Zpět na všechny články

3. Epizoda - S Václavem (předsedou dozorčí rady) o podnikání, koncepcích, práci a vizi

To nejdůležitější z podcastu:

Zkušenosti, odvaha a technologie: To podstatné z rozhovoru s předsedou dozorčí rady

• Silné zázemí a zkušenosti:
  Dozorčí radu vede Václav Marek, spoluzakladatel Novinek.cz a zakladatel projektu Česká hlava, který do EnVysu přináší unikátní know-how z oblasti inovací, vědy a budování úspěšných firem.
• Filozofie „pod komínem“:
  Cílem je stoprocentní využití regionálních zdrojů – od větru až po biologický odpad a kaly z čističek, ze kterých vyrábíme biometan, aby ani gram energie nepřišel nazmar.
• Technologický náskok:
  Nestavíme zastaralé zdroje („staré oktávky“), ale špičková zařízení s výhledem na 15 let dopředu, která počítají s akumulací do baterií i budoucím využitím vodíku.
• Férový obchodní model:
  Na rozdíl od investičních fondů, které chtějí energetické zdroje jen finančně „vyždímat“, budujeme řetězec, kde je spotřebitel zároveň investorem a energie má pro region dlouhodobý smysl.
• Propojení s vědou:
  Díky úzké spolupráci s univerzitami a Akademií věd dokážeme aplikovat nejnovější poznatky a inovace do praxe dříve, než se stanou běžným tržním standardem.
• Odvaha a vytrvalost:
  I přes složitou legislativu a byrokratické „porodní bolesti“ je projekt hnaný každodenní pracovitostí a vizí, že pro obce a regiony neexistuje z ekonomického hlediska lepší řešení.

 _____________________________________________________________________

Celý podcast:

Ondřej Doležal:
Dobrý den a ahoj, vítejte u třetího dílu našeho podcastového seriálu v rámci společnosti EnVys. A dnes zde máme speciálního hosta, je to předseda naší dozorčí rady, Václav Marek. Ahoj Václave.

Václav Marek:
Já Vás zdravím, ahoj.

Ondřej Doležal:
Tak se nám prosím tě představ. Kdo jsi, co děláš, jak se máš?

Václav Marek:
Nu, jak se mám, tím bych skončil, ale začnu tím, odkud jsem vzešel a kam jsem to až doposud došlapal. Takže já jsem původně pracoval ve vydavatelském sektoru a jsem spoluzakladatel a spolumajitel Novinek.cz. A když jsme je vypiplali do stavu, kdy už se staly druhým největším zpravodajským serverem, tak jsem z firmy odešel a začal jsem se věnovat technice, výzkumu, vývoji a novým technologiím. Založil jsem Českou hlavu, dáváme odměny českým vědcům za jejich projekty a zároveň jsem se začal věnovat investicím do výzkumu a investoval jsem právě do zařízení pro bioplynové stanice. Takže přes patent, který jsme udělali společně s Ústavem chemických procesů Akademie věd, jsem se dostal k bioplynovým stanicím. Začal jsem to studovat, pak si nás najal ČEZ a hlavní město Praha, abychom jim udělali studie na využití odpadových bioplynů – bioplynek – a jejich ekonomiku. A pak jsem potkal po čase Ondru, který měl záměr, jenž mi byl sympatický technicky, protože to byla snaha dosáhnout něčeho nového. Novost tam byla i v obchodních vztazích, což mě také zaujalo. A pak mě nadchl jeho tah na branku a zaujetí pro to, co dělá. Protože takhle já jsem zakládal Novinky a žil jsem tím každý den a takové přístupy jsou mi sympatické.

Ondřej Doležal:
Prosím tě, co se týče podnikatelů devadesátých let, tak je to spíše proslulé privatizacemi a tak dále. Ty ses vlastně rozhodl to budovat od nuly, což je trochu zajímavé. Co nám k tomu řekneš, Václave?

