Podcast Sforp - 8. Epizoda - Energetická krize

30. října 2021

To nejdůležitější z podcastu:

Krach Bohemia Energy:

Bohemia Energy, čtvrtý největší dodavatel energií v ČR, zkrachoval, což mělo dopad na přibližně milion zákazníků.
Krach byl způsoben špatným řízením rizik a vysokými cenami emisních povolenek.

Dopady na trh:

Krach dodavatele může mít domino efekt, kdy další dodavatelé, kteří nakupovali od Bohemia Energy, se ocitnou v problémech.
Zákazníci, kteří byli převedeni k dodavateli poslední instance (DPI), čelí vysokým cenám.

Legislativní změny:

Novela energetického zákona zrušila povinnost dodavatelů informovat zákazníky o zvýšení cen a změnách obchodních podmínek.
Zprostředkovatelská činnost byla omezena na spotřebitele a fyzické osoby podnikající, což vylučuje obce a firmy.

Rizika pro zákazníky:

Zákazníci mohou čelit sankcím za neoprávněný odběr, pokud dodavatel nesdělí termín ukončení dodávky.
Zákon nezajišťuje dostatečnou ochranu pro podnikatele a obce.

Nedostatečná regulace:

Energetický regulační úřad (ERÚ) nemá pravomoci rozhodovat o sporech mezi dodavateli a zákazníky, což zhoršuje ochranu spotřebitelů.
V legislativě chybí jasné podmínky, které by regulovaly chování dodavatelů.

Globální kontext:

Energetická krize není pouze českým problémem, ale má dopady i v dalších evropských zemích.
Očekává se, že v následujících měsících a letech se krize promítne do celkové ekonomiky.

Doporučení pro zákazníky:

Zákazníci by měli být obezřetní a vybírat dodavatele, kteří mají transparentní podmínky a slušné chování.
Doporučuje se zůstat u dodavatelů poslední instance, pokud hrozí přechod na spotové ceny.

Celý podcast zde:

