Podcast: Slovo má...

18. června 2021

Ondřej Doležal: Spousta lidí mění dodavatele a myslí si, že ušetří. Ale není tomu tak!

To nejdůležitější z rozhovoru:

Ondřej Doležal: Odborník na energetiku, spolumajitel firmy SFORP.
Firma se zaměřuje na transparentnost a ochranu zákazníků v oblasti energií.

Začátky v oboru

První zkušenosti jako podomní prodejce energií.
Zkušenosti s nespokojenými zákazníky vedly k myšlence na poctivější přístup.

Vnímání trhu

Energetický trh je složitý a plný nekalých praktik.
Klienti často mění dodavatele, ale mnohdy neušetří.

Změny v legislativě

Novely energetického zákona přinášejí nové regulace, ale trh zůstává problematický.
Firmy se snaží obcházet pravidla a využívat nedostatečnou regulaci.

Přidaná hodnota

SFORP se zaměřuje na slušnost a transparentnost.
Zákazníci mají stejnou cenu a nejsou diskriminováni.

Rizika a výzvy

Výběr dodavatele může být složitý, často přichází s různými skrytými poplatky.
Klienti nejsou často informováni o změnách ve smlouvách.

Důležitost zákaznického servisu

Klienti jsou zvyklí na špatné služby a ztrácí důvěru v dodavatele.
SFORP se snaží poskytovat kvalitní poradenství a zázemí.

Budoucnost a vize

Ondřej Doležal plánuje pokračovat v práci na legislativních změnách.
Důraz na podporu zákazníků a rozvoj firmy.

Závěr

Ondřej Doležal se snaží zlepšit situaci na energetickém trhu a pomáhat lidem v těžkých situacích.

________________________________________________________

Celý rozhovor:

Petr Schwank:
Dobrý den, dámy a pánové, začíná další díl podcastu Slovo má. Díky, že koukáte nebo že posloucháte. Mým dnešním hostem je Ondra Doležal. Ondro, ahoj.

Ondřej Doležal:
Ahoj.

Petr Schwank:
Ondra je v energiích 10 let. Před 8 lety ale dostal nápad na založení vlastního podnikání, a tak vznikla firma sForP. Nejprve jako poradenská, potom i jako dodavatelská firma s energiemi. Snaží se to dělat primárně transparentně a vysvětlovat, kde všude se dá v energiích naletět a případně jak to teda udělat, abyste nenaletěli. Ať už jste firma, státní instituce nebo třeba jednotlivec. Ondro, my když jsme se bavili, tak tys mi v podstatě odkryl svět energií a toho, jakým způsobem třeba to zákulisí funguje. Nebyl jsem z toho úplně šťastnej teda, se přiznám. Ty v tom seš každej den. Jak se ti daří v tom tak nějak jako proplouvat na týdenní bázi?

Ondřej Doležal:
No, už to jako nezvládám dělat sám, že jo. Takže já prostě... máme lidi, který maj nějaký jako svý věci a spíš tam dělám jako nějakou supervizi s tím, že ona prostý většině těch případů třeba nevím a chodí ke mně jen teda to nejsložitější.

Petr Schwank:
Zkus třeba popsat, jak ten energetický trh teda funguje? Jak se to třeba i vyvíjelo v průběhu těch osmi let, pokud nějak?

Ondřej Doležal:
Jo. Co bys o tom řekl ty, by mě zajímalo, když vlastně ty seš vlastně laik...

Petr Schwank:
Vzhledem k tomu, že většinu informací já mám od tebe z toho zákulisí, protože nikoho dalšího neznám, kdo se v tom pohybuje z těch dodavatelů, tak... tak je to v podstatě neuvěřitelná černá díra jako jo. Ve který neexistuje žádná regulace a neexistuje tam v podstatě vůbec nic. Ale jako chápu, že a ty se v tom teďka nějak snažíš zorientovat a udělat v tom třeba pořádek. I třeba jak jsme se bavili i v jednom z předchozích podcastů, který třeba lidi můžou najít na vašich stránkách, tak tam je dokonce i všechny ty stížnosti, všechny ty věci, který vlastně ti chodí, se kterýma se setkáváš... No přišlo mi to jako obrovská džungle.

Ondřej Doležal:
Jo, no tak jsi to vystihl, no. Je to džungle. My když jsme na tom trhu vlastně přišli v tom roce 2013, tak jsme na sedmi slidech na obecním úřadě lidem vysvětlovaly, jak to vlastně vypadá, na co by si mohli jako tak nějak nalítnout. A po čtyřech, pěti letech prostě se ty firmy jenom jako zdokonalily a zlepšily. Takže víceméně jako pokus omyl, tam kde narazili u těch regulačních úřadů – různých, ať už je to ČOIka nebo tak dál – tak to, co jim jako prošlo, tak to začaly aplikovat a zároveň to ty firmy začaly obšlehávat jedna od druhé, takže se to prostě utahuje ten trh jako postupem času.

