Rozhovor Podcast: FINANČNĚ GRAMOTNÍ

6. prosince 2023

Ondřej Doležal EnVys výroba elektřiny v rukou občanů

To nejdůležitější z rozhovoru:

Úvod

Ondřej Doležal: Odborník na energetiku s 10letou zkušeností.
Založil projekt EnVys pro komunitní energetiku na Vysočině, nabízející čistou a udržitelnou energii za nižší ceny.

Principy komunitní energetiky

Lidé se složí na zdroj energie a profitují z levné elektřiny a zisků.

Nedostatek projektů

Ojedinělost komunitních energetických projektů v ČR je způsobena nedostatečnou legislativou.
Směrnice RED II nebyla implementována, což brání rozvoji komunitní energetiky.

Inspirace ze zahraničí

Modely komunitní energetiky v Rakousku a Německu jako vzor pro české podmínky.

Legislativa a omezení

Česká legislativa omezila sdílení elektřiny na tři obce a maximálně 1 000 odběrných míst.
Zisk nesmí překročit 33 %, což brání efektivnímu fungování projektů.

Transformace na akciovou společnost

Spolek Unie odběratelů byl transformován na akciovou společnost pro širší zapojení a vybudování větších zdrojů.

Očekávané úspory a ekonomika projektu

Cílem je poskytovat elektřinu pod 2 000 Kč za megawatt.
Potenciální úspory pro obyvatelstvo Vysočiny až 15 miliard Kč.

Možnosti investice

Obce a jednotlivci se mohou stát investory a předplatit si elektřinu za fixní cenu.
Přebytečná energie se prodá na burze.

Výzvy projektu

Hlavní výzvy jsou již překonány, aktuálně se projekt soustředí na výstavbu.
Plánované bioplynové elektrárny do 3 let, větrné elektrárny do 5 let.

Budoucnost energetiky

Očekávaný nedostatek elektřiny v důsledku uzavírání uhelných elektráren.
Projekt EnVys má potenciál zvládnout výkyvy a nedostatky v dodávkách.

Závěr

Ondřej Doležal věří v úspěch projektu a v inspiraci pro další podobné iniciativy v oblasti komunitní energetiky.

__________________________________________________________

Celý rozhovor:

Matěj Černý:
Dobrý den, vítám vás u dalšího podcastu Finančně gramotní. Dnešním hostem je Ondřej Doležal. Ondřej je odborník na energetiku, s tím, že teda v oboru je už přes 10 let. Mimo jiné se vlastně podílel i na novele energetického zákona. S tím, že teda v současné době se zaobírá především komunitní energetikou a ve své rodné Vysočině tak založil projekt EnVys, který slibuje přístup vlastně k čisté a udržitelné energii, jak teda pro obce, tak i pro samotné potom jednotlivce nebo občany a firmy. Co je podstatný, tak je to, že tady ta energie za výrazně nižší cenu, než standardně je energie dneska dostupná. Tak dobrý den, Ondřej.

Ondřej Doležal:
Dobrý den.

Jindřich Pokora:
Dobrý den. Já se můžu na začátek zeptat na jakých vlastně principech vůbec ta komunitní energetika funguje?

Ondřej Doležal:
Ta komunitní energetika funguje na principech v podstatě toho, že se ti lidi de facto složí na nějakej zdroj a potom pojímají výhody z toho, z toho plynoucí. Ať už je to levná elektřina nebo, nebo zisky z toho plynoucí.

Matěj Černý:
Možná takový projekt... nevím jak pro posluchače, ale přiznám se, že vlastně nevím, že by nějak bylo ve velkým podobných projektů v různých třeba krajích. Tak, co je důvodem, že vlastně tady ty projekty jsou ojedinělé a nebo dokonce jsou vůbec nějaký další projekty tady toho typu?

Ondřej Doležal:
Hele, nejsou. Je to způsobený tím, že ta směrnice Evropský rady, prostě ta RED dvojka, tak měla bejt implementovaná do českýho práva v červnu roku 2021, kdy shodou okolností my jsme v srpnu dělali ten energetický zákon, ten protišmejdovskej, a tam nic takového nebylo. Takže vlastně ten zákon o komunitní energetice má prostě skluz, jako velkej v tuhlenctu chvíli přes dva roky. A dokonce v té úpravě RED dvě v bodě 71 je, že pokud ty energetický společenství budou ty státy omezovat, tak nebudou konkurenceschopný těm velkým hráčům na trhu. A do naší právní úpravy se nějak dostalo to, že tam máme těch tisíc odběrných míst, ty tři obce s rozšířenou působností, nikdo tam nesmí vykonávat hlasovací práva větší než 10 % a tak dále. Čímž de facto ty komunitní projekty v podstatě v tom velkém měřítku v Český republice vznikat nemůžou a proto s nimi nikdo jako nepracuje.

Jindřich Pokora:
Bavíme se o Český republice, ale je třeba ten projekt inspirován něčím ze zahraničí a nebo je to čistě teda váš vlastně jakoby nápad a...

Ondřej Doležal:
Je to, je to inspirovaný ze zahraničí. Tak jak de facto funguje komunitní energetika, ať už v Rakousku nebo v Německu, tak my jsme si prostě z toho vzali to nejlepší, co jsme mohli a transponujeme to na podmínky českého práva, tak aby to prostě bylo možný. Takže to sdílení elektřiny a tak dále, tak to v Český republice možný není, že jo, tam jsou o tom dohady, jak to bude a tak dále. My díky tomu, že máme licence na obchod s elektřinou a vlastně i plynem, tak můžeme dodávat elektřinu kamkoliv po Český republice a tím vlastně se dostáváme nad rámec vlastně těch stávajících úprav. Takže díky tomu, že máme zkušenosti s energetiky takový, jaký máme, tak se nám daří všechno todlencto de facto překlenout.

