Zpět na všechny články Podcast Sforp - 9. Epizoda - Pokračování energetické krize 30. prosince 2021 To nejdůležitější z podcastu: Krach Bohemia Energy: Bohemia Energy, čtvrtý největší dodavatel energií, zkrachoval, což dramaticky ovlivnilo trh a způsobili chaos pro zákazníky. Zákazníci se rozutekli mezi ostatní dodavatele, což vedlo k přetížení infolinek a administrativním problémům. Dopady na ceny energií: Dodavatelé, kteří převzali zákazníky z Bohemia Energy, začali zvyšovat ceny, často na dvojnásobek, což negativně ovlivňuje spotřebitele. Část dodavatelů se snaží přeorientovat na spotové ceny, což může být pro zákazníky nevýhodné. Dodavatel poslední instance (DPI): DPI poskytuje zákazníkům, kteří ztratili svého dodavatele, dočasnou záchranu, ale ceny jsou vysoké. Zákazníci mají šest měsíců na to, aby si našli nového dodavatele, jinak mohou čelit demontáži elektroměrů. Chaos na trhu: Dodavatelé nejsou schopni efektivně reagovat na nárůst zákazníků a dochází ke zmatkům v administraci. Mnoho lidí není dostatečně informováno o svých právech a možnostech, což zhoršuje situaci. Regulace a legislativa: Energetický zákon neposkytuje dostatečnou ochranu spotřebitelům; dodavatelé nemají povinnost sdělovat důležité informace o smlouvách a ukončení dodávek. Zákon neřeší problémy s nekalými praktikami dodavatelů a nedostatečným dohledem. Budoucnost a očekávání: Krize by mohla trvat i další měsíce a roky, přičemž důsledky se mohou projevit v celé ekonomice. Očekává se, že se situace zhorší, pokud dodavatelé nebudou regulováni a nebudou správně chránit spotřebitele. Doporučení pro zákazníky: Zákazníci by měli být obezřetní při výběru dodavatele a měli by si ověřovat podmínky smluv. Důraz na důvěru a transparentnost v komunikaci s dodavateli je klíčový pro zajištění lepších podmínek Celý podcast zde: Moderátor: Dobrý den, v tomto díle Svorp podcastu se opět budeme bavit jednak o aktuální situaci na poli energetiky, protože to je v tuto chvíli velmi třeskavé a velmi zajímavé téma, ale zároveň probereme, tak jako vždy, asi i novinky. Co se událo od posledně a co se děje hlavně v zázemí Svorpu. Ondra Doležal a Ondra Jaroš, pánové, ahoj. Ondra Doležal: Ahoj. Ondra Jaroš: Ahoj. Moderátor: Tak možná začněme tím, že situace se v tuto chvíli nějakým způsobem dramaticky vyvíjí. Co se u vás vyvinulo od té doby, co třeba zkrachovala Bohemia Energy, což se vás samozřejmě velice citelně dotklo? Ondra Doležal: No, nás se to dotklo tak, že zkrachovali a samozřejmě rozdrnčely se infolinky jako všem dodavatelům, protože těch zákazníků byl, dejme tomu, skutečně milion a těch dodavatelů registrovaných u operátora trhu je sto. Takže ten milion zákazníků se prostě rozutekl mezi stovku firem a byl to takový „gang bang“ – firemní, kdy jsme úplně nezvládali ani zvedat infolinku, takže jsme museli přijmout prostě rychlá opatření, dát to všechno na web, na jednoduché prokliky. Infolinku jsme zvedali, respektive nezvedali. Následně jsme volali zpětně těm klientům jako našim, novým zákazníkům potenciálním jsme ani nevolali, protože to bychom mohli volat 24/7 z deseti různých telefonů. To prostě absolutně nebylo reálné. A museli jsme si hodně hlídat, jak máme nakoupeno, jaké zákazníky přijmeme a kam to vlastně chceme směrovat. Takže prostě jsme si řekli, že ty lidi s elektřinou, kde topí elektřinou... Takže prostě na té burze je to teď fakt drahé a byli jsme velmi obezřetní. Zákazníky jsme brali jako nonstop, to se nezměnilo, jen jsme si vybírali ty, kteří se nám hodí do toho portfolia víc. Takže když tam potom byl někdo, kdo měl 30 MWh elektřiny, tak u něj se zdražilo reálně třeba o sto tisíc ročně. S tím, že prvních padesát tisíc už bylo vlastně od toho října do prosince a dalších padesát od prosince do března. Za tu topnou sezónu prostě reálně o sto tisíc víc. A tam jsme měli obavu z toho, že ti lidé ty peníze nebudou mít. Protože jestli doteď ten člověk platil šedesát a najednou má vytáhnout sto sedmdesát, tak to ne každý má. A tam byla ta obava o tu bonitu těch zákazníků, kdy my si musíme hlídat to, aby ti lidé