Petr Schwank:
A utahuje znamená co?

Ondřej Doležal:
No zhoršuje. Že se tam prostě začaly dělat třeba ty minimální a maximální délky výpovědních lhůt. O čem jsme se bavili. S tím, že můžeš mít smlouvu na 24 měsíců, ale máš možnost od ní odstoupit během konkrétních tří týdnů. Tak to před šesti rokama na tom trhu nebylo. To tady vzniklo v roce 2017 třeba. A... takže ty firmy tak nějak zjišťují, co jako ještě projde a co ne a podle toho si to opravují. Ale... ale ten trend dlouhodobý je takovej, že se snaží ty firmy ty portfolia betonovat. To znamená získat zákazníka, ukázat mu nějakou vábničku, ať už je to různá aukce nebo tady já nevím cokoliv, těch věcí, jak ty lidi si můžou slušně zafixovat smlouvu, je prostě celá řada. A pak je to o tom toho zákazníka za žádnou cenu nepustit ven.

Petr Schwank:
To je to, jak jsme se bavili o těch výpovědních lhůtách asi pravděpodobně.

Ondřej Doležal:
Ano, no taky, jo. Nebo prostě chtějí ti dodavatelé, když jim ukončuji smlouvu, tak chtějí, abys jim sdělil přesný datum, ke kterému tu smlouvu chceš ukončit. Což ale zase je jenom obstrukce, protože v občanském zákoně nic takového není. Takže... takže oni to zkouší a teď jde o to, jak moc ten zákazník je tohohle toho vědomej a jak se vlastně umí bránit. Takže čím víc toho jako o tom trhu víš, o těch právních normách a tak dál, tak tím máš větší úspěšnost na to se z toho dostat. Ale jako laik, tak je to pro tebe někdy až jako nemožný.
Petr Schwank: Kde všude teda ten člověk může naletět?

Ondřej Doležal:
Všude. Všude. Jako důvěrou. Spousta lidí jako tady mění dodavatele, myslí si, že ušetřili a neušetřili vůbec nic. Takže selhává jako primárně ta důvěra asi, že prostě věří někomu, který pak si s nimi dělá úplně co chce, v podstatě. Takže těch způsobů je jako fakt hodně, no. Koho to jako opravdu zajímá, jak si může pustit to video o tom energetickém zákoně a tam se to všechno vlastně dozví. Jak a co, no.

Petr Schwank:
No ono totiž jde asi o to primárně, že třeba člověk by neměl úplně koukat na cenu, že jo. Nejnižší cena nemusí třeba nutně znamenat nejvyšší úspory a vlastně nejlepší nabídku.

Ondřej Doležal:
Jo, protože ten dodavatel má možnost v obchodních podmínkách... prostě je tam možnost, že může jednostranně změnit obchodní podmínky i cenu. Což prostě udělá. Dejme tomu dva měsíce po tom, co ti začal dodávat, tak cena z tisícikoruny je najednou 1700 za megawattu, za ten jeden meloun.

Petr Schwank:
Protože to bylo prostě někde miniaturním písmem v těch obchodních podmínkách.

Ondřej Doležal:
Ano. No, ano. A vlastně ty když na to nepřijdeš do třech měsíců od té změny, tak od toho nemůžeš odstoupit. Ale protože ti chodí vyúčtování jednoročně, na základě odečtu – tam někdo musí přijet a udělat ten odečet – tak vlastně ty koukneš do vyúčtování a zjistíš to. No ale to už je dávno jako po těch třech měsících, že jo. Takže prostě je to zajímavý, no.

Petr Schwank:
Co jsou třeba... Já vím, že zase, už jsme tady řešili i určitý jako konkrétní případy v těch předchozích sériích, co jsme spolu natočili. Ale stejně pojďme tady v tomhle tom podcastu i nějaký zase zmínit. Co jsou třeba nějaký jako bizarní věci, se kterýma ty se setkáváš? Ať už je to přístup těch dodavatelů a nebo klientů.