Václav Marek:
No, tak v devadesátých letech byla velká šance privatizační, ale zároveň byl otevřený tržní prostor, který nebyl ještě vytlačen nebo vykolíkován monopoly. Takže když jste měl dobrý nápad, tak v podstatě to tržní prostředí bylo ještě volné a mohl jste se tam dostat. Dnes už je to velmi složité a každé odvětví má vykolíkovaný prostor, a když se ti největší rozhodnou, že vás tam nepustí, tak se tam velmi těžko dostanete. A musíte mít odvážný plán, který musí mít více parametrů. Nesmí být jenom zajímavý obchodně, ale musí být zajímavý technicky – přeci jenom inovace vždycky zlevňuje zboží, dává nové užití. A musí tam být mnohem větší tah na branku než u těch koncernů, které jsou jako mohutné, ale strašně líné, protože 90 % energie spotřebují na to, aby uřídily samy sebe.

Ondřej Doležal:
Procesy, hm, je to zkostnatělé. Co Novinky? Jsou zkostnatělé? Dotáhli jste to do nějakého dinosaura, který se nikam nehýbe? Ono se to celé hýbe, ne? Tak zas takový dinosaurus to není.

Václav Marek:
To je velmi... Já už u toho nejsem delší dobu, jenom s managementem občas o tom promluvíme. To je velmi dynamický sektor, samozřejmě tam se objevují nové věci typu umělá inteligence – jak s tím ty zpravodajské servery dát dohromady. Je tam velký problém těch sociálních sítí. Jako u politiků... když si vytvoří dostatečně silnou sociální síť, tak oni vlastně ten zpravodajský server nepotřebují. Oni k tomu nepotřebují dát rozhovor, protože on si své věci protlačí přes své sociální sítě. Což ty zpravodajské servery trochu jakoby omezuje v té jejich působnosti. Takže získávání informací je teď mnohem pracnější, než bylo dávno předtím.

Ondřej Doležal:
Co Česká hlava? Když jsi vlastně od toho takhle odešel, od těch Novinek, tak ses vydal úplně novým směrem. Kolik ti třeba, Václave, bylo? Kolik ti je dnes?

Václav Marek:
Bylo mi, prosím tě, 42. A já jsem v těch Novinkách pracoval vlastně od školy. A už tam byl trochu ten prvek vyhořelosti a já jsem si říkal, jestli do smrti budu stále dělat jednu práci... Že kvůli tomu jsem se asi nenarodil a že mě to nebaví. A v podstatě přiznám se, že asi tak rok jsem vůbec nevěděl, do čeho půjdu. Materiálně jsem byl zajištěn, že ano, ale nejste vybaven na lenost a odpočívání, ve 42 zvlášť. No a tak babička mi připomněla, že můj pradědeček byl technický ředitel Kolben-Daněk a já jsem se jakoby odklonil do humanitní části. Můj strýc byl ředitel Ústavu vakuové elektroniky. Prostě jeden technik vedle druhého a já jsem tam byl za hlupáka, že ano, který se živí ústy a psaním. Tak jsem říkal: tak něco pro ně udělám, založil jsem tu Českou hlavu, protože tady v té době nebyla žádná cena. A je to 25 let a je to unikátní, že to čtvrt století vydrželo. A já už u toho také nejsem, už jsou u toho mí následníci, takže to je pro mě zvlášť potěšitelné, když projekt nežije s jednou osobou, ale je postavený tak, že když ta osoba odejde, je samonosný. Že to postavil tak, že to může někdo převzít a rozvíjet dál. Takže z toho mám radost. No a tam jsem se právě dostal přes ty projekty, které hlásili do soutěže ty věci, že je tam spousta úžasných nápadů, ale většinou končí v těch laboratořích. Vůbec se nedostanou do praxe. A ti vědci to neumí transformovat. Takže do toho jsem začal investovat, teď mám ve vlastnictví tři mezinárodní patenty. Jeden se uplatnil dobře, je to úplně podle těch čísel... Je tam spousta hluchých projektů, které nedostanete, i kdybyste se roztrhal, do praxe, ale jeden vám stačí na to, abyste mohl zase investovat do dalších hluchých a z toho se nějaký vyklubal, no.