platili nám, protože když nám nebudou zákazníci platit za elektřinu a za plyn, tak my zkrachujeme jako kdokoliv jiný. Takže tam jsme prostě přijali opatření, abychom si prostě hlídali rizika. Moderátor: Ondro, tvůj pohled? Ondra Jaroš: Jak říká druhý Ondra, ono těžko si ten stav představit, pokud by se jakoby u nás nedělal předtím, protože tím, že jsme se vlastně předchozí dva roky v podstatě věnovali vývoji systému, říkám, dávali jsme to celé dohromady a příliš jsme se nesoustředili na nějakou akvizici zákazníků, tak ti zákazníci přicházeli prostě z doporučení a tak dál. A jako bylo to řádově jednotky či desítky měsíčně, jo, moc toho nebylo, pokud neinvestuješ do reklamy a do nějakých pravidelných způsobů, jak ty zákazníky nacházet. A teď fakt ze dne na den, prostě jakmile se objevila první zpráva o Bohemce na seznamu, tak najednou fakt začaly zvonit telefony jako, tak jak říkal Ondra. Že se to nedalo jako absolutně zvládnout. A až mně to samotnému přijde vlastně neuvěřitelné. Jo, a nakonec prostě i to, že ti lidé ve výsledku najdou i nás právě i přesto, že jsme do toho nijak extra zvlášť rozhodně jsme do reklamy nijak neinvestovali, ale zkrátka tím, že i díky tomu ta naše prezence na webu nějaká je, třeba díky tomu videu na streamu, díky různým zprávám na nějakých zpravodajských serverech, tak se k nám prokousali i přesto, že jsme za to nezaplatili. A bylo těch lidí tolik, že jsme to nebyli schopní v podstatě zpracovávat, nebo byli jsme na konci té kapacity v podstatě. A museli jsme si opravdu vybírat jedno z těch opatření, jak říkal Ondra, tak je třeba to, že jsme si od lidí brali teď kauci vlastně v zimní sezóně, protože zkrátka když tou elektřinou topíš, tak pochopitelně většinu té spotřeby realizuješ v tom zimním období a ty zálohy nepokrývají tu spotřebu. Takže v létě platíš víc, než bys měl vlastně, a v zimě platíš míň a my to dotujeme. No a tím, že všichni teď začínali v zimním období, tak je to něco, co si musíš hlídat. Ale v tomhle jsme vždycky jako byli hodně opatrní a konzervativní a zkrátka radši toho klienta nemáme, než abychom riskovali, že ten klient není třeba solventní, a prostě si tu bonitu jako v tomhle hlídáme dost. Moderátor: Že má smysl si tu konzervativnost nějakým způsobem držet nebo nějakou velikost a nenechat se tímto stavem toho trhu nějakým způsobem vyprovokovat a rychle vyrůst, třeba byste to potom nezvládali. Ondra Jaroš: Ale rozhodně. Rozhodně jako tohle je motto, co jsme měli vždycky a jít do toho po hlavě úplně, aniž bys řešil, jak to zadministruješ na back-officu, o kolik se ti navýší pak zálohy, který prostě platíš jako distribuci, kolik máš nakoupeno... Musíš nad tím přemýšlet trošku systematicky. I za cenu toho, že třeba si řekneš prostě: „Ok, dneska žádné zákazníky nebereme a dneska se pojďme soustředit na to, v jakém je to stavu, kolik máme nakoupeno, kolik ještě můžeme prodat a tak dál.“ Moderátor: Ondro (Doležale), teď zase dolehl... kdybys měl říct, jakým způsobem třeba, nebo co se teď reálně děje? Je to několik měsíců po pádu Bohemia Energy, její zákazníci jsou teda vystrčeni do světa a teď se tam musí nějakým způsobem zorientovat. Co se děje teď, řekněme ty dva měsíce po tom krachu? Je to pořád chaos? Ondra Doležal: No, jasně, ten chaos je, je obrovský. Děje se to vlastně jak u operátora trhu, tak na distribuci. Ty systémy nikdo nemá nastavené na to, aby tady protekl milion zákazníků. Takže ty požadavky těm dodavatelům padají. Zákazníci, kteří podepsali smlouvy některým dodavatelům, smlouvy už v tom říjnu, tak dodavatelé už deklarovali, že dřív než v lednu je z toho DPI nedostanou. Někteří dodavatelé zdražili, že jo, protože mohli, byť jako měli nakoupeno, tak zdražení na dvojnásobek. Takoví ti „h.jzlíci“, tak se toho prostě pochytali, protože když tady dominantní dodavatel nabízí elektřinu za čtyři tisíce a ty máš zafixované zákazníky za patnáct stovek, tak můžeš zdražit na tři tisíce, což spousta dodavatelů udělala. Spousta dodavatelů přesouvá ty své zákazníky na ty spotové ceny, kde teď je cena na spotu na zítra nějakých 230 