Ondřej Doležal:
No, bizarní je, že těm lidem se tady nabízejí různý aukce a energetický soutěže a výběrová řízení a kde co. A ten největší bizár je, že ty firmy jsou na sebe majetkově napojený. Že prostě ten, kdo se podívá na toho svýho zprostředkovatele, já nevím, kurzy.cz, že jo, tam je vizualizace vztahů, tak tam na jednom obrázku jako dokážeš najít tu zprostředkovatelskou firmu i toho dodavatele. Takže žádný výběrový řízení vlastně neprobíhá. S tím, že když ten zprostředkovatel podepíše tu smlouvu za toho zákazníka na základě plné moci, tak se tam obchází potom jako práva těch odběratelů různejma jako způsobama. Kdy vlastně ty se podepíšeš v nějaký energetický soutěži nebo e-aukci. Oni tam mají, že ti mohou uzavřít smlouvu na 10 let s nějakým jako dodavatelem. A to udělají, no. Protože prostě z toho mají mnohem větší provize. To, že ta energie na 10 let dopředu... kupovat nejde, to je vlastně všem jedno, že jo. Protože si tam dají, že je cena burzy plus nějaká nákupní cena a jde to do světa, no.

Petr Schwank:
Ty jsi vlastně zmiňoval i to, nebo říkali jsme to tady na začátku, že ses rozhodl stát i dodavatelem. Je tohle ten důvod, proč jsi do toho šel?

Ondřej Doležal:
No, ano. Protože my když jsme dělali ty soutěže, tak jsme se bavili jako s různýma firmami. S některýma už jsme se na začátku vůbec nebavili, protože prostě se nám nelíbilo to, jak na tom trhu fungují. To znamená, že byly tady dodavatelé, který platí za ty odběrný místa. A když se podíváš potom na tu tříletou smlouvu a na to, jaká tam je cena, tak to, že ti dají tady 2000 jako na ruku a ty to za ty tři roky o 8000 přeplatíš, byť bys byl už teď u toho jako nejdražšího na tom trhu... Tak to je pro mě jednání, s kterým já se neztotožňuju a nechci ty svoji zákazníky u nich mít. Protože prostě je mi to proti srsti todlencto a nechci tu firmu jakkoliv podporovat. Takže pak z tohohle vypadají ty firmy.
Když s nějakou firmou spolupracuješ a oni se nechovaj tak, jak by měly. To znamená, že třeba měli jsme obec, která přepiovala hospodu, tady prostě prodali hospodu a jejich energetik, což byl energetik jako v podpisu v emailu, tak špatně ukončil tu smlouvu. A ta obec dostala za jednu megawattu 10 tisíc pokutu. Což jedna megawatta, to jsou dvě garáže vedle sebe, jo. Takže ta marže roční na takovýmhle odběrném místě je 700. Prostě víc nevyděláš. A najednou tam přijde 10 tisíc pokuta.
No, tak jsem se do toho vložil teda po tom čtvrt roce. Oni teda, že to budou řešit, všechno v pohodě, všechno v pohodě. A najednou volá pán, že to přebírá k vymáhání a jestli se to nezaplatí do týdne, tak prostě se to bude vymáhat a budou tam vznikat jako další náklady s tím jako spojený.
No a tak jsem prostě šel a tomuhle dodavateli ze dne na den ukončil asi 500 odběrných míst. Všechny obce, který tam prostě byly, tak se zrušily na základě tohlencto. A najednou začly jezdit jako všichni, každej, kdo byl ředitel u toho dodavatele, tak jako měl potřebu mě navštívit. Ale tu spolupráci jsme prostě neobnovili, jo. To, že oni zrušili tu sankci, tak ano, ale od tý doby jsme jim žádný odběrný místo nedali.
A takhle jako fungujem. Takže najednou prostě přicházíš na to, že i když ty některý firmy jako opravdu slušný jsou, byť jako je jich třeba do pěti, jo, na tom trhu, kde je sto dodavatelů, z mýho pohledu, tak maj potom jako jinou filozofii, jo. Že my třeba v roce 2018 jsme fixovali zákazníky až do konce roku 21. Z dnešního pohledu úplně perfektní ceny, protože cena šla nahoru, což bylo očekávaný. Ale ty firmy nabízej smlouvy jenom na dobu neurčitou. A já když jako vím, že ta cena půjde nahoru, no tak to nedám někam jako na dobu neurčitou, protože cílem té mé poradenské činnosti, za co mě platí, tak je to, abych jim ušetřil peníze a zajistil dobrý obchodní podmínky.
Takže najednou tam vznikaly tydlencty jako plochy, kde jsme se jako nedomluvili. Takže založili jsme dodavatele svýho, protože my jsme pro ty naše domácnosti... my jsme dodavatele zakládali primárně kvůli domácnostem. Protože jich je hodně. Teďka měnit to co dva roky kvůli tomu, že ten dodavatel tady si změní cenu upomínky ze stovky na 550 korun jako... nemá to smysl, prostě furt měnit co dva roky. Nikoho to nebaví, je to jako úplně zbytečný. A my jsme odváděli, dejme tomu, 85 % té činnosti. S tím, že naše marže celková byla třeba 50 %, co jsme jako dostali jakožto zprostředkovatel.
Takže jsme založili dodavatele s tím, že si vezmeme těch 15 % prostě práce navíc, zainvestujeme do systému, ale budeme mít vyšší marži a zároveň nebudeme muset nikoho otravovat, aby poslal tady rozpis záloh. Teďka ji nevidíte do systému, takže na to čekáte tři týdny... Když je to složitější. Tak já jsem spolupracoval s dodavatelem, kde to perfektně fungovalo. A najednou... najednou ne. Prostě tam odešli ty klíčový lidi, protože byli podplacení, tak odešli. A najednou jsem tady sedmkrát urgoval jako jednu věc, jo. A teďka když mám 2000 zákazníků jako v portfoliu, tak já si nemůžu dovolit urgovat jednu věc jako sedmkrát, jo. Do toho ty lidi byli naštvaný na mě, ale já jsem s tím nemohl jako vůbec nic dělat.
Takže jsem sháněl dodavatele dva roky před tím, než jsem založil toho svého, s kterým by se opravdu jako dalo spolupracovat. A po těch všech jednáních prostě jsem si řekl, že buďto ty domácnosti odříznu jakožto celý a nechám si jen ty zákazníky, který nám platí na fakturu, kde jim můžeme dělat poradenství, nemusíme mít s nikým smlouvu, nejsme na nikoho vázaný a tak dál. A nebo založím dodavatele, no. Takže buďto jsem to moh odříznout a říct: "Hele lidi, já už prostě fakt nevím kudy kam, dejte si to prostě k tomu největšímu, byť budete platit jako raketu, ale... a nebo to nechte u mě, ale já vám jako nemám co jako přinést. Protože nechci, abyste byli u těchhle dodavatelů, který se prostě chovaj jako špatně. Nechci vás dávat tady k někomu, kdo vám slíbí nízkou cenu, ale... ale oholí vás na něčem jiným." Což se jako reálně děje.
Takže to byl ten motiv. Prostě to, že jsem fakt neměl dodavatele, s kterým bych jako opravdu se chtěl bavit. A zároveň bylo super to, že teďkon, když uděláme něco špatně, tak já prostě přesně vím, za kým jako mám jít a komu mám jako, v uvozovkách, šlápnout na krk za to, že tady se něco jako dělo. Což se ale zase tak často neděje.

