Sforp krachuje tak, jak česká ekonomika

30. srpna 2022

Rozhovor s majitelem firmy Ondřejem Doležalem

Jihlavský dodavatel energií, firma Sforp, končí. Svým klientům doporučila, aby si okamžitě našli jiného dodavatele. O důvodech hovoří majitel firmy Ondřej Doležal, dlouholetý kritik poměrů na energetickém trhu.

Rozeslali jste svým zákazníkům SMS, v níž jim doporučujete od vás odejít. Proč? Doporučujeme jim okamžitě přejít na fixované produkty, které dnes nabízí jen velké společnosti. Trend bude spíše fixované produkty nenabízet. Proto je nejvyšší čas si na zimní sezonu ceny zafixovat, protože dnešní cena elektřiny na spotovém trhu (burza, kde se energie prodávají za aktuální cenu – pozn. red.) přesahuje 22 tisíc korun za jednu MWh. V zimě se ale může stát, že bude stát klidně přes 40 tisíc, to znamená, že lidé, kteří vytápí elektřinou, ji nebudou schopni platit. Meziroční nárůst ceny elektřiny je oproti minulému roku téměř 15krát vyšší, s výhledem, že přesáhne ještě letos až 30násobek. Naše nákupy komodity se bohužel protahují a osobně si netroufnu s osudy svých klientů jakkoliv hazardovat. Proto jim doporučujeme cenu okamžitě zafixovat. Zároveň klientům umožňujeme odejít bez sankcí, aby měli fixované produkty platné co nejdříve.

Vaše společnost na krátkodobém trhu nikdy neobchodovala, co se stalo? Ano, tento způsob nákupů pro konečné zákazníky jsme vždy kritizovali. Bohužel elektrická energie ani zemní plyn nejde uskladnit jako televize. Jednoho krásného dne jsme dostali zprávu, že námi nakoupenou elektřinu a plyn nám protistrana nedodá. Z toho důvodu jsme museli přejít na tento rizikový způsob nákupu. Ještě před pár dny to vypadalo, že komoditu opět nakoupíme na celé roky dopředu. Jednání se však protáhla a zároveň se burza s energiemi v posledních dnech doslova zbláznila, proto ta SMS. Je to nejrychlejší předání informace klientům.

Proč nešlo energie nakoupit? Po krachu Bohemia Energy (podzim 2021) na trh přišel milion zákazníků, kteří sháněli dodavatele energií. Milion zákazníků muselo pobrat 100 společností na trhu, protože víc dodavatelů není. S každým zákazníkem se ale pojí nutnost složit za něho finanční jistiny a záruky. Pokud by dodavatelé elektřinu a plyn nakoupili na celé roky 2022 a 2023, tak by skládali podstatně vyšší jistiny, než pokud nakupovali po dnech nebo měsících. Většina peněz byla prostě použita na to, aby klienti byli z trhu absorbováni. Na důsledný nákup na rok nebo dva dopředu prostě nebyly prostředky.

Komu se skládají jistiny? Provozovateli distribuční soustavy a burze, abychom mohli obchodovat potřebné množství elektřiny a plynu. Burza ale není jen jedna, a tak se množství potřebných peněz, které někde „zaparkujete“ a už o nich nevíte, násobí. S růstem ceny energií se zvedají i požadavky na výši jistin. Proto se teď trh dodavatelů začne reálně hroutit. Nikdo dodavatelům energií peníze už rok nepůjčuje, ale teď se zase zvednou jistiny o minimálně 150 %.

Tady zároveň nacházíme odpověď na otázku, proč většina dodavatelů nepřijímá nově zákazníky a proč jich ještě méně nabízí fixované produkty? Mnoho z nich už prostě nemá peníze ani na to, aby připojili nového zákazníka.

Jak vysoké jistiny jsou? Pro tisíc zákazníků to nyní v jistinách dělá zhruba pět milionů korun. To ukazuje, kolik peněz museli dodavatelé za ten milion zákazníků vynaložit ze svých vlastních peněz. Stát nezajímalo, zda na to dodavatelé mají prostředky, a banky tou dobou už odmítaly dodavatelům energií půjčovat. Tudíž tyto firmy krachují, ale nekrachují proto, že by nebyly v zisku, ale protože nejsou schopny nést všechny jistiny. Pokud bude v září zvýšena výše jistin, tak na tisíc zákazníků budete muset mít ze dne na den dalších postradatelných 5–7 milionů, což už v součtu činí 12 milionů korun.