Moderátor: Startuje další video, ve kterém se společně s Ondrou Jarošem a s Ondrou Doležalem podíváme tentokrát na velice aktuální dění, které se samozřejmě týká krachu dodavatele Bohemia Energy. Pánové, ahoj.
Ondřej Jaroš: Dobrý den, ahoj.
Ondřej Doležal: Ahoj.
Moderátor: Asi možná úplně první na Ondru Jaroše. Co se vlastně kolem Bohemia Energy dělo? Protože samozřejmě on to je čtvrtý největší dodavatel energií na trhu, takže je to záležitost, která je poměrně dost aktuální a možná svým způsobem i pro leckoho nervy drásající. Speciálně asi v tomhle případě teda pro klienty Bohemia Energy, kterých je milion, jestli se nepletu, v České republice.
Ondřej Doležal: Je to tak. Já možná elegantně klidně tu tuhletu otázku přepinknu Ondřejovi, kterej ji s oblibou vypráví. Takže předávám dál.
Ondřej Jaroš: A co mám říct...
Moderátor: Co se dělo kolem Bohemky, jak to celý začalo?
Ondřej Jaroš: Proč se to vlastně možná teda jako stalo... Hele, no asi tam někdo špatně řídil rizika, no. Nebo řídil, no neřídil... Do toho hodil jako vidle emisní povolenky, který jako jsou brutálně drahý. Jsou zhruba třikrát dražší, než by měly bejt, což vytváří v tom celkovým objemu zhruba 84 miliard korun, což my jako přeplácíme v ceně té elektřiny. A ti dodavatelé měli nakoupeno, já nevím, na příští rok, naproti svým zákazníkům málo objemu dopředu. To znamená, že měli, já nevím, 70–80 % by oko, když jako byli tak nějak jako hodně otevření. A těch 30 % potom musí nakupovat za ty stávající ceny a na tom prostě bohužel jako peníze tratí.
Na druhé straně minulý rok na tom zlatě vydělali, takže minulý rok vydělali, ale letos se jim nechce prodělávat. Takže já to vidím tak, že ta elektřina, kterou ti dodavatelé, který zkrachovali, tak zkrátka je někde jinde ta levná elektřina a jim se nevyplatí to prodávat těm stávajícím klientům za ty nízký ceny, ale radši to uzavřeli a tu elektřinu prodaj za ty stávající vysoký ceny.
Potom je druhá sorta dodavatelů, to jsou úplný, no nevím, jestli chci říct jako pankáči nebo nevím, jak to nazvat. Oni nenakoupili vůbec nic. Nakupujou po měsíci, po kvartálech, ale nic pro ty zákazníky nenakoupili. A třeba teďka, jak Bohemia Energy se snažila dát ty zákazníky na spotový ceny, tak to dělaj mnozí malí dodavatelé, jen to těm lidem neoznámili. Takže už teďka jsou tam zdražení těch cen pro zákazníky, který si myslej, že maj bůhvíjak skvělý fixace, ale na webových stránkách jejich dodavatelů už visí oznámení o čtyřnásobným zdražení. A ty lidi to ani neví. A energetickej zákon to umožňuje.
Moderátor: Že to nemusí dávat na vědomí jinak třeba, než jenom že si to dají na webové stránky, jo, to musí?
Ondřej Jaroš: My jsme teda v rámci toho, té novely energetického zákona tam tohleto zakomponovali, že od prvního první to nebude možný, ale to je úplně jedno, protože ty všechny věci se odehrajou teď a nikdo už po prvním první nebude muset jako zdražovat. Takže to je druhá skupina těch dodavatelů. No a potom jsou tady dodavatelé, kteří možná nakoupeno měli, ale nakupovali od někoho velkýho, třeba právě Bohemia Energy, a tak jak to zabalila Bohemia Energy, tak tyhlencty menší dodavatele to prostě vezme jako jedním vrzem, protože oni nakupovali od Bohemie, která ukončila tu činnost toho obchodování. Takže zítra bude krachovat další dodavatel, to vím, a bude jich... No prostě položí to víc firem, protože není to jenom o tom, kdo jak jako nakupuje, ale i záleží, pokud za vás někdo nakupuje tu elektřinu, tak jak ten se postavil k těm rizikům.
Moderátor: Jinými slovy ti dodavatelé, kteří třeba jako subdodavatelsky třeba využívali, dejme tomu, ať už Bohemia Energy nebo prostě nějaké dodavatele, tak mohou mít taky problém.
Ondřej Jaroš: Jo. Ty skončej.
Moderátor: Dokonce až takhle?
Ondřej Jaroš: Úplně.
Ondřej Doležal: V tomhle je to právě poměrně zajímavej domino efekt, jehož důsledky zatím ještě úplně neznáme a tohle se bude odvíjet v následujících týdnech. Jo, stejně tak, co se týče tý Bohemky, tak dle nějakých oficiálních zpráv ze strany teda Bohemky, tak vlastně jim došlo cash flow kvůli tomu, že jim banka odmítla prodloužit provozní úvěr. Ale samozřejmě do těch prostě knížek jako a účetních jako nikdo nevidí a to, jakou strategii oni měli a jak moc tohle bylo nebo nebylo plánovaný a tak dál, tak to se prostě možná dozvíme v následujících jako týdnech a měsících a možná taky ne. Ale bude se to vyvíjet teďka jako zajímavým směrem, protože je tady momentálně 1000 zákazníků... pardon, téměř milion zákazníků, který jsou v DPI, u dodavatele poslední instance, který teďka budou měnit dodavatele v ideálním případě. No a tím trhem to strašně hejbe momentálně. Nám prostě zvoní telefony od rána do večera. Jako v podstatě nestíháme, musíme ty lidi kolikrát odmítat nebo hodně sortovat zákazníky.
Moderátor: Pojďme ještě možná vysvětlit, kdo je vlastně dodavatel poslední instance, co to, co to je za institut, řekněme možná.
Ondřej Doležal: U nás tak ten dodavatel poslední instance v podstatě historicky vychází z toho, jak ještě tuším v roce 2004 byl rozdělenej trh, nebo předtím než se rozdělil... Ale zjednodušeně řečeno je to E.ON, ČEZ a innogy a GasNet...
Ondřej Jaroš: PREčko. Místo E.ONu.