Petr Schwank:
Co je třeba ta slušnost, o který jsi mluvil u těch dodavatelů, jak ji poznám jakožto laik?

Ondřej Doležal:
Jakožto laik špatně. Můžeš se podívat do ceníku služeb. Kolik chtěj za upomínku, kolik chtěj za vystavení tady faktury, za to, že ti pošlou opis smlouvy a tak dál. Tak to je jako první dobrá, že jo. Když po tobě chce někdo 3000 za to, že ti pošle smlouvu, kterou s někde jako založil... byť ji pošle mailem, no tak pravděpodobně ten úkon jako nestojí 3000, že jo. Za upomínku taky. Když prostě tady ti někdo má potřebu zpoplatnit první upomínku za 200 korun kvůli tomu, že máš megawattu o 10 korun jako levnější, tak se ti to pravděpodobně nevyplatí.
A takovýhle jako nuance, kdy ti daj sice nižší cenu, ale na těch službách, když ty cokoliv jako opomeneš, tak prostě vytečeš jako finančně. Takže pak se to prostě nevyplatí... nevyplácí tam prostě ty odběrný místa mít. Protože třeba u nás, tak když se mění dodavatel, tak ten zákazník jako nechce neplatit, že jo. To se prostě neděje. Oni najednou jenom prostě pošlou tu samou částku, ale tomu původnímu dodavateli. Takže měsíc ti prostě nezaplatí.
Nebo měl jsem... spolupracoval jsem s dodavatelem, kterej si sám nestrhával peníze ze SIPA, jo. A najednou posílal lidem upomínky jako dlužník... vedli je jako dlužníky, ale sám si měl ty peníze jako stáhnout. No tak jako proč tady budu otravovat ty lidi, když já sám si můžu za to, že mi neplatěj, jo. Takže... takže tak, no.

Petr Schwank:
No, s čím se třeba nejčastěji setkáváš, když přijde na třeba změnu toho dodavatele, to se taky častokrát děje, že jo... Co jsou takový jako nejzásadnější věci, který musíš řešit?

Ondřej Doležal:
No, já bych řek, že když člověk mění dodavatele, tak je to vlastně procesní záležitost, kde by neměly vyvstávat jako žádný chyby. Což pro tebe, když seš u nás, tak se snažíme všechno jako odladit...

