Zpět na všechny články

AI - Rozhovor se starosty po valné hromadě 18. 08. 2026

Ondřej Doležal: Dobrý den, ahoj, jsme tu dneska u 21. epizody a jsme bezprostředně po valné hromadě, kdy tady máme pana starostu Čápa z Horní Krupé a pana starostu Zvolánka z Olešenky na Vysočině. Dobrý den.

Starosta Čáp: Dobrý den.

Starosta Zvolánek: Dobrý den.

Ondřej Doležal: Jak se vám líbila valná hromada? Ono už to byla vlastně třetí za celou dobu konání, tak vy jste, pane Zvolánku, byl i na té úplně první.

Starosta Zvolánek: Já jsem byl už na té první hromadě, která se konala v Jihlavě, kdy nás bylo tehdy jenom pár, a kdy ta společnost vlastně se svým způsobem trošku ustanovala nebo ustanovila, a tahleta valná hromada se mně líbila, protože je vidět, že za ty dva roky od tý první valný hromady došlo k posunu a společnost je stabilizovaná, pár lidí se vyměnilo, a věřím, že to je teda k lepšímu a že to bude fungovat líp.

Ondřej Doležal: Horní Krupá je s námi, respektive naším zákazníkem, taky vlastně asi dva roky, já si myslím, že je to plus mínus podobný, jenom vy jste jako Horní Krupá si nekoupili akcie naší společnosti. Vy jste byl vlastně na první valné hromadě jako, jako vlastně host. Jak to hodnotíte?

Starosta Čáp: Nejsem zvyklej chodit na valný hromady, tohle byla moje asi první, takže nevím. Co... nevím, jak to hodnotit, ze společnosti mám pocit dobrej, ta bych řekl, funguje.

Ondřej Doležal: Co bylo pro vás jako, jako starosty ten prvotní motiv se s EnVysem vůbec začít bavit, když jsme se teda viděli poprvé? Jaký jste měli pocity z naší první schůzky?

Starosta Čáp: Já si na tu schůzku vzpomínám, že jste se vlastně k nám nahlásil, domluvili jsme si první schůzku jenom spolu. Pak jsme se domluvili, že přijedete na zastupitelstvo. Ze začátku to bylo rozpačitý, přiznám se bez obalu, tak to prostě je, protože jsme o společnosti EnVys nevěděli vůbec nic. A popravdě řečeno, ani komunitní energetika pro nás, nebo byla to pro nás víceméně novinka, s kterou jste nás víc podrobněji seznámil právě vy. Takže vy jste byl ten první, kterej to tam k nám přinesl, a na spoustě zastupitelstev, na kterejch jste byl taky na některejch, jsme o tom debatovali, a dlouho debatovali. Až prostě jsme si to začali prověřovat, volal jsem starostům, volal jsem... měli jsme i nějakýho právníka na prověření těch smluv samozřejmě, což je logický. A pak jsme dospěli k tomu názoru, že to pro to vůbec bude výhodný, jednak finančně samozřejmě, předpokládáme, že časem z toho nějakej bonus bude finanční, a samozřejmě to základní, co je, vy jste fůze spotřebitelů, takže se ty peníze budou vracet zpátky na Vysočinu. To byl taky takovej druhej hlavní důvod, proč jsme do toho nakonec šli.

Ondřej Doležal: A pro vás?

Starosta Zvolánek: No, my jsme se v podstatě potkali v době, kdy vrcholil takovej ten boom solárních instalací, a už tehdy bylo jasný, že ty solární instalace nevyřeší veškerý ty problémy s energiema. Ta větrná energetika do toho zapadala úplně ideálně, přes zimu, že jo. Tak dávalo nám to smysl, úplně nejvíc nám samozřejmě dával smysl ten komunitní model, kdy bysme nakupovali energii přímo od zdroje bez nějakejch překupníků a ta energie by prostě byla levná. Bylo jasný, že tahle společnost to asi bude mít na trhu těžký, protože těch, těch obchodníků, který to chtějí prodávat za nějakou tržní hodnotu nebo tržní cenu, tu elektřinu, tak ty si ten svůj byznys nenechají jen tak lehce vzít, takže my jsme se teda rozhodli, že přijmeme ten svůj díl společenský zodpovědnosti, to je obrat, kterej já rád jako používám. No, a že do toho vstoupíme, finančně.