Matěj Černý:
Já jsem to trošku v tom úvodu už naznačil, tak jestli byste ještě možná řekl ty vaše zkušenosti vlastně z tý energetiky historicky?

Ondřej Doležal:
Hm. Hele, já jsem, já jsem se začal energetice věnovat už v prváku na vysoký, respektive ještě na střední škole, kdy jsem narazil na brigádu, vyklubal se z toho podomní prodej. To jsem dělal dva, tři měsíce, začali mi volat lidi jako nespokojený, až jako naštvaný, protože ty školení, který jsme dostávali, tak byly velmi jako jednostranný. A potom jsem nastoupil normálně na prvák, byla to prostě letní brigáda. A na tom, na tý vysoký jsem si říkal: „Tyjo, hele ale ty energie jsou jako zajímavý, že jo.“ Elektřinu odebírá prostě každej a a jenom hlupák nechce platit prostě míň, pojďme těm lidem dělat seriózní prostě poradenství. Takže jsem začal objíždět obecní úřady s přednáškama o tom, jak ty lidi se mají bránit a jaký tam jsou ty zákoutí. Což už vlastně byly i novinový články z roku 2013, kdy jsem prostě říkal, že to je kapitalistický hyenismus, kdy že jo podomní prodejci, sankce za předčasný ukončení smluv a tak dále. A ty klienti vždycky byli tím, tím trhem prostě vláčený a nikdo se o ně prostě nestaral. Jo, to si řekněme, že to tak jako bylo. A už tehdy jsem říkal, že je potřeba ten trh víc jako regulovat a ty zákazníky víc chránit.

No a postupem času jsem začal dělat poradenství pro obce, města, typu Čáslav, Světlá nad Sázavou, najednou jsem dělal poradenství pro Čepro, byl jsem na Ministerstvu zdravotnictví a nějak jsem se posouval tímhletím jako směrem mezi ty velký odběratele. No a jak jsem vlastně pořádal ty výběrový řízení, radil jsem těm lidem, co s tím mají dělat, tak pro ty fyzický osoby už to bylo prostě tak složitý, protože ti dodavatelé nechtěj těm zákazníkům dávat nízkou cenu, jo. Takže potom jsem si říkal: „Tyjo, tak já už vlastně ani nemám s kým se pomalu jako bavit, tak jestli to chci dělat pořádně a nechci, aby ty lidi co dva roky prostě měnili, měnili zálohy, měnili dodavatele, že jo, všechny tenhlencten jako proces, tak si založíme dodavatele svýho.“ Takže jsme si založili Dodavatele svýho. V roce 2019 jsem dostal licenci od Energetického regulačního úřadu a začali jsme vlastně být normálně dodavatelem energií se vším jako všudy.

Kdy to poradenství pro obce, firmy a tak dále, tak to jsme dělali jako dál. Tam nás platil ten klient, tudíž jsme dělali to výběrový řízení prostě na ve prospěch toho klienta jako jednoznačně. A toho Dodavatele jsme si jeli jako, že když tady byla krize a tak dál, tak prostě jsme si dělali Dodavatele svýho. Měli jsme nakoupeno, nějak jsme nespekulovali. Vždycky to prostě bylo o tom, že tu firmu jsem dostával do stavu, v jakém jsem prostě chtěl, aby ten trh fungoval líp. Jo, takže začal jsem dělat energetický soutěže, protože se mi nelíbilo, jak fungují e-aukce. Jo, protože tam se těm lidem řeklo: „Hele ušetříte 15 %, ale potenciál byl 30,“ jo, až takovýhle jako extrémy tam byly. Dodavatele jsem si zakládal kvůli tomu, že najednou jsem měl klienta a oni mu prostě zdražili jako ceník služeb, jo, upomínka najednou nestála stovku, ale stála 500, jo. Tak na to koukáte a všechno je to jako legální.

No a tak jak jsem vlastně furt kritizoval to, jak se k těm lidem chovají ty energetický společnosti, protože když byl nějaký problém nebo ty klienti měli nějaký problém, tak mě zpravidla našli, jo, v Jihlavě jako „kor“. Takže, hele zastupoval jsem pána, toho navštívil podomní prodejce s e-aukcí a ten pán dostal 45 000 pokutu, prostě. Jo. A teďka toho, teď tomu člověkovi neřeknete: „Hele to zabere dva měsíce práce jako...“ Jo, prostě to je důchodce, má 17 000 důchod a najednou tam přijde v uvozovkách jako takovejhle pitomec, který nezvládne vydělávat 35, ale musí vydělat 50 a a za ním jako totální potopa. A všechny tyhlensty případy jsem vždycky řešil zadarmo. Jo.

A když vlastně šel ten ten protišmejdovskej zákon na trh nebo tou sněmovnou, tak mi volala jedna paní z dodavatele energií a říká: „Hele četls to?“ Já říkám: „Ne, ne, nečetl.“ „No, tak se chyť, tyjo, za hlavu, bude to ještě horší, než ten stávající.“ A ten stávající zákon chránil zákazníky nebo zákazník tam byl pouze ve třech paragrafech, jo. Takže, takže jsem si to přečet, potom jsem volal naštvanej na Energetický regulační úřad. Tam mi řekli, že jestli to chci nějak změnit, tak že se od toho klidně můžu pustit.