Petr Schwank:
Takže to děláš ty vlastně, že jo, nemusí ten člověk.

Ondřej Doležal:
Jo, nemusí ten člověk a děláme všechno proto, aby aby se nic takovýho jako nedělo. Takže když má nějakýho problémovýho dodavatele, tak s ním komunikujem jako dopředu ty kroky, co se prostě stane. A protože už to máme jako v tý firmě nachozený za těch jako 10 let nebo osm od toho, co existuje Student sForPeople, dnešní jako sForP, tak to odlazujeme.
Ale může nastat to, co jsem říkal, že ten dodavatel chce přesně to datum, ke kterýmu ta smlouva končí. Byť ta povinnost tam jako není. A to my jako nevíme, že jo. My prostě pošleme oznámení o ukončení smlouvy, kdy to je jednostranný právní úkon, ten dodavatel k tomu nemá nic... To prostě já ti řeknu, že s tebou nechci dál v té smlouvě pokračovat. A z hlediska práva ty z toho nemůžeš jako nic, nemáš tam žádnej prostor mít.
Ale ty firmy si to vyloží, že to je jakási žádost o neprolongaci, byť se to jmenuje oznámení o ukončení smlouvy. Ale najednou je to žádost o neprolongaci. Jenom ten mail přejde ode mě k tobě, k tomu novému dodavateli a už je to najednou jinej právní úkon. A takovýhle věci.
A pak už se s tím jako hrajeme. Takže jsou různý jako, že jo, starý lidi tady klasicky dostávají jako různý žárovky, že jo, za podpis smlouvy, který jsou jako za korunu. Tu korunu těm lidem dá ten obchodní zástupce, takže "tady, já ti pošlu korunu, ty mě tu korunu pošleš zpátky" a najednou jsi ode mě koupil žárovky za korunu. A když se mnou rušíš tu smlouvu, tak po tobě chci za jednu žárovku 800 třeba. Dal jsem ti jich šest, takže najednou tam je 4800 jako za šest žárovek.
A... jo, je to 4800...

Petr Schwank:
Přesně, spočítal jsi to správně, ano.

Ondřej Doležal:
No ale ČOIka už někdy v roce 2016 prostě vydala, že tydlencty všechny návazný smlouvy jako se ruší. Jo, ale ten dodavatel to nerespektuje. To je prostě zajímavý, že tady máme na webu tendlencten dokument z tý ČOIky a najednou se tady v roce 2020 bavíš s dodavatelem, kterej tady po sedmdesátiletým člověku chce pětku jako za šest žárovek, jo. A teďka co řekneš jako tomu, tomu člověku, kterej jako přišel k tobě do kanclu? Co co mám jako dělat, jo? Tu pětku mu já sám jako dát nemůžu. Když ho budu zastupovat, tak po něm budu chtít jako spoustu peněz, ale zároveň nechci, aby jako měl ten svůj jako pohled jako na nás, jo. Protože on to bere... všichni to berou, že jo, tady dodavatel energií, prostě hajzl. Děláš energie, seš prostě hajzl, nazdar.
A... takže co, no. Takže prostě to zastupujeme tydlencty všechny věci jako zadarmo posledních 8 let. Prostě kdokoliv takhle přišel z nějaký jako... s nějakou sankcí od kohokoliv, tak tady prostě strávíš jako dva měsíce taháním jako člověka z problému, díky dvoum podomním prodejcům, který prostě to tam šli jenom našlehat a vydělat si, nebo nevím jakou měli motivaci jako k tomu všemu.
A... a ty to potom jako řešíš, jo. Takže tady oni to upekli za půl hodiny, no ty to jako řešíš dva měsíce. Paní nedostane 7,5 tisíce pokutu třeba, ale ty to řešíš měsíc. No tak, tak co. Tak jí řekneš: "No, tak to nechte," že jo. Protože, protože když si budu chtít nechat zaplatit čas, tak jí řeknu 40. A když si řeknu 2000, tak mě to vlastně samotnýho jako... si řeknu: "No, tak to by mě vlastně ani netěšilo," jo. Takže když už jako je to dobrej skutek, tak je to dobrej skutek se vším všudy.

Petr Schwank:
Děláš je často, tyhle dobrý skutky?

Ondřej Doležal:
No, vždycky když se objeví, no. Takže... takže...

Petr Schwank:
Takže jim neříkáš ne.