Ondřej Doležal: No, jasně, ale to jsou ty distribuční společnosti, já se bavím teď o těch dodavatelích. Zkrátka tam jdou ty zákazníci momentálně na nějakých cenách, který jsou státem daný, vlastně ty ceny vydává Energetický regulační úřad. Ale co je třeba si říct, tak ty ceny se mění každej měsíc a jsou jako hodně vysoký, jo. Takže zdržovat se tam... Oni maj vlastně půl roku ti dodavatelé... ti zákazníci na to, aby si vybrali novýho dodavatele. Následně vlastně by skončili v neoprávněným odběru, což může končit až demontáží. Takže v podstatě každej z těhle těch zákazníků, který momentálně byli u nějakýho dodavatele, kterej zkrachoval, tak zkrátka si musí do půl roku najít jinýho dodavatele a jinak... a už teďka platí poměrně vysoký ceny. Včera ještě to bylo kolem 5000 korun za megawattu. My pro porovnání momentálně prodáváme současným zákazníkům za 16 stovek jako těm z toho našeho portfolia, který jsme nabírali ještě tenhle a minulej rok. Takže je to v podstatě trojnásobnou cenu momentálně platí ty zákazníci, co jsou u toho dodavatele poslední instance.
Moderátor: Co si vlastně teda ten uživatel nebo ten zákazník, co by si měl vlastně podle tebe, Ondro, pohlídat? Nebo na co by se měl teď zaměřit? Asi v první řadě teda jestli není, jestli je klientem Bohemia Energy, to je první záležitost, ale co dalšího by měl vlastně hlídat?
Ondřej Jaroš: To už asi ví, no... jak na tom je a není. Nevím, nevím. Nevím, co bych komu měl radit, když ten energetickej zákon ty zákazníky nějak nechrání. Já můžu dneska vyběhnout s ceníkem 1000 korun za megawattu a zejtra tam dát cenu 4000 a mít to na webu, jo. Takže do toho spousta zákazníků... nebo spousta dodavatelů, co dneska jako prodávají, tak já vím, že to nakoupený nemaj.
Moderátor: Promiň a čekáš, že se to takhle jako bude dít u těch, u těch dodavatelů?
Ondřej Jaroš: To se děje. To se reálně jako děje. Jsou firmy, který nacenřování zastavily, nový zákazníky neberou, protože nebyli dokoupený, nebyli nakoupený ideálně, takže to zastavili a prostě čekaj, aby si nějak jako vyšli se svým portfoliem. Možná to nezavřou. Což takový jako jsou. Potom jsou dodavatelé, který jako berou, maj nakoupeno a to portfolio prostě ředí, tak aby mohli přijímat nový zákazníky, což třeba jsme my. Nicméně my, pro nás jsou dobrý jako byty, jo. My prostě bereme byty, když má někdo dům, kterým kde vytápí, tak už je to pro nás taky jako problémovější potenciálně zákazník, protože zaprvý ta elektřina se mu zdraží o dvojnásobek nebo o 70 % u nás, což je ještě teda dobrý. A tam potom prostě vzniká to, že my je potřebujeme připojit teďka v říjnu nebo v listopadu a oni hned začínají topit. Takže jejich záloha nepokrývá tu spotřebu, což je problematický, protože když těch lidí vezmem 200 a oni nám po topný sezóně prostě odejdou nebo nebudou moc platit, tak nás to může položit, protože my platíme tu elektřinu, platíme tu distribuci, všechny tydlencty jako nuance. Takže tam potom se musíme jistit jako různejma kaucema, který pokryjou nějakou část prostě té topné sezóny a a tak dál. Takže pro nás teďka jsou ideální byty. My je bereme v podstatě neomezeně, což je jako fajn, ale má to taky nějaký svý jako hranice, no.
Moderátor: No a ty hranice jsou?
Ondřej Doležal: No, taky nejsme nafukovací a máme jako určitý, řekněme, nakoupený portfolio, který jsme jako schopný naplnit a doplňovat, ale má to hranice jako ať už nějaký administrativní, že dneska opravdu je to tak, že kdyby jsme přijímali jako úplně všechny lidi, co nám volaj, tak to jako není ani zprocesovatelný tak, aby jsme to prostě mohli v klidu zvládnout a věděli, že nikde nebude žádnej problém, jo. Protože když prostě ti od rána do večera zvoní telefony, do toho ti chodí maily, žádosti o kalkulace a tak dál, tak by ses musel rozkrájet, abys to jako stihnul. No a do toho musíš kontrolovat ty rizika a musíš trošku přemýšlet nad tím, jestli ty lidi jsou třeba solventní, což se dělá těžko samozřejmě, a tak dál. Takže tady jsou tydle úskalí.
Ondřej Jaroš: A do toho my vidíme to, co ty lidi zatím neviděj, že jo. Prostě já vidím, který dodavatelé jak jako nakupujou, mám tak nějak vhled, protože ten trh je malej, tady Česká republika, to je městskej stát, jo. My se prostě ve finále stejně všichni známe a nebo minimálně se do těch kuchyní jako tak nějak přes někoho vždycky vidíme. Takže vím, který dodavatelé jako budou následovat a celej tenhleten problém, ten se potáhne až prostě do ledna, do února. Tam furt budou prostě padat jako dodavatelé jak šišky ze stromu, takže hold teďka budou teda většina u těch dodavatelů poslední instance. Je teda pro ně lepší bejt u dodavatele poslední instance, než bejt na spotových cenách. Pokud nějakej dodavatelé nabízí těm zákazníkům spotový ceny, tak doporučuju zůstat i za cenu 5000 za megawattu u dodavatele poslední instance, protože pokud se ty lidi nahrnou na ty spotový ceny, což jsme si teda říkali v květnu, tys mluvil o tom Texasu, že jo, že cena na spotu, že byla nevím 16 000 dolarů, něco takovýho... Tak si vezmi, že tady by najednou kupovalo milion domácností cenu na spotu. A ta Bohemka měla opravdu 85 terawathodin spotřeby plynu... to je 85 000 giga zemního plynu. To je prostě moc na to, aby se to nakupovalo v topný sezóně a po hodinách. Ten spotovej trh má sloužit k vyrovnávání těch odchylek a ne k tomu, aby to byl gro nástroj uspokojení spotřeby v jedný čtvrtině Český republiky. To ten spot prostě vystřelí nikam, kde to jako rozhodně nemá bejt. A další věc je, že ceny na tom spotu nemůže nikdo regulovat. Kdežto u dodavatele poslední instance furt může ERÚ jako říct: „Hele, cena na spotu je na příští měsíc prostě cena burzy plus 500 korun.