euro za megawattu a těm lidem se zdražuje. Takže ti dodavatelé vypovídají zákazníkům ty smlouvy, ty kontrakty dlouhodobé, aby jim to nemuseli prodat tady za 50 euro, ale mohli jim to prodat za 230, tu samou elektřinu, kterou mají nakoupeno. Potom se děje to, že dodavatelé, ať už větší nebo menší, tak tu elektřinu, kterou dneska prodávají, tak nemají. Mají prostě ceníky, kdy teď na konci roku tu cenu těm zákazníkům zvednou, protože nemají nakoupeno. A to já jako vím i konkrétní společnosti, které to prostě udělají. A teď na konci roku prostě bude vlna neoznámených zdražení, protože podle novely energetického zákona, což jsme tam zasedali my s tím, s tím „Vystrčilem“, tak dodavatel ti nemůže od nového roku zdražit bez tvého vědomí. A pokud to udělá bez tvého vědomí, tak to nevyvolá právní účinky. Takže všichni zdraží teď ke konci roku a bude to jako další vlna zajímavých okolností. A potom teda další firmy to budou pokládat, protože pokud ta elektřina půjde teď nahoru, tak dodavatel, když to má nakoupeno tamhle za 50 euro z února nebo z minulého roku, tak dneska to může prodat čtyřikrát, pětkrát dráž. A to už je znát. To je jako sakra znát, tam vytvoří marži, kterou by normálně udělal tamhle jako za osm let. Takže tím, že ty zákazníky pošle do DPI a tu elektřinu prodá na burze jiným obchodníkům, tak na tom jako královsky vydělá. Takže děje se to, že se teď s těmi zákazníky vymetá jako hodně. Někteří dodavatelé, i když ty máš cenu a délku fixace přímo ve smlouvě, není to v obchodních podmínkách ani v ceníku... Já ti nemůžu změnit smlouvu v tomhle případě. Nemůžu ti změnit cenu, protože to je v té smlouvě. A pokud ti změním cenu, tak jsem jednostranně změnil smlouvu se spotřebitelem, což není legální. Ale ti dodavatelé to stejně dělají na tom českém trhu a žádný orgán se k tomu jako nevyjádřil. A už je to tady změna 14 dnů, tři týdny zpátky a nikdo s tím jako nic nedělá. No, je to takový zajímavý. Je to takový jako opravdu chaos na tom trhu, kdy teď je to o samoregulaci těch dodavatelů, která ale nefunguje. A nefunguje u těch malých, nefunguje u těch velkých. Jo, to je jako zajímavé. A nefunguje ani u těch státních nebo polostátních firem. Byť teda Pražská plynárenská se k těm zákazníkům jako postavila opravdu čelem a za to jim patří jako dík, jak se k těm zákazníkům chovají. Ale že bych jako měl potřebu vyzdvihnout někoho dalšího, tak to se rozhodně jako říct nedá. Moderátor: To znamená, prodělávají na tom primárně ti zákazníci jako takoví. Já jsem dneska shodou okolností ráno slyšel docela zajímavou zprávu a to je, že spousta těch zákazníků ani neví, že vlastně spadli do třeba toho režimu té poslední instance, do toho DPI. Jakou vy s tím máte třeba zkušenost? Jsou ti lidé dostatečně informovaní, když za vámi třeba sbíhají různé poptávky od těch, kteří vlastně jako jsou odpadlíci od Bohemia Energy? Ondra Jaroš: Hele, já si myslím, že velká většina lidí to ví, hlavně i díky nebo kvůli médiím, že jo, která to prostě hodně omílají to téma. Kdo to neví, tak to si myslím, že to jsou opravdu jako zlomky lidí, protože samozřejmě všichni z nich se pokusili být informováni, jo, takže jim posílali jako nějaké dopisy, vlastně ten dodavatel poslední instance a tak dál. Ale spíš si spousta lidí neuvědomuje jako tu vážnost té situace. Že bohužel tady proběhly zprávy prostě, že počkejte v tom DPI půl roku a nějak to jako vyřešte potom a tak dál. A ti lidé kolikrát neví, kolik platí ani. Třeba E.ON, tak vlastně v tom DPI ti pošle papír, kde máš jako poměrně složitý vzoreček, kterému v podstatě ani já jako nedokážu porozumět, i když chápu, co se tím jako snaží říct, kde to prostě kopíruje nějaký právě ty spotové ceny. Jo, u toho DPI se mění každý měsíc ty ceny. Plus tam na tom mají nějakou jako danou marži. Ale ve výsledku tobě prostě přijde jako kvadratická rovnice plus 228 korun jako za megawattu, a když jsi byl zvyklý, že platíš 15 stovek za megawattu, tak jako nevíš, kolik platíš. Jo, prostě nemáš absolutní tušení, pokud nejsi jako v energiích. Jako je to blbá situace v tomhle a snažíme se