Ondřej Doležal:
Klasika podnikání. Se vším všude. Hm. Jo, já myslím, že fajn. Takže na stará kolena ses prostě rozhodl vrátit k technice a ke svým kořenům.

Václav Marek:
Nemluvil bych o starých kolenech, Václave... (smích) Rozumíš, já jsem na začátku stáří.

Ondřej Doležal:
No. Prosím tě, já jsem tedy, že ano... My jsme se potkali někdy před dvěma lety, já jsem na tebe dostal kontakt od Aleše, vlastně od dalšího člena naší úžasné dozorčí rady... Výborné dozorčí rady. Jak ty vlastně vzpomínáš na tu dobu před těmi dvěma lety? Protože my jsme se opravdu potkali vlastně před nějakými těmi dvěma lety.

Václav Marek:
Já ti to řeknu přesně, bylo to v srpnu před dvěma roky. A první schůzka byla velmi oťukávací a řekl bych, že z tvé strany spíše výzvědná, kdy ses snažil ze mě dostat informace o tom, jestli má, nebo nemá smysl stavět bioplynové stanice. Tak jsme si to nějak vykomunikovali a zároveň jsem ti řekl náznaky, jak vidíš ten svůj projekt, jakou roli by tam hrály ty bioplynové stanice. Tím to začalo. A pak se to rozvíjelo, řekl bych velmi intenzivně, spíše po té organizační stránce než po té technické. Protože nejdříve musíte postavit stroj, se kterým vyjedete do boje. Takže to postavení stroje bylo složité, komplikované, zdlouhavé. Taky jsme v tom tápali...

Ondřej Doležal:
Ty jsi vlastně jeden z mála lidí, podle mě tak jeden z pěti, kdo vlastně pracoval na současném EnVysu ještě předtím, než to byl EnVys. Než to vůbec byla akciová společnost.

Václav Marek:
Ano, ano, ano. Než jsme to transformovali do podoby, ve které to existuje teď. Tak to jsme řešili. Byli jsme součástí debat s mnoha právníky, dobrými i špatnými.

Ondřej Doležal:
Hlavně mnoha debat.

Václav Marek:
No, bylo to hodně zajímavé.

Ondřej Doležal:
Abych to nějak uvedl, tak vlastně ty jsi zpracovával spoustu těch věcí, jednal jsi s těmi posudkáři a tak. Některé důležité nápady vlastně byly tvé nápady, to je absolutně něco... fakt tvoje zásluha. Kdy já jsem spíše dělal ten obchodní model a ty jsi pomáhal s těmi střevy. Ze 100 % tedy.

Václav Marek:
Hlavně, že se to podařilo postavit.

Ondřej Doležal:
Práce v tom je hodně, že ano, tak černé a tak, to si myslím, že nikdo asi neuvidí. Asi podobně jako v těch Novinkách. Jak se ti to celé líbilo? Ty poslední dva roky v EnVysu? Jak to hodnotíš?

Václav Marek:
Podle toho, jaké vezmeš kritérium. Jestli to bylo intenzivní, tak to se mi líbilo, intenzita práce byla taková... Jestli byla standardně komplikovaná okolními hlupáky, tak to se potvrdilo taky. Na té cestě byla spousta bláznů a pitomců. A co se mi líbí a stále to je jeden z těch hlavních momentů, že každý den se to posune alespoň o milimetr. A to je důležité, těžko uděláš jeden veliký kilometrový krok, když prostě neuděláš pár milimetrů každý den. A to je prostě ta každodenní pracovitost. A zase svým způsobem tě obdivuji, že tě to ani za dva roky neotrávilo ráno vstát a i v časté beznaději...

Ondřej Doležal:
Nějaká naděje tam vždycky byla, pozor.