Matěj Černý:
Že držím palečky.

Ondřej Doležal:
Jo, jo. No jasně, no. Hele... No, a takže jsem do toho fakt začal vrtat a fakt jsme to změnili, jo. Takže dávali jsme tam věci, že ten dodavatel vám nesmí zvýšit cenu, pokud to udělá a neoznámí vám to 30 dní dopředu prokazatelně adresně, tak zvýšení ceny neplatí. Vlastně licenci na ty zprostředkovatele, tak te ta původní úprava počítala s tím, že 90 % z těch zprostředkovatelů nebudou muset mít tu licenci, jo, prostě byli z toho vyňatí. No a tak, takže, takže věci na ochranu těch zákazníků, ale makal jsem hele na tom na tom přes rok. Jo, opravdu jako když, když to pan Miloš Vystrčil vlastně v tom senátu zvedl, tak se spustila obrovská jako lavina, kdy proti nám byli úplně celej trh, jo, ty velký společnosti psaly dopis všem poslancům, že ty naše změny, že to je prostě blbost. No a tři měsíce na to lehla Bohemia a začala ta krize. Jo, takže, takže se ve finále jako ukázalo, kdo a jak na tom jako byl, no. Takže...

Jindřich Pokora:
Možná mě jenom napadá, jestli než se zabíhat úplně do velkých detailů, ale vlastně možná by posluchači vůbec jako chápali, z čeho se tvoří ta vlastně cena potom finální pro toho, pro toho odběratele. Protože, jasně, jedna věc je tenhle ten styl prodeje podobného, který vlastně dneska už víceméně jakoby není, že jo, nebo určitě v menší míře, než byl tady v těch letech, o kterých jste vyprávěl. A jak je vlastně, jo, když si jdu koupit do samoobsluhy rohlík, tak vím, že zhruba ten náklad je takovejhle a ten rohlík stojí všude plus mínus prostě stejně, dokážu si to srovnat. Tady u toho, u těch cen těch energií, ať už je to elektřina nebo plyn, tak mi přijde ty rozdíly jsou takový, že vlastně jako já jako koncový zákazník se v tom mnohokrát ztrácím nebo je někde napsaná nějaká cena, ale když si potom zavolám na PRE, na E.ON a na podobný společnosti, tak vlastně zjistím, že k tomu ještě musím přičíst tenhle ten paušál a támhleten paušál a najednou mi vyjde úplně nějaká jiná cena. Tak dá se to nějak jako jednoduše vysvětlit, aby ten člověk třeba si řekl, tohle je pro mě dobrá cena a tohle je pro mě špatná cena?

Ondřej Doležal:
Já to vezmu ještě k tý první části té otázky, on ten podomní prodej zmizel hodně z toho důvodu, že dřív bylo možný vás za vás na základě plné moci uzavřít smlouvu, z který jste se nemohl vyvázat. Jo, prostě podepsal jste smlouvu plnou moc od stolu, ten člověk opustil dveře vašeho bytu a potom už si to žilo svým životem a mohl jste právě dostávat takovýhle pokuty. To my jsme právě v tý novele zasekli. Takže pokud vás dneska někdo navštíví, tak vy furt máte hromadu času prostě na bezplatný zrušení a můžete to prostě jako celý zrušit. Proto ten podomní prodej vlastně zmizel, jo. A k tý části, hele těch, těch cen, tak bavíme se o tom, že máme nějakou cenu silový elektřiny, tam prostě všichni víme, jak to je s tou silovkou. Máme stálý měsíční plat a potom se teda objevují nejrůznější poplatky za, nevím, obchod, jo a tak dále. Za to, že vám tu komoditu operuji a je to poplatek, který tam nikdy předtím nebyl. Objevilo se to relativně ještě teda s Bohemia Energy, ale, ale dneska je to podstatně jako častější na tom trhu. No a potom tam máme ty regulovaný složky, no. Operátor trhu, OZE, distribuce, platba za jistič, ČEPS a tak. Takže to už je potom to, co reguluje ten v uvozovkách stát, že jo, nebo Energetický regulační úřad. A s tou cenou, hele, dodavatel, když něco dneska podepíšete, nějakou, nějakou smlouvu s ceníkem, tak pokud se mění ten ceník, tak když to chce ten dodavatel měnit tu cenu, tak to musí prokazatelně adresně oznámit. 30 dnů dopředu. Pokud to neudělá, tak zvýšení ceny neplatí. Takže todlencto snad jsem vám tím jako odpověděl, no. Samozřejmě s tím ceníkem jako přílohou smlouvy ten dodavatel může měnit, to může zvyšovat. Ale pokud je ta cena uvedená ve smlouvě, přímo jako v tom dokumentu, který na sobě nese ten název smlouva, tak už je to opravdu fixní a ten dodavatel s tím by hejbat neměl.

Matěj Černý:
A když přejdeme teda zpátky k tomu samotnýmu projektu EnVys, tak co přesně vlastně obnáší a co má vlastně přinést Vysočině?