Ondřej Doležal: My jsme vlastně původně měli záměr výstavby i ve vaší obci, což teda následně bylo Ministerstvem obrany zatrhnutý. Ohledně té výstavby, proč jste začal zvažovat spolupráci s naší společností nejen, nejen na vstupu vlastně toho, že byste chtěli mít levnou elektřinu, ale že bychom to u vás na katastrálním území i postavili?

Starosta Čáp: Tak u nás ta elektrárna mohla vzniknout v místě, kde by byla k nejbližším sídlům 2 kilometry, nebo od nejbližších sídel 2 kilometry daleko, a v podstatě od okolních obcí taky, takže od obce na sever, takže by nijak výrazně nerušila. Ve zastupitelstvu v podstatě panovala stoprocentní shoda na tom, že je to věc dobrá, že by se nám to jako i, i by se to hodilo do obecního rozpočtu, napumpovat tam nějaký peníze jiný než jenom ze státního rozpočtu. Takže v podstatě jsme byli rozhodnutí, že do toho nějakým způsobem půjdeme a budeme se snažit tam tu elektrárnu umístit taky, pak teda přišlo rozhodnutí asi z Ministerstva obrany, tuším, který tam chtěli mít nějakej letovej koridor, takže se ta elektrárna, v podstatě ta myšlenka padla úplně. No, nicméně zůstala ta vůle investovat do společnosti a přidat se teda k nějaký elektrárně, která vznikne v nějakým jiným katastru, no.

Ondřej Doležal: Vy jste, vy jste pro časopis Moderní obec z červnovýho čísla vlastně řekl, že jsme nabízeli za tu výstavbu čtyřikrát víc, než byla druhá nejvyšší nabídka.

Starosta Čáp: No, to byla taková epizoda se s obchodním zástupcem z ČEZu, kterej přišel a postupně každých čtrnáct dní chodil a zvedal, zvedal nabídku, což teda nepůsobí vůbec důvěryhodným dojmem. Tady se s EnVysem to probíhalo úplně jinak, ti přišli, dali na stůl nabídku, už tenkrát ani nevím, kolik to bylo, trošku jsem to pustil z hlavy, tím, jak ta elektrárna padla, tak, tak už se soustředím zase na trošku jiný informace, ale vím, že to tehdy byl čtyřnásobek a ta cena víceméně zůstala, podmínky se nemění, i pro okolní obce je to pořád stejný, konzistentní, žádný obchodní války, prostě předhánět se s někým, to prostě ne, no, tam...

Ondřej Doležal: My vlastně jsme měli záměr nebo máme ještě stále nějaký záměr na katastrálním území v Olešence. Vy jste určitě vlastně ten boom toho obcházení těch obcí, kdy vlastně ti jednotliví investoři se snaží nabídnout těm obcím co nejmíň a postavit toho co nejvíc, tak to je asi tak nějak kolorit každé té obce. Jak to bylo vlastně u vás, proč, proč jste se chtěli domluvit s námi na tu výstavbu? Proč jste nás vyhodnotili jako potenciálně nejlepší spolupráci?

