Podcast Sforp - 11. Epizoda

17. února 2022

To nejdůležitější z podcastu:

Krach Bohemia Energy:

Krach Bohemia Energy vyvolal chaos na trhu, kdy se milion zákazníků rozutekl mezi ostatní dodavatele.
Dodavatelé, kteří přijali zákazníky z Bohemia Energy, čelí přetížení a neschopnosti zpracovat nové žádosti.

Dodavatel poslední instance (DPI):

Zákazníci jsou převedeni k dodavateli poslední instance, ale čelí vysokým cenám, které se neustále mění.
Dodavatelé DPI nemají povinnost informovat zákazníky o změnách, což zhoršuje situaci.

Riziko pro firmy:

Velké firmy čelí vysokým cenám energií a mnohé z nich mohou zkrachovat, pokud se situace nezlepší.
Spotové ceny, které se vyvíjejí každou hodinu, mohou způsobit, že firmy nebudou schopny platit za energii.

Regulace a legislativa:

Energetický regulační úřad (ERÚ) selhal v ochraně spotřebitelů a v regulaci trhu.
Je nutné reformovat legislativu, aby se zajistila ochrana zákazníků a stabilita trhu.

Dopady na ekonomiku:

Energetická krize má širší dopady na českou ekonomiku, včetně inflace a krachování firem.
Zdražení energií se promítne do všech sektorů, což může vést k dalším ekonomickým problémům.

Doporučení pro zákazníky:

Zákazníci by měli být obezřetní při výběru dodavatele a měli by si ověřovat podmínky smluv.
Důraz na důvěru a transparentnost v komunikaci s dodavateli je klíčový pro zajištění kvalitních služeb.

Očekávání do budoucna:

Očekává se, že krize bude pokračovat a další dodavatelé mohou zkrachovat.
Je důležité, aby stát a ERÚ přijali opatření k ochraně spotřebitelů a stabilizaci trhu.

Celý podcast zde:

Moderátor: Startuje další Sforp podcast. Dobrý den. Tentokrát je tu se mnou pouze Ondra Doležal. Ondro, ahoj.

Ondřej Doležal: Ahoj, dobrý den.

Moderátor: Ale já si myslím, že i tak to bude poměrně hutná epizoda, minimálně z hlediska informací a z hlediska aktuálních informací, protože my v ní budeme hodně navazovat na to, co už bylo řečeno v těch předchozích dílech, a to třeba konkrétně, jak se teď stát s ohledem na současnou energetickou situaci zachoval třeba k firmám. Jakým způsobem přistupuje k celé situaci třeba Energetický regulační úřad. No a ukážeme si i různé příklady třeba ze zahraničí. Tak to jenom tak trochu na úvod. Ondro, co to vlastně je to vytopení firem nebo vůbec to, že ty firmy jsou teď ve velkých problémech, anebo se do nich postupně dostávají. A týká se to samozřejmě prvně asi těch větších, které mají ty účty za elektřinu a vůbec za energie mnohonásobně větší.