Václav Marek:
...vždycky to posunout dál. A prostě já jsem člověk, který říká: "Neříkej mi problém, říkej mi řešení toho problému, nad tím se zamyslím. Ten problém já znám taky. Nebudeme se děsit navzájem. Potřebujeme ho vyřešit." A jak já, snad se to může vysílat, já vždycky říkám, že když se vzrušovat, tak jedině pohlavně. Prostě k práci patří klid a takoví ti trpaslíci, kteří začnou vyskakovat dva metry, ti vůbec nepomáhají. Vytváří planou energii, která potom otráví všechny v okolí. Takže i když má člověk špatnou náladu, tak ji prostě nemá přenášet na další. Je to jeho problém, a ne těch ostatních. A to je pro byznys strašně důležité.

Ondřej Doležal:
To také. Hm. Kde nás vidíš, prosím tě? Vlastně celý EnVys, ta myšlenka dnes přitáhla poměrně dost lidí. Na tom počátku jsme tou trávou a tím blátem jezdili my. Teď už po nás, po tobě, po mně už přebírají štafetu ostatní. Dnes tady sedíme ve vlastním podcastovém studiu, už to jako něco vypadá. Máme obchodní zástupce, máme nějaké ředitele těch jednotlivých sekcí, někam odněkud někam to jde. Teď vlastně začínáme i s těmi bioplynovými stanicemi, už máme vytipované nějaké základní lokality, chodí za námi lidé s nějakými případně pozemky a tak. Tak jak vlastně vidíš tu naši energetiku v rámci EnVysu?

Václav Marek:
Ondro, ty si budeš pamatovat, že když to začínalo, tak tys to pojmenovával vždycky striktně jako regionální projekt. A já jsem ti vždycky říkal: Ondro, to se prostě... to je dobrý obchodní model. Prostě ten potravinový řetězec těch výrobců energie, distributorů, prodejců a tak dále ti nahrává, ty můžeš dělat férový byznys za férové ceny. A to se prostě nedá uzamknout do jednoho regionu. To je prostě celoplošná záležitost. Koneckonců nebylo vymyšlené kolo, že ano. Jako tohle funguje i v jiných zemích, ty modely jsou známé. To znamená to hlavní know-how je, jak to napasovat na Čechy.

Ondřej Doležal:
No, je to tak.

Václav Marek:
A jak to konkretizovat a najít k tomu lidi. Protože to je nová věc a na škole se neučí.

Ondřej Doležal:
No, lidi, co něco reálně předvedli a někam to dostanou.

Václav Marek:
Ano.

Ondřej Doležal:
No a tak my jsme se pohnuli, že ano, z té Vysočiny. EnVys energie Vysočiny nám dnes zůstal název. Jinak akcionáře dnes máme ze sedmi různých krajů, což se pohnulo. Do zahraničí zatím expandovat tedy neplánujeme, nebo já... jestli ty, Václave...

Václav Marek:
Ne.

Ondřej Doležal:
(smích) Super. No, tak jak to teda bude s těmi bioplynovými stanicemi? Jak ono to vlastně bude fungovat v rámci akumulace té elektřiny? Co my vlastně v propojení s tou vědou, což je pro každou energetickou společnost fajn, my dnes spolupracujeme s třemi různými univerzitami, i spolu jsme jednali s některými profesory třeba z Karlovy univerzity ohledně vodíku, pan Matolín a tak dále, to asi myslím není tajemství. Tak co všechno my do EnVysu ještě dostaneme, Václave?

Václav Marek:
No, my jsme se na začátku dohodli na tom, že to bude pod filozofií, že pod komínem seženeme všechno, co může být energeticky využitelné. Pod komínem regionu, obce a tak dále. A propojíme to do nějakého obchodního řetězce, kde spotřebitel zároveň bude investorem či akcionářem a tak dále. A propojíme to i technologicky. A protože je to energetika, kde se prostě řada věcí chystá mnoho let a pak mají dobu životnosti taky mnoho let, pětadvacet, tak od začátku jsme si říkali, že do té koncepce budeme dávat jenom to nejmodernější. Ono za dva za tři roky se ukáže, že je to standard, že už to... Ale my musíme být vždycky o těch pár let dopředu, proto ta spolupráce s tou inteligencí na těch vysokých školách a ústavech Akademie věd. A ten řetězec se mi jeví dobrý v tom, že optimalizuje výrobu, spotřebu, ukládání energie. Prostě my bychom ten energetický dvorek regionu měli mít vyčištěný úplně dočista. Všechno využít a použít s nějakou ekonomickou rozvahou. Samozřejmě ne všechno je reálné ekonomicky a tak dále. Ale to, co má ekonomický smysl... A ono to má jiný smysl pro uživatele, zároveň akcionáře a zároveň investora, než ten dnešní energetický řetězec, kde výrobci elektřiny jsou často investiční skupiny...