“ Jo, ale nebudou tam ty prostě mít dodavatelé možnost prostě si tam dát v uvozovkách úplně co chtěj. Takže těm lidem doporučujeme jako jednoznačně nepodepisovat nic, co není fixovaný. Prostě skutečně fixovaný, žádný spotový ceny, žádný smlouvy na dobu neurčitou. Prostě to nás může prostě zrušit jako úplně všechny, protože pokud ty domácnosti budou za tu elektřinu platit i 5000 a je to moc, jo, tak jako dneska platili 15 stovek, jo, tak to je tři a půl krát jako víc za ty účty. A to se bude promítat do všeho. Do služeb, do zboží, do všeho. To se promítne napříč tou ekonomikou a ještě ty lidi to budou platit doma. Takže pokud tam budou, ty lidi budou platit 12 000, no tak to prostě skončí ekonomika, jaký známe, protože prostě všechno bude tak šíleně drahý, že to si nemůžem dovolit. Takže ti zákazníci prostě nesmí končit na těch spotech. Jinak to prostě odskáčem úplně všichni.
Moderátor: A to si ale musí pohlídat ten zákazník jako takový, asi pravděpodobně tohle, ne?
Ondřej Jaroš: Ano, musí to pohlídat ten zákazník. Prostě ten zákazník, je to prostě čistě v jeho rukách, no. Ale měl by to hlídat i ERÚ a stát jako tohle, tady už jde prostě do tuhýho. No, protože aji ti dodavatelé, jo. Když to vidím, ty dnešní ceny, za kolik ti dodavatelé energií to prostě prodávaj, tak tam je prostě 1500 korun marže, 1000 korun marže jako fík, jo. Mám firmu, velkou fabriku, kde teda nenakoupili minulej rok, jak jsem jim radil, ale to je jedno. A ten dodavatel velkej si tam dal marži o 6 milionů větší, než by si tam dal minulej rok. Jo a to jsem ještě nesoutěžil plyn. Takže nejen, že se jim zdražilo o 15 milionů jako samo o sobě, ale ten dodavatel si tam ještě potřeboval jako dát svých 6 milionů, jo. A je to jeden podnik. Takže jestli ti velcí státní podniky nebo polostátní se budou k těm odběratelům chovat takhle, že budou realizovat jako nesmyslný marže na těch svých produktech, no tak si prostě musí někdo rozmyslet, jestli manažeři státních podniků, který vysávají doslova tu ekonomiku, jestli ty peníze maj bejt mezi těma lidma a těma firmama a chceme mít zachovanej nějakej průmysl, nějaký jako podnikání, a nebo jestli chceme mít všechny peníze ve státních dodavatelích energií. Jo a tohleto by měl bejt jako jasnej impuls pro manažery těch státních a polostátních společností, aby tu ekonomiku neposlali úplně do kytek, protože jinak prostě oni v tom vedení nemaj za mě co dělat.
Ondřej Doležal: Já bych jako tady to určitě zdůraznil, protože ono spousta lidí, tak jak to možná teďka poslouchá, tak si říká: „Ok, tak já jsem u Bohemky nebyl, já mám prostě nějakýho jako dodavatele, co mi třeba nezdražil,“ a tak dál. Ale tohle v týhle fázi, protože tohle není jenom my teď neřešíme jenom Bohemii, my tady řešíme nějakou celoevropskou energetickou krizi a ta energetika, ta se zkrátka prolívá úplně do celýho fungování jako komplet toho státu a všech. To jako, to jsou reálně peníze, který prostě platí lidi, že jo, za domácnosti, platí firmy, to se potom pochopitelně promítá do ceny těch jejich výsledných produktů, který zas musí někdo koupit za vyšší ceny a tak dál a tak dál. A jako v týhle fázi už to není o tom, že někdo bude platit, což je jako blbý, jo, ale že někdo bude platit o 50 % víc třeba doma na elektřině, ale o tom, že teďka se můžem klidně dostat do jako nějaký spirálový inflace, kdy těžko říct, kde to bude třeba za rok, jo. Jakože já teďka taky stejně jako Ondřej, tak teď jsem mluvil prostě s chlapíkem, co je mlynář, který vlastně potřebujou plyn prostě na i na provoz třeba tý pekárny a tak dál. A ty zkrátka za ty ceny, za který to musí koupit teďka, tak nejsou schopný vůbec fungovat. Jakože říkal, že pokud ty ceny nepůjdou dolů, tak prostě nemůžou ani otevřít příští rok. A myslím si, že takovýchhle firem prostě může bejt víc a na ty firmy jsou jako navázaný další subdodavatelé a tak dál, jo. A to je právě ten domino efekt, kterýho úplně neznáme jako nikdo důsledky a můžem doufat, že nebude tak hroznej třeba, jak si momentálně my s Ondřejem představujem, jako já doufám, že ne, ale stejně tak to fakt může bejt jako ekonomická krize jako blázen, jo. A takže ono to není jenom o tom, že někomu teďka se zdraží trochu elektřina, je to o tom, co to udělá s celou ekonomikou jako takovou.
Moderátor: Ty jsi mluvil o tom, že se to děje na celoevropský bázi, teda není to jenom záležitost tady u nás v Český republice.