Ondřej Doležal:
Ne, neříkám, no. Když někdo přijde takhle do kanclu, tak jediný co, tak nechci, aby mlžili. To znamená, když ten člověk za mnou přijde jako do kanclu a má tendenci tam jako ještě se kroutit jako v tom všem, mi tam vykládat nějaký blbosti... A on donese tu firmu, vytáhne ty desky a já přesně vím, co se stalo. Ani na mě nemusí jako mluvit. A už vím, jak to budu řešit a teďka to je takový to, že musíš si to poslechnout, že jo. Nebo měl bys, jo. Nemůžeš říct: "Jo, dej mi, podepiš tu plnou moc, tady tohle...". A na shledanou. A mám to za pět minut jako vyřešený s tím člověkem a pak vím, co mě bude jako to. Ale když mi tam potom půl hodiny jako lže, tak byla paní, kterou jsem poslal pryč, protože jsem na to neměl energii prostě ke všemu.

Petr Schwank:
Tady zase opět, když se bavíme o nějakejch chybách nebo o tom, jak třeba... Je to rozdílný pro firmu, řekněme? Protože tohle často poslouchaj i lidi z firem. Tak aby jsme vůbec věděli, jakým způsobem třeba by firma měla přistupovat k tý změně toho dodavatele? Jestli se to nějak liší, jestli to je horší ten přístup, lepší?

Ondřej Doležal:
Heleď, ty mě jako nutíš kopat jako, podřezávat moji vlastní větev, jo. Protože...

Petr Schwank:
Jak to?

Ondřej Doležal:
... a já bych jim poradil, ať se na to vykašlou. Ať prostě proboha nikomu nic nepodepisujou, nechaj to tak, jak to je. Ta stovka na megawattě ve finále se taky jako nemusí vyplatit. Ale je to blbý, jo, samozřejmě.

Petr Schwank:
I na nějaký jako velký výrobní hale, třeba?

Ondřej Doležal:
Tam... Heleď, ty velký firmy, co já jako vidím, a zastupoval jsem poměrně velký firmy, tak tam oni ty firmy nemají energetiky. Prostě... nebo když maj energetiky, tak energetik je prostě technicky vystudovaný člověk. On nerozumí tady dodavateli, odběrateli, tomu on nerozumí. On prostě rozumí tomu, jak ta elektřina teče v tom kabelu, on prostě... to je obrovsky jako nabušený člověk, ale úplně jiným směrem, jo. Nebo to tam dělá účetní, že jo, nebo nebo já nevím, sekretářka. Která jednou za dva roky se má bavit s nějakýma dodavatelem energií, jo. Co po ní jako chcete, po tý... po tom člověku, jo? To, že prostě tady vybere dodavatele, no tak ona to vybere, že jo. Ale koho vybere? No takovýho, s kterým jako má zkušenost a radši jako s tím nic nevymyslí, protože ví, jak ten trh jako vypadá.
A pak ty ceny jsou takový, jaký jsou, no. Takže navíc my dodavatelé vůči jako těm firmám... nebo zprostředkovatelé vůči firmám, tak my si tam můžem dát co chcem jako úplně. Takže pak tady jeden podpis jako za 10 minut, i když je to po mailu, tak prostě může to jako dopadnout jako špatně. Takže ty velký firmy jako mají zpravidla ještě horší ceny, než maj ty domácnosti. To je jako hrozně zajímavý. Měl jsem třeba stavební firmu, která v době, nevím, ve 2016, jo, cena elektřiny byla... měl jsem zákazníka, který měl elektřinu za 22 euro v elektroměru, jo. Což jako... za to se dneska tady nekupuje ani plyn. A měl jsem nějaký stavebniny a tam jsem jako dojel a byl tam dodavatel, se kterým jsem v tu dobu spolupracoval.
No a oni tam prodávali za 2200 jednu megawattu. Tak jim říkám: "Heleďte, to je blbý, ale já když jako se tady veřejně jako vás budu zastupovat a ten dodavatel zjistí, že to jsem já, tak tady nebude chtít se mnou se bavit o jinejch zákaznících. A jediná možnost, jak vás budu zastupovat, je ta, že to prostě nikdy jako nepřiznáme. Ani jeden." A z 2240 korun za tu jednu megawattu... teďka jich měl sto, jo, těch megawatt, takže žádná jako extra spotřeba. Tak jsem mu to srazil na 840. Jo, takže jenom díky tomu, že ty lidi prostě neví a ten dodavatel tam prostě zdražuje a zdražuje a zdražuje a čeká, co se nechá, líbit.
Takže najednou tomu majiteli volali jednatelka, jednatel a všichni mu volali, jak si ho hrozně vážej. Tak jako já bych si tě taky vážil, že jo, kdybys mi poslal za 100 megawatt jako o 150 tisíc víc než musíš, tak taky bych jako se snažil, no. To je jasný. Ale u nás tohle prostě jako není, no.