Ondřej Doležal: Je to tak, no. Je to o tom, že jak začala ta energetická krize, že jo, listopad, prosinec, tak s těmi velkými firmami, které na ten trh plácali ti dodavatelé typu Lumius, kteří se specializovali na ty velké, tak už se vědělo, že ceny těch spotů prostě budou obrovské, o tom jsme se bavili, že. A nikdo vlastně s nimi nechtěl uzavřít smlouvu, protože to bylo prostě moc rizikové. Do toho se nevědělo, jak to s tou komoditou vlastně bude a nebude. Cena byla schopná lítat plus mínus během jednoho dne 8-10 euro. Takže jeden den se něco nacenilo, nebo ti velcí, a těch 200 korun na megawattu plus mínus, tak tam prostě dělalo takový bordel, že i získat nabídku pro ně s platností 15 minut bylo mnohdy jako hodně složité. Takže my dodavatelé jsme se takovým firmám pochopitelně vyhýbali. A nejen my malí, Sforp je malý, my jsme na ty velké nikdy nebyli specializovaní, ani jsme nechtěli. Ale vyhýbají se jim i ti největší, včetně tady těch úplně polostátních firem, kdy jsem zastupoval jednu společnost, velkou, a jedna polostátní společnost dávala pět nabídek firmám denně. Jeden obchodní zástupce mohl udělat pět nabídek jakožto zaměstnanec. Nikdo jiný nabídky od té polostátní firmy vlastně nezískal. Takže ty jako obchodník jsi mohl uzavřít prostě smlouvu s pěti IČ a tím pro tebe ten den skončil. Ale těch firem tady byly jako stovky, ne-li tisíce. Takže to svědčí o tom, jak vlastně pro ně bylo složité dostat normální cenu. A byly jim nabízeny právě ty spotové produkty, které jsou v podstatě šestkrát dražší, než na co byli zvyklí. A potom jsme se bavili o tom, že ty firmy to prostě nemůžou dát, že jo. Vy s tím zdražením tady o 500-600 %, že nám ti lidi sami i z těch malých firem říkali, že to prostě musí zabalit. A to vytopení prostě je v tom, že my jsme vlastně predikovali to, že prvně půjdou do kytek ty menší firmy, že jo, tady drobné sklárny, drobné tady podnikání.

Moderátor: Což se bohužel asi děje v tuhletu chvíli.

Ondřej Doležal: To se děje, no, to se děje. A teď teda nastupují ty velké firmy, no, protože někteří měli odstávky, že jo, a tak dál. Ale cena energií je pro ně fakt jako vysoká, takže stát už musí řešit, z čeho vytopí ty velké firmy, z čeho to prostě vyplatí, zasponzoruje. No a následně se to musí promítnout i do těch domácností. Protože ta domácnost sama o sobě, pokud tady měla energie sama, nevím, za 20 000 ročně, což bylo třeba 8 megawatt elektřiny, jo, nic hrozného. A najednou má, já nevím, 60-70, když jako dobře, no tak to je prostě znát, no. A ti lidi na to nemají.

Moderátor: Ono se to tak trošku postupně vlastně přenáší právě na ty lidi a na ty domácnosti. Ale co si myslíš, že se teď třeba reálně bude dít? Kdo vlastně bude padat, pokud někdo teda?

Ondřej Doležal: No, teď jsou nejvíc ohrožené ty velké firmy, protože ony to zvýšení cen pociťují každý měsíc. Jim chodí každý měsíc prostě faktura. Což je špatné, protože ony to v tom cashflow cítí okamžitě. Těm domácnostem a menším firmám chodí vyúčtování jednou ročně. To znamená, že se jim nějakou formou zvýšily zálohy. Ale už jsem viděl i dodavatele, kteří prostě řeknou: „Fajn, tak my vám ty zálohy snížíme,“ a platí čtvrtinu toho, co by měli. Naprosto reálně, to jsem viděl minulý týden. A těm lidem po tom roce přijde nedoplatek jako blázen. A ta krize se v podstatě takhle přesouvá jako v tom čase. Ale vyúčtování těm zákazníkům chodí pravidelně, jo, od ledna do prosince, tak vždycky někdo někde v republice má prostě fakturu, odečtové období od ledna do ledna, od října do října a podobně. Takže bude to taková vlna, která postupem času vezme vlastně to celé tím obyvatelstvem.

Moderátor: Chystá se nějaká regulace v tomhle směru? Nějaké protiopatření?

Ondřej Doležal: No, nechystá. Ono jako všechno, co se mělo udělat, tak se zaspalo. To my na to upozorňujeme jakou dobu, že jo. Tady spolu první podcast o tom zákoně vznikl kdy? Minulý rok z jara, že jo. O tom, že ten energetický trh selhal a že to je divoký západ, tak první rozhovor jsem dával pro Radiožurnál v roce 2018. A první článek o tom, že si dodavatelé dělají úplně, co chtějí, tak je dohledatelný z roku 2013. Jo, a to taky je. Prostě ten trh se v ničem jako nezměnil.