Ondřej Doležal: Je to tak. Nevím, jak moc v podstatě kdo to trošku sleduje, tak určitě zaslechl, že tohle není problém momentálně jenom v Česku. Je to problém v podstatě tak trošku evropskej, ale ono je to v podstatě jako i v Číně a tak dál, jo. Takže ono to není jen evropskej problém, ale ty trhy jsou dneska tak moc propojený, obzvlášť ten evropskej a Evropský unie, kdy my tady obchodujeme s elektřinou, že jo, v podstatě exportujem, importujem, do toho jsou tady ten systém emisních povolenek, kterej je momentálně jako v úplně šíleným stavu a tak dál. Takže tohleto není jako jenom krize jenom v Česku, jo, ačkoliv ta Bohemka teďka tomu trošku jako přidala oleje, jako přilila olej do ohně. Tak tohle je problém, co se řeší všude a všude bude mít nějaký jako lokální důsledky, který ve výsledku ale vyrostou v nějakej jako globální stav a ten uvidíme příští rok, no.
Moderátor: Zase z hlediska toho klienta jako takového, má vůbec on šanci se na to nějakým způsobem připravit? Nebo už je pozdě? Nebo co jsou vlastně jako ty scénáře, který před ním leží?
Ondřej Jaroš: No pozdě bycha honit, no. To tak je. Je pozdě. Na všechno je pozdě.
Ondřej Doležal: Pozitivní.
Ondřej Jaroš: No jasně, tak kdo to má prostě zafixovaný u těch u těch dodavatelů, já nevím z minulýho roku třeba, jak jsme to fixovali my, tak těm zákazníkům 1400 korun až do konce roku 23, prostě cena dneska úplně neuvěřitelná, tak to je fajn. Samozřejmě uvidíme, jestli ten dodavatel to udrží, jestli tady bude jako existovat, protože můžete mít zafixovanej plyn jako za kolik chcete, když ten dodavatel neexistuje, tak to nebude. Na druhé straně teďkon i s těma fixacema, jo. Nikdo nebude chtít dávat fixace těm lidem, protože když dáváte fixace, tak my jako dodavatelé energií musíme skládat peníze prostě normálně ty jistiny za to, aby to bylo nakoupený. A 85 terawathodin, což je spotřeba té Bohemie, no tak ty jistiny jsou ve výši 14 miliard jenom v zemním plynu. To nikdo na trhu nemá. Nikdo. Pražská energetika vydělává kolik miliard ročně? Tak kde najednou vezme 14 miliard? Jo a to je ten největší. Takže a to se bavím jenom o plynu. V elektřině může viset dalších 14 miliard na jistinách. Takže tady prostě dodavatelům energií chybí dneska prostředky finanční na to, aby mohli těm zákazníkům nabízet fixovaný ceny. Jako reálně, abysme to nemuseli kupovat po měsících, protože když to nakupujem po měsících nebo po kvartálech, tak ty jistiny jsou prostě podstatně menší. A banky teďka půjčovat jako nikomu nebudou, že jo. Myslím, že není tajemství, že s Bohemkou tam byla Raiffka, která jako jedna z mála poskytovala bankovní záruky, a ta se do toho znova nepohrne. Takže víc bank jako tady není. Takže bylo by, my potřebujem jako dodavatelé energií, aby stát nám dal... aby nám kryl ty jistiny u těch elektráren a tak dál v tom průběhu toho procesu, protože my to ze svejch jako nikdy nevytopíme. My to prostě nemáme, nemá to ČEZ, nemá to PRE, nemá to nikdo. Takže to je první krok k tomu, aby se to nějak jako začlo řešit a přesouvat.
Moderátor: Takže vlastně stát by měl intervenovat tady v tomhle tom případě.
Ondřej Jaroš: No, ale už s křížkem po funuse, no. Včetně včetně Úřadu pro ochranu hospodářský soutěže a podobně, jo. Protože dodavatelé, kteří tady přesouvaj ty zákazníky z těch dlouhodobejch produktů na spoty, tak zaprvý tam už dávno měl někdo bejt, aby se odtamtaď nevyváděla ta levná elektřina do jinejch subjektů, aby se to následně nevracelo na trh jako přes někoho jinýho, kde se budou realizovat sedminásobně jako vyšší marže a to ještě jako v pozitivním výhledu.
No a potom se musí intervenovat cena u toho DPIčka, no. Protože nemůže tam bejt při dnešní ceně, já nevím, 120 euro za megawattu na burze, tak nemůže bejt DPIčko 5000. Jo, prostě nemůže. Pokud nechceme tu ekonomiku úplně jako položit, tak si vezměme, že elektřinu tady u nás vyrábí ze 70 % ČEZ, zbytek vyrábí Seven. Tak to je. Máme tady nějaký malý lokální jako zdroje, takže největší výrobci jsou ČEZ a pan Tykač. Úplně jako jednoduše. Pan Tykač v těch rozhovorech, který dává, tak říká, že na příští rok jsou v podstatě jako prodaný, že tam nemají moc jako prostor, a ČEZ má tu svoji strukturu v jedný linii. To znamená, prostě ČEZ má určitě kontrakty jako ty elektrárny s tím dodavatelem, něco jde pochopitelně na burzu, ale nemůžou, pokud tam maj nějaký prostě kontrakty, od toho, že vlastní ty uhelný elektrárny, vlastní uhlí, vlastní prostě celej ten proces, no tak prostě tam nemůže bejt cena konečná pro ty zákazníky 5000 za megawattu jako za mě. Jestli nechcem položit ekonomiku, tak dodavatelé, a to jako všichni, kteří maj nakoupeno, tak si prostě musíme rozmyslet, jestli nutně musíme prodávat za 4200 a nebo jestli to prostě hold rozředíme a budeme realizovat menší marže a budem prodávat za 2600 nebo 3000. Takže chtělo by to, aby jsme se drželi jako dodavatelé všichni jako při zemi, protože jestli tam budeme dál jako mít 1500 marži všichni, tak tak daleko nikam jako nikdo nedojede. Jasně, no. Můžem tu ekonomiku úplně vysát, no, to jako můžem taky, no.
Moderátor: Co třeba snížení DPH z 21 % na nulu? To je samozřejmě teďka nějaký aktuální návrh stále ještě v tuhletu chvíli současného premiéra. Jak vy se na to díváte?
Ondřej Doležal: Hele, za mě je to částečný řešení pro ty postižený, řeknu, třeba teďka domácnosti a tak dál, tak jasně, to se jim pak promítne do tý reálný ceny, kterou platí. Ale když zase na to koukám globálně, tak jak říkám, že je tady nějaká jako ekonomická krize, která bych řekl jako se blíží nevyhnutelně...