Ondřej Doležal:
Hele, mně se nelíbilo, jak, jak vlastně ten trh zdivočel, jo. Když se podíváme na to, kolik ty energetický společnosti prostě začaly vydělávat, počínaje tou krizí, kdy když vlastně z trhu odešla Bohemia Energy, tak najednou elektřina vyrostla čtyřnásobně. Jo. Ale nebyl k tomu důvod. Ti dodavatelé prostě měli nakoupeno a odráží se to v těch výsledovkách těch daných firem, jo. To, že tady nějaká firma udělá v roce 2020 čtyři miliardy a v roce 2022 osmdesát miliard, tak to není tím, že je válka jako mezi Ukrajinou a Ruskem. Jo, to je prostě tady náš jako interní problém. A ta nemorálnost mě k tomu asi dotáhla. Protože když vlastně byla ta krize, tak my, my máme svůj podcast, že jo, z Forb jako, jako takovej a v tom díle osm, Energetická krize, který vyšel právě v tom listopadu 2021, tak jsme to říkali. Že prostě je to o nějaký jako samoregulaci těch dodavatelů, kdy buďto si těch 100 firem prostě řekne, že tu ekonomiku položej, protože hold jako nasadí cenu elektřiny tak vysoko, čímž roztočí inflaci a ono se to stalo. Jo. Prostě ty, ty firmy se s těma lidma a s tou českou ekonomikou prostě nějak jako nemazali, že jo a a pociťujeme to všichni prostě na náladě ve společnosti, na svých vlastních peněženkách a tak dále. A mně to prostě vadí, protože si myslím, že jde fungovat, jde podnikat v jakýmkoliv odvětví a jde to dělat prostě slušně, s nějakým jako přiměřeným, dejme tomu, ziskem. Jo. Takže z mýho pohledu není důvod, aby, aby dodavatel energií si dával marži 1000 Kč na jednu megawattu, když tam ještě v roce 2020 měl 250 Kč, jo.

Jindřich Pokora:
A ještě teda jenom jestli to správně chápu, tak jde o to, že oni vlastně tu elektřinu měli na skladě, takže takhle oni měli jakýkoliv jiný zboží, který už mám vyrobený, už vím, kolik mě stálo. A teď najednou se kouknul na ten trh a řeknu: „Hele, je krize, nebo mám nějakej příběh k tomu, abych to teda jako moh zdražit,“ tak zdražím to, co už mám vyrobený za tu stejnou cenu, akorát si tam dám tu marži mnohonásobně vyšší a tím pádem potom došlo k tomu, že vlastně ty energetický společnosti měly tyhlety výsledovky, o kterých mluvíte.

Ondřej Doležal:
No jasně, tak se podívejme, za kolik prodal ČEZ výroba nebo za kolik prodali i svoji produkci na minulej rok a na letošek, jo. Jsem někde četl, že na letošek prodali 70 % svý produkce za 2 270 Kč. Jo. Ale cenový strop je 5 000, jo. A a všechno nad 5 000 za nás doplácí stát, takže nejen, že ty energetický firmy prostě prodávají za dvojnásobek toho, co to ten ČEZ někde jako prodal a ale ještě to doplácíme prostě z daní. Jo, tak potom, potom to úplně smysl jako nedává, není to správný, no.

Matěj Černý:
Možná by mě zajímalo, jestli jsou nějaký třeba záruky, nebo možná ještě předtím otázka, když budu chtít bejt investor, a do toho projektu se zapojit, tak vlastně jakým způsobem se to dá zapojit a co mi to vlastně přinese jako investorovi?

Ondřej Doležal:
Hele, funguje to, nebo máme to navymyšlený tak, že vy si v podstatě předplatíte tu elektřinu za fixní cenu. My vybereme ty peníze a za to postavíme ty zdroje. Ty, ty daný projekty, který děláme, tak jsou větrný elektrárny a a bioplynový elektrárny, kdy počítáme s dostatečnými rezervami na to, aby ten projekt vyšel. Do toho to navzájem bude pojištěný a tak dále. Takže ono dneska se dokonce i nechá pojistit to, kolik ta elektrárna vydělá, to znamená vyrobí elektřiny. Pokud prostě vyrobí víc elektřiny, než je na papíře, tak lidi budou víc jako v plusu, pokud to vyrobí méně, tak to vykryje pojišťovna. To, todlencto všechno se s tím dá pracovat.

Matěj Černý:
Takže jestli to chápu teda správně, tak v podstatě teda v rámci toho projektu EnVys, tak na Vysočině vlastně vznikne nebo vznikají tady ty elektrárny. A já klidně jako běžný občan, případně jako firma nebo nějaká obec, tak můžu v podstatě teda se stát investorem, kterej prostě pošle nějaký peníze a vlastně za ty peníze má vlastně předplacenou elektřinu, která, jsem pochopil správně, ten smysl je o tom, že prostě mě to v tom součtu vyjde prostě výrazně levněji, než pokud budu odebírat od těch standardních vlastně dodavatelů.

Ondřej Doležal:
Přesně. Přesně tak to je. Ta ekonomika nám vychází v nejpesimističtější variantě, jo, a to mi opravdu počítáme pesimistickou variantu plus jako 20 % rezervu, aby není to hazard, jo. Počítáme s tím, že se budeme dostávat na cenu pod 2 000 Kč za megawattu, s tím, že vlastně vidíme, kolik stojí elektřina dneska, kdy ji Česká republika 20 % vyváží. V roce 2026 se podle ČEPSky, což je instituce, která se stará o stabilitu sítě a tak dále, tak jejich odhad je takovej, že Česká republika v roce 2026 se stane dovozcem elektřiny. No a do toho tady dnes a denně slyšíme zprávy o tom, že se nebude vyplácet vyrábět z uhlí a že pokud se to nebude vyplácet už v roce 2026, což říká pan Tykač, tak že se ty uhelný elektrárny zavřou. Tím pádem nebudeme vyvážet, nebudeme dovážet 1 %, ale najednou nám bude ze dne na den chybět 20 % elektřiny. A teďka se podívejme na cenu elektřiny, když dva roky zpátky jenom hrozilo, že jí nebude dostatek, protože nebyl plyn. Jo. Takže, takže výhledy na ceny jsou kolem
8 000 Kč za megawattu, kdy potom ten rozdíl je prostě násobnej, no. Do toho, do toho na ty projekty jsou samozřejmě dotace ze strany Evropský unie a proto je o spoustu typů těch elektráren takový zájem. Jo. A ten náš projekt se v podstatě staví na stejnou čáru s těma energetickýma společnostma, jenom my s sebou táhneme ty lidi a ten českej kapitál.