těm lidem jako vždycky vysvětlit, v jaký jsou jako rizika toho, když tam zůstanou dlouho, co by měli dělat, na jak dlouho by se měli nebo neměli fixovat a tak dál. Ale je tady hrozně jako rozličných informací a různých zdrojů, které se bohužel tak trošku jako konfliktně překrývají. A co si z toho máš vzít, jo, jako člověk, který tomu nerozumí, který je prostě laik a neví, jak to má jako rozseknout. Ondra Doležal: Ono se totiž, pardon, vyrojilo jako poměrně dost jako odborníků na energetiku, jo, najednou. Když se tady projednával energetický zákon, tak že by někdo řekl veřejně jako my, že to prostě je naprd a popsal ty chyby, tak to tady nikdo nebyl. Jo, to jsme byli jediní v republice, kdo říkal, že ten zákon je prostě špatně napsaný. A ve třech lidech jsme to dostali přes senát až k prezidentovi k podpisu. A najednou tady vybuchlo milion zákazníků, kteří samozřejmě mají nějakou hodnotu, a teď se začali cpát jako všude lidi do mediálního prostoru a pak jim nějaký pitomec jako řekl, ať v DPI klidně půl roku zůstanou. Jo, a teď tady ti lidé, co je v televizi, tak tomu prostě věří. Takže najednou lidi spěchali, aby se dostali co nejrychleji z DPI pryč, potom jsme těm lidem volali, když týden nepodepsali smlouvu, co se jako děje, a že by, že zůstanou v tom DPI. Tak jsme jí řekli: „No a víte, co to pro vás znamená? Víte prostě, kolik byste dneska platili?“ Jo a do hodiny tu smlouvu podepsali, protože prostě ty fakta jsou jasný. Takže těch odborníků je prostě všude jako najednou bambilion. Ondra Jaroš: No ještě to naráží na tu věc, co možná jsme trošku probírali minule, i jak se k tomu postavili ti dodavatelé poslední instance, jo, kdy prostě oni mají na těch, na té dodávce jako obrovské marže. A v podstatě to využili tak, jako že: „Ok, teď na mě spadlo 300 000 zákazníků, třeba jako v tom daném území, a tak proč bych na nich nevydělal jako bambilion?“ Jo, ale přitom to má být instance, jo, nebo subjekt, který zkrátka z mého pohledu by měl ty zákazníky za minimální jako marži... Moderátor: Ne s cílem výdělku vlastně, jako kdyby... Ondra Jaroš: Jasně, mělo by to pokrýt, chápu, že jsou s tím náklady obrovský spojený administrativní, jo, to je pořád nějaká marže by tam být měla. Ale prostě nemělo by to být o tom, že teď bez jakýkoliv smlouvy najednou získal jako 300 000 zákazníků, tak pojďme je prostě oholit jako a stáhnout z kůže, jo. To je prostě na hlavu. Jako od toho to není podstata toho subjektu. Ten má pokrýt nějaké přechodné období mezi tím, co ty si vybereš prostě jiného dodavatele, nebo třeba prostě toho stejného dodavatele, jako a za nějaký jako normální ceny. Což se bohužel tady nestalo. Na rozdíl třeba od Slovenska, kde to jako fungovalo mnohem líp. No, ale zas to ukazuje na to, jakej je v tom prostě bordel, jako. Moderátor: Trošku to nasvítilo reflektor na místo, které je hodně citlivé teda tady v tomhle případě, a to je energetika jako taková. Ondra Doležal: Jo, je. Moderátor: Možná ještě, Ondro, druhý teda zase, Doležale, když ty jsi měl celkem dost zkušeností s tím projednáváním toho energetického zákona a taky ses na tom celkem výrazně podílel teda na té jeho současné podobě, tak jak třeba teď, když máš zkušenost, řekněme, s vládní komunikací a s tím, jak se to, jak se to třeba tohle vyvíjí, tak jak bys vůbec zhodnotil to, jak ta vláda k tomu přistoupila, jak se k tomu vlastně postavila k té situaci teď, myslím s Bohemia Energy? Ondra Doležal: Jo, já to, já to rozdělím tu otázku do dvou jako rovin. Ta první je ta regulatorní část, což je to, co vlastně dneska je možný podle těch vyhlášek a zákonů, kdy ti zákazníci i přesto, že s někým podepsali smlouvu, že půjdou z DPI pryč, tak ten dodavatel je z DPI nemusí přehlásit v žádném jako termínu. Takže ty, když jsi podepsal s kýmkoliv smlouvu v říjnu nebo v listopadu, tak listopad prosinec jsou prostě nejdražší měsíce. Tudíž ti dodavatelé udělali to, že si tě zasmluvnili a koupili si elektřinu na rok 2022. Moderátor: To jsou takové předčasné Vánoce pro ně. Ondra Doležal: Jo, jo, jo. A nechají, nechají ty zákazníky v tom DPI do konce roku za tu nejdražší cenu a stáhnou si je až od ledna. S tím, že tomu zákazníkovi říkají: „Jo, tady ten dodavatel poslední instance, oni nám dělají hrozné problémy a blbosti.