Ondřej Jaroš: Zima se blíží.
Ondřej Doležal: ...tak tímhle nic jako, nebo nic nevyřešíš. Jako ok, nějaký lidi budou platit míň, ale ve výsledku všechny tyhle peníze zase budou chybět státu. Zase se budem zadlužovat, jo, a je to zase nějaký globální důsledek.
Ondřej Jaroš: A stát to vytopí. Já, já na to spolíhám.
Ondřej Doležal: Jako, hele, já jsem takovej celkově dost skeptickej vůči tady týdle jako nafukovací jako ekonomice a kterou vlastně v podstatě celej svět jako žije, kdy jenom vlastně řešíš dluhy tím, že prostě vyemituješ víc peněz a stát to vyřeší.
Ondřej Jaroš: Ondřej je, jak víš, anarchokapitalista.
Ondřej Doležal: Jo, jo, jo. No ne, hele, to DPHáčko prostě je o tom, že ano, srazí se cena o těch 17 %, že jo, na druhou stranu jako dolů. A pro ty zákazníky, kterým se zdražilo, tak tak je to úleva, že jo. Tak jako na 20 megawatách jako 8 stovek, to je 16 000 za rok, to je jako určitě fajn, najednou domácnost to je fajn. My třeba jsme těm zákazníkům letos nezdražili, ani to jako dělat nebudem. A vzhledem k tomu, že vlastně nám rostou ty náklady na ten provoz, tak už jsme těm zákazníkům deklarovali, že pokud to DPHáčko bude snížený, tak nebudou platit 1532 korun za megawattu plus DPH, ale o to DPH navýšíme tu cenu elektřiny. Protože pokud jiní dodavatelé prodávaj za 4200 a my prodáváme za 18 stovek, no tak prostě to DPHáčko, protože se zvedly ty všechny jistiny vlastně trojnásobně, tak bolí to a budeme to kvitovat. Takže ano, ale Evropská unie je proti a do toho samo o sobě DPH nic neřeší. To je kapka v moři, je to nesystémový. My potřebujem ten trh, aby prostě někdo vzal jako do ruk a a začal to prostě reálně nějak jako regulovat. Jo, od ceny v DPIčku, od toho, kde je ta levná elektřina, až po nějakou třeba klidně teďka jako marži. Cena by se z mýho pohledu měla teďka odrazit od cen, který určí ERÚ na na u toho DPIčka. A protože toho se potom chytnou všichni dodavatelé a my třeba teďka nabízíme elektřinu za 2600 pro byt a 3000 pro ty, kdo topí, jo. Tak ono potom, když platí někdo 5000 v DPIčku, tak jako ten přechod k nám se jako jednoznačně vyplatí a je to fajn, ale zase ty ceny jsou vyšší kvůli tomu, abysme právě mohli přijímat ty nový zákazníky. Protože cena na příští rok je 3000 korun. No tak tam vidíte ten nesoulad, jo. Minulej tejden byla 177 euro, tak to bylo kolem pěti. Do toho listopad, prosinec fakt stojí 5000 za megawattu a my vlastně děláme to, že letos dotujeme z topný sezóny leden, únor a pravděpodobně na tom vyděláme koncem příštího roku. Taková jako vize a prostě stavíme se k tomu nějak společensky odpovědně, no. Tak když to udělaj i ti největší, tak tak tak to přežijem jako.
Ondřej Doležal: My jsme mimo jiný včera jsme diskutovali, je to v takový jako konceptuální fázi a a možná je nestrategické to tady jako říkat do mikrofonu, ale hele vlastně ne, vlastně jako proč ne. Ono se to stejně bude týkat jako opravdu zlomku zákazníků, který dobře známe, který jsou s náma dlouho a tak, ale tím, že to naše portfolio, tak je opravdu dlouhodobý a spousta těch zákazníků, tak už je s náma třeba 10 let, tak jsme fakt včera jako s Ondrou přemýšleli, že prostě vezmem nějakou část zisků, kterou prostě musíme probrat a odložíme ji bokem a pokud narazíme na to, že máme nějakýho dlouhodobýho zákazníka, kterýho prostě známe a ten fakt a jsou to jsou prostě třeba důchodci, že jo. A ten fakt jako nebude schopnej platit, tak na nějaký individuální bázi prostě mu řeknem: „Tak jo, tak my to prostě zaplatíme za vás.“ A jako namísto, abysme na něj poslali exekuci a odpojili ho, tak mu to prostě odpustíme, jo. Říkám, rozhodně nerad bych v posluchačích vzbudil dojem, že takhle se budem chovat ke každýmu neplatiči. Bude to jako opravdu na nějaký individuální bázi, kdy musíme toho člověka znát, vědět, že prostě s náma nějakou dobu je a máme s ním nějaký vztahy. Ale no, zkrátka jsme se bavili jako o tý sociální zodpovědnosti a společenský zodpovědnosti, která taky by tam měla bejt, jo. Ono co si budem, ono je spousta dodavatelů, který na týdle krizi může, jak jsi asi pochopil, skvěle vydělat, jo. Ono to není...
Ondřej Jaroš: Tak my taky můžem.
Ondřej Doležal: No, my taky můžem jako...
Ondřej Jaroš: Můžem zkopírovat ceny ČEZu a prodávat to za 4000.
Ondřej Doležal: V podstatě všichni, pokud by se teďka všichni jako dodavatelé kartelově shodli, teďka to tam budem střílet za 5000, no tak prostě se nám všem navýšila marže jako nevím někomu prostě o tři a půl tisíce a někomu o tisícovku, ale jako všichni na tom královsky vydělaj a ve výsledku, kdo to bude muset zaplatit? No ty lidi na to mít nebudou, takže jak jsme řešili, stát to bude muset nějakým způsobem zafinancovat.
Ondřej Jaroš: Fakt, že je stát...
Ondřej Doležal: Což ve výsledku zase jen znamená, že ty peníze jako přelije stát jako těm dodavatelům a OK a pak tady budeš mít 100 firem, který prostě pořídí nový Lamba a jako 10 milionů občanů, který jako nemaj na to, aby platili elektriku. Jo a to je ta jako zodpovědnost, která bohužel už je dlouhodobě ověřeno, že v energetice jako zatím moc nefunguje, jo. Ale řešíme tady prostě problém Bohemie zkrachovalý a spousty dodavatelů, který se chovaj jako tím způsobem, že někoho zasmluvnili za tisícovku a dneska už má jako 4000 za megawattu, aniž by o tom věděl, jo. A tohle je ta jako zodpovědnost.