Starosta Zvolánek: Já bych k tomu musel vzít trošku, trošku víc do historie, možná asi, musím říct teda některý starší starostové, mezi který já se počítám, protože už to dělám skoro 30, víc jak 30 let, tak, tak si pamatuju to první kolo, který tady na Vysočině začalo. To bylo kolem toho roku 2007, a tam to probíhalo podobně. Spousta společností, spousta nabídek, složitý dohadování, tam jsme tenkrát byli pro, proběhlo referendum, sice těsně, ale chtěli jsme to. Nakonec to skončilo vlastně na Kraji Vysočina, kterej si to na svým území nepřál. A na 20 let to ten, nebo na téměř 20 let to utichlo. A potom jste přišli vy a ještě před váma se k nám dostala společnost ČEZ, která se prostě rozhodla, nebo možná stát se rozhodl prostřednictvím týhle společnosti chtěl tu větrnou energetiku rozvíjet, a vím, že se v Olešence i po těch okolních obcích prostě rozběhla kampaň ČEZu, kdy nabízeli nějaký peníze, a, ale my jsme prostě nechtěli přistoupit na první nabídku, kterou nám někdo dá. Potom jste se do toho ještě vložili vy, jednali jsme ještě s nějakýma jinýma firmama i v týhletý době, ty od toho teda postupně stačili, ztratili zájem, a nejdál jsme se dostali s váma, kde vy jste si udělal svoje vlastní průzkumy, zjistilo se, že by to tam šlo, a zůstala jediná otázka, to bylo přesvědčit u nás lidi, že ta větrná energetika má smysl. S tím asi většina lidí problém nemá, ale funguje tam ten efekt toho NIMBY, to znamená ano, ale ne za mým dvorkem, což je prostě ten princip, kterej se tady hodně uplatňuje, a je škoda, že se nám ty lidi nepodařilo přesvědčit, protože pro obec, která má 187 trvalejch obyvatel a rozpočet, když odečtu teda dotace, na hranici někde 4,5 milionu korun, tak zvednout ten rozpočet o 50, o 60 % by se určitě hodilo, protože si myslím, že do budoucna ten výhled pro ty malý obce není příliš optimistickej, a pokud nebudou finančně soběstačný, tak je ten stát nějakým způsobem, administrativně nebo nastavením podmínek donutí k tomu, že o tu svoji soběstačnost a samostatnost hlavně přijdou a budou se muset sloučit s někým jiným.

Ondřej Doležal: Tohlencto vlastně říkal i pan Kavala, to je vlastně člen naší dozorčí rady v Bělotíně, že vlastně spolíhat na to rozpočtový určení daní je takový krátkozraký. Jak vy vlastně vnímáte to slučování těch obcí? Když vlastně teďka už se to nějak jako pomalu děje, kdy se dávají do rozpočtu těm obcím, ať už to jsou ty pracovníci, pomocní v těch školách, a prostě další jako náklady, teďka nějak byly snad dotace proplácený bez DPH, ne, něco takovýho se událo. Jak, jak vám todlencto zasahuje do těch rozpočtů a do výhledu rozvoje obcí?

Starosta Zvolánek: Já vlastně nám, nám to zatím do těch do, do toho rozpočtu nezasahuje, protože my školu a školku nemáme. Takže v tomhletom ohledu to máme trošku jednodušší, ale jak jsem říkal, když vidím, co se teďka děje, vlastně jakým způsobem se i na ty kraje omezujou investice do silnic, předpokládám, že s tím rozpočtovým určením daní pro ty malý obce bude do budoucna problém. Nelze se spolíhat na státní rozpočet, každá obec by se měla snažit, aby si zajistila ještě nějakej svůj vedlejší zdroj příjmů. To je podle mě úplně bez debaty.

Starosta Čáp: Tak naše obec provozuje školku, nám se to jste trefil hlavičkou přímo na hřebíček, nám se ty nepedagogičtí pracovníci promítli do rozpočtu poměrně výrazně. A tak jak bylo řečeno, že ten náš rozpočet bude sanovanej ze státních prostředků, a že na to dostaneme v podstatě teď nějaký jako větší peníze, pak už ne, tak nemám ten pocit, že by tam přibylo tolik, aby nám to zasanovalo tu, tu, ty nepedagogický pracovníky, jo, v tý školce. Takže myslím si, že ten příslib vyšel tak trochu vniveč. Nemám to úplně podložený číslama, ale jenom tak, jak se ten rozpočet plní postupně, tak, tak tam ty peníze jako netečou. No, a to, co jste vy říkal s tím vedlejším příjmem, to můžu se pod to jedině podepsat, prostě to, když nebude příjem nebo když bude příjem jenom ze státního rozpočtu, tak jsme v podstatě v pasti, jo, když se parlament rozhodne, že změní rozpočtové určení daní a že nebude ten, že ty obce menší budou mít menší příjmy, tak bez vlastních, bez vlastních příjmů je to... to je v podstatě náš případ. Roztahaná obec, ale od roku asi 50 ten počet obyvatel u nás stabilně roste, volným tempem. Takže nevím, jestli se máme počítat ještě mezi malou nebo středně... malou nebo větší obec, nevím, teď jsme překonali tu magickou hranici 600 obyvatel.