Petr Schwank:
Ty jsi třeba říkal, že... a ne v tomhle rozhovoru, ale když jsme se bavili, my jsme se bavili v jinejch epizodách, že třeba ty větší firmy bys už úplně dělat nechtěl. Ty jakožto dodavatel, teďka myslím. Proč?

Ondřej Doležal:
No, protože ty velký firmy, tak... když je to velká firma výrobní, která najednou tady omezí výrobu, tak má nižší spotřebu, třeba o půlku. Ale já tu elektřinu pro ni mám jako nakoupenou. A mám tam svoji nějakou odchylku, s kterou musím pracovat. A zároveň já ty zákazníky nepokutuji za to, když odeberou víc nebo míň. Ty velký firmy si často todlencto nechávaj líbit. Což... já jsem byl ve sklárně jedný, který na tědlenctěch poplatcích všech jako zaplatily dva miliony ročně. A tak jim říkám: "Hele, to to nemůžete, proboha, to tohle prostě tam být nemá, to je easy. Prostě tady jeden telefon a ušetřím jim dva miliony." Prostě... ale oni to neví, že jo.
No, takže to já tam jako mít nechci. A potom, když todlencto firma jako nezaplatí, tak mě by to mohlo jako položit. Takže proto já to nedělám, protože zatím nejsme dostatečně velcí na to, aby jsme ty opravdu velký firmy jako mohli dělat.

Petr Schwank:
Ještě jedna věc mě zajímá, vrtá mi to hlavou v podstatě celou dobu, co se tady bavíme. A to je nějaká jako motivace k tý práci. Protože přece jenom děláš to osm let, myslím ve vlastní firmě, teď se setkáváme neustále s tím stejným... Světlo na konci tunelu, to se týká možná i energetického zákona, na který už nám teda teď čas moc nezbývá, ale... světlo na konci tunelu, jestli to chápu správně, moc není. Co tě vlastně tak jako drží v tý práci?

Ondřej Doležal:
Heleď, no já nevím. Prostě teďka to... teďka to jako přijde. Ať už je to jako cokoliv, nějakej jako problém. A já vím, že těm lidem jako nikdo jako nepomůže. Jo, já jsem byl tuhle na pobočce jednoho dodavatele a tam prostě paní prodavačka za dodavatele, že jo: "Tak co tam s paní? Jo, hele my tohle neřešíme, tady asi, no, nějak pokuta, no, nevím co s tím, že jo, na shledanou."
No tak jsem si ji vytáhl, že jo, šel jsem tam za nima a říkám: "Hele, když to tady paní nebude vadit, tak já vám tady dám vizitku a zítra prostě přijďte a nějak to jako vyřešíme." Takže nevím, asi asi to, že vím, jaký to je ty peníze prostě nemít a štve mě, že tady různý jako podnikavci ještě jako ty jako špatný situaci těch lidí jako dopomáhej jako tím, že tady prostě nezvládnou brát, já nevím, 40, ale musejí brát, já nevím, 80 a morálka jim jako úplně lehla.

Petr Schwank:
Takže zrovna v těch energiích, ale ta morálka tak jako lehla. Ono se to samozřejmě jako v určitém procentu děje v každém oboru, ale v těch energiích to je teda vysloveně... vysloveně úplně jinde.

Ondřej Doležal:
Jo, tak protože je zákon špatně, že jo. Tam prostě se úplně nechali otevřený vrata... jako vrata... a novela energetického zákona, když se na to podíváš, podíváš se na naše video, tak všichni ví, že tam ty mezery jsou. Proboha, úplně všichni to ví a pak tady vychází články na mediaguru a všude, jakej je boj proti energošmejdům. Pan Nacher, jako bojovník proti energošmejdům, je přímo na stránkách Energetického regulačního úřadu... ale ten jeho návrh 7101, to je, to, to je tragédie.
To, jak si někdo může říkat bojovník proti energošmejdům jako, když předkládá takovejhle jako návrh, jo? My jsme tady měli paní, kterou dodavatel sepsal na na nejlevnější cenu na trhu, 1240 korun. Po dvou měsících nebo po třech jí zdražil na 1950. To znamená o 64 % včetně stálýho platu, který zdražili z padesáti korun na sto, to je jako když v bance platíš za vedení účtu. A v novým zákoně teda je, že když ten dodavatel ti to musí jako dát sdělit a ty s tím jako musíš souhlasit. A pokud jako ne, tak to nemá jako právní účinky.
A třeba pan Nacher todlencto jako vypouští. To znamená, že ten dodavatel bude mít povinnost to zase mít někde jako na webovejch stránkách a a fidrzen. Jo, takže různě jako tydlencty věci tam zůstávají, ale já nejsem jedinej přece, kdo to ví. Jako tady těch dodavatelů je sto, založit dodavatele svýho je tak hrozně jednoduchá věc... až to jako bolí. Cena licence elektřiny je 100 tisíc, na plyn 100 tisíc... Marže 100 tisíc, když tady budu prodávat jako... jako prase, jako prostě jiní, tak já to prostě tady vykroutím jako na patnácti rodinnejch domech. Jo.
Tak potom tady oběhnu dvě, tři obce, mám zaplacenou cenu licence, software mám dávno jako hotovej a nic jako... žádný jiný podmínky vstupu pro to nejsou. Ten regulační úřad tu licenci dneska dá každému, kdo má trochu peněz na účtě, doloží vzdělání...