Ondřej Jaroš: Já jsem maso, no. Teď se trhá maso. Ze strany těch dodavatelů prostě se do toho jde jako opravdu natvrdo.
Moderátor: Ještě mě k tomuhle tomu napadá, zase točíme se teda kolem nějaký společenský odpovědnosti a my teď i nevíme, jak se ty, jak se ti dodavatelé zachovají. Je to tak?
Moderátor: Kdy teda vlastně myslíte, že bude rozhodnuto tady o tom, jak vlastně tahleta, řekněme nějaká jako energetická krize vyvrcholí nebo se opravdu spustí? Je to záležitost ještě tohodle roku a nebo až toho příštího?
Ondřej Doležal: Tak Ondřej, začni, já pak dám svůj názor.
Ondřej Jaroš: Já už chápu, proč ty lidi z těch rozhovorů odcházejí... Tak to nechám na tobě, Ondřeji.
Moderátor: Že to bude eskalovat možná, jinými slovy.
Ondřej Doležal: Záleží, co bereš jako rozhodnuto. Jestli jako se třeba vznikne nějakej plán... Eskalovat to bude v následujících týdnech potažmo měsících, ale důsledek toho všeho prostě budem vidět reálně podle mě v průběhu příštího roku a podle toho, jak se bude odvíjet ten příští rok, tak důsledek toho příštího roku budem vidět v následující jako dekádě. Jo, jakože se to může táhnout jinými slovy teda. Hele, koukni se prostě na krizi 2007, 2008. To není něco, co se jako přijde řešení, udělá se cvak a je to vyřešený. To je něco, co prostě shodí komplet ekonomiku, komplet se musí přestavit systém toho fungování, jak cel, řeknu, celý ty finance a ekonomika jako funguje. A pak jsou státy, který z tý krize nevylezly jako doteďka, v podstatě nejsou na úrovni, na který byly před deseti rokama. A todle je to stejný jako z mýho pohledu. A záleží, jak se k tomu postavíme a bohužel já taky nemám odpověď, jak to řešit. To se obávám, že nemá nikdo, to je na tom to nejhorší. A uvidí se prostě, jak moc nás to trefí, no. Ale z mýho pohledu je tady prostě další ekonomická krize jako, který holt, co si budem, se objevujou každých jako 10, 20 let s nějakou relativní pravidelností a už je tak trošku na čase, takže jako šetřete, no.
Ondřej Jaroš: Já si trochu myslím teda, že teďkon todlencto způsobilo jako obrovskej wow efekt, že jo. Prostě najednou těm lidem jako přišlo: „Hele, jste tady v DPIčku.“ Tak tak jste v DPIčku. Tak spousta lidí jako teďka na to kouká jako vyukaných, ale pokud Bohemia bude schopná vrátit přeplatky těm lidem, který budou před začátkem topný sezóny, tak spoustě lidem vlastně příští měsíc přijde jako docela dost peněz, protože platili zálohy, který se jim teďka vrátí. Do toho v tom DPIčku tak jim ta faktura asi nebude chodit každej měsíc, takže tam se to jako, tam tam bude ta prodleva do toho novýho vyúčtování, kdy teďka budou mít přeplatek, budou mít víc peněz a příští rok prostě přijdou ty jako velký jeby na těch fakturách. A do toho vlastně teďka spousta firem, který vlastně skončily, skončila jim smlouva u toho Lumiusu, tak ty jsou na spotech od 1. 10. Vlastně jim nikdo nechce nakoupit, protože to bolí a pokud jim nakoupit chce, tak tam maj jako odchylku 15, 20 %, což ty firmy se od toho nedoplatěj, takže tam budou sankcionovaný jako blázen. A v těch velkejch firmách už je ta krize jako reálně teď, že oni maj za tu elektřinu prostě šestkrát větší cenu nebo pětkrát než než jako plánovali. Takže myslím si, že stát prostě letos hold bude muset jako zafinancovat ty firmy, ty výrobní, protože to jsou fakt jako automobilky, dřevozpracující fabriky a tak dál. Prostě Lumius se specializoval fakt na ty velký jako odběratele. A tady nějakejch jako 500 megawatt, to pro ně ani není zákazník, kterýmu by chtěli poslat dopis o tom, že se něco děje, jo. Tak tak si to vemte, že my, kdyby jsme byli v krizi, tak těm 500megawattovejm jako napíšem jako první a pro ně je to tak malej zákazník, že vlastně ani nejdou pro obálku, jo. Tak tak přesně takhle to je. A a stát bude muset tydlencty zákazníky řešit už jako letos, pokud je nechceme poslat jako do krachu. Vyz tady mlýn, vyz sklárny, vyz prostě malý fabriky, malý firmičky jako... No, no bude to zajímavý asi no ještě.
Ondřej Doležal: Takže nevím, jako krize bude určitě a teď je otázka, kolik to bude stát a jak se k tomu vlastně ta stávající garnitura postaví. Ale zatím teda zatím se nic neděje, protože v roce 2019 přišli na Evropskou unii jako pánové a říkali, že emisní povolenky tak, jak jsou jako navržený, že to je zneužitelný. Nic se s tím neudělalo. Prásk, jo, letos platíme o 84 miliard víc. Do toho Evropská unie teďka zase chce nějaký daně z oxidu uhličitýho na na fosilní paliva, že by se na to daly jako další daně, do toho chtěj zakázat uhlí a dřevo. Pro mě osobně už je to ze strany Evropský unie takovej finanční jako zápřah, kdy my tam jsme v plusu nějakejch 64 miliard a jenom emisní povolenky přeplácíme o 84 miliard. Do toho nás nutí zrušit vlastně páteř naší ekonomiky, to jsou elektrárny na uhlí, který tady můžou dalších 10 let jet. Tlačí nás to do plynu, kdy vlastně z hlediska oxidu uhličitýho to takovej extra význam jako nemá, když si vezmeme, že metan je dvacetkrát silnější skleníkovej plyn, kterej prostě uniká a ztrácí se. Do toho tam je stoprocentní závislost na Rusku a do toho budeme investovat prostě miliardy korun do elektráren plynovejch, který tady mají bejt jako 5, 10 let, který budeme stejně dotovat v tý ceně. Takže pro mě za stávající situace je velká otázka, jestli Evropská unie má pro nás při tědlenctěch všech opatřeních, který se dějou, nějakej smysl.
