycky se najde někdo, kdo to prostě nepochopí. Že jsme mohli zdražit na 3000, ale prostě snažili jsme se to udriftit tak, aby to bolelo prostě všechny co nejmíň. A zase nám to pomohlo to přežít, protože pokud my to nepřežijeme, tak ten člověk skončí v DPI a nebude platit tady zdražení z 1500 na 1800, v uvozovkách – byť ta konečná faktura je stejná, jako by byla – ale že by platil 5000. To prostě některým těm lidem z našeho portfolia nedošlo. Nebo jednomu.

A potom prostě ho taky v tom portfoliu nutně nepotřebuješ. To je zase ta druhá věc, že my ty klienty nepotřebujeme za každou cenu. Takže my už jsme takovou čistku lidí, kteří nám jen přidělávají práci... takovéhle blbost má a neváží si té práce, tak to jsme prostě zrušili.

Moderátor: A jaká je, promiň, ta skladba těch klientů jako takových? Ty jsi říkal, že je všechny znáš.

Ondřej Doležal: Většinu těch klientů znám. Teď teda přibylo, fakt jsme vyrostli s tou krizí, ale oni nás zase našli na tom rozhovoru na streamu a něco o nás vědí. Takže většinou to jsou lidi, kteří jsou nějak vzdělaní, ví o tom energetickém trhu něco a nejsou to lidi, kteří by tady najednou potřebovali vědět, kolik platí za jistič a tyhlety věci. Že už prostě nějak se orientují, ví o nás něco, i třeba o tom zákoně a tak dál, a jsme jim sympatičtí a důvěřují mně jakožto osobě. A potom, když ti ten člověk věří, tak i když neděláš ty věci některé stoprocentně, což prostě v téhle turbulentní době, co se děje, tak nejde dělat stoprocentně... Děláš to prostě na 95 % všechno, protože dotáhnout to na 95 % je půl dne práce, ale dotáhnout to na 100 % a udělat to perfektní je týden práce. Ale ty ten týden nemáš. Takže potom všichni, kdo podnikají, tak to znají. A potom je to prostě o nějakém tom přijatelném pochybení, v uvozovkách, kdy se snažíme to celé nějak zvládnout.

Takže jsou lidi, kteří mají potřebu to neakceptovat a říct, že jsme to neoznámili, byť jsme to říkali v podcastu, měli jsme to na webu, psali jsme jim dopisy, že to tak bude. A stejně ti řeknou, že jsme hajzlové, že jsme to neoznámili a že jsme hajzlové a že jsme zdražili a že jsme hajzlové. Ale neuděláš nic, takhle to je. A těm lidem teda nabízíme, aby okamžitě odešli. Jako fakt, my to nepotřebujeme. My prostě dva měsíce ležíme tady v nějaké problematice a ten člověk ti potom tady v šesti bodech hodí, co tam je špatně a že to máš celé předělat. To neexistuje. Těch lidí tam je prostě bambilion v tom portfoliu dneska. A kdyby si to vymýšlel každý, tak prostě zkrachujeme. My potřebujeme, aby ty lidi byli v pohodě, aby platili tak, jak my to potřebujeme. Když prostě oznámíme zvýšení záloh, tak to není, že si chci koupit nové Ferrari. Tak není. Já prostě vím, že se mi zvedly jistiny, že prostě ten si to portfolio musím prostě odzkoušet a že to musím vyselektovat.

Takže v tomhle je samozřejmě dobré mít v tom portfoliu lidi, kteří tohleto znají, právě tuhle tu problematiku. Nebo jsou s tím alespoň minimálně obeznámení. Přesně tak. Ono spoustu lidí jsem třeba i vytáhl ze zajímavých problémů, oni nepochybují. Prostě my jim... To si ostatně může člověk pustit i předchozí epizody tohohle podcastu, kde se jednotlivým těm případům jsme i věnovali. Takže ty lidi potom nepochybují a věří a nepochybují, což je super. Takže potom se... Hele, my už jsme se jednou zbavili lidí, kteří opravdu... pomohl jsem pánovi s problémem, on pak přepisoval garáž a měl dodat číslo elektroměru, to nedodal a pak volal a řval mi na zaměstnankyni. Tak jsem mu prostě po telefonu v podstatě ukončil smlouvu. Prostě jsem mu řekl, co si to dovoluje, ať prostě odejde, že ho tam nechci. A takhle je to potřeba někdy vzít, protože těch lidí je prostě moc. A pokud se budeme s takovými... Mít typy Tomečky prostě v portfoliu nechceme. Tak to je. Je to možná blbý, ale já nejsem právě velká firma a nepotřebuji tam mít celé to spektrum. Já sám ty požadavky zpracovávám někdy, byť jako velmi neochotně. Neochotně na mé straně, většinou by to ten klient neměl poznat, ale někdy se to děje. Omlouvám se, ale někdy je toho moc.