Ondřej Doležal: To je v podstatě na Vysočině asi téma, že jo, protože na Vysočině je jenom v Kraji Vysočina asi 713 obcí, je jich vlastně absolutně jako nejvíc. Kdy obec, pokud má víc než 300 obyvatel, tak bych řekl, že na Vysočině už je braná jako za velkou, poměrně.

Starosta Zvolánek: No určitě, tak na Vysočině je to daný vlastně historicky tím, jak ta krajina vypadá, že ty, ty sídla jsou rozdrobený po celý tý ploše, je tady spousta samot, to nejsou jenom vesnice, že jo. A z toho vyplývá, že i některý ty menší vesnice mají spoustu vedlejších, jak se tomu říká, místních částí. Je problém to někde ufinancovat, vyřešit, zařídit tam kanalizaci, vodu a všechno okolo jako. My jako Olešenka máme asi v tomhle směru trošku výhodu, protože jsme vlastně, ten útvar je sevřenej, není to ani roztažený, takže tyhlety věci se nám řeší trošku líp. Těm obcím, který mají velkej katastr a mají tam 3, 4 místní části a spoustu samot, tak těm opravdu nezávidím. To je v podstatě náš případ. Roztahaná obec.

Ondřej Doležal: Ještě když se zeptám, vrátím se vlastně k té valné hromadě, tak my jsme poprvý pozvali i ty jednotlivý odborníky, s kterýma, s kterýma spolupracujem, byť asi jste ještě neměli úplně čas se, se všemi seznámit, to asi určitě všichni nedorazili. Jak to vlastně vnímáte celou tu naši společnost, kdy vlastně jsme vás začli oslovovat, že tam jsou nějací jako odborníci, který to vlastní, s tím ať se toho jdete zúčastnit, kdy třeba ČEZ teďka někde bylo, že do obnovitelných zdrojů bude investovat 40 miliard do, do konce roku 2030. Což teda je možná hozená rukavice všem těm menším, že pokud, když už někdo do toho dá 40 miliard, tak zřejmě se to vyplatí. Jako celek. Tak jak tohlencto, jak, jak to na vás čím dál tím víc jako vlastně působí?

Starosta Zvolánek: Tak já jsem měl tu čest hovořit s panem Zdražílem z České zemědělské univerzity. To je v podstatě fundovanej odborník, kterej si nic nevymejšlí, hovoří věcně, to je věc, která mě osobně dokáže uklidnit. Takže mám, mám z tohodle poměrně dobrej pocit, hovořil jsem s vícero lidima, v podstatě od všech chodily víceméně stejný informace.

Ondřej Doležal: Takže všechno, co víte ode mě, vám někdo jinej...

Starosta Zvolánek: Všechno, co vím od vás, tak mi někdo v podstatě potvrdil. Já jsem takovej ten typ člověka, kterej si rád jako poslechne i, i ty ostatní, protože jedna věc se dá interpretovat různými způsoby a jedna věc jsou fakta, druhá věc je jejich interpretace, takže si rád poslechnu i ty interpretace těch ostatních lidí. A tady teda nemám jedinou výtku nebo... Jsem v podstatě klidnej v tom, jak ta společnost funguje, tak.

Ondřej Doležal: A vy, pane Čápe...?

Starosta Čáp: Já, tak já jsem se s těma lidma setkal hlavně při těch veřejných projednáních. Takže to byla jedna věc, kde jsem si vyslechl jejich názory, všichni to vysvětlovali v klidu. Nikdo nezamlčoval nebo netvrdil, že to nemá vůbec žádnej vliv. Takže to uvedli na pravou míru s tím, že to nějakej vliv samozřejmě má jako každý jiný zařízení, který do tý krajiny umístíte, a jedno jestli to je nová dráha pro vlaky anebo budova, vždycky to nějakej dopad do tý krajiny má, akorát že ty dopady jsou minimální. A pak jsem se zúčastnil u vás na firmě jednání s firmou Vestas nebo s jejími zástupci, a tam jsem se znova přesvědčil, že se to bere opravdu vážně. Projednávalo se to vlastně do posledního detailu a tenkrát se to týkalo myslím ochrany proti ptákům, proti netopýrům zvlášť. A ještě další detaily se tam řešily, takže i z tohohle jsem měl vlastně dobrej pocit a i to mě přesvědčilo, že ta firma to myslí vážně, že to opravdu ty větrný elektrárny, případně další zdroje, že to chce stavět, že to chce provozovat a že to vlastně má smysl. A ten mix vlastně pro celou republiku tý energie je taky důležitej, protože jádro je moc hezký, ale zas bych nechtěl bejt závislej jenom na jádru.