Evropská unie produkuje 9 % oxidu uhličitýho na světě. A pokud chtěj teda Francie a Němci mít 7, tak ať maj, ale maj to prostě vezmejch peněz jako, protože my tady Česká republika jsme dlouhodobě průmyslovej stát. Už od první republiky prostě jsme průmyslovej stát a jsme montovna. Prostě jsme. Česká republika má 20% přebytek elektřiny. My prostě 14 terawatt elektřiny každej rok vyvezeme z celkový spotřeby, já nevím, 75. Není důvod, aby u nás elektřina stála tolik, kolik stojí. A do toho my potřebujeme vyrábět ty produkty, který tady prostě nejsou. A pokud máme 20 terawatt nebo 14, my si na pohodu můžeme dovolit vyrábět ocel a všechny tydlencty věci, který v Číně nejsou a prostě můžeme si to hospodářství rozjet jako sami na sebe. A pokud si máme jako zdestruovat kompletně jako naši ekonomiku ve jménu oxidu uhličitýho, tak to je přece totální jako brak, kdy elektromobilita, tak se přece ví, že to jedno auto má za svoji životnost 20 tun oxidu uhličitýho, bez ohledu na to, jestli je to elektroauto nebo standardní auto. A jedna emisní povolenka na tunu stojí 80 euro. To znamená, že cena emisních povolenek na jedno auto by měla bejt dvacetkrát 80 euro. Nic jinýho. To je 1600 eur. To není důvod k tomu, abychom, abychom elektromobilitu jakkoliv zvýhodňovali, protože vůbec nejde o nějaký emise, protože kdyby o ně šlo, tak Německo neodpojuje jaderný elektrárny a Francie. To je přece úplnej nesmysl, jo. Kdyby šlo o životní prostředí, tak nepěstujeme tady na 10 nebo 12 % zemědělský plochy řepku, která prostě ničí biodiverzitu, je tam eroze půdy, nikoho to nezajímá. Takže za mě todlencto, co se teď děje, tak a já jsem jako, já jsem velmi smýšlející jako pravicově, jo, byť jako říkám, že stát to jakoby topí, jo. Do toho ale máme takovej cenovej komunismus teďka jako v tom dodavateli, jo. Ale ale a za Evropskou unii já jsem jako rád, ale už to překročilo mez, kdy já v podstatě už bych jim tam poslal dopis, že už tam nechci bejt. Jo, protože my si tady nemůžeme prostě dovolit mít 10 milionů lidí v chudobě a kompletně si jako podpálit jako průmysl a ekonomiku. Což se teďka děje.
Ondřej Doležal: Ale částečně, ačkoliv souhlasím s tím, co Ondřej řekl jako z velký části, tak ono částečně si za to můžem i sami jako na tý lokální úrovni, jo. Právě tak podívej se, jak se chovali ty dodavatelé, v co to vyústilo a to tuhle krizi, která už i tak se děje, jasně i bez nich, tak jí to prostě jí jenom podporuje. Jo a zase jsme zpátky u tý společenský zodpovědnosti a o tom prostě, že pokud to tady budem všichni jako ždímat na maximální marže, tak tady prostě ve výsledku nezbude nic.
Ondřej Jaroš: No a koukněme na ten zákon, že jo. Původní energetickej zákon umožňuje těm dodavatelům dneska všechno a tady to máme. Tady máme prostě pravomoci toho regulátora, tady máme kvalitu energetickýho zákona. Teď se ukazuje to, jak ten trh není regulovanej, jak prostě si každej může dělat, co chce. No a todlencto je prostě zářnej příklad. Takže všechno, co se teďka děje, tak je čistě na regulátorovi a původní vládě, která tady byla. Na ničem jiným to není.
Ondřej Doležal: Já ještě bych zmínil teda zajímavost, když minule jsem zmiňoval ten Texas, tak vlastně v Anglii, tak oni mají zastropovaný maximální ceny, za který můžou dodavatelé prodávat. A tam se zas ukazuje ten regulátor z tý druhý strany, kdy jako při velký regulaci to může bejt problém pro ty dodavatele, protože momentálně ti dodavatelé, tak jak jsem říkal, že to není jen v Česku, to je i v Anglii, tam to je ještě větší dokonce problém, tak kupují za mnohem vyšší ceny, než za který to můžou dle zákona prodávat momentálně a do konce roku tak je predikovaný, že 60 ze 70 dodavatelů zkrachuje.
Ondřej Jaroš: Kde?
Ondřej Doležal: V Anglii.
Ondřej Jaroš: Tak protože oni tam nemaj baseloadový elektrárny, že jo, který by tam zajišťovaly jako tu stabilní výrobu 0 až 24, což my máme uhlí a jádro. Oni tam většinu frčí na těch offshorech, což je fajn, když fouká, jo. Takže tam se jim to jako sčítá, protože Velká Británie je trošičku jako ústřel. My máme dostatek zdrojů na zajištění baseloadový ceny 0 až 24 pro všechny naše odběratele a pokud si tady chceme zrušit uhlí, který máme, a stát se stoprocentně závislým na Rusku, na plynu, i když odmítáme dodání ruský technologie na jadernou elektrárnu, no tak logický myšlení jako tam není žádný. Takže ochrana životního prostředí padá. Tam v tom nic není, jako není v tom vůbec nic jako ekologickýho, není v tom vůbec nic jako pragmatickýho, prostě v tom není kousek jako racionální úvahy, kterej by se tam měl jako sakra rychle vrátit.
Moderátor: Ondra Jaroš, Ondra Doležal, pánové, děkuju vám moc za rozhovor.
Ondřej Jaroš: I my, ahoj.
Ondřej Doležal: Díky.