Ondřej Doležal:
Hlavně to nejsou... hm, nejsou to, oni nejsou energetici, ty investiční fondy prostě jsou trochu...

Václav Marek:
Přesně tak. To jsou přelétavé peníze, že ano, ty se hýbou podle toho, kde co... Kdežto my máme úplně jiný cíl. Dodávat smysluplnou elektřinu, vyrábět ji dobře, co přebyde dobře prodat a tak dále. Ale není tam ta hlavní motivace "Teď to tady vyždímám jako hadr a pak ten suchý hadr vám hodím k nohám a běžím dál".

Ondřej Doležal:
No jasně.

Václav Marek:
Takže tohle je dobré, ten obchodní model je inovativní, byť říkám jako není neznámý ze světa, jenom ho adaptujeme. A ten technologický celý řetězec je postavený na tom, že začínáme nějakými hlavními body. To znamená využití větru, jeho akumulací do baterií a v budoucnu třeba i do vodíku. A zároveň sbíráme to, co je energeticky využitelné v tom regionu a to jsou odpady většinou.

Ondřej Doležal:
Jasně.

Václav Marek:
A to jsou bioplynové stanice, ve kterých bychom mohli vyrábět několik komodit. Můžeme vyrábět elektřinu, klasickou kogenerací, to už je známá věc 30 let. To znamená dorovnávat tím výkony našich produkcí. Ekonomicky třeba je výhodné dělat nějaký zálohový zdroj. Anebo vyrábět zemní plyn, v podstatě z odpadů. Říká se tomu biometan, který můžeme vtlačit do trubek a prodávat jako zemní plyn s nějakou přidanou hodnotou v podobě emisních povolenek. Protože my energeticky využíváme odpad. To znamená, ono by to skončilo na skládce. Bylo by to k ničemu, stálo by to jenom náklady, jak to uskladnit.

Ondřej Doležal:
Kaly z čističek odpadních vod taky.

Václav Marek:
Ano, ano, ano. Takže to jsou zdroje, které v tom regionu jsou. To jsou čistírny odpadních vod, potravinářské výroby, hospody, restaurace, jídelny, sociální zařízení, všude se dělá gastro odpad a není dobré, aby se to rvalo do drtičů a do kanalizace. Dá se to energeticky využít. Takže můžeme z toho dělat zemní plyn a odchytávat CO2. Jedna z variant je, že na těch větrných elektrárnách se přebytek energie bude ukládat nejen do baterie, ale v budoucnu třeba i do vodíku. A jestliže budeme mít vodík, tak zase jím můžeme doplňovat plynovou soustavu, to už i dnes legislativně jde, můžeme do zemního plynu přidávat vodík.

Ondřej Doležal:
Živě si pamatuji, jak jsme počítali, kolik váží molekula vodíku. Bylo to moc příjemné...

Václav Marek:
Ano. Tak pro mě, doktora filozofie, to byl úžasný zážitek se k těmhle věcem dostat.

Ondřej Doležal:
Pro mě to byl jenom zážitek. (smích)

Václav Marek: No takže to máme využití vodíku. A když ten vodík nevyužijeme, může se stát, tak je komodita, kterou spojíme s odpadním CO2, které nám vzniká na bioplynových stanicích, a uděláme z toho syntetický zemní plyn. A znova to využijeme. Prostě je to velmi úsporná kuchyně, kde se snažíme, aby ani jeden gram energie nepropadl nadarmo. Buď užitím, nebo ekonomikou na trhu. Prostě velmi úsporný a šetrný režim, který by tím technologickým propojením... tam to síto by mělo být hodně husté, aby nám toho co nejméně propadlo.