Matěj Černý:
A když budu investor, tak třeba tu výši tý investice, tak je nějak jako limitovaná nebo se to určuje třeba podle tý mý spotřeby tý energie?

Ondřej Doležal:
V tuhle chvíli to máme navymyšlený tak, že obce, který si budou chtít koupit levnou elektřinu, tak ty limitovat nebudem. To znamená pokud se překoupí, tak my tu, my ten přebytek prostě prodáme na burzu a ten subjekt dostane peníze. Co se týče těch firem a obcí, tak tam to bude maximálně trojnásobek roční spotřeby a nebo, nebo částka kolem tři čtvrtě milionu korun. Jo, chceme oslovit co největší počet lidí. Není to o tom z toho udělat investiční nástroj pro pár jedinců. Takový nabídky jsem měl taky, ale všechny jsem je odmítl.

Matěj Černý:
Což znamená teda, jestli to teda chápu správně, tak v podstatě pokud si nakoupím víc energie od vás, než spotřebuju, tak ale vlastně vy potom ji odprodáte vlastně za mě a se ziskem, co znamená ve finále mám tím pádem jak energii, tak ještě se dá říct vlastně jako investici v tom smyslu, že mi to zhodnotíte.

Ondřej Doležal:
Přesně tak.

Jindřich Pokora:
V jaký fázi se ten samotný projekt jako nachází? Protože mluvíte o tom, že musíme postavit elektrárny, což předpokládám, že asi není jako na úplně krátkou dobu, tak už nějaký elektrárny stojej nebo se teprv budou stavět a jak dlouho zhruba to bude trvat?

Ondřej Doležal:
Hele, elektrárny v našem projektu žádný nestojej. Co se týče těch lidí, který v tom projektu jsou, tak stejně tak jako já jsem dokázal svý věci na straně toho obchodu a toho zákonu a tak dále, tak stejně tak tam máme lidi v každým tom segmentu tý energetiky, takže ty výsledky za náma, za těma jednotlivejma lidma jsou, ale pod naší hlavičkou to je novej subjekt. Co se týče těch větrných elektráren, který na tý Vysočině teďka jedou, že jo, to slyšíme tak i, já v tom žiju, takže pro mě to je téma. Tam už jsme ve fázi, kdy máme podepsaný smlouvy na výstavbu s těma obcema. To znamená, že tam máme nějakou exkluzivitu na to, že to tam budeme realizovat my. Co se týče těch dalších typů elektráren, tak tam už máme taky vytipovaný lokality, kde to uděláme a a hrneme to před sebou. Takže...

Jindřich Pokora:
A ta očekávaná doba realizace tak, aby teda jste si řekli jako ten projekt má tolik elektráren, kolik jako potřebujem pro to lidi, který se pro to množství lidí, který se do toho zapojili.

Ondřej Doležal:
Hele, bioplynky, bioplynky budou stát do tří let. Co se týče těch větrníků, tak tam to bude zhruba pět, protože tam to jde přes změnou územního plánu, přes EU, potom ta samotná výstavba netrvá tak dlouho, ale celej ten, celý to připomínkový řízení k tomu je poměrně jako dlouhý a u nás prostě, my jsme razítkovej jako stát, no, takže všechno trvá prostě dlouho.

Matěj Černý:
Není tady třeba ještě riziko toho třeba, že nevím bude málo foukat, málo svítit a že prostě tý, tý řekněme zelený energie nebude dostatek, což si myslím, že ve finále je takovej trošku evropskej problém, že, že, že by se chtělo, aby jí bylo víc, než, než jí jako reálně je.

Ondřej Doležal:
To je problém toho, že mizí, mizí energetická připravenost, jo, jak to říká paní Drábová. Prostě my zavíráme elektrárny a nahrazujeme je nějakýma obnovitelnýma zdrojema a tak dále. Tudíž jako tu elektřinu nemáme jako v součtu. Nicméně co se týče těch jednotlivých projektů, který jako děláme, tak to, jak jsem říkal, jo, pokud ta elektrárna vyrobí více, je to v pohodě, pokud to vyrobí míň, kryje to pojišťovna. Takže ono i ten výrobce u těch větrných elektráren vám vlastně umí garantovat, kolik to vyrobí, protože ty mapy větrný a všechno je prostě zmapovaný a nechá se to spočítat, takže umíme to pojistit tak, aby todle fungovalo.

Jindřich Pokora:
Možná ještě teda jenom dotaz trochu mimo, ale je podle vás správně, že se vlastně jakoby ruší ta standartní forma výroby energie v těch elektrárnách samotnejch?