Ondřej Doležal: Ono to hlavně nevychází na množství vyrobený elektřiny, že jo, že jaderná elektrárna nebude schopná živit celou republiku. Ale ještě jsem se chtěl zeptat. Vy když vlastně nebo takhle, my jsme ve stavu, že vlastně jsme dokončili v podstatě všechny ty kroky k předávání EnVysu vlastně té komunitě jako takové. Dneska vlastně proběhlo vzdání se práv hlasovacích na 10 %. To znamená, že nikdo vlastně nemá majoritu. Je to vlastně dneska komunitní energetika, která je založená na konsenzuálním hlasováním. Je to vlastně několikátá změna stanov. Doporučil byste jiným obcím, jinejm zákazníkům, když do toho nějak jako vidíte vstoupit, nebo jaký by bylo vaše poselství potenciálním lidem, co zvažují vstup nebo spolupráci s naší společností?

Starosta Čáp: Pokud můžu teda k tomu něco říct, tak je potřeba si zjistit všechny informace. Ptát se, přemýšlet, zjistit si, jak to funguje doopravdy, od těch obcí, od těch starostů, který jsou s tím spojený už nějakou delší dobu. A s vaší osobou ještě dávno před EnVysem, protože jste dělal to poradenství vlastně pro ty obce. Takže tohleto si zjistit a pak v klidu si sednout a zvážit. A říkám, my jsme si tímhletím prošli. A já jsem se přesvědčil, jak jsem to už říkal, že ten záměr je správnej. Ta obec nakonec to zastupitelstvo to pochopilo, vzalo si to za svý. Takže z mýho pohledu já s tím problém nemám. A pokud se mě někdo zeptá, jestli do toho má jít, tak bych mu řekl, že to má zkusit. Že to má zkusit, že to má smysl. A že začínám nebo že věřím tomu, že ta firma bude fungovat, že bude prosperovat. A že to do tý krajiny, doufám, že hlavně na Vysočině, přinese nějaký věci, který tady chybí, ať je to v tý ekologii nebo prostě v dalším.

Starosta Zvolánek: Podle mě je tam v podstatě neúprosná ta matematika, jo. Pakliže vám někde obchodník prodá elektriku za nějakejch 2,50 a EnVys ji nabízí za korunu 20 až korunu 70, tak z dlouhodobýho hlediska ta matematika nejde nijak obejít, to je jednoznačný. Nicméně tohle se nestane v případě, že ten EnVys na tom trhu nevyhraje a neprosadí se, nevytvoří ty zdroje energetický. Takže pak to vyhrajou samozřejmě ti, kteří to prodávají dráž. Vyhraje to ta elektrárenská lobby nebo prostě jiní výrobci, kteří to prodávají za větší cenu. Takže dokud nevznikne silnej konkurenční prvek, kterej tu cenu trošku srazí na tom trhu, tak ta elektřina v životě nebude levnější. Ono se to potom propíše i celkově do, do hospodářství a všude. Ale musí prostě vzniknout společnosti typu EnVys. O jinejch zatím nevím, bez těch ta cena nikdy nižší nebude.