Ondřej Doležal:
Tys vlastně mluvil o tom, že nám to propojení s vědou dává nějaký dva roky náskok, nebo že koukáme dva roky dopředu. Ono to vlastně souvisí i s těmi větrnými elektrárnami, kdy třeba my jsme v rámci České republiky... a to je vtip, že ano, my jsme fakt jedni z mála, kdo tady chodí s moderními větrnými elektrárnami. Většinou to jsou támhle nějaké staré oktávky, když to řeknu blbě, ale že by někdo přišel a říkal: "Já vám tady postavím větrnou elektrárnu Mercedes," tak to se úplně neděje. A stejně tak máme poměrně celý EnVys vepředu. Protože když jsme se potkali před těmi dvěma lety, tak už něco existovalo a tak, ale vlastně došli jsme k tomu, že po těch dvou letech teď tady dostáváme informaci, že Google si formou PPA kontraktů – to, co nabízíme my – zajistil elektřinu, Facebook, že ano, Instagram, celá Meta, T-Mobile český a tak dále... Že vlastně jsme říkali něco, komplet jsme se na to nachystali a teď už nás to nějak příjemně dohání. Že na tom začátku takové ty debaty o tom, že do EnVysu nikdo nic nedá, že se to zboří do sebe... tak toho jsme byli účastni oba. I spousta lidí z tohohle důvodu, že tam neviděla to aktuální překlopení prostě do peněz v horizontu dvou let, tak... no.

Václav Marek:
No, jak jsem to říkal na začátku, to je důležité mít předstih. Já to znám na vlastní zkušenosti. My, když jsme začali s biometanem, s tím Ústavem chemických procesů, tak tady byly asi čtyři instituce, které věděly, co je slovo biometan. V roce 2010. To byl naprosto neznámý pojem. A my jsme už v roce 2012, se nám podařilo dostat do legislativy podporu v rámci obnovitelných zdrojů i pro biometan a měl čtyřikrát menší podporu a stejně byl ekonomický, než soláry, které v té době byly jako že to je jediný zdroj obnovitelné energie. No a v Praze my jsme tu studii pro Prahu – využití odpadů z čistírny odpadních vod – dělali v roce 2016. A teprve teď se začíná realizovat.

Ondřej Doležal:
Po devíti letech.

Václav Marek:
No. Takže tam je třeba být hodně v předstihu, aby si člověk vytvořil podmínky. A je to i o tom EnVysu. Když budeme už stavět větráky, tak musíme počítat: budeme k tomu moct postavit nějakou kapacitu bateriovou nebo tam vodíkovou? Máme pro to infrastrukturu? Abychom mohli bez větších nákladů to rozšiřovat o ty nové technologie a nepostavili to prostě někde uprostřed pouště a pak volali "Pomoc, my potřebujeme protáhnout 160 kilometrů drátů". Takže ta koncepce, když je postavená na něčem, co má perspektivu 10–15 let, tak je vždycky ekonomičtěji stavěná než ty, kteří říkají: "Tak teď jedou soláry, tak to tady omastím, a pak Ježíš, oni nejdou, co teď."

Ondřej Doležal:
Hm, tak to vidím, že takový model nemáme.

Václav Marek:
No. To je ta výhoda toho EnVysu, že prostě kouká stále dopředu.

Ondřej Doležal:
Kdybys byl starosta obce, doporučil by sis sám sobě koupit naše akcie?