Ondřej Doležal:
Hele, to má, to má, to je politická otázka, to vůbec jako není na mě, jo. Ono když se podíváme na to, kolik materiálu se spotřebuje na větrný elektrárny, kolik materiálu se spotřebuje na na fotovoltaiky a kolik materiálu se spotřebuje na jadernou elektrárnu, tak v rámci množství vyrobený elektřiny jednoznačně vyhrává jádro. Jo, to si řekněme prostě. Ty z těch fotovoltaik to je prostě jenom odpad, že jo. Co se týče těch baterií, tak protože když vyrábíte jednu megawatu čtvrtinu v roce, že jo, s účinností 25 %, tak to není jako když vyrábíte jednu megawatu prostě 365 dnů, jo. Takže pokud ten danej zdroj má účinnost 25 %, tak abyste vyrobili to samý, co vyrobí ta uhelná nebo jaderná elektrárna, tak logicky musíte mít čtyřikrát víc prostě zdrojů. Jo. A potom se tady bavíme o těch bateriích, že jo a tak dále, kdy když se to recykluje, co se z toho recykluje, jo, maximálně kobalt a jinak prostě se z toho nerecykluje vůbec nic. Jo. Takže, hele ekologii v tom nehledejme, jo, prostě tam jako není.

Matěj Černý:
Jaký jsou třeba hlavní partneři a nebo řekněme ty subjekty, který vlastně pomáhaj, aby tady ten projekt byl, byl úspěšnej?

Ondřej Doležal:
No, partneři jsou lidi zapojení v tom projektu, takže, hele je tam třeba Václav Marek, to je ředitel český hlavy, jo a tak dále je tam... To je, to to máme normálně na stránkách, takže tam problém jako nebude. Jo. Co se týče těch lidí, nechci to úplně... Ne všechny chci provařit.

Matěj Černý:
Já jsem myslel jako spíš, jestli třeba nevím nějaká jako velká podpora třeba i ze strany jako samotný jako Vysočiny, jo, nebo jestli i v rámci řekněme jako tý, tý státní správy, tak v podstatě jako je to projekt, kterej třeba jako je vítanej a a a podporovanej, a nebo třeba jestli spíš to jako vnímáte tak, že můžou škodit a nebo třeba jenom tak jako neutrálně přihlížej.

Ondřej Doležal:
Hele, zatím se s nima jako moc nebavíme. Jo, jedeme ten projekt prostě odspoda, nepotřebujeme tam teďka nikoho cpát jako ze shora, ten projekt je prostě komunitní, vychází, vychází prostě od těch lidí. A to, co my děláme je to, že se domlouváme na tý opravdu jako místní úrovni. Jo, to znamená, že samozřejmě by bylo hezký jako nakráčet na kraj a říct: „Hele, my to tady prostě všechno jako uděláme takhle, takhle, takhle.“ Ale potom si řekněme, že ty lokální komunity můžou bejt proti tomu a tak dále. Jo. Takže, takže prvotně je pro mě důležitá ta podpora odspod. A čím budeme mít větší základnu, což v tuhle chvíli už máme poměrně velkou základnu, tak potom můžeme jít samozřejmě i na kraj a tak dále. A pokud se toho bude chtít účastnit třeba kraj, tak je to samozřejmě na nich, no. My tam nikoho limitovat nebudem.

Jindřich Pokora:
Jak se vám vůbec daří tady to domlouvání jak se říká od spoda?

Ondřej Doležal:
Hm, hele dobře, protože já vlastně těm obcím dlouhodobě dělám poradenství, oni mě vlastně ty lidi znají vod prváku na vysoký, že jo, protože a ty starostové si řekněme, oni se tam moc jako nemění. Jo, takže když někomu spravujete energie osm let a říkáte: „Hele musíme fixovat, prostě bude krize, musíme dělat tohle to, tohle to,“ a ty lidi se na vás obrací s nějakejma problémama, notabene i z těch obcí, jo, že tam prostě když někdo má velkej problém s energiema, tak na těch malejch obcích to je tak, že dojdou za starostou, no a starosta prostě řekne: „Jo, hele tady SFRP to, to za vás vyřeší.“ Jo. A když todlencto usilovně nebo usilovně, když todle děláte prostě osm, deset let, tak potom když prostě přijdete, a ještě mezi to proběhne změna energetickýho zákona, kdy opravdu jako kopete jednoznačně za ty klienty, a přijdete s takovýmhle projektem, tak já nejsem člověk jako vodnikud. Jo, takže to mně pomáhá jako dost, ta, ta, ten ksicht v uvozovkách jako už je tam jako propláclej jako dost, takže to funguje, no.

Matěj Černý:
Nějaký takový největší výzvy, který v rámci projektu EnVys jsou před váma?

Ondřej Doležal:
To nejtěžší si myslím, že máme jako za sebou. Samozřejmě jako najít jako opravdu odborníky v tom, co dělaj, tak ne pro každýho je úplně jako jednoduchý, teďka se to musí nějak spojit do jednoho celku, kdy je jednoznačně vytyčenej cíl, ke kterýmu musej jako všichni jít. Takže to si myslím, že je za náma, pokud jsou ty jednotlivý projekty, no, ale tam v podstatě to řízení těch energetickejch projektů jako samo vod sebe, nebo to už nedělám já, to řízení těch projektů. To už je zase na těch lidech, který jsem si k tomu vybral, se kterýma mám odpovědnost a s kterýma na těch věcech prostě makáme. Takže... No, to nejtěžší pro mě osobně si myslím, že je za mnou.

Jindřich Pokora:
Vy jste mluvil o pojištění toho kdyby málo foukalo, jak říkal kolega málo svítilo. Samozřejmě předpokládám, že ty elektrárny budou pojištěný pro nějaký prostě další jakoby možný, ať už přírodní nebo jakýkoliv jiný nějaký nežádoucí vlivy, ale je něco, co by ten projekt jako takovej mohlo ohrozit a tím pádem by nebyl ziskovej, tak jak vlastně popisujete i na vašem webu?