Ondřej Doležal: Ono to je vlastně tím, že bez vás jako obcí, který nám chtějí umožnit tu výstavbu na vašich katastrálních územích, za což vám teda adekvátně dáváme zaplaceno, respektive ten poměr je takovej, že tam jsou prostě striktně 5 % z výroby, kdy EnVys si nechává 15 % z výroby jakožto svoji přiměřenou marži nebo zisk. Ten zbytek už je potom ta komunitní energetika. Tak bez vás by to jako nebylo. Ale zase musím říct, že ta cesta nebo ta ochota těch obcí se s námi jako bavit, kdy celej ten záměr má jako větší smysl, než že dostanete milion za turbínu. Jakože vlastně bych řekl, že je... Když teda opomenu teďka volby, kdy samozřejmě je to téma, který mnozí starostové i zastupitelé radši vezmou před volbama obloukem, ale řekl bych, že po volbách zase nastane nějaká jako obroda tohodlenctoho, kdy zkrátka dneska už je to stejně asi ve stavu, že buďto se ten investor domluví s obcí, nebo se domluví s majitelem pozemku a vlastně je možný, že to vznikne, že jo. Vlastně ty elektrárny prostě vznikat jako budou. Domluví se s majitelem pozemku.

Starosta Zvolánek: A ta obec do toho může vstoupit jenom tak, že bude některý rozhodnutí blokovat, případně bude vydávat nesouhlasný stanoviska, ale zas tak dlouhý prsty ta obec nemá.

Starosta Čáp: To byla jedna z věcí, kvůli kterým já jsem to zastupitelům doporučoval. Říkám, teď je tady nějakej koncept, jsou tady nějaký akcelerační zóny. Mluví se o tom několik posledních let horem dolem. Dodneška vlastně není jistý, jak to bude přesně vypadat, protože myslím, že to finální nebo ta finální verze ještě není úplně hotová. A doporučoval jsem, aby to zastupitelstvo schválilo v tý době, kdy tady máme dobrou nabídku. Protože do budoucna se opravdu může stát, že ta obec bude mít na to minimální vliv. Možná, že tam bude ze zákona nějaká platba za vyrobenou megawatthodinu nebo nějakým způsobem, jak se to bude počítat. To je celkem jedno, ale bude to řádově možná ve statisících maximálně. Ale nebude to v milionech, který nabízel EnVys už za jednu větrnou elektrárnu.

Starosta Zvolánek: Já teda nečekám ani todleto.

Ondřej Doležal: Ještě bych se zeptal. Vy vlastně jako starostové, řekněme menších obcí, na Vysočině nebo v rámci Český republiky, jak vy vlastně vnímáte ten postoj státu, kterej na jednu stranu se zavázal k tomu, že vlastně ty zdroje jako vznikat budou, že se budou vyčleňovat nějaký jako zóny, který teda měly bejt v nějakým rozsahu. Potom teda Kraj Vysočina vydal studii ochrany krajinnýho rázu, s tím, že teda panuje názor, že ty zóny vyčlenil úmyslně tak, že do zón Ministerstva obrany, aby to zkrátka jako neprocházelo. Jak vy todlencto jako hodnotíte, protože ty lidi potom jsou nějak jako obyvatelé naštvaný, nesrozuměný. Máme tady nějaký plány jako stát jako na dekarbonizaci, do toho vlastně se k té cestě nebo po té cestě rozhazujou klacky jako všema různejma jako cestama. Jak vy todlencto vlastně jako hodnotíte, protože vy jste ti první a zároveň poslední, který to mají nějakou formou těm lidem asi stlumočit, protože nikdo jinej todlencto nedělá.

Starosta Zvolánek: Je to taková trošku švejkovina, která ale má velkou tradici v českých zemích. Tady, jestli si vzpomínáte, jak dopadly všechny volby do Poslanecký sněmovny, vždycky to vycházelo tak nějak jako 50 na 50, jo. Takže vždycky existovaly nějaký dva tábory, který mezi sebou... Víceméně nikdo nějak výrazně nevítězil. No, takže i když se, i když se jedna strana řekne, že bude nějaký, že se půjde nějakou cestou, tak druhá strana vždycky zůstává, poměrně velká část těch lidí, který chtějí jít cestou opačnou. Takže i když ten stát vyhlásí nějaký akcelerační zóny, tak si myslím, že vždycky se najde hromada jinejch, byť třeba kraje nebo nějaký organizace, který do toho budou házet klacky. A nemyslím si, že by cesta těch akceleračních zón něco jako výrazně změnila.