A když jistiny nezaplatíte...? Pak nemohu být účastníkem na burze, nemohu obchodovat, distribuce odmítne přenést mojí elektřinu zákazníkovi a v ten moment ukončuji svou činnost, i když mám pro své zákazníky nakoupeno. Stát se měl už během minulého roku zajímat, jestli dodavatelé energií mají finance na toto zajištění, a to nikdo neudělal. Dodavatelé složili jistiny, ale už neměli finance na zakoupení komodity. Složené jistiny jsou nižší, když nakupujete po dnech nebo měsících oproti tomu, když chcete nakoupit na celý rok nebo dva dopředu.

Čím je energetická krize způsobena? Má to samozřejmě více faktorů, ale tím největším prohřeškem je, že trh od samého vzniku až dosud nikdo pořádně nereguloval, dosud to vlastně nemá žádná pravidla. Možná to zní absurdně, ale nebýt naší činnosti, tak tam skoro žádná vymahatelná pravidla nebyla ani po tzv. protišmejdské novele energetického zákona. Dalším hrubým selháním bylo, že nikdo, kdo má být v ČR odborníkem na energetiku, neřekl, co se s příchodem jednoho milionu nových zákazníků mezi 100 zbylých společností vlastně děje. Nikdo nehlídal nabídky dodavatelů a nikdo neřekl, jaké to může mít důsledky.

Kdo za takovou situaci může? Na vině je jednoznačně Energetický regulační úřad (ERÚ), který deset let flagrantně zanedbával energetický trh a to, jak se dodavatelé energií ke svým zákazníkům chovají. Minulý rok jsme prosadili do novely energetického zákona, že dodavatel energií musí prokazatelně a adresně oznámit zvýšení cen svému zákazníkovi, že to nestačí zveřejnit na webu.

Kromě toho, že je dobře, aby zákazník dopředu věděl, že bude cena jiná, v čem je to výhodné? Když dodavatel musí oznámit prokazatelně a adresně 30 dní dopředu změnu ceny, tak ho to nutí mít nakoupenou komoditu alespoň na těch 30 dnů, protože kdyby ji neměl, tak od oznámení zvýšení cen do účinnosti bude jen prodělávat peníze. Jenže na ERÚ nikdo nehlídal, jestli má dodavatel nakoupeno, nebo ne. Dnes se to svádí na volnou ruku trhu, ale realita je taková, že to byl od těch firem čistý hazard. Navíc dodavatel mohl měnit cenu ze dne na den a zvýšení cen stačilo zveřejnit na webových stránkách. Dnes musíme zákazníkům z nouze nabízet spotové produkty, jejichž cena se mění z hodiny na hodinu.

Lze vysvětlit spotový trh? Elektřina se obchoduje na dvou burzách. Jedna nám umožňuje nakupovat na dlouhé období, třeba na celý rok 2023 (lipská burza). Potom máme operátora trhu, kde se nakupuje elektřina a plyn maximálně na pět dnů dopředu. To jsou ty spotové produkty. Zde jsou ty výkyvy, kdy jakákoliv negativní zpráva má šíleně negativní vliv na cenu elektřiny. Český stát, respektive regulátor ERÚ, měl prostředek k tomu, aby tyto spotové produkty mezi našimi občany nebyly. Měl to vymáhat, ale nedělal to a nedělá to doteď.

Vraťme se k vaší firmě. Co bude se Sforpem? Stejně jako téměř každý dodavatel energií na trhu má záporné cash flow. Ceny na trhu přesahují 22 tisíc korun, zálohy vybíráme zhruba na třetinu této částky a vybírané peníze nestačí na úhradu nákupu elektřiny. Každým dnem nám reálně docházejí peníze a pomalu, ale jistě se dostáváme do platební neschopnosti. Září bude zlomový měsíc pro 60–70 % dodavatelů, včetně těch největších, kdy finanční injekce do státních a městských firem budou dál pokračovat.