Ondřej Doležal:
Mmm, ne. V podstatě ta, ta energetická koncepce pro tu Evropu je daná, ty zdroje se vypínají, elektřina, elektřiny má bejt nedostatek. V zákoně dneska je, že pokud bude nedostatek elektřiny, tak v podstatě dodavatel nemá žádnou povinnost dodržet fixace stávajících smluv. To, co se na tom trhu dělo dva roky zpátky až doteď, tak jednoznačně jako vidíme. Takže já osobně tam rizika příliš nevidím. Evropa se vydává tou ekologickou stopou, odhady těch největších institucí na todlensto téma nebo těch autorit, tak je jednoznačně k tomu, že cena energií prostě bude velmi jako kolísavá a velmi vysoká. A potom pokud teda přicházíme s tím, že ty lidi nebudou odebírat elektřinu přes burzu, ale přímo vod toho zdroje, tak tím pádem nám tam nevstupuje ten, ten volatilní faktor té burzy, kdy si musíme hrát na to, že s péčí řádnýho hospodáře na vás musíme vydělávat dvakrát víc, než tady jako kdykoliv jako předtím, jo. Takže...

Matěj Černý:
Jsou nějaký další projekty, který chystáte nebo plánujete?

Ondřej Doležal:
Ne, todle je tak velký, že stačí to. Stačí to, jasně. Jo, chceme vyrábět elektřinu 24/7 pro ty lidi. K tomu musíme mít prostě dostatek zdrojů a pokud to maj být ekologický zdroje, tak každá ta elektrárna má prostě jiný průběhy té výroby, jo. Takže těch jednotlivejch projektů, byť když stavíte, já nevím, řeknu větrnou elektrárnu, a teďka to děláte 40krát třeba, tak furt je to jako jedna věc, jo, běháte po těch samejch jako razítkách a tak dále. Von je to de facto jeden projekt, kterej ale máte 40krát jako jinak, ale furt to není tak jako složitý, než když děláte právo, marketing, ekonomiku, jo. Takže to řízení těch projektů samo o sobě už potom není tak složitý, když na to máte lidi, který se tím zabývaj.

Jindřich Pokora:
Mně na vašem webu zaujala jedna částka, je to 15 miliard, který vlastně říkáte, že ušetříte, nebo až 15 miliard ušetříte obyvatelům Vysočiny, tak jestli ve stručnosti, my jsme podcast o financích, tak jenom nějakej jednoduchej vzorec, jestli byste takhle vytáh z kapsy, jak jste k tomu dospěli.

Ondřej Doležal:
No, jasně. Hele vychází to, vychází to z toho, že pokud postavíme 30 větrných elektráren, který maj životnost 25 let, tak pokud si vezmeme, že cena elektřiny, která bude vypadávat z našich elektráren, tak bude 2 000 Kč za megawattu a cenový strop je 5 000 Kč, přičemž výhled je až 8, tak z toho jsme stanovili nějaký průměry, na to máme i kalkulačku na tom webu, a potom už je to jednoduchý násobení.

Matěj Černý:
A v rámci nový legislativy, která se chystá, tak jsou tam nějaký zásadní body, který můžou buď výrazně pomoct projektu a nebo naopak třeba ho poškodit nějakým způsobem?

Ondřej Doležal:
Hm, ne. Nás energetickej zákon v podstatě nezajímá, ani ta podoba tý komunitní energetiky. Jednoznačně vidíme snahy někoho to zase ohnout tak, aby z komunitní energetiky vyjma fotovoltaik nic nebylo. Ale tady si řekněme to, že cena elektřiny z fotovoltaik v podstatě už dneska nemá žádnou hodnotu, jo. Jsou dodavatelé energií, který vám za to už nenabídnou vůbec nic. Nabídnou vám za to, nebo jiní vám nabídnou 1 000 Kč za megawattu, nejvíc co se dneska tržně nabízí je kolem 3 500 Kč. Jo. Přičemž ta firma, která to nabízela, tak kvůli tomu, že už to ekonomicky nevychází, tak to prodali. Takže todlencto se bude taky velmi rychle otáčet, protože vlastně ministr životního prostředí Hladík říká, že do konce svýho volebního mandátu chtěj zdvojnásobit počet fotovoltaik. A pokud ta elektřina z toho už dneska nemá žádnou hodnotu, tak nebude mít o to větší hodnotu jako, když těch fotovoltaik bude dvakrát tolik, jo. Protože jakmile začne svítit, tak se nám dostává do sítě obrovský množství elektřiny nekontrolovaně a tím pádem cena klesá dolů až do zápornejch hodnot, stejně jako to vidíme třeba Německo, Nizozemsko a tak dále. A proto těm energetickejm firmám nevadí, když ty lidi budou mít komunitní elektřinu fotovoltaikovou, protože ta elektřina pro nikoho nemá hodnotu už dneska a za tři roky to nebude mít smysl pro ty firmy ani pro ty komunity, jo. Takže to lobby v todlenstom směru je jednoznačně daný prostě ty komunity omezit do těch 50 kW, aby se nemohly účastnit právě tědlenctěch velkejch uskupení nebo společenství, kde by vystavili elektrárnu, která vyrábí 10 000 megawatt ročně. Jo. To ten zákon absolutně jako znemožňuje. Ale my díky tomu, že máme licence, máme lidi z té výroby a propojujeme ten svět financí, tak i kdyby ten zákon o komunitní energetice neexistoval, což v tuhle chvíli neexistuje, tak my tu jsme stejně na trhu s projektem komunitní energetiky, ale musí to bejt samozřejmě pojatý byznysově. Prostě víme co chceme, ale víme, že to nemůže bejt podle zákona o komunitní energetice, takže to nastavujeme tak, aby to bylo průchozí.