Ale moji lidi to dělají podstatně lépe než já, za což jim děkuji. A no, a potom prostě taky potřebuji, aby ten člověk měl nějakou motivaci, aby ho to bavilo, aby mu to dávalo smysl. A když mu tady zavolá nějaký kanál, který se špatně vyspal a potřebuje mi zjebat zaměstnankyni, která pak z toho má půl dne blbou náladu, tak je lepší ho tam nemít, pokud se to opakuje. Takže jsou lidi, kterým prostě radši ukončíme fakt smlouvu a máme v uvozovkách klid, protože se potřebujeme soustředit na to všechno, abychom to zvládli a nějak obhospodařili na těch 95 %. Protože u těch velkých firem to není jinak. Tam jediný rozdíl je, že ten telefon nezvedne nikdo, kdo tomu rozumí, a toho člověka to možná přestane bavit. Tak napíše mail, támhle mu někdo napíše, že se omlouvá, a tím to jako končí. Ale u nás to tak jako není.

Moderátor: Co jsou třeba největší, teď zase bavme se pro ty klienty, výzvy, které je teď můžou čekat, řekněme výhled první kvartál tohohle roku?

Ondřej Doležal: No, naši klienti nic, ti to mají jako v pohodě, tam my nebudeme zdražovat, nebudeme dělat nic. Jiní dodavatelé oznámili, že se zdražovat bude. Ale musíme si říct, že plyn v Evropě není. Ty zásobníky jsou naplněné na 35 %. Zkapalněný plyn sem sice nějak proudí z Ameriky, ale terminál je v Polsku. Polsko nějakou formou zastavuje ty linky, takže myslím, že na ten trh se toho plynu jako moc nedostává, že to prostě zůstává v Polsku a tak dál. Takže pokud se sem fakt nedostane nějaký kontrakt s plynem, tak ten plyn podle Reuters jako na konci února nebude. No a potom ta cena vystřelí a pak už je to jedno. Že by měli velcí dodavatelé nakoupeno, tady i ti největší, ať si na to někdo nevsází. Protože to tak není. Takže jakmile ten plyn tady nebude za přijatelnou cenu, tak to prostě zaplatí ti koncáci, kteří teda už dneska jsou z mého pohledu dost jako vyšťavení, možná, ale nedošly jim faktury, takže to neví. Ta reálná krize nastane, až jim fakt dojdou faktury, které nebudou moci zaplatit.

Moderátor: Počkej, takže narážíš na to, že po té energetické přijde plynová třeba nějaká krize?

Ondřej Doležal: Ne, to jako celek. Energetická krize, vnímám energii... vnímám to najednou. Pokud tady nějaký sklář – o tom jsme se bavili nevím tři epizody zpátky, že nějaký sklář zdražil dodavatel ze 430 korun za megawattu na 2800 – tak ta sklárna to zavře a je jedno, jestli to bylo kvůli elektřině nebo kvůli plynu. Takže to je hrozný, ale je to tak. A do toho s těmito zákazníky nikdo nechce uzavírat kontrakty dneska. Prostě jestli to chcete, tak to budete mít na spotu podle hodinových cen. A my vám to prostě nebudeme garantovat, nebudeme vám držet odchylku. Prostě co si spotřebujete, to si zaplatíte, ale po těch hodinách.

A je to velký problém, že ani ti největší nechtějí, nejen těm středním firmám, ale nejen těm velkým, ale těm středním a menším, že tady i 500megawattový zákazník má prostě problém sehnat dodavatele, který mu řekne: „Hele, vaše cena tady do konce roku 2022 je 2500.“ Takže a potom je to závislé na tom spotu brutálním a může to jít různým směrem. A tam zase já nevím proč ČNB nebo ještě něco se k tomu nevyjádřila, jestli je to legální nebo není, jestli na to musí mít tu burzovní licenci nebo ne. Protože pokud já zprostředkovávám někomu přímý přístup na té burze a dám si k tomu nějakou marži a za to ti to vlastně traduju, tak pokud tohle není brokerská činnost, tak co? Takže tam prostě furt chybí to, jestli je to vlastně legální nebo ne. A už to tady říkáme čtvrt roku a furt se jako nic neděje.