Moderátor: No ale stejně tak většinou se řeší záležitosti až když je teda většinou pozdě, nebo za vteřinu dvanáct, nebo třeba pět minut po dvanácté, to je jedno. Tak v jaké situaci jsme? Nebo jsou tady nějaké signály, že se aspoň v tomhletom směru bude něco dít?

Ondřej Doležal: No, co já jsem... tak teď byly otázky Václava Moravce, že jo, kde ministr průmyslu vlastně říkal, že ERÚ dostalo za úkol nachystat nějakou sérii jako navrhovaných řešení. S tím, že má proběhnout vyhodnocení během týdne, čtrnácti dnů. Já jsem ten dokument zatím neviděl. A na základě toho se možná bude něco jako dít, no. Ale to se všechno jako uvidí, jaká ta opatření budou, protože signály, které mám, tak spíše směřují k tomu, že to nebude zaměřené na regulaci trhu ve vztahu zákazník-dodavatel, aby tady mohlo být, já nevím, těch 70 dodavatelů, nebo menších, kde by se reguloval ten vztah. Co všechno není možné ve vztahu k tomu zákazníkovi a tím pádem toho dodavatele natlačíš do nějakého vykolíkovaného hřiště, na kterém se to bude jako udávat. Ale zatím to vypadá, že se půjde cestou zvyšování jistin a těhletěch věcí. A v podstatě se půjde v uvozovkách po krku těm menším. Jo, že prostě ten vstup, který tady byl, že licence stojí 100 000 korun, elektřina, 100 000 plyn, tak což zase, hrozný. Prostě do toho trhu může vstoupit každý hospodský, což jako tak vypadá. A půjde se na tu regulaci tímhle tím směrem, že tu službu nebudou moci poskytovat tyhle ty menší firmy, v podstatě se jim znemožní jako podnikání. Jo, což nevím, jestli je dneska dobře nebo špatně. Každopádně těch 500 licencí, co je jako vydaných, že jo, minule jsme si říkali, že spousta dodavatelů má zaparkované svoje sestry, že ta licence už existuje, a když tu jednu zavřou, tak v podstatě vyběhnou s novou. To je pochopitelně špatně, no, to je jasný, to se musí nějak regulovat. No, takže uvidíme. Jako zásahy tam jako budou, ale zatím to nevypadá, že by měl být zlepšovaný vztah zákazník-dodavatel energií.

Moderátor: Budou tady třeba nějaké dotace pro ty největší firmy?

Ondřej Doležal: No, jestli chceme jako zachovat ekonomiku, tak jo. Tam jiná varianta není. Tam teďka fakt jsou jako firmy, kterým se zdražilo o 500 %. A někteří jako jsou ještě rádi, jo. Jak jsem říkal s tou fabrikou velkou, kterou já dlouhodobě zastupuji, tak nenechali si poradit, že mají koupit minulý rok, tak jsme to řešili až letos na poslední chvíli. A byli vůbec rádi, že mají plyn jako za 2000 za megawattu. Jo, přes tu topnou sezónu. Což, že vůbec jako se dostali k nějaké smlouvě. Takže tam to třeba bylo zdražení o v jedné té fabrice 15 nebo 20 milionů v jednom jako podniku, jo. A teďka těch podniků je tady celá řada. Ale není to jen o těch velkých, že jo. Tady jsem nedávno mluvil s jedním pánem z Václaváku, že tam má jako nájemníky a dostal nějakou nabídku, jestli bych s tím něco mohl vymyslet. A tak říkám: „Co mám vymyslet?“ Jo, prostě nižší cenu jako fakt vykouzlit jako nejde. A on říká: „No to já nemám obavy jako o sebe, že jo. Já mám obavy o to, že všichni ti nájemníci mi tady skončí.“ A když se dneska jdeš v centru Prahy, tak prostě to vidíš. Tam vidíš, že tam ty provozy jsou zavřené, že prostě ty obchodní prostory i lukrativní, že jsou prostě prázdné.