Starosta Čáp: Upřímně řečeno, já tomu moc nerozumím. Popravdě řečeno, máme jiný starosti na těch malejch obcích, to je pravda. Ale přece jenom jsme se s tím za posledních pár let jako setkali mockrát. A není tady koncepce asi nějak udržitelná, ale hlavně chybí tady ta kontinuita, návaznost, jo. V tom širším spektru těch politickejch stran nebo v tý Poslanecký sněmovně. Aby se prosadil nějakej názor, kterej se nezmění se změnou politický reprezentace. To je to, co mně hrozně chybí. Ano, my máme nějakej závazek, slíbili jsme, že budeme prostě budovat obnovitelný zdroje do nějakejch procent, ten závazek v tý Evropský unii tam je. Ale jak říkám, akcelerační zóny se řeší minimálně pět let. Jestli si dobře pamatuju. Začalo to za pana Fialy vlastně na začátku, se o tom mluvilo hodně, řešili to 3,5 roku. Teď to přešlo na vládu teda premiéra Babiše, ale mám pocit, že se to jakoby spíš zastavilo, než někam posunulo. Řeší se, pořád se něco řeší a vlastně nevím co.

Ondřej Doležal: No, ono to podle mě to dost jako vzalo za svý, možná tady pak se ještě můžem zeptat pana Zdražíla, ale v zásadě ty zóny no přestaly existovat, no. Ale když to teda, vrátíme se k EnVysu, tak my teda jak jsem říkal, že předáváme tu společnost do rukou vlastně těm obcím a té komunitě, těm lidem, kteří jsou toho jako účastni, protože není to o tom být jenom účastník zájezdu, ale i se na tom celkově jako podílet. Bude volba zhruba za dva nebo tři měsíce do konce roku na člena dozorčí rady. Vstoupili byste do dozorčí rady EnVysu?

Starosta Čáp: To je otázka. Nikdy jsem členem dozorčí rady nebyl, tak nevím ani co to, co tahle práce v podstatě znamená, jo. To je nejdřív si potřeba nastudovat, co se očekává jako za činnost, jakou práci by tam člověk měl odvést a pak teprv se může rozhodnout, jestli ano, nebo ne.

Starosta Zvolánek: Já asi určitě ne, já si myslím, že ten nejvyšší vrchol aktivity mám nejspíš za sebou, takže já potřebuju, když to dobře dopadne, jedno volební období a po těch letech, co tam dělám starostu, tak já si myslím, že už se do ničeho dalšího nepoženu. Určitě ne, určitě ne.

Ondřej Doležal: Jak dlouho starostujete?

Starosta Zvolánek: Od roku 1994. A od roku 90 jsem členem zastupitelstva. Takže dlouho.

Ondřej Doležal: To je hodně řešenejch problémů.

Starosta Zvolánek: Ne, už, už prostě se vidím nebo začínám vidět trošku někde jinde a navíc co se týče energetiky a řízení velkejch společností, tak s tím opravdu nemám žádný zkušenosti. Takže si myslím, že můj přínos by tam asi nebyl nějak zásadní. Určitě ne.

Ondřej Doležal: A vy, pane Čápe, jak dlouho starostujete?

Starosta Čáp: Já starostuju teď čtyři roky. I tak jsem se k tomu dostal víceméně jako slepej k houslím. Protože nám zůstala jedna kandidátka na obci a v podstatě to rozhodování bylo jenom o tom, jestli si střihnem ještě jedny volby a nebo jestli řekneme ne. Nedělali jsme si srandu, jdeme do toho, takže jsme do toho šli. Myslím, že se podařil poměrně slušnej kus práce v obci udělat, ale uvidíme, jak to teďka půjde dál, no. Něco máme rozděláno, tak budeme pokračovat třeba.

Ondřej Doležal: Tak já bych vám chtěl poděkovat, že jste dojeli na dnešní valnou hromadu i za důvěru, kterou jste společně s vaší obcí a vašima obyvatelema nám složili a budeme pokračovat dál. Děkujem.

Starosta Zvolánek: Tak já taky děkuju. Mějte se hezky. Na shledanou.

Starosta Čáp: Taky na shledanou.

Ondřej Doležal: Na shledanou.