Moderátor: Jinými slovy, klient firma a klient, řekněme, fyzická osoba, kdo je teď třeba víc ohrožen v roce 2022?

Ondřej Doležal: No, to je fakt jako... to je taková Sophiina volba, kdy na konci umřou jako všichni. Takže, ne, je to stejný asi, hele. Ti doma...

Moderátor: Já jsem chtěl na závěr aspoň trošku pozitivní výhled, ale evidentně to tam nedostanem.

Ondřej Doležal: No ne, tam jde... asi nedostanem, protože toho plynu na té burze jako moc není. Tudíž prostě ho není jako za co obchodovat, tudíž nejsou linky, nejde to koupit nějakou formou. Takže tam je průser v tomhle tom a je jedno, jestli je to domácnost nebo firma. Prostě, hele, na mě když se dneska obrátí zákazník... a až vyjde tenhle podcast, tak to bude jinak, to je zase... takže bych nechtěl říct „neobracejte se na nás“, ono to úplně ne, ale když se dneska na mě obrátí 30megawattový zákazník v plynu, to znamená, že má dvougenerační dům, který vytápí plynem, no tak mu ten plyn prostě nemám odkaď vytáhnout. Prostě ho nemám a nemůžu ho koupit. Takže to je blbé. V elektřině je to možná o něco lepší, ale ty ceny jsou taky závratné a jsou na tom asi všichni stejně.

Jen ta firma je v háji v tom, že jí nikdo ani nenabídne tu konečnou cenu, kdežto tomu koncákovi, té domácnosti, ještě jo. Ale jak se to jako vlastně bude pro ně vyvíjet, já nevím, protože teďka je hrozně silná koruna, která tady fakt dlouho nebyla. A my jsme proexportní země, že jo, prostě těžce. Takže v roce 2013-14 byla intervence, kde se oslabila koruna kvůli tomu, aby se podpořili exportéři. Dneska ti exportéři kvůli zvyšování úrokových sazeb tečou, to není jako tajemství. A pokud přijde intervence, oslabí se koruna, tak to zase bude mít negativní vliv na cenu, protože se to obchoduje v eurech, ta elektřina a plyn. Takže pokud by dneska byla intervence ze strany České národní banky, tak elektřina rázem stoupne o 500 korun na jednu megawattu. Což je raketa. Pokud tady minulý rok ve 2021 stála megawatta 1500 a najednou tady kvůli intervenci vzroste cena o pětistovku, tak to už je prostě jako dost. Ale pokud ta intervence nebude, tak tak prostě export si tady udusíme a bude pro naše výrobce, exportéry, vyrábět a vyvážet tak drahé, že vlastně nebudou. Takže ani na té ČNB bych jako asi nechtěl dneska být.

A zase, ta intervence by se okamžitě projevila u těch spotů. Okamžitě se to promítne do těch koncových cen. Takže výhled asi je takový, že spousta těch dodavatelů ještě spadne, pokud se ta cena neotočí. To je prostě alfa omega, musí se to otočit, aby se těm dodavatelům nevyplácelo z toho trhu odejít, že to prodají jako to, co mají. Pokud by to třeba neudělali, tak oni by já nevím za tři čtvrtě roku byli jako fakt v mínusu. A jestli si ten podnikatel má vybrat, jestli tu firmu zavře o sedm měsíců dříve, anebo na tom něco vydělá, anebo to sedm měsíců potáhne a potom skončí doživotně v mínusu, tak to rozhodování je pro ně taky jako jednodušší. Takže naši zákazníci jsou teda v pohodě, my to neplánujem... chtěl říct, ale chápu jiné nějaké společnosti, které zkrachovaly. Třeba Lumius nebo Ray Energy, to nebyli žádní energošmejdi. To prostě byly fakt slušné firmy z mého pohledu, které prostě reagovaly, komunikovaly dobře, nebyli to vyčůránci jako mnozí jiní, kteří zkrachovali. Takže nekrachují jenom jako, v uvozovkách, ti špatní.

Moderátor: Takže teď už to není jenom o špatném byznys modelu, ale reálně o tom, že tady prostě ta komodita není.