“ Což je absolutně jako nesmysl. A těch zákazníků jsou desítky, možná stovky tisíc jako mírný, kdy, protože ta databáze zákazníků od té Bohemky, tak je prostě venku a šlapou po ní prostě různí jako obchodníci, kteří si prostě vybírají a fakt jdou jako najistotu za těmi zákazníky. Takže, takže do toho no, je v tom prostě chaos a nikdo to nereguluje, nikdo ty zákazníky nechrání a zase jsme u toho, jak ten zákon teďka vypadá a co všechno zmůže Energetický regulační úřad. V podstatě jako nic. A je to prostě brajgl. Kterej, kterej ani my jsme nedokázali jako zamezit. My jsme tam dostali do toho senátního návrhu, jsme měli povolený ve finále, protože ten senátní návrh nemohl být bůhvíjak jako obsáhlý, abychom překopali půlku zákona, to by nám nikdo nedovolil. Ani by to neprošlo, protože už by to bylo tak složitý, že by to nikdo neschválil. A dostali jsme tam teda to zdražení, že vám nemůžou zdražit. Jo, ty spoty a tak dál, tak ty spotové produkty nebudou od ledna legální podle novely energetického zákona. Ale spousta firem to tady dneska nabízí. A co budou dělat? Jo, takže buďto prostě zdraží jako blázen teďka k prosinci, že to převedou na nějakou jako fixní cenu, a nebo to zabalí. A nikdo s tím nic nezmůže. A nikdo to nekomunikuje, nikdo to neřeší. Nehledě na to, že spotová cena pro domácnosti, tak to je určování ceny po hodinách, ale ty máš elektroměr a plynoměr, kde chodí jednou ročně fyzicky pán s montérkama tam dělat prostě odečet. Ten elektroměr neumí zjistit, kolik máš jako za hodinu spotřebu tady sedmého prosince ve dvě. To, to prostě neumí to spočítat. A bere se to prostě vzorečkama, kdy ani pro tebe to nemůže, nemusí být, prostě není to, není to, nemá to hodnotu, ten výpočet. A do toho se ti elektřina obchoduje na burze vlastně přímo, kdy ten dodavatel je najednou jako broker s energií bez licence od ČNB, do toho ti nikdo nemůže říct přesně, kolik jsi spotřeboval v danou hodinu, tak jak to může mít nějakou cenu. Takže tady prostě za mě spí jako všechny ty orgány jako kolektivně a je to velký jako průšvih. No a ty vládní návrhy nebo ty vládní opatření jsou, jsou zajímavé, no. Oni, oni, oni desátého nebo dvacátého října, tak vydali ten věstník o změně DPH, kdy najednou ty máš jako vystavuješ faktury už od prvního. Tam prostě tobě chodí průběžně data a od prvního jedenáctý už ti přijdou podklady pro fakturaci, do toho ty to musíš do čtrnácti dnů podle zákona, já nevím, o účetnictví nebo o daních prostě do čtrnácti dnů musíš vystavit fakturu, že jo. A do toho musíš překopat komplet systém. Musíš prostě rozlišit, která ta elektřina byla dodaná jako do zdanění, která byla od bez daně, a vlastně musíš překopat komplet jako systém. Takže ajťák prostě říkal: „Hele, já když jsem to slyšel poprvé, tak jsem myslel, že se zastřelím.“ A to tak je. Prostě bylo to úplně narychlo, i pro lidi, kteří to jako nepotřebují na jednu stranu, protože tady se to týkalo milionů zákazníků, kterým se zdražilo z patnácti set na čtyři tisíce, nebo na pět. To už je jedno. Ale furt tady byl prostě, já nevím, ten zbytek, kterým se takhle brutálně jako nezdražilo a tam to DPH odpouštěné být nemusí. Takže my jsme k tomu přistoupili tak, že o to DPH jsme navýšili tu cenu pro všechny a to jsme použili na krytí té nižší ceny, kterou jsme začali nabízet. Takže my jsme prostě stávajícím zákazníkům zachovali konečnou cenu jako elektřiny. Platí furt jako stejně, jestli s DPH nebo bez, to je jedno, prostě platí stejně. A na ten druhý úkor jsme prostě měli cenu plynu, teďka máme 1950, ostatní začínali na dvou a půl. A my jsme teda teďka listopad, prosinec to DPH o to navýšili tu cenu, takže u nás platili taky jako dva a půl, ale mají fixaci do konce příštího roku. Takže ostatní firmy nabízí dva a půl tisíce fixace až do konce roku 22 a my máme 1950. To znamená, že teďka tam ta daň není, takže listopad prosinec ti lidé mají cenu de