Matěj Černý:
A ještě, pardon, vy jste to možná zmínil, ale co je tím důvodem vlastně, že teda ta energie ze solárních panelů tak vlastně ztratila hodnotu a v podstatě i přebytek jako není komu a kam prodat?

Ondřej Doležal:
Hm, protože mezi jedenáctou a jednou hodinou máte ty baterie, který máte doma, tak jsou nabitý. A potom prostě svítí a 200 000 fotovoltaik vám najednou začne tlačit elektřinu do sítě. A vy díky tomu musíte potom tlumit právě ty uhelný elektrárny a tak dále, protože elektřina v síti se musí rovnat dané spotřebě. Tam je důležitý, aby byla frekvence na 50 Hz, pokud je více, je to problém, pokud je méně, je to taky problém. A když tam máte moc týhlenc tý elektřiny, no tak potom hledáte využití té elektřiny všude možně a díky tomu, že je přebytek nabídky nad poptávkou, tak cena klesá. Takže třeba teďka na Velikonoce se posílalo do sítě, do sítě, do země zhruba 300 megawatt výkonu z fotovoltaik, protože ta elektřina prostě pro ni nebylo žádný uplatnění.

Jindřich Pokora:
Možná mohlo zajímat nějaký těžaře bitcoinů, že by se někde poblíž postavili.

Matěj Černý:
To je pravda, no.

Ondřej Doležal:
Jo, jo. Kdyby se to o té sítě... což stejně... tlačí se to do sítě až k záporné ceně a až pokud pro to není využití, tak se to posílá do země.

Jindřich Pokora:
Co by to bylo za byznys, kdyby tady nebyla konkurence, tak má ten váš projekt nějakou konkurenci, potažmo může do budoucna vzniknout a třeba i na Vysočině nebo potažmo samozřejmě někde jinde, ale nás asi teďkom v tuhle chvíli nejvíc zajímá ta Vysočina, jít a třeba obsluhovat ty obce s tím stejným, co vy?

Ondřej Doležal:
Hele, já si myslím, že konkurenci teďka nemáme. Jsou nějaký snahy, kdy se těm lidem zase jako hraje s nějakejma vábničkama jako jako kdykoliv předtím, ať už to byly aukce a nízká cena elektřiny a tak dále. Hm, no, takže ne, v tuhle chvíli konkurenci nemáme. Počítáme, že nás budou zase kopírovat, stejně jako nám skopírovali ty energetický soutěže, co jsem vymyslel na začátku a tak dále, ale to nám asi nevadí. Konkurence je v tuhle chvíli jako rok dva za náma a nám to stačí. Ten náskok je adekvátní a potom my jsme jedinej projekt, kterej tam dneska jako funguje. Jo, navíc ty lidi mě znají dlouhodobě a pokud tam dneska někdo přijede jako kdo ví odkud, tak je to velmi jako těžký, pokud za váma jako na tom trhu nic není, tak ty lidi už se tady proboha spálili jako dostatečně krát na to, aby nepodstupovali snad žádný jako divočiny.

Jindřich Pokora:
Je ta Vysočina čistě z toho, že tam odsud pocházíte, nebo to má nějaký ještě jinej konkrétní důvod?

Ondřej Doležal:
No, já jsem tam začal podnikat v prváku na vysoký, tak to, jak jsem říkal, že jsem začal objíždět ty obce a tak dále, tak to bylo právě na Vysočině. A my jsme nikdy neměli úplně jako potřebu z toho dělat jako celorepublikový projekt, jo. Protože když, hele, Jihlava má, má, dejme tomu, 50 000 domácností. Pokud děláte tu službu, děláte v energetice a dělal byste tu službu prostě skvěle, tak nemusíte nikdy vytáhnout paty z Jihlavy. Jo. A stejně tak my nemusíme vytáhnout paty z Vysočiny. To, že se tady historicky jako dělalo na na projektech typu Ministerstvo zdravotnictví a Čepro a tak dále, tak to byly jako nahodilosti, kdy vlastně oni chtěli nás. Jo, tam vlastně žádná tlačenice z naší strany prostě nebyla, nebylo to zapotřebí. Takže proto Vysočina.

Matěj Černý:
Ondro, moc děkujem za rozhovor. Já věřím, že posluchači si tím nechají inspirovat a začnou o tím trošku přemýšlet a minimálně na Vysočině se zapojí. Myslím si, že to je projekt, kterej doufejme první vlaštovkou, protože si myslím, že otázka energie jako je problematická a jak jste sám zmínil, do budoucna to úplně nevypadá, že by jako to znamenalo, že je krize za náma a od teďka bude energie za nějaký slušný ceny, spíš to jako vypadá, že ty problémy budou přetrvávat. Takže, takže já tomu velice fandím. Takže držím palce, ať se vám EnVys projekt podaří, co, co nejlépe to jde a a doufejme teda, že do budoucna takovýhle projekty budou jenom vzkvétat.

Ondřej Doležal:
Já díky, hezký den všem, i vám.

Jindřich Pokora:
Díky, hezkej den, na shledanou. Já ještě jenom pro posluchače doplním, že pokud by vás zajímaly nějaký bližší informace, tak je samozřejmě naleznete na stránkách EnVys.cz, jestli to říkám správně. My jsme podcast, který se nebojí doporučit věci, který mu dávají smysl, takže budete mít v popisku odkaz na web EnVysu. Takže Ondro děkujeme a mějte se krásně.

zdroj