Moderátor: To je souběh několika věcí. Jednak pandemie, samozřejmě, takže nejsou turisti v centru Prahy a jednak tohle – energetická krize. Takže to ani nelze utáhnout ve výsledku ten obchod.

Ondřej Doležal: Jo, je to tak, no. Že tady vlastně byly, že jo, nějaké kurzarbeity a všichni byli jako dost vyčerpaní a najednou tady řekni někomu, že bude platit za energie pětkrát víc. Teď to je neúnosné, no. To je pochopitelné.

Moderátor: Ty ceny energií jako takové. Třeba teď pro ty firmy se bavme, nebo pro živnostníky, to je jedno, prostě pro právnické osoby. Je to to, že se ta cena vyšponovala tímhle tím způsobem – a teď se bavme o českém trhu – je to věc politická, anebo vysloveně věc, řekněme, tržní?

Ondřej Doležal: Je to věc regulační a je to věc tržní, no. Jde o to, že Energetický regulační úřad prostě ty návrhy, které jako měl v minulosti dodat, tak nedodal. Ta jeho aktivita byla... byla žádná. A umožnilo se tady těm firmám prostě zdražovat jako hrozným způsobem. A nakonec se umožnilo ty dodavatele na ten trh pustit s tím, že nemusí mít vůbec nic nakoupeno. Jo, samozřejmě je to o nějakých jako rizicích, ale regulátor nemůže říct: „Máme tady klíčový státní jako podstatný sektor na starost, ale nezajímá nás, kdo má jak nakoupeno, co to je.“ Jo, to prostě neexistuje. My tady prostě elektrická energie, zemní plyn, je prostě páteř té ekonomiky. A pokud se tady umožnilo to, že ty firmy nemusí vlastně vůbec nic plňovat vůči komukoliv, no tak je to prostě věc regulátora, jo. Ať už říkají, že vznikly kvůli deregulaci, že měli ten trh uvolňovat, že každá regulace přináší náklady a podobně, tak to je nesmysl. Jo, prostě když řeknu: „Hele, musíš mít 70 % nakoupeno, zahedgováno prostě bezpečně a zbytek teda je nějaký jako manipulativní prostor s tím, že to všechno je prostě reálné, aniž bych musel kohokoliv jakkoliv šikanovat,“ za mě. No a potom je to problém tržní, protože jak jsme se bavili v tom listopadu, říjnu, že ty spotové krátkodobé trhy nejsou na to, aby se tam obchodovalo pro tady třetinu velkých firem a pro 500 000 zákazníků, jo. Ten spotový trh je na to, že když ten dodavatel má nakoupeno v ten moment hodně, tak to tam prodá, a někdo, kdo má nakoupeno málo, tak to tam koupí. A je to o nějakém jako přiměřeném množství. Ale není to na to, aby se tím stoprocentně uspokojovala ta poptávka, protože souběh nabídky a poptávky je jasný. A pokud tady na jeden trh prostě pustíš i kdyby 20 % republiky, kdy všichni chtějí tu elektřinu na tu hodinu, no tak co to může udělat? Na to nemusí být nikdo žádný Einstein.

Moderátor: Jsou tady třeba příklady ze zahraničí, kde se k tomu dejme tomu tamní regulační úřady postavily dobře? Nebo co třeba, co třeba ukazuje dejme tomu Evropa? Evropský trh?