facto dva a půl, ale od ledna mají 1950. A do toho to ještě dotujeme tím zbylým DPH od těch stávajících klientů. Takže, no, ale kolik tam jako je, protože zase my jsme teďka překopali komplet jako systém. Ondra Jaroš: No hrozně se nám to zpomalilo jako všechno, protože ty zásahy jsou prostě nesystémové, je to prostě ušité jako horkou jehlou, aby to nějak jako fungovalo. A teďka to budeme předělávat zpátky, v podstatě v podstatě za čtrnáct dnů jako to budeme vracet. Zaplatili jsme za to samozřejmě bambilion a od ledna je nové opatření na to, že budou odpouštět ty obnovitelné zdroje do tří megawatt. Ale, ale zase, nemá to logiku z mého pohledu, protože do tří megawatt, tak to se týká jako bytů, že jo, tady dva plus jedniček, tři plus jedniček, kteří jako mají tu elektřinu na svícení. Když máš prostě dvě a půl megawatty, tak nezaplatíš na obnovitelných zdrojích 1250 korun bez daně, tak patnáct stovek, ok. Ušetříš ročně patnáct set. Ale když vytápíš elektřinou a máš dům a máš spotřebu 15 megawatt, tak se ti elektřina zdražila třeba o 3000 korun za megawattu krát 15, to je 45 tisíc plus daň, to je 54. Od příštího roku prostě. 54 tisíc ročně. Ale odpustí ti zase jenom tři megawatty z těch patnácti za ty obnovitelné zdroje. Takže tobě se zdražilo o 54 tisíc a odpustí ti stejných patnáct set jako odpustí tomu bytu, a těch dvanáct megawatt tak za ně stejně 6000 obnovitelné zdroje zaplatíš. Takže tady domu, kterému se prostě zdraží přes 50 tisíc za rok, tak je odpuštěná jako 1500 z padesáti čtyř de facto zdražení a někdo, komu se tady zdraží dvě a půl megawatty o tři tisíce, tak i kdyby to bylo 7000, tak ti taky odpustí 1500. A u jednoho je to prostě rozdíl 5000 měsíčně a u druhého 500. Takže tam za mě by to mělo být prostě pro ty, kteří tím topí, protože jestli je to tady jedna nebo dvě megawatty v nějakým bytě, tak tam nepotřebuješ ušetřit litr ročně. To už prostě, vždyť to je 80 korun měsíčně. Tam by to mělo jít úplně jako jinam. A stejně tak jako jsme zvolili zajímavé řešení na to DPH, že jsme o to navýšili tu cenu, abychom mohli mít tu fixaci nižší a zároveň ty peníze použít do toho jiného balíku a těm lidem to nějak jako udělat z toho něco smysluplného, tak jsem si říkal, že bychom s těmi obnovitelnými zdroji naložili podobně, ale to, to se tady Ondrovi druhému jako nelíbí, takže to dělat nebudeme. A moje vize byla taková, že těm bytům to prostě tam nějak jako promítneme do ceny a těm domům, který tím vytápí a potřebují to z mého pohledu víc, takže tam bychom to alokovali, že bychom ty peníze prostě přesunuli. Ale zase to se Ondrovi nelíbí z pochopitelných jako důvodů, že to není jako naše věc, že ty nařízení nevymýšlíme a tak, ať to jako nehodnotím. Ondra Doležal: A, no, takže snažíme se z toho nějak jako vybruslit něco jako smysluplného. Ale tak jak jsme předělávali ten systém teďka na poslední chvíli v říjnu, tak ho zase předěláváme nebo budem předělávat na poslední chvíli od ledna, protože jsou tady dvě úplně jako odlišná opatření, který ti udělají hrozně moc jako zásahů interních jako do do fungování té faktury. A a další věc je, že teďka to DPH od ledna odpuštěný nebude a pokud zůstane dál 21 procent, tak si prostě řekněme, že že tak jak milion zákazníků je v DPI, platí 4000 nebo pět, dodavatelé, jako když jsou hodný, tak jim nabízí tři a půl, 4000 taky. A a do toho spousta dodavatelů využilo toho, že těm svým zákazníkům může zdražit. To znamená, že že koneční zákazníci jednotkově zaplatí za elektřinu od ledna jako dva a půlkrát v průměru na trhu třeba více jako celek. A potom teda máš furt 21procentní DPH, kdy dneska, když ti prodáváme za 1500, tak DPH jsou tři stovky. A když ti někdo teďka od ledna bude prodávat za 4000, tak DPH je osm stovek. Jo, takže, takže stát vlastně v té nominální hodnotě na té vysoké ceně elektřiny taky jako vydělá, protože na tom DPH vybere jako podstatně víc peněz. Jo, takže, takže by se možná mohlo i zauvažovat o tom, jestli ve finále by nestálo za to to DPH dát do desetiprocentní sazby a vybrat na něm třeba za ten rok stejně peněz, byť jako v