Ondřej Doležal: Jo, přesně tak, no. Ti spotaři, ti spotaři, kteří prodávají na ty spoty, tak tam je taky jako zajímavých deset tisíc zákazníků a to má prostě zase potenciál složit část ekonomiky. Prostě ti lidi, kteří jsou dneska na tom spotu, tak celý prosinec, listopad-prosinec, leden, tak elektřina tam oscilovala mezi pěti a deseti tisíci. Kolik bude koncová cena? Jako 6000 za megawattu? Z patnáctistovek? Takže ti lidi, až jim přijdou faktury, tak na to nebudou mít. Pokud tam jsou firmy, tak je to prostě v háji. A tito zákazníci položí toho dodavatele, nějak teda skončí zase v DPI, ale ten problém se přesouvá k tomu dodavateli poslední instance. A systémově, jak jsem říkal, to na to není ready. Teďka je otázka, no je tam spousta jako otázek, o kterých já ani nechci moc jako mluvit. A no, řeší se asi spousta zajímavých věcí, kdy ti zákazníci vlastně ani nemají moc obranu na todlencto. Že pokud ten zákazník jako obdržel nějaké zdražení nebo něco, tak taky s tím nemůže nic dělat. A když mu ten dodavatel zkrachoval, tak třeba konkrétně ta Bohemia Energy, tak je taky otázka, jestli se z toho něco jako dostane, podaří se vysoudit a tak dál, protože se sbírají nějaké podklady. A to taky není jako...

Z mého pohledu se tam nic nepodaří vysoudit, abych byl konkrétní, protože ta Bohemia to udělala dobře. Oni prostě oznámili zdražení a potom prostě lehli. A tudíž ten zákazník nemůže vymáhat žádnou vzniklou škodu mezi původní jakože smlouvou a cenou a tou novou, protože by v uvozovkách od prvního jedenáctý platil hodně. Tudíž ta ztráta tam vlastně nevznikla a není co soudit. Takže tam bude velký problém cokoliv jako vysoudit a myslím si, že to bude skoro zbytečné. Jediná možná trhlina je, že zase dávali těm zákazníkům ty spotové produkty. Pokud ČNB by řekla, že to není legální, že prostě bez licence na obchod to není legální, tak by vlastně ty ceníky padly a ti zákazníci se mohli něčemu dobrat. Ale zase by se muselo nějakou formou, ty orgány říct, co vlastně je a není legální, a to se zatím neděje. No, takže a ti jiní zákazníci, kterým se zdražuje, tak spousta těch dodavatelů to fakt dělá v rozporu se smlouvou. Protože pokud máš tu cenu ve smlouvě, nemáš ji v ceníku, máš ji fakt uvedenou ve smlouvě, tak ten dodavatel to nemůže změnit, pokud tu změnu... To není změna obchodních podmínek nebo ceny, to je změna prostě jednostranná změna celé smlouvy, celého toho kontraktu. A to u nás není legální a děje se to. Zase to nikdo neřekl. A tam teda ten zákazník tu škodu vymáhat může a tam nějaké žaloby a tak dál jako smysl mají. Jenže zase by se tomu musel někdo věnovat a někdo jako něco říct. Já jsem slyšel, že ERÚ vede nějakých dvanáct správních řízení, ale neřeknou ti s kým a neřeknou ti vůči čemu a za kolik zákazníků. A teďka je to v tajnosti, nic se jako nedozvíš. Ale ty jakožto klient, který prostě nemá žádné informace... je další klient. To, že vedou dvanáct správních řízení, neznamená, že v něm seš ty, že se tě to jakkoliv jako týká. Pokud ses ty sám neobrátil na ERÚ, tak pravděpodobně ne. A tam prostě ti lidi potřebují jako získávat návody, které nezískávají, no. Což... Takže i tohle to možná ten výhled pro ty zákazníky, že je to takové jako vachrlaté a nejisté.

Moderátor: No Ondro, nedá se říct, že by mě to po deseti nebo kolika dílech s tebou už nějak zvlášť překvapilo. Děkuju za další nové informace a budu se těšit zase příště.

Ondřej Doležal: Já bych chtěl ještě říct, že jsme chtěli být pozitivní. My jsme si fakt řekli, že to povedeme pozitivně.

Moderátor: No, tak třeba příště, no.

Ondřej Doležal: Ale ono prostě není co chválit. To je prostě blbý. Já díky, ahoj.

Moderátor: Na shledanou.