Václav Marek:
Já jsem svého času byl zvoleným poslancem na Praze 10, tak vím, jak to chodí. Pravda, tohle je velká obec, Praha 10. Ale vím, jak to v té komunální politice chodí. Tam často racionální myšlenka propadává velmi složitě jednotlivými poradními orgány, komisemi, politickým spektrem a tak dále. Ale kdybych měl... A to je věc, která bude vždycky ovlivňovat to rozhodnutí, jak se obec zařídí. Ale kdybych to bral po té technické a ekonomické stránce, tak nevidím pro obec v té nabídce řešení lepší řešení. Může se stát, že ani dobré řešení neprojde, protože řízení obce, jak říkám, je spektrální a prochází tím zájmy kdekogo. Ale čistě logicky, matematicky, ekonomicky, prostě... řekněte mi, postavte mi vždycky proti téhle koncepci lepší. Já pak smeknu a řeknu: OK, jsem horší, běžte touhle jinou cestou. Ale postavte mi něco proti tomu. Takže já jako starosta nebo jakýkoliv člen zastupitelských orgánů, který by měl možnost o tom hlasovat, tak já bych byl pro. Protože zatím nemám... a jako já si myslím, že EnVys musí sledovat i ty výzvy konkurence, aby přizpůsoboval svoji vizi a svoje nabídky. To je součást, jsme prostě v kapitalismu, kde se neustále něco děje, proudí nabídky. Ale na trhu zatím lepší nevidím, takže asi tak.

Ondřej Doležal:
No nám se dobře jedná s těmi menšími obcemi, ono tam tolik té politiky není a opozice se kolikrát chová... Tak jsou to lidé z jedné vesnice, což potom dost tomu pomáhá. Když už to jsou potom města větší, tak je to někdy takové, že já osobně ani s těmi lidmi moc nechci jednat. Je to takové jako řeknete si něco a to se mi taky stalo, jo... starosta jednoho většího města, tak všechno super, druhý den jel za starostou jiného města, řekl mu, že celé je to blbost. A potom s tebou jedná jak s největším kamarádem a v zásadě tam jenom ztrácíš mládí. Což, taky už nejsem nejmladší, byť to tak nejeví.

Václav Marek:
Mladý, ale opotřebovaný.

Ondřej Doležal:
No, přesně. Ale tak zase dobře správným směrem. Co bys nám ještě řekl, Václave, závěrem? Kromě toho, jak se máš, to ještě přijde.

Václav Marek:
To je nejstrašnější otázka... jako já, který vedl novináře, tak bych ho za to zabil. "Co byste nám ještě řekl?" Že bych si rád koupil zmrzlinu... To se neváže k tématu. Takže, když si tu otázku budeme strukturalizovat trochu jinak: co bych chtěl říct k tématu? Tak si myslím, že ten EnVys má za sebou porodní bolesti. Jako prošel tím otočením nového plodu a je na světě. Ale musí neustále sledovat, co se děje kolem... nezastavit se ani na okamžik, protože život novorozence je nejohroženější část života. Když přežijete dětství, máte velkou šanci, že se dožijete stáří. Já jsem toho vzorným příkladem. A to jsem byl v mládí, já jsem byl dokonce sportovní gymnasta a několikrát jsem se přerazil a utrpěl jsem šílené škody na svém těle a maminka mě držela za vlasy, že už mě do té haly nikdy nepustí... A jelikož jsem byl malého vzrůstu, tak mě brali stále jako talent. A proto bych řekl, že teď je třeba ten malý ohýnek něžně, ale systematicky rozfoukávat. A doplňovat to o vše, protože jestli něco je nejstálejší, tak je to změna. Změna je hlavní součást života. A kdo jednou ztvrdne na jednom místě, tak je prostě ztracen. Takže přeji EnVysu odvahu, hodně nadaných lidí, kteří jsou ne že přijdou vyškolení, ale že jsou ochotni se to učit a velmi rychle se to naučit a že budou pilní. A ta koncepce je jasná a bude naplňovaná jenom tou energií a těmi lidmi. Bez lidí se nehne vůbec nic. Stroj je mrtvý, když u něj nestojí člověk.

Ondřej Doležal:
To také. Tak tedy, já ti děkuji za tvoji účast i pomoc i u našeho zrodu a přetočení plodu. A půjdeme tedy na zmrzlinu.

Václav Marek:
Dobře, beru pozvání.

Ondřej Doležal:
Tak díky, ahoj a na shledanou.

Václav Marek:
Ahoj.