nižší sazbě. Jo, a tím bys těm lidem taky jako pomohl. Takže, ale to jde úplně mimo mě a a byť jako jsem dělal na tom na tom zákoně a nějaký návrhy jsem jako dával, kam by se jako mohlo nemohlo koukat a tak dál, tak tak tohleto je prostě složitý. Moderátor: Složitý a nebo ta komunikace je třeba nějakým způsobem špatná té vlády? Ondro, jak ty to hodnotíš? Ondra Jaroš: No v podstatě to Ondra jako dobře shrnul, že jo. Jako je úplně tragická, jako není špatná. Jde prostě o to, že ty máš firmu, která je jako týden před tím, než to vejde v účinnost, řečeno, že má změnit kompletně účetnictví jako účetní systém, do toho se to jako Babiš řekne něco, prohlášení, pak jako někdo řekne něco jiného, takže vlastně stejně jako furt čekáš na to, jak to teda vlastně bude a jestli se jako o... Jo a jak se to bude počítat, jako z čeho máš prostě to DPH jako odpouštět a tak dál. A navíc si vem, že prostě, že jo, každá asi firma, co nějaký systém má a rozvíjí ho, tak má prostě nějaký plán, že jo. Stejně tak my jsme prostě měli nějaké plány, věci, co potřebujem dodělat do konce roku, věci, co potřebuju běžet od začátku roku, prostě úprava klientské sekce, jo, jako různý priority, něco důležitějšího a něco míň. A najednou ti přibude měsíc práce jako pro tvé programátory, aby prostě se prokousali jako tady tímhle gulášem, který jako nikdo vlastně mu nerozumí, a komunikuješ to s advokátem, komunikuješ to s daňařem, komunikuješ to s účetním, dál to komunikuješ s tím svým programátorem jako a prostě úplně konferenční cally, kde prostě máš pět odborníků, jako nikdo vlastně neví, jak se to má dělat, jo, je to na hlavu, je to na hlavu. A do toho, což taky Ondra jako řekl, je to prostě opatření úplně pro všechny, úplně zbytečně. Já nepotřebuju platit míň na energiích, protože za A mám peníze na to, abych i to zdražení jako zaplatil, za B třeba s nima jako netopím, jo a tak dál. Prostě měl bys to nějak jako rozlišovat, že jo. Odpustit úplně každýmu jako DPH je prostě na hlavu a do toho, když to uděláš takhle pitomě, kdy i těm dodavatelům to prostě zkomplikuješ, no. Takže tohle je jako úplně tragický, jo, z mého pohledu jako tohle to řešení a celkově ta komunikace. Ondra Doležal: Ono je totiž, pardon, ono je totiž to, že těch sto firem muselo vstřebat jako milion zákazníků, jo. A furt jako vstřebává a do toho vlastně tady je v platnost vyhláška, platná od ledna, která má po tobě nějaké jako povinnosti ti klade, co musíš jako udělat, do toho je tady ten milion zákazníků, kteří prostě všichni chtějí všechno a a do toho ti tady předělává práci jako stát, jo. A je nás prostě sto nebo devadesát pět, dejme tomu. Takže to, že licenci má pět set subjektů, je taky na zvážení, jak to, že tady licence stojí sto tisíc za elektřinu a za plyn, jo, tady prostě může mít dodavatele energií každý hospodský a a to se tady prostě v plné kráse ukazuje. Moderátor: Chápu, no, Ondro, ty samozřejmě narážíš na na celkově ten systémový problém. My už jsme ho tady několikrát řešili a on je patrný a teď si myslím, že je patrnější o to víc tím, jak jaká situace se tady vlastně jako snáší na ty dodavatele a samozřejmě i na ty zákazníky. Možná ještě jedna věc, tím, že tenhle díl natáčíme na konci roku 2021, tak co vy vlastně, vy už jste samozřejmě naznačili, že vás tady čekají určité systémové změny u vás interní, ale co vy vlastně čekáte od toho roku 2022 tady v tomhle tom případě? Ondra Jaroš: Hele, já se jako hrozně těším na to, až pomine tady tenhle ten jako, tohleto všeobecné peklo. Což je otázka, kdy bude, protože pokud se budou vymýšlet další jako věci, co nám to komplikují, tak těžko říct. Ale tím, že já se starám hodně jako o rozvoj systému a a tady tenhle jako back-officový jako běh, tak já se fakt těším, až přijde ten měsíc, kdy je najednou jako relativní klid a budu moct dělat všechny ty věci, který teďka odkládám půl roku, který mě jako mírně znervózňují, protože jako jsou věci, co chceš mít prostě srovnaný a už jsem počítal, že budou v pohodě. Takže já se vlastně těším na to, až budu moct pracovat jako na svých věcech a ne