Petr Schwank:
To je ta džungle, vlastně, jak se o ní bavíme. Tady možná vzniká.

Ondřej Doležal:
Jo, a ještě musíš bejt, já nevím, tři roky na trhu, jo, jako nějak. To znamená, když seš tady někde na back office, tak už ti to stačí a můžeš mít svého dodavatele. Takže ten vstup je úplně jako easy a ERU ani nemá jako nějak extra možnosti tu licenci jako vzít. Na tom regulačním úřadě taky nejsou jako blbý lidi. Oni... já se s nimi bavím, oni se snaží, spousta problémů nám taky jako pomohli vyřešit. Něco jako nepomohli, ale rámcově bych řek, že že spousta z nich ještě úplně jako kyselých a vyhořelých jako není. Ale oni ty nástroje jako nemaj.
Jo, já jsem slyšel příběh, že volala paní z jiného dodavatele na tam nějakému pánovi a on řekl: "Heleďte se, myslíte si, že já se budu tady tím vaším požadavkem jako zabývat? Já těch samých požadavků tady mám 1500. A nevím, co s tím mám dělat. Prostě ten váš patnáctistej prvej... mě vůbec nemůže rozházet." Jo. A a to tak je, prostě. Ty lidi tam jako nemaj ty kompetence na to to řešit, protože prostě ten zákon jim to neumožňuje. To je jako celý, no. A pro...
Petr Schwank: Takže strukturálně špatně, prostě.

Ondřej Doležal:
Jo, je to Klondike.

Petr Schwank:
Ondro, ještě možná co se týče nějakého výhledu dál. Co třeba se ještě u tebe chystá, ať už ve sForP nebo nebo celkově vlastně s ohledem na energie?

Ondřej Doležal:
No u mě, no, já nevím. Já bych si chtěl dát nějakou dovolenou.

Petr Schwank:
Ti asi nevyjde, tohle to když to tak poslouchám.

Ondřej Doležal:
Ne, to musí, to musí, já bych se zbláznil. Musí. Dovolená bude, dovolená určitě bude. Výhled nevím, no. Tak otravuju kde koho, teďka budeme dávat do éteru vlastně ten energetický zákon, to jsme točili spolu. Takže teďka to budeme jako hromadně jako tlačit. A výhled... no já nevím. Hele i kdyby se to jako nepovedlo, ten zákon změnit, tak já jsem ze svý pozice udělal jako maximum toho, co jsem mohl. A pokud se to nepovede, tak to není důvod k tomu, abych se tady jako zastřelil někde za rohem, že jo. Prostě já sám ze svý pozice jsem udělal jako nejvíc, co jsem mohl. A zastřelit by se měl někdo jinej, za to, že jeho práce vypadá jak vypadá a že to vlastně je ve stavu, v jakým je, no.

Petr Schwank:
Na druhou stranu ty tam zase naběhneš s vidlema a budeš uklízet ten binec.

Ondřej Doležal:
Ne, tak mě musí někdo najít, no. Blbý je, že se k nám dostávají vždycky lidi, který fakt v těch průserech jako jsou. Reálně, jo. Mně nenajde člověk, který prostě by chtěl ušetřit, chtěl by jako normálně platit, ví, že mít nejlevnějšího dodavatele prostě mít nemůže, protože prostě tady hromada jako bince na tom trhu... Tak ty lidi se ke mně bohužel jako nedostávaj. Ke mně se dostávají lidi, který prostě už neví kudy kam. No a pak z nich jako jsou jako doživotní zákazníci, no. Tak snad se to na konci života splatí, no. A pak samozřejmě karma, že jo. Důležitá věc. No, takže timhlenctim směrem, no.

Petr Schwank:
Ondra Doležal. Děkuju ti moc za rozhovor.

Ondřej Doležal:
Já díky.