Ondřej Doležal: No, tak na Slovensku si s tím poradili jako podstatně lépe. Tam prostě je snad i regulovaná cena DPI, protože ty, když zůstaneš v DPI, tak následně přecházíš na cenu těch standardních produktů. Ve Francii tak EDF vlastně Francie nakázala EDFC, aby prodávala tu elektřinu za nějakých 45 euro ostatním obchodníkům, kteří to následně potom distribuují dál mezi ty lidi, protože tam mají taky víc dodavatelů. U nás se teda zase baví o tom, že ČEZ je polostátní, že tam jsou nějací soukromí investoři, ale v té Francii to tak je taky. Plus minus to složení těch akcionářů, co jsem slyšel, je jako podobné. Británie má zastropované ceny elektřiny, že jo. Na to konto jim ale ti dodavatelé padají, protože taky neměli jako nakoupeno. Takže prostě vyplývá z toho to, že my jsme na tom fakt nejhůř. My nemáme nachystaný vůbec nic, žádným směrem. Prostě nic. To je prostě měsíční krajina.

Moderátor: No a kde ty by jsi začal třeba? S čím by reálně dejme tomu ten Energetický regulační úřad měl začít pracovat? Teď když tady máme jednak teda hrozivou situaci a jednak čistý stůl.

Ondřej Doležal: No, já bych si teďka pozval ty dodavatele energií, kteří nakupují a prodávají na spotu. K jednomu stolu a vysvětlil jim, že bude jako velmi rychle zle, pokud jako tam nedají jako fixní ceny. To by byl krok číslo jedna. Dalším krokem by bylo si pozvat dodavatele energií, kteří tady lákají přes svoje majetkově propojené společnosti na nezávislé energetické srovnání. A následně bychom se mohli začít bavit o tom, jak ten trh má jako reálně začít jako fungovat. Protože teď už je se vším pozdě. Tam dneska z mého pohledu už nejde nic moc jako vymyslet, než to reálně zasanovat. A začít se chystat na to, že ten trh prostě bude čistý tady z mého pohledu do roka. Myslím si, že když by tam byl fakt někdo, kdo ví, co chce dělat, a ví, jaký jsou ty kličky, tak je to v podstatě o týdenním jednání. A vědělo by se. Prostě ten regulační úřad má nějaké jako kompetence, které může využít, byť to jako nedělá. A myslím si, že to nemusí být nutně jenom o tom, co tam hrozí ze strany ERÚ. Myslím si, že dlouhodobě je pro ty obchodníky lepší tu brázdu šlapat, než ji nešlapat. Ale já jsem obchodník, jo, jakožto dodavatel energií. Do Rady ERÚ mě ještě nikdo nepozval.

Moderátor: Otázka, jestli se to stane teda s těmahle názorama, ale to je asi věc jiná. Když se kouknem ještě na tu burzu a na ty spotové ceny jako takové, tak tam zase pohybují se v nějakých maximech teď v tuhletu chvíli. Vydrží to už navěky? Je to nový standard?

Ondřej Doležal: No, je to možný, no. Tak jako všichni už jsme otupělí na tom trhu, protože pokud...

Moderátor: Už to trvá dlouho samozřejmě.

Ondřej Doležal: Trvá to dlouho, no. A když byl plyn jako 180 euro za megawattu, tak to už to ani nemělo smysl sledovat, jo. To už prostě bylo o tom, jako opravdu děj se vůle Páně. A dneska na to koukáme, je tam 80 euro a vlastně si říkáme: „Jo, to není tak špatný.“ Ale to, že se tady ještě před rokem byl schopný koupit celý roční kontrakt za 17 euro, to znamená jako šestkrát levněji v podstatě nebo pětkrát, tak na to už se zapomnělo, no. Takže standardy jsou určitě jako posunuté, jak na těch nákupech, tak na těch prodejích. Takže my, když jako prodáváme za tu cenu elektřiny kolem 3000, tak jsme v podstatě jedni z nejlevnějších a do toho ale máme nakoupeno, protože tak, jak jsme říkali ty věci, no tak pochopitelně se vůči tomu musíš nějak jako zajistit. Jo, takže ty naše ceny jsou přívětivé a na druhé straně tam taky máme marži, kterou tam jako potřebujeme mít, která tam taky nikdy nebyla. Jo, takže a potom jak zase vidím ty dodavatele, kteří nakupují právě na těch spotech, prodávají za fixované ceny, což jako vím a vidím tu jejich ztrátu, kterou tam realizují a říkám si: „Chlapci, vy jste prostě sebevrazi.“ A těch firem je taky hodně, no, ale každého politika, no.