na tom, jako že musím řešit problémy jako, který mi někdo nadělal jinej, a teď někdo jinej tím myslím jako vláda a prostě tady tyhle vyhlášky na poslední chvíli a tak dál. A jinak čekáme jako, hele, určitě se nám dobře dařilo, jako skvěle jsme vyrostli, to asi řekne jako Ondra k tomu taky nějaký věci a jako já věřím, že budoucnost je jako pro nás, jakožto dodavatele, světlá, jo, ale mohlo by to bejt i míň komplikovaný, no. Ondra Doležal: Jo, my jsme měli, já když to řeknu, tak my jsme minulý rok vlastně rostli opravdu jenom na doporučení a po těch stávajících klientech a vyrostli jsme za ten rok 2020 o nějakých 50 %, něco přes, a letos jsme to měli podobný, jo. Najednou tady vybouchla ta Bohemie, což já jsem teda čekal, jen jsem to čekal později. A a najednou na nás spadlo jako za čtrnáct dnů 70 % jako portfolia, jo. Do toho jsme mohli vyrůst jako podstatně víc, ale ty zákazníky jsme odmítali, abychom si to prostě mohli řídit, to prostě všechno to nějak jako uřídit. A my to máme jako v podstatě za sebou, jo, protože všechny ty zákazníky tak my jsme dokázali registrovat k nám z DPI čtrnáct dnů od podpisu smlouvy, jo. Oni nám vyplnili formulář na webu kompletně a nám se to propsalo do systému, udělali jsme tam pár jako úprav, dali jsme tam ty technický parametry a poslali jsme odkaz jako s podpisem smlouvy. Takže ten člověk, když nám to jako dal, tak jsme s ním dokázali komunikovat jako velmi rychle ve finále a a skvěle jsme to jako zvládli zmanažerovat, jo, že dneska nám tam jako nikdo nevisí a že by u nás někdo nám volal, že furt je v DPI, když jako nemá bejt, tak to se neděje. Jo, prostě tady čtrnáctého podepsali smlouvu a k prvnímu u nás byli, jo. Takže čtrnáctého října, prvního listopadu už byl jako ten člověk jako reálně u nás. Moderátor: Byli vlastně venku z toho DPI, že jo, de facto. Ondra Doležal: Toho venku z DPI, což je jako nejzazší, jako nejrychlejší lhůta, oni jsou tam lhůty jako, který musíš dodržet. Takže. Jo a tím máme obrovskou jako výhodu, že jo. Do toho ti zákazníci nám neodchází, protože prostě jsme jim dali fér cenu, která prostě šla, měli jsme, byli jsme překoupení, což byla taky naše jako výhoda. A tak takhle, no. Vyrostli jsme vlastně 70 % z měsíce na měsíc, což jako bylo zajímavý. My jsme pracovali sobotu neděli, byť teda jsme měli na dovolenou, jo, jak to začlo, tak tak už toho bylo tolik, že jsme si řekli, že jestli budem pracovat dál jako v tom v tom kanclu a budeš furt koukat na to samý nebo v obýváku, že že bysme se zastřelili. Tak jsme odjeli na Sicílii a pracovali jsme od moře jako sobota neděle každej den, měli jsme tak jako hodinu volno, ale bylo lepší pracovat jako někde támhle v altánku jako na sluníčku a a potom se jít jako projet na skejtu nebo na koloběžce nebo kajtovat jako na tu chviličku a zase zpátky ke kompu. A tak jsme to jako nějak zvládli, no. Takže, takže dobrý a a výhledy. Nás jako nezajímá, co dělají ostatní, no. Nás to jako nebo mě osobně to štve, protože vidím ty podvody, který zase nastanou a a snažím se to nějak jako komunikovat. Byl bych rád, aby aspoň třetina se nestala toho, jak já to vidím, a a už už na tom jako pracuju reálně zase zase s panem Vystrčilem. Prostě to tak je, byl u mě v kanceláři nebo viděli jsme se víckrát za poslední měsíc. A příští rok, no, tak my jsme takoví stálicé a my jsme v pohodě. My prostě nespekulujem, to máme v pohodě. A a zas budem růst nějak pomalejš, no. Tak my na to jako nelpíme, že bysme potřebovali tady udělat jako trojnásobek za měsíc, kdyby jsme chtěli, tak to uděláme. a mohli jsme nenakoupit, mohli jsme to tady driftovat, jak všichni jako ostatní nebo minimálně 60, 70 % jako trhu. Což neděláme. Mohli jsme zákazníkům zdražit letos 15 set na 3000, to jsme neudělali. A a jedem si takovou tu svoji cestu, no. Takže tu myšlenku jsme nezradili, když jsme mohli zas na tom vydělat jako balík, tak zůstáváme dál chudí kluci a a... Moderátor: To vypadá na staré dobré blues, který pojedete v příštím roce 2022. Ondra Doležal a Ondra Jaroš, pánové, děkuju moc. Ondra Jaroš: Díky. Ondra Doležal: Ahoj.