Jaké finanční injekce máte na mysli? ČEZ dostal půjčených 75 mld. korun, Pražská plynárenská dostala čtyři miliardy, za další miliardy se město Praha zaručilo... Jiní dodavatelé tyto možnosti nemají, protože stát prostřednictvím Národní rozvojové banky (NRB) neumožňuje poskytnout úvěry na nákup komodit. Ta může pomoci financovat pouze nákup zboží, ale elektřina a plyn není fyzický produkt.

Co se mělo podle vás udělat? Už před rokem se měly záruky NRB rozšířit o nákup komodity energií. Banky, které se bojí půjčovat dodavatelům energií, by měly úvěr jištěný NRB. Mělo být jednoznačně řečeno, že spotové produkty pro spotřebitele a živnostníky jsou v rozporu s energetickým zákonem. Měl provést kontrolu úřad pro ochranu hospodářské soutěže a ptát se, kde je dříve nakoupená komodita.

Řekl jste to někomu? Co by to znamenalo? Ano, říkal jsem to i veřejně, ale odezva bohužel nebyla. Mnou navržené kroky byly v té době brány jako příliš razantní a odvážné. V podstatě by na trhu nebyly spotové produkty, dodavatelé by měli elektřinu a plyn nakoupený. Všichni by měli cenu elektřiny pod tři tisíce Kč/MWh, a to včetně průmyslu.

A vaše firma Sforp nepřežije... Je to tak. Vytvořil jsem firmu, která se vždycky chovala slušně, byla zcela pasivní k rizikům, a přesto to nestačilo. Firma je založená na tom, že česká ekonomika funguje. Sforp krachuje tak, jak krachuje česká ekonomika.

Nejsou to příliš silná slova? Nejsou. Pokud mlékárna Madeta veřejně řekne, že v lednu za své energie už nebude moci zaplatit, tak to vypovídá o všem. Průmysl jde do háje. Slováci platí 10 % ceny české. To samé Francie, to samé okolní státy. To znamená, že Česká republika není konkurenceschopná z hlediska výroby čehokoliv. Sforp odchází z trhu tak, jak odchází celá česká ekonomika. Představte si, že platíte zálohu 4000 korun, ale aby záloha odpovídala ceně dnešní elektřiny, tak by musela být záloha 16 000 korun.

Podle vás tedy přežije kdo? Jen ti největší dodavatelé, u kterých to bude někdo těžce dotovat, už jsme viděli intervenci státu a města Prahy. Z klientů to přežijí jen ti s fixovanou cenou, a to ještě není jisté. Ne každý zvládne zdražení byť „jen“ pětinásobně.

Častá výtka je, že vyrábíme lacině, ale draze nakupujeme. Čím to je? Elektřina z jádra nezdražila, uhlí se nezačalo těžit dráž... Je to způsobeno tím, že trh s energiemi není trhem. Cenu vždy určuje nejdražší zdroj. Vysvětlím to na příkladu: Pět obchůdků bude prodávat poličku za 200 Kč a pak přijede někdo, kdo ji prodá za 2000. Místo toho, aby nikdo nekupoval poličku za 2000, tak všech pět obchodníků ji musí prodávat taky za 2000. Jaderné a uhelné elektrárny realizují nesmyslné zisky kvůli tomu, že máme v tzv. energetickém mixu plynové elektrárny, které se pouze obávají, že plynu bude málo. Pro zajímavost, plynové elektrárny u nás tvoří necelé 2 % výroby, přičemž ČR minimálně 30 % své elektřiny vyváží. Suma sumárum ČR vyrábí 128 % roční spotřeby ČR za méně než 5 % prodejní ceny.

V rozhovoru kritizujete i ČEZ, přesto jste jej nyní svým klientům v SMS doporučovali. Proč? Já nekritizuji ČEZ, já kritizuji dvojí přístup vlády k této společnosti. Jednou je to soukromé a něco nejde, podruhé je to státní a máme povinnost z daní pomoci. ČEZ jako jedna z mála společností nabízí fixované ceny. Dalším faktem je, že je to firma v částečných rukách českého státu, takže jeho zisky se alespoň vrací do státní pokladny.