Moderátor: Měl by se třeba ten klient, ten zákazník ptát na tuhle otázku? To znamená, máte nakoupeno dopředu? Je to vlastně ještě vůbec relevantní otázka?

Ondřej Doležal: Ne, není. Ani ti největší nemají nakoupeno. Tam jako klidně 20-30 % jim taky chybí. To nikdo si nemusí dělat iluze, že by ti největší měli nakoupeno. Tak jako není. Jestli se ten trend neotočí, tak spadnou, můžou popadat i ti úplně největší, od kterých bys to dneska jako ani omylem nečekal. Protože ten počet zákazníků je prostě tak velký a do toho ty různé odhady o tom, jak se tady bude čekat. Protože spousta dodavatelů na ty nákupy čekalo. Protože když byl vlastně rok 2019, vlastně ne, 2020, pardon, listopad, tak byla zima a byla elektřina nevím za 1350 korun a všichni jsme si říkali, jo, tak počkáme tady do února, tam to bude kolem tisícovky a v únoru to koupíme a vyběhneme s ceníkem 1400 a bude to. A všichni to čekali, protože to tak bylo všechny ty předchozí roky. Takže všichni čekali a najednou to ujelo na 1700, najednou na 2000, najednou na 2500. To už jako těm lidem začalo docházet, že to je prostě tam, kde to je. No a někteří prostě to hold koupili za těch 2500 a tak nějak jako to jedou. S tím, že možná měli něco nakoupeno předtím, takže se to nějak jako pomíchalo. A potom vznikly strategie: „Jo, tak to koupíme na spotu a uvidíme, co to bude dělat.“ No a dneska je to z mého pohledu jako většinově hazard, bohužel. A no, takže ty ceny jako ujely, no. Prostě to ujelo těm nákupčím. Včetně i nás, nám to taky do nějaké míry jako ujelo. My jsme nakupovali v říjnu 2020 poměrnou část toho portfolia, ale došlo tam k nějaké jako chybě, kdy nám byla koupena polovina, což dneska má hodnotu nevím 2,5 milionu třeba, což jsme nevydělali. Ale i tak jako jsme na tom dobře, no. Že tak jak jsme to říkali, že to jako může být, tak jsme se zajistili a zajistili jsme tak i naše zákazníky na to poradenství.

Moderátor: Z hlediska třeba nějakých dalších kroků, co se teď třeba bude dít? Nebavme se asi s nějakým velkým výhledem, to úplně nejde předpovídat, ale třeba ještě teď do konce zimy.

Ondřej Doležal: Já si myslím, že do konce zimy odvolají radní ERÚ a že nic jiného se v podstatě nestane. Tam vyjdou nějaké tady ty příspěvky na bydlení nebo jak to chtějí sanovat. Možná se opravdu vymyslí nějaký jako tarif v uvozovkách pro chudé, to je asi taky reálné, že by se to nějak jako s distribucemi domluvilo, že by se platilo míň za jistič a míň za přenos. Jo, jako proč ne, těch možností tam je jako více. Ale žádné jako instantní řešení není. Tady prostě instantní řešení mají ty regulační úřady, které prostě můžou prásknout do stolu a začít prostě jednat jako v podstatě silově. S nějakým výhledem toho, co jak by mohlo být a nemohlo, taková jako klasická malá vyděračka. A to jsou ty rychlý řešení. A nebo budem čekat na to, že není legislativa, budem si nad tím umývat ruce a na konci si všichni zatleskáme, že jsme nic nemohli dělat, že vlastně teď už můžem a teď je to happy a skvělý. A za dva roky si řeknem, že jsme vyspělá společnost, která tady právně po deseti letech dohnala Gruzii.

Moderátor: Ne, vážně. Tohle je, tohle je realita? Že třeba když se podíváš na ty žebříčky, ty už jsi to tady naznačoval, tak jsme na tom... Jsi říkal nejhůř. Z hlediska čeho jsme na tom nejhůř? Z hlediska toho, jak reaguje ERÚ, nebo ještě z něčeho jiného?

Ondřej Doležal: Ekonomických dopadů. Ekonomických dopadů a vlastně toho průšvihu jako takového. Ten rozměr je u nás prostě naprosto, naprosto enormní. Protože ty naše právní normy prostě nejsou v žádném stavu. Protože ERÚ dneska říká, že nebyla politická vůle a něco prosazovat a proto se nic nestalo. Já když jsem přišel za Vystrčilem a ukázal jsem mu tady čtyři body, tak mi Vystrčil za 20 minut řekl, že se to musí změnit. Tak jak, že nebyla politická vůle? Vždyť pro změnu toho zákona v tom Senátu odhlasovali to úplně všichni. A ve sněmovně kromě jednoho komouše to taky odhlasovali všichni. Tak jak, že nebyla politická vůle? Jako a tady, my jsme mikrododavatel bez žádného jako slova veřejného, jo, že kdybych byl na ERÚ, no tak by ty změny vypadaly úplně jinak, protože bych si prostě stoupl jako před dveře s nápisem ERÚ a natočil bych to, jak je to v háji, jo. A ty lidi to prostě musejí poslouchat, protože když ti tady regulační úřad prostě veřejně řekne, že ten trh je špatně, no tak pravděpodobně ten politik taky nemůže jako to zazdít. Jo, tady prostě to selhání já jako reálně vnímám na straně ERÚ, protože prostě ten, kdo měl něco jako udělat a říct a vidět ten problém, tak prostě byl regulační úřad. Tak od toho je to energetický regulační úřad. Jo, tam není prostor, jako není to Albert, no.

Moderátor: Tvoje kroky tam ještě povedou? Budeš se nějakým způsobem angažovat?

Ondřej Doležal: No, zatím jo, zatím jo. Zatím máme nějakou domluvu s panem Vystrčilem, že to nějak jako mapujeme a dáváme do kupy nějaké jako případy toho, těch věcí, co se udály. A snad mě nějakou formou přizvou k tomu, co se jako plánuje, a abych to nějak jako se na to podíval, no. Takže dobré je, že to renomé a ta důvěryhodnost na naší straně je velká. A tím, že jsme byli první, kdo na to upozorňoval ve velkým jako měřítku a reálně pro to něco udělal, tak tím ten můj názor snad má nějakou větší váhu než tady samozvaného odborníka odněkud, který už todlencto tušil před deseti lety. Jo, kterých se tady vyrojilo najednou jako bambilion. Ale že by někdo řekl, že ten zákon a že ten trh je prostě špatně jako nastavenej, tak teď nikde nebyli, nikde nikdo nebyl, že jo.

Moderátor: Ondro, já ti v tuhletu chvíli děkuju za rozhovor. Samozřejmě, kdyby chtěl někdo slyšet další epizody, Sforp.cz, případně odebírejte podcast Sforp Podcast na podcastových platformách. No a zase příště, možná už třeba konečně i s nějakými dobrými zprávami.

Ondřej Doležal: Jo, dobré zprávy budou, no. Tak prej se lidi odpojovat nebudou, to... prej se lidi odpojovat nebudou, někde je potřeba začít každopádně.

Moderátor: Přece by nelhali. Ondro, díky moc.

